sulimo

Neskutečně nudný, předvídatelný, strašně zahraný a natočeno je to dle předlohy, která se pravděpodobně měla stát jen a pouze podpalem a jejímuž tvůrci by mělo být zakázáno psát třeba jenom esemesky. Nejhorší ovšem je, že tohle natočil někdo, jako Hallström. Fakt nechápu.

Zjevně i v Argentýně už přišli na to, jak lze snadno dosáhnout na plešouna, stačí napsat crap typu New York Times Bestseller a je nevyhnutelně jejich. Aneb laciný, nedotažený a místy až televizně působící mix naprosto všeho, co si nenáročný divák a akademici mohou přát, máte tu bezchemickou lafstory, detektivku o kvalitě Martina Tomsy a do toho všeho politickou situaci, která je podaná tak obsáhle, jako odstavec z učebnice dějepisu pro základní školy. Nic z toho neni samozřejmě dotažený do konce, vše je jen tak naťuklé, bez vysvětlení, zbytečné a zároveň tak k nevydržení natahované, že to po první hodině máte chuť zabalit, protože jste jako já zapomněli, na co to vůbec koukáte, co to je za lidi, co vůbec řeší a proč se snaží v extrémně nepovedených flešbecích do mladých let vypadat mladší jen pomocí změny blbě padnoucí paruky, když ksichty maj pořád stejný, byť jsou o třicet let starší/mladší. Nevim. Nepobírám to, dost možná proto, že jsem se v tom maskérskym bordelu po prvních dvou minutách nevyhnutelně ztratila.

Lituju toho, že jsem před absolvovánim tohoto dozajista oscarového "klenotu" nepotkala někoho, kdo by mi doporučil, že jediný, co nestojí za prd, je poslední půlhodina, a to proto, že se v ní takřka nevyskytuje jistá otravná, ukecaná, rigidní "motherfucker" feministka. Prakticky jakákoli scéna s její postavou je zabitá jejím předrsnělym přehrávanym výrazem a naprosto neuvěřitelnými dialogy. Tohle všechno by se ještě dalo nějak přežít u dynamickýho filmovýho béčka, ovšem v tomhle případě se Bigelow snažila o jakýsi hraný, přes dvě nesnesitelný hodiny trvající dokument, což ovšem krutě nešlo dohromady s onou debilní, zrzavou, uječenou krávou, která sama sebe nazývá "motherfucker", asi doufajíc, že jí z toho narostou v onom pánském kolektivu vytoužené koule, jinými slovy se tu k nevydržení tříská obsah s formou. Obdivuhodně zmrvená záležitost, pro kterou je škoda akce, hudby, peněz a zejména vaší pozornosti.

Dobře natočená i zahraná, jinak ovšem velmi nesoudržná černá komedie o děsnejch sockách, který jsou děsně brutální hovada, ale my diváci je máme mít z nepochopitelnejch důvodů rádi, protože za to čim jsou (ne)pochopitelně nemůžou. Aby tohle fungovalo lépe než na tři hvězdy, tak to mělo dát větší průchod oné komedii, před tou dramatickou částí, která je prostě ohraná, nudná a vlastně se do filmu totálně nehodí. Zároveň je velká škoda, že více prostoru nedostaly vedlejší postavy, jelikož momenty s nima patřily k těm nejvtipnějším. No nevim, třeba by k tomuhle filmu měli tvůrci dávat doporučení konzumace aspoň jednoho sudu whiskey před jeho absolvováním, pak by mi to možná dávalo větší smysl a víc by mě to i bavilo.

Nikdy jsem si nemyslela, že je možné natočit film, který je překombinovaný a dějově průhledný zároveň. Jde to. Když po patnácti minutách dokážete odhadnout konec, tak je něco sakra špatně v onom příběhu o třech rovinách. Rádoby dramatické, moralizující, chytré, emocionální a šokující, ovšem problém je v tom, že v tomhle případě skutečně zůstalo jen u toho "rádoby". Když prostě chcete v jednom filmu stihnout tohle všechno, asi už málokoho překvapí, že jako obvykle nestihne nic z toho pořádně a jde to všechno pěkně do kytek, ze kterejch to nevytáhne už ani Irons (dost možná doslova). Ve finále tedy velmi laciná záležitost, která je přeplněna krásnými prázdnými frázemi, obecnými pravdami, (ne)šokujícími odhaleními a naprosto nevhodnou předramatizovanou hudbou, která hraje prostě pořád. Nějak z toho už nemůžu ani přijít na to, proč tomu vlastně dávám ty tři hvězdy.

Nebýt tam Miller, tak to neni ani na ty tři hvězdy. Fakt už jsem dlouho neviděla tak strašně nepovedenou, rádoby slzopudnou záležitost, která se, pro mě z nepochopitelných důvodů, snaží stylizovat do jakéhosi zbytečného retra, aby si tak násilně vytvořila jakousi atmosféru doby, kdy si teenageři pouštěli hudbu na kazetách a svůj život netrávili na facebooku. No nepovedlo se to, netvrdim že všechno, ale těch pár vtipnějších dialogů a situací pro mě ve finále totálně a naprosto zabila Watson se svym příšernym přehrávánim a Lerman se svou neurotickou, zakomplexovanou postavou, která je v obraze prostě permanentně, pořád a neustále, aby se vehementně a nepřirozeně snažila z diváka dostat nějakou tu emoci. Mimochodem 90%? To jako myslíte vážně?!

Utahaná a nedotažená kosočtvercovina s příliš dobrejma trikama. Jedno z největších zklamání roku. Nevim, co víc napsat, pod jakýkoliv zdejší komentář s hodnocením nižším, než jsou tři hvězdy, bych se prakticky mohla podepsat. Tož tak.

Akce skvostná, příběh kýč, The Who chválim a Joseph k sežrání. Takže za tři. A dokonce jsem chvíli přemýšlela, že z toho začnu jezdit na kole, než mi došlo, že kolo nemám a že jsem se za poslední tři měsíce celkem úspěšně naučila nenávidět cyklisty (kdo kdy byl v HK, tak mě chápe).

Na natočení něčeho takovýho, tak na to maj koule asi fakt jenom Francouzi..... doslova.

Dejte dohromady telenovelovské, nedomrlé a hysterické cosi s velice povrchním úvodem do nedemokratického Španělska, když se Francovi rozjížděla kariéra diktátora, a máte ve výsledku tohle whatever, co nestojí za pozornost. Fakt nechápu, z čeho jste tu všichni tak na větvi. Ale jo, herečky jsou tam fakt k sežrání....dokonce i když je občas někdo propleskne, až je nebožačky rozcuchá. Tohle se fakt nepovedlo.