kingik

Pestrobarevný a roztomile infantilní animáček pro děti do 10 let, který se komerčně neprosadil, stihla jej nepřízeň kritiky a (odvolaný) režisér Dylan Brown ho neměl plně pod kontrolou a jeho jmenovka v titulcích chybí. I tak je výsledek celkem v pohodě. Paramount do něj nalil neskutečnou sumu, aby byl konkurenceschopný, angažoval pro dabingové účely Milu Kunis, Jennifer Garner nebo Matthew Brodericka, ač se rýsovalo, že u dospělých s přebujele naivním pojetím nepochodí, ovšem mravní výchova dětského publika by oživlým zábavním parkem, který trůní jen v mysli mladé smělé slečny June, co před týdnem vytáhla první tampon, nemusela být radikálně ohrožena. Jak už to tak bývá, odborná kritika většinou není sestavena z dětí předškolního věku, takže naprosto těmto nerudným mužům s dysfunkcí prostaty a neuspokojeným ženštinám s hormonální nerovnováhou chybí nazírání dětskou optikou, načež jim jakékoliv skotačení mluvících zvířátek kolem hlavní hrdinky bude připadat nevyzrálé až prostinké, ještě neopomenou zmínit silný vliv fantasy klasiky "Nekonečný příběh". Asi takhle - vyserte se na tyhle lidi, sami by vytvořit nic nedokázali, nemluvě o jejich grafických schopnostech, takže sezvěte své ratolesti a přesvědčte se, že tohle animované dobrodružství má svůj emoční náboj, co je přesně nastaven na nervovou soustavu společné rodinné podívané. 7/10

Imbecilní vánoční čas, ve kterém se produkující Jason Blum přežral dobrot, zalil to navrch punčem a už nestačil tenhle hororový kousek překontrolovat, než jej poslal do kin. A do kin přišlo něco zcela nevídaného, co vyhlíží extrémně lacině a nechtěně směšně, když přijde na hororovou složku. Na studentské koleji se vyskytuje neskutečná parta hereckých motovidel, kterou vede zkušená Imogen Poots, co je na studentku už poněkud věkově přestárlá, je jí ve skutečnosti 30 let, a mladistvý vzhled dohání tím, že je dokonale ohyzdná, tedy minimum líčidel a zástřih, jak když jde ráno na popravu a mají jí setnout hlavu. Mezi jejími kamarádkami se najde pár slibných ksichtíků (Lily Donoghue, Brittany O´Grady, Madeleine Adams), vesměs se ale jedná o málo známé kolegyně. A tahle dívčí parta neboli sesterstvo kravek zůstane o vánočních prázdninách na kampusu, to chci vidět studenty, co tráví vánoční svátky na koleji, a tím na sebe nalákají maskované individuum v pršiplášti a kápi, načež po pár podprůměrně inscenovaných zabití mimo záběr divák nabere dojmu, že se jedná o slasher. Ovšem záhy je vše úplně jinak, koncept slasheru nabere zcela nový směr a naprosto stupidní. Počne se rýsovat neadekvátní feminizující výtok. Výsledná pointa je taková, že se ukáže, že na koleji také přebývají stvoření s varlaty a pyji, přičemž jeden takový nemravný pyj způsobil před časem trauma hlavní hrdince. A ta je ve svém poševním rozladění vydatně podporována svými vrstevnicemi. A ke všemu se studentíci s pyji poněkud obsedantně upnuli na dávného zakladatele univerzitních prostor, čímž vás nechci o to nejhorší, co z filmu vyleze, připravit neohleduplným spoilerováním, ovšem spolehlivě se nad rozuzlením zasmějete. A světě div se, druhá polovina, jakkoliv je legračně natočená, je paradoxně tím nejúchvatnějším na celém tomhle rafinovaně blbém počinu. Film nabere tempo, které už nepoleví, ovšem na místech, která měla být napínavá a vážně míněná, nastupuje mizerná řemeslná realizace. Režisérka Sophia Takal si osvojila amatérské zpracování většiny hororové přísady. Její předchozí režijní počin nepůsobil takhle trapně. Jisté je, že tahle dáma by už neměla točit pro kina, v zásadě je špatnou režisérkou. Blume, dej jí padáka. A třeba někdo ocení jisté náznaky originality a neokoukanost hereckého osazenstva, načež uděluji průměrné hodnocení. 5/10

Drogy, prostopášný život a Laurence Fishburne. Leckdo se může podivit, že na úvod zmiňuji jiného herce než Nicolase Cage, který by měl hrát hlavní roli. Režisér a scenárista Jason Cabell hlavní hvězdu poněkud upozadil a něco zajímavého se s ní začne dít až v poslední třetině filmu. Do té doby jsou na scéně zajímavější akvizice. Po Fishburneovi, který propadl fetu, zaujme i jeho kumpán Adam Goldberg, v pěstírě kokainu navštívíme Cliftona Collinse a Natalii Reyes, v "pracovně" nás přivítá Barry Pepper, horkou stopu drog bude s buldočí zarputilostí sledovat dvojice uvědomělých federálních agentů Leslie Bibb a Peter Facinelli a občas se scénou mihne také Cole Hauser. To je na jeden film až moc kvalitních hvězd nižší svítivosti. A z tohoto hlediska je film i atraktivní. Stopáž je umírněná, ději vyloženě prospívá, že to nemá přes dvě natahované hodiny, tudíž se stále něco děje v rychlém sledu, herecké řady postupně řídnou nevybíravými úmrtími a režisér absolutně nemá ambici dělat z filmu realisticky pojednanou podívanou. Jeho snažení shledávám dynamicky zábavným, je protkané scénami drsnějšího rázu a Nick Cage si to svoje herecké umění urve až ve finální části, kdy už si prostě vydupal větší prostor na scéně. Tyhle balíčky kokainu se značkou ďábla jsou sice nefalšovaným béčkovým zbožím a diváci, co holdují filmům, které rychle utečou, nemusí litovat své časové investice. 9/10

Humanoid z Tbilisi. Odlehlá farma, kterou lemuje kukuřičné pole, je dějištěm příspěvku nízkorozpočtového filmaře Padraiga Reynoldse. Tohle místo si za svoje vybralo jakési podivné stvoření, které má spadeno na děti, z nichž pro sebe vysává životadárnou energii. Sympatická mladá mamina Annie (Jessica Madsen) má jedno takové menší dítko, holčičku Emily (Opal Littleton), která je ideální "potravou" pro záhadný druh tvora. A její únos je na programu dne. Jsem docela rád, že Reynolds se nespokojil s jednoduchým a už notně ohraným nápadem, že půjde o mimozemského tvora, jak by se jistě nabízelo, i vzhledem k danému prostředí. Prostě si dal práci přijít s něčím méně vídaným, do toho přihodil posedlého konspiračního teoretika (Gerald Tyler), nesmlouvavou šerifku (Kristina Clifford) a rozpadlou rodinku, co si dali dostaveníčko v intenzívním a nepolevujícím hororu, který má příjemně sevřenou atmosféru, rukodělnou příšeru a kameramansky a režijně se drží na patřičné úrovni. Režisér zřejmě ani v dalších svých projektech nehoví přebujelému finančnímu rozpočtu, kvalitní recenze sklízí za svůj slasher Open 24 Hours a i tímhle dílkem dokazuje, ze v něm třímá talent. Umí navodit napětí i pěkně vyhrocenou atmosféru, svoji málo známou hereckou osádku umí vést a Jessica Madsen by mohla zaskórovat i u konkurence, herecký talent i její blond zjev z ní dělá křehkou a sympatickou ženštinu, která solidně zapadne do hororové tvorby. Triková část patří k tomu nejslabšímu. Netvor je rozhodně pusobivější, když divák nemá jistotu, z jakého prostoru právě na svoji oběť vyskočí. Až se ukáže v plné kráse, tak už tolik nenadchne. Oproti tomu je zcela zjevné, že při jeho vzniku sehrála podstatnou roli inspirace starými nízkorozpočtovými hororovými "béčký". Diskutabilní je také gore. Největší prostor dostávají krvácející nosy. Ovšem režisérovi se podařilo vyšetřit drobné na havárii vězeňské dodávky a ještě větší pozornost upoutá působivý podzemní komplex, který si tvor vybudoval pro vydržování svých dětských obětí. To působilo originálně. Hlavní devizou zůstává, že tento počin má nepolevující tempo, pořád se něco děje a gruzinský venkov i čaj se tady příliš okatě neprezentuje, ač se štáb do těchto končin za účelem natáčení uchýlil. A místní klima mu svědčí. 10/10

O lesní babizně s death metalovou vizáží, co pase po dětech, jejich opatrovníkům maže vzpomínky na ně, cizopasí pod kůží, prezentuje se (téměř) vaginální symbolikou a pohádkám z mechu a kapradí dává nový rozměr. V prvé řadě by chtělo tenhle počin od hororových bratrů triku lépe produkčně ošetřit, když už má putovat do kin. Přece jen celková úroveň zpracování inklinuje k velmi levným béčkovým produkcím, což v tomto případě působí rušivě, zvláště když je zaděláno na působivého a skutečně strašidelného démona. Babizna vypadá vizuálně nadmíru skvěle a většinu skromného rozpočtu spolkly technicky velmi obstojně vyvedené speciální efekty, kdy se z pod kůže klube na svět, případně svým cizopasením působí chátrání tělesné schránky hostitele. Film ovšem nemá nikterak závratné tempo, docela trvá, než se vyjeví typické hororové dusno. Na scéně pobývá mladík, co pobývá dočasně u táty, který už brousí čoko šťabajznu, neb rozvodové papíry na stole a nerasistické smýšlení mu to umožňuje. Kluk střídavě vypomáhá tátovi v přístavu, až jednoho dne se v sousedství začnou dít nezvyklé věci. Kupodivu tvůrci nevsadili na lepost nějaké menstruační pipiny, takže v hlavní roli je buk jménem John-Paul Howard, je překvapivě heterosexuálně orientován, neb vydatně začne kamarádit s opačným pohlavím jménem Piper Curda, které zrovna příliš velkých půvabů nepobralo. Vůbec většina žen v tomto filmu se nedá zařadit do kolonky krasavice, sice jsou zde k vidění dva pěkně tvarované a víceméně spoře zahalené zadečky, nicméně ta přitažlivost vázla. Průběh byl zpočátku pomalejší, postupně události nabíraly spád a od finálového střetu jsem si sliboval nejvíc. Závěrečná fáze obsahuje jeden menší finální dějový zvrat, lesní finále nebylo rozhodně tak třeskuté, jak jsem předpokládal. Utnout to v nejlepším rozjetí, co mělo originální rozměr, docela naštvalo, podezřívám, že možná na vině bylo předčasné vyčerpání finančních zdrojů. Takže mínusem je pro mě pomalejší rozjezd, na kino produkci je to levné až běda, neučaroval střih, škaredé herečky, urychlené finále a závěrečná béčková scéna, kdy Zlo ještě vegetuje. Druhý celovečerní režijní počin bratrů Piercových jim dává šanci, že jejich případný třetí hororový výlet bude už produkčně po všech potřebných stránkách lépe zvládnutý. Talentem a nápady disponují, tak hlavně neusnout na vavřínech. 7/10

Léto 1987. Velmi dusné léto. Hlásek ustavičně vřískajícího půlročního Lukáška utne až cirkulárka. Jedinou hlavní podezřelou z brutální vraždy je jeho matka (Alena Doláková) a ta také byla policií prohlášena za vražedkyni. Ta se ale nikdy k zločinu nepřiznala a v cele spáchala sebevraždu. Zůstala však tehdy dvanáctiletá svědkyně, z níž je dnes žena středního věku (Lenka Krobotová) která kdysi toho tragického dopoledne u kočárku nemluvněte viděla jakousi činorodou osobu. Její svědectví ale zní značně absurdně: dítěte se měl tehdy zmocnit Vodník z Erbenovy sbírky Kytice. Kriminalistka Marie Výrová (Klára Melíšková) na popud tehdejší svědkyně otvírá třicet let starý a již dávno uzavřený případ vraždy. Od samého počátku má první epizoda této třídílné krimi minisérie velmi znepokojivou, tíživou a autentickou atmosféru léta za socialismu. Sledujeme rodinu v domě, kde neurvalým způsobem v tílku pobíhá a na všechny strany nevybíravě křičí Václav Neužil. Následuje střih do pracovny vyšetřovatelky, za kterou přišla v doprovodu manžela (Peter Bebjak) s tíživou výpovědí svědkyně tehdejší hrůzy, aby ulevila svému neklidnému svědomí. Stále se pak střídavě vracíme do vesnického stavení, abychom zjistili poměry v rodině a byl nám naservírován pozvolný a neodvratný posun k rodinné tragédii. Nejprve je třeba si udělat tak trochu jmenný pořádek a přehled v postavách. Prázdniny u babičky (Jaroslava Pokorná), které zároveň patří i dům, tráví její dvě vnučky, které jsou dcerami dvou starších synů, a jejich kamarádka Hana, tedy inkriminovaná svědkyně nešťastné události. Vůdčí osobností této tříčlenné holčičí party je čtrnáctiletá Magda (Kasijana Džakič). A o třicet let později pak budeme sledovat Neužila s vrásčitým obličejem a totálně prořídlou kšticí, ač předtím mohl klidně dělat reklamu na vlasové šampony. Vše je v první epizodě velmi dobře rozvrženo. Režisér Viktor Tauš umí dokonale udržet tajemnou i hutnou auru. Na konci epizody se nám dokonce dostane i jakýsi možný profil vraha. Tahle minisérie má excelentní rozjezd. A doufejme, že si podrží svoji scenáristickou a režijní vrstevnatost i nadále., tedy ve zbývajících dvou epizodách. 10/10

Podezřelý "zelený mužík" z pod vrby na dvorku dostává obrysy reálné postavy. Dopadení pachatele dávného zločinu je na spadnutí. Druhá a i závěrečná třetí epizoda až příliš často střídá scenáristickou nevyrovnanost a režijní nedodělky. Klára Melíšková coby major Výrová se konečně dobere pravdy a "vodníka" nenajde pod vodou. Ten už stačil mezitím zmutovat a docela dobře se pohybuje na souši. Režie Viktora Tauše je místy poněkud mimo. Když po třiceti letech dojde k rodinné sešlosti na místě činu, má tohle setkání všech podezřelých dobrou atmosféru. Následně se vyšetřovatelka odebere na policejní stanici, kde se cosi slaví. A mezi živou interpretací staré Matuškovy písně, nafukovacími balonky a policisty v dobrém rozmaru na dvojkolkách se na konci Melíšková setká a obejme se s Terezou Ramba. Nikdo z diváků netuší, co to mělo znamenat, co se vlastně slavilo, proč to tam bylo. Tušíte správně - nic se ani nevysvětlilo. Dokonale to ovšem narušilo soudržnost této epizody, ačkoliv celá sekvence trvala jen nepatrný zlomek stopáže. V závěru následoval další nedodělek. A ještě mnohem větší. Pachatel vraždy je usvědčen a frustrovaně kráčí podél jezera kamsi do pryč, v závěsu má kriminalistku. Ta nijak nechvátá, má jen nepatrně zrychlenou chůzi. A následují titulky. To už byl slušný vrchol impotentního nedořečení závěru. Nechápu, proč a k čemu je mně dobré si domýšlet, co bylo s vrahem dál. A slavné to nebylo ani s retrospektivou (zlo)činu, tedy objasněním, jak se tehdy zločin skutečně udál. Očekával jsem, jak mě závěrečný návrat do dusného léta uzemní. A ono nic. Skoro až odbytě to bylo zrežírované. Třetí epizoda dokáže stále udržet diváckou pozornost. A na odhalení vraha jsem se těšil. V pohodě ale klidně stačily jen dvě epizody, ta kompaktnost první epizody ve druhé epizodě okamžitě opadla. Třetí epizoda mohla být vrcholněji podaná. A nejlepší tak pro mě zůstává dějství první - nedostižně atmosférické a dusné. 6/10

Kdysi perverzní a mimicky dokonalá panenka dostala robotický design, kdoví proč se pojmenovala Chucky a přišla si postěžovat, že její značka už v roce 2019 tolik (do kin) netáhne. A stalo se, že Buddi/Chucky vypadá o sto procent hůře než jeho sedminásobní předchůdci, dokonce i televizní verze mu výtvarně a animačně dávají na frak. Ano, nový Chucky vypadá dementně a vůbec nebudí respekt. Určitě tohle "vzkříšení" nelze označit za remake, jak se mu často přisuzuje, styčných bodů má zanedbatelné minimum a celkově film nijak významně svůj originál a scény z něj (otrocky) nekopíruje. Chucky se dostává k novému majiteli, je jím už panenkám na hraní odrostlý klučina, co má atraktivní mámu, čímž se nabízela možnost, že Aubrey Plaza skončí s Chuckym ve víru milostných hrátek, kdyby ovšem tvůrci neměli obavu z kauzy harašení, která by případně zvedla vlnu nevole, načež panenku raději moc nepolidštili a vybavili ji ryze psychopatickým manévrováním. A to je na filmu ta nejzábavněji a nejzručněji vyvedená část, jelikož mordy jsou krvavěji vyvedené, protkané černým humorem. Takže když je kamarád Andy v úzkých, vždy ho podrží Chucky, který ho nejdříve zbaví nepřizpůsobivých rodinných příslušníků, zaskočí si i za postarší černošskou sousedkou, aby jí dal lekci z automobilové jízdy, a když zbude čas na velký finální třesk, tak poškádlí i nakupující v obchodě s elektronikou. Nejhůře stravitelným byl nápad, že (robotická) panenka sériové výroby je technologickým výkřikem, po kterém šílí davy. Působilo to značně nevěrohodně, už jen to, jak neatraktivně tento produkt vyhlížel. A k tomu se přidal vážně míněný scenáristický tah, že jejímu kouzlu podlehnou i teenageři. Tuhle nepřístojnost film dohání solidním spádem, invenční ráz má také své zastoupení a Gabriel Bateman a spol. z toho vycházejí vesměs pozitivně. Od verze, co jde do kin, jsem ale přece jen čekal vytříbenější stylové uchopení a progresivnější režii. Lars Klevberg a spol. Chuckyho pokolení uchopili poněkud svérázně a to se promítlo na rozhořčených recenzích i nízkých tržbách. V úvahu však připadá především (s)prostá možnost, že Chucky co měl, to už krvavě (ode)vzdal v jiných filmech. 8/10

Vykoupení z (vertikální) věznice Díra. A po španělsky. Středobodem je jídlo, respektive vězeňská strava servírovaná zcela netradiční a originální formou. A od toho se odvíjí vše. Obézní jedlíci a vředaři se postí a raději tenhle film bojkotují. Krásný kontroverzní a originální rozměr se tvůrcům podařilo do téhle neotřele šité látky vměstnat. Jen kdyby si film utřídil své nesčetně přebujelé žánrové prvky. Chvíli film zaduje do hororových plachet, pak se ocitáme v dramatu se zjevným sociálním podtextem, filosofuje se, cítit jsou i satirické vlnky, scifi ševelení a vše nepříjemně spláchne artový příboj a několik nedomyšleností. Neznámý režisér s nezapamatovatelným jménem Galdel Gaztelu-Urrutia skvěle navodil syrovost, drastičnost a bezvýchodnost situace. Neustále je někdo umolousaný od krve i exkrementů, kanibalismu se též nevyhýbá, jakmile se ale oprostí od všech nechutností, začne film přešlapovat na jednom místě a nemá se jak pohnout dál. Do klasické formy útěku se vlastně ani nepouští, hlavní hrdina v závěrečné fázi filmu utvoří družbu s černochem, kdy jak dva pablbové jezdí na platformě z patra do patra, rozdávají příděly jídla a fanaticky a nesmyslně oslavují poselství(??) dezertu Panna Cotta, aby (asi) dosáhli kýžené solidarity. Do toho se halucinogenně zjevovali již mrtví vězni. To jsem měl dost. Bylo to nesrozumitelné počínání, taková ta zbytečná snaha mě dostat do klubu náročného diváka. Závěrečná část filmu se mně vůbec nezamlouvala. Dění před ní bylo poměrně zajímavé a poutavé. Sice jsem nechápal, proč se vězňům podstrojují laskominy, úplně zdárně nebylo vyloženo zařazení administrativní pracovnice věznice a jejího psa do cely s hlavním hrdinou a v podstatě se film příliš nezabýval ani tím, kdo vlastně řídí chod věznice a na jakém principu pracuje. Když si vězeň ponechal jídlo, tak v cele mrzlo nebo se oteplilo k zalknutí. Takových originálních nápadů se jistě našlo povícero. Idea (scifi) vězení v totalitním režimu je atraktivní a osvěžující artikl, který divákům nabídl (nevybalancovanou) žánrovou všehochuť a zcela pokažené finále. A jestli se v něm nebudete cítit komfortně, tak tím pádem film splnil svůj účel. 6/10

Ubytování v dávném hotelu hrůzy, který už z filmového hlediska zasmrádl. Ono napojit se na letitý Kubrickův hororový kus nebylo pro příští filmové pokračovatele nic záviděníhodného. I stalo se a Mike Flanagan se přihlásil k odkazu náročného díla. Úplně nejhorší je značně přepálená stopáž, načež udržet nějakých 150 minut stoprocentní pozornost je slušný výkon, stylová nevyváženost má pak na svědomí, že film je poměrně v důležitých scénách nezáživný až často nechtěně směšný. Mám na mysli "obrazně" ztvárněné duševní kanibalistické choutky sekty unášející dětské oběti, což se projevuje jakýmsi legračním oparem linoucím se z "termosky", který do sebe sektáři opojně nasávají. Žádný velký strach ani nešel z (příšerným kloboukem ozdobené) Rebeccy Ferguson a Ewan McGregor, který (snad) měl variovat/kopírovat zajímavý odkaz Jacka Nicholsona, byl zralý na pořádně uzrálý maliník, bylo docela utrpení pozorovat jej v některých nezvládnutých hereckých polohách. Zbytek hereckého osazenstva nevynikl, i možným vlivem režijních nekvalit pro práci s vedlejšími herci. Emily Alyn Lind se ale podařilo vymanit a být zajímavou v každé scéně, určitě předčila hlavní dvě hvězdy filmu. Mike Flanagan razil áčkově bujaré aspekty, strukturoval své vyprávění do několika dějových linií (byly přibližně tři), které byly někdy skoro až nemálo stupidní, navíc hojně nezáživné. První linie je o tom, kterak je dospělý Dan zaměstnán v hospicu a utěšuje umírající, kteří při skonu vypustí "páru", což občasně završuje čtením zanechaných mysteriozních vzkazů na zdi svého pronajatého pokoje, druhá linie pojednává o kočovném kultu True Knot, který líčí na zvláštní silou obdařené děti, načež po jejich umučení z nich čerpají nesmrtelnost, třetí linie je taková rodinná, vystupuje v ní mladá černá dívka, poměrně talentem oplývající Kyliegh Curran, která vládne takovou nadpřirozenou mocí (či močí), až je z ní vůdčí sektářka Rebecca Ferguson hormonálně rozhozená. Nijak zvlášť mě nebavilo čekání, až se tyto linie spojí v jednu. A vlastně někdy až od scény přepadení/čistky (to už je film zhruba za svojí polovinou) členů sekty v lese mě film začal bavit, načež vynikající bylo vplutí do fáze závěrečné a vrcholné, tedy pochmurná cesta do hotelu v horách, za doprovodu známého zlověstného doprovodu, který byl atmosféricky prezentován v Osvícení. Užívat si tuhle část budou hlavně znalci proslulého Kubrickova kusu. Tmavší obrázky mají vysoké zastoupení, najde se i nějaký ten krvavý a drastický detail, ovšem iritovaly mě astrální schopnosti důležitých postav, takže kupříkladu Rebecca Ferguson, která plachtí vzduchem přes půl města za svojí příští obětí, byl poměrně comicsový prvek. Otravný zvuk neustálého tlukotu srdce byl rovněž nesnesitelný. Spojení Flanagan/King mně úplně nezachutnalo. Roztahaný celek si mě tedy nezískal, divácky mě rozhodně nestrhl, ovšem jste-li obdivovatelem (trošku zbytečných) nástaveb děl, které jsou pro početnou sortu hororových diváků milníkem, jistě bude revize na temných místech nevšedním zážitkem. 6/10