JimJam

Na svou dobu neobvyklý western. Spíše mi připomínal pozdější westerny Peckinpahovy. Kdybych ho měl srovnat s peckinpahovým filmem Pat Garret a Billy the Kid, tak ten měl pomalejší, melancholičtější atmosféru a zaměřil se spíše na konflikt dvou postav. Pennův film mohl vyvolat ve své době pobouření kvůli pohledu na hlavního hrdinu, který ve skutečnosti zabil přes dvacet lidí, ale v Pennově filmu začíná jako správný hoch trestající bezpráví. Výkon Paula Newmana byl skvělý už tehdy, hodně mi připomněl Jamese Deana.

Dloho jsem neviděl film, se kterým by si režisér tak vyhrál. Kamera, kostýmy, výprava - vše je dokonalé a originální. Žánr je obtížně určitelný, ale adaptace Japrisotova románu se povedla - jde o mix válečného, romantického a kriminálního filmu, který může působit chaoticky, ale vše do sebe zapadne. Jde o první film, ve kterém se mi líbila Audrey Tatou, na malém prostoru však skvěle hráli i Pinon, Fosterová, Cornillac, Karyo, Holgado, Jean-Pierre Becker nebo Cotillardová.

Film je povedený, ale s knižním originálem se srovnávat nedá. Ford ve filmu vynechal některé scény (vadilo mi to zejména u jiného závěru), což způsobilo, že některé vedlejší charaktery, které v knize byly skvěle popsány, byly ve filmu příliš ploché a nezajímavé. Vynikla tak jen postava Toma Joada (Henry Fonda), která byla skvle ztvárněná.

"Že není křemíkové nebe? A kam přijdou všechny kalkulačky?"

Některé epizody jsou slabší, jiné silnější. Celkově ale jedna z nejlepších TV sérií u nás vysílaná. James Read a Patrick Swayze sehráli asi své životní role a to naprosto přesvědčivě.

Nejlepší historický film, jaký jsem kdy viděl. Nabízí skvělý scénář od Roberta Bolta, hudbu Ennia Morriconeho a úchvatnou kameru Chrise Mengese. Navíc herecké výkony De Nira a Ironse. Málokdy se historickému filmu tak podaří vystihnout dobovou mentalitu a nenazírat na dějinné události moderním pohledem. Bolt však napsal skvostný příběh o Bohu a vykoupení, násilí a lidské chamtivosti, která je nakonec silnější něž náboženská dogmata.

Film v základní otázce vlastně přejímá mnohasetleté právní dilema - konkurence 2 právních filosofií - pozitivního práva (právo je to, co je napsáno, bez ohledu na morálku a spravedlnost) a přirozeného práva (důraz na hodnoty práva). Obžalovaný Hofstetter se hájí tím, že jenom aplikoval psané zákony Říše. Rozsudek ale říká jasně, že soudce musí dbát především na hodnoty spravedlnosti. Není náhodou, že právě v poválečném Německu došlo k opuštění doktríny pozitivního práva, Gustav Radbruch vyjádřil ve svém slavném díle, že při extrémní nespravedlnosti musí psané právo ustoupit. Celý film mi přišel nečekaně aktuální při souvztažnosti k dnešní situaci, kdy celý svět diskutuje, jaká přijmout v reakci na nebezpečí terorismu opatření. Navrhují se i právní opatření, která mohou radikálně omezit svobodu. Proč? Důvodem je strach. I soudce Janning ale ve filmu řekl jasně, že za celým problémem nacismu nebylo nic jiného než strach a pocit ohrožení. Někdy by si lidé měli historii připomínat. Aby ji nemuseli prožít znovu...

Film je reflexí chování médií okolo války v Perském zálivu. Tehdy média lidem slibovala, že válku uvidí v přímém přenosu, ale mnoho reportáží bylo zinscenovaných či zfalšovaných. Tomu, co film ukazuje, se ve světě médií říká efekt zástěny. Američané ho použili mj. v roce 1989, kdy využili upření mediální pozornosti na revoluci v Rumunsku a nepozorovaně podnikli invazi do Panamy.

Film, který je zdánlivě o zločinu znásilnění se změní ve film o jiném zločinu - slovy Attica Finche jde o zločin ženy, která překročila starý rigidní zákon společnosti, protože chtěla svést černého muže. O tom, co je zločin, totiž v konečném důsledku nerozhoduje zákon a soudci, ale sama společnost. Ta určuje co je dobré a špatné, co je pravda a co není. Tvůrci vhodně zobrazují dění ve filmu očima dětí - ty totiž na rozdíl od dospělých nemají předsudky a jsou tak blíž poznání pravdy.

Tornatore mě již potěšil Malenou a 1900, ale tohle mě dostalo, zejména svou kouzelnou atmosférou, hereckými výkony a geniální hudbou Ennia. Trochu mi příběh připomínal Amarcord od Felliniho (který byl Tornatoreho mentorem). Nebylo by správné z herců zdůrazňovat jen Noireta, skvostní byli minimálně i všichni tři představitelé Salvatora od Salvatoreho Cascia přes Marca Leonardiho k Jacquesovi Perrinovi.