Děti na zakázku

Skoro to vypadá, že Šléglovi po Jarčině profesoru zbyly peníze, tak se rozhodl s celým hereckým ansámblem točit ještě jeden film, ale jaksi nebyl čas a prostor na slušný scénář. Vznikl tedy zase jeden z pokusů dělat si legraci ze ženského hnutí. Nutno ale říci, že Gustav Nezval jako doktor Mandys dává nafoukané slečince v podání Hany Vítové docela slušné kapky, i když by jeden nevěřil, co se svým nadhledem a rozhledem zrovna na takové rozmazlené slečince vidí. Její závěrečné prozření a polepšení v cirkusových scénách je ovšem hodně přehnané. Průměrnou záležitost nezachrání ani sehraná komická dvojka Plachta-Pešek. (20.06.2009)

"Poslání ženy je trochu vyšší, než názory dnešních děvčat", slyší od maminky slečna Kočí, "škoda, že není televize, to bysme jí viděli s bradavicí na nose." Silný konverzační základ, scény z ordinace s občas mírně násilnými výpůjčkami od krále komiků, ♫ slušná hudba s místy neujasněnou náladou. Komedie se zápletkou, odvíjející se od zásvětního naschválu a moderních proměn postavení ženy ... a dá-li pámbu, vyvedeme koloušky, kozí mlíko a zeleninu máme z Malešic. Výborná Zd.Baldová, kamera Jos.Střecha. (19.01.2013)

Průměrná komedie, která pobaví hlavně díky duu Pešek-Plachta. Jediným čím se tato komedie Šlégla liší od jiných, je nápad utahovat si z tehdejšího ženského hnutí-což se v prvorepublikových veselohrach moc často nestávalo. Celkově jsou Děti na zakázku tou kvalitnější částí tehdejší produkce. Čěněk Šlégl byl navíc kvalitním řemeslníkem a to je na filmu vidět.. (01.06.2009)

Tento veselý film lze zařadit k dalším rutinním obětinám rozvrácené a po každém novém soustu hladovějící distribuci. Herec Čeněk Šlégl se chopil nabízené příležitosti a poté, co přinesl vlastní námět a napsal i scénář, usedl ještě do režisérského křesla. Šléglova komedie se měla jmenovat spíše Děti na zapřenou, protože k nejzdařilejším částem filmu totiž patří scény, v nichž dva zubní technici, dokonale sehraní popletové, roztočí bláznivý kolotoč pokusů co nejlépe schovat chumel dětí. Povedení bratři to všechno podnikají jen proto, aby výhodně oženili ovdovělého pana lesního i jeho vytíženého nevlastního syna. V hlavních rolích se po předchozích úspěšných filmech suverénně uplatnili Jindřich Plachta, Ladislav Pešek, Hana Vítová, Zdenka Baldová, Gustav Nezval i Theodor Pištěk. A protože nic se nejí tak horké, byla prostřednictvím tohoto filmu udělena důkladná lekce také všem feministkám a emancipovaným ženám. Nejlépe bude tu osmičku lokalizovat. – Co to je lokalizovat osmičku? – To se vytrhají zuby kolem, aby se to nešířilo. (04.10.2008)

Baldová opět dokazuje, jak skvělá herečka to byla. Vítová opětovně oslňuje půvabem, i když v jiných filmech ji to zaručeně seklo více, a Theodor Pištěk je zárukou kvalitního humoru (jeho babička vyprávějící pohádky je bezkonkurenční). Překvapily rovněž perfektní civilní herecké výkony dětí. Slabinou je pak scénář, který můžeme v prvorepublikových filmech neustále s menšími obměnami. Tedy dědictví za určitých podmínek, z kterých nastávají vtipné situace. Mírný nadprůměr, ale na čtyři to není. (17.03.2014)