kingik

Dost průměrné a Steve Miner nebyl dobrou volbou na režisérský post. Výraznějších zvratů či překvapení se nedočkáme, ale zato se dočkáme několika vražd, měně nápaditých režisérských postupů a likvidace Mike Myerse v závěru. Nemohu se ubránit dojmu, že to mohlo být mnohem lepší, ale celou dobu jsem se pohyboval spíše v průměrných vodách hororového žánru. Když tak hodnotím pozdější verzi zfilmovanou Robem Zombiem, tak musím uznat, že ten člověk je génius a Miner průměrný řemeslník. 60%

Michael Myers nezemřel. Michael Myers je živ a zdráv a výstřel z pistole jeho sestry Angely z předchozího dílu ho neusmrtil. A on si jde pro svou sestru. A vrací se přesně na Halloween, jak je u něho dobrým zvykem. Spolu s ním se na scénu vrací i psychiatr Loomis (v celkem zajímavém podání Malcolm McDowella) a bude to krvavější a brutálnější svátek všech mrtvých, než kdykoliv předtím, protože Michael se jen obtížně vyrovnává se sebevraždou své matky a ta se mu stále zjevuje, i spolu s ním, když byl ještě dítě, jako duch, a žádá odplatu. Rob Zombie to pojal opravdu po svém a jako autor scénáře si vedle originálně pojatých vražd, kterých je nejméně tucet, dovolil i určité inovace, jako je třeba Michael Myers bez masky nebo jeho matka v podobě ducha. Nic proti inovativním zpestřením, ale aby se o nich mohlo tvrdit, že jsou oživením, musely by i dostatečně fungovat a to se bohužel v případě matčina zjevení s bílým koněm neděje, tento element působí hodně rušivě a současně i nedotaženě. Oproti tomu ve vraždění a brutalitě šel Zombie ještě o stupínek výš než minule a dočkáme se nevšedního vyvraždění osádky nočního striptýzového baru anebo úderné likvidace místních vidláků. Velkým plusem pro Zombieho hovoří fakt, že upadlou hororovou sérii vytáhl ze dna a dal ji nový rozměr, který je současnému divákovi bližší než Carpenterovo pojetí. Ovšem snaha přiblížit postavu vražedného monstra a polidštit ji však vychází naprázdno. Snad to vyjde příště. 60%

Slasher krámek hrůz, kterému přes čtyřicet let v masce a s nožem v ruce šéfoval zabiják jménem Michael Myers, se pomalu a jistě zavírá. Ale počkat! Spielberg přece také kdysi oživil dávno mrtvé dinosaury. Takže třeba za mnoho let se bude nějakému filmaři enormně stýskat po primitivním lidském monstru a ono samotné opět nějakým způsobem oživí a vrátí do hororové hry. Režisér David Gordon Green novodobou hororovou ságu neopustil ani tentokrát a servíruje další chod. A ten je oproti předchozím dvěma anabázím - Halloween a Halloween zabíjí - uchopen a směrován z pohledu outsidera Coreyho (Rohan Campbell), který začne být maniakem a lízat ve svém běsnění zadnici věkem vetchého Myerse. Pochopitelně se to neobejde bez velmi kontroverzních scenáristických postupů, což se projevuje následujícím způsobem. Maniak je neskutečně nesympatický a krásy také moc nepobral, ovšem nějakým záhadným způsobem padne do oka vnučce naší staré dobré Laurie Strode (Jamie Lee Curtis), která se okamžitě (na povel scenáristů) do něj vaginálně zamiluje. Dotyčná patrně doma nemá zrcadlo, pravděpodobně má neblahé myšlenky, že by v městečku Haddonfield na ni s pícháním čekal pouze ježek a kaktus a celkově už nechce čekat na jakéhokoliv švarného jinocha. Zjištění, že onu vnučku hraje vnadná Andi Matichak, která by za příčetných scenáristických okolností mohla roztahovat nohy nagelovaným frajerům z posilovacích strojů, je opravdu nemilé. A tu jejich nepravděpodobnou love story, která se táhne napříč celým filmem, bude divák skousávat s velkými obtížemi. Režisér v tom ale měl celkem jasno. Nechtěl opakovat v x-té variantě zažitý koncept stereotypního pronásledování a vražedného nahánění jednoho sourozence druhým. A pustil se do nečekaného směru, který v podstatě Myerse odsunuje na druhou kolej, do popředí staví nové Zlo, přičemž celé to pojetí příliš typickou značku Halloween až tak výrazně nepřipomíná. Nezapomnělo se na zabíjení, které tentokrát působí svěže a neotřele a pochopitelně i brutálně. Radostná je už scéna před úvodními titulky, která odvážně odklízí ze scény dětského otravu. A různá další zabití jsou rovnoměrně rozeseta po celé délce filmu. Známý halloweenský hudební motiv se také na úvod rozezní v titulkách, dál už se objevuje jen sporadicky. Herecky je film v pohodě, každý z účastníků se snaží. Proslulý zabiják Michael Myers ušel od svého zrození, které učinil v sedmdesátých letech minulého století proslulý tvůrce John Carpenter, pořádný kus hororových cest a prošlapal je s rozličnými režiséry rozličných kvalit. Na svých toulkách se vždycky nepotkal s ohromující příběhovou kvalitou, dokonce to s ním v devadesátkovém období vypadalo dost mizerně. Ovšem s kvalitním režisérem se vzchopil a vstoupil s ním následně do trilogie, která má celkem zajímavé vyústění a odvahu dát filmu novou krev a směr.  8/10

Přivedl na svět zlosyna Michaela Myerse, definoval subžánr slasher a na konci sedmdesátých let dal pokleslému žánru injekci, jejíž účinky měly dlouhodobý vliv i na jeho následovníky. Řeč je o králi béčkových filmů, Johnu Carpenterovi, který dokázal setrvat v těchto vodách prakticky po celou dobu, aniž by výrazně usiloval z nich vyplout. Z jeho "Halloweenu" byli všichni u vytržení, když se ne scéně zjevil s nemluvným zabijákem v titulní roli. Okamžitě to Carpentera katapultovalo do předních řad zájmu, ačkoliv z dnešního pohledu je to horor veskrze nadhodnocený a ve srovnání s dnešním početným zástupem slasherů, už notně unavený flák. Z mého pohledu se to jeho pojetí nedá brát vážně. Stále je tam cítit určitý nadhled i přehled, ale kde je dnes rok vzniku. V podstatě jednoduché a originálně přímočaré předkládání varianty pro daný žánr zvládá Carpenter dobře, ale sourozenecký souboj je přece jen rozvleklý. Celý film hraje více než na brutalitu a drastické scény na atmosférické psycho, které je navršeno působivým a stejně psychoidním hudebním motivem, jehož je sám režisér autorem. Někomu tohle může stačit, ale přece jen jsme v hororu a atmosféru může mít i sportovní utkání, a taky na to nepěji ódy. Pro Carpentera mluví především fakt, že se na tomhle filmu udělal. Do té doby měl za sebou opravdu ryzí béčkoviny, které postupně, až na jeden film z tohoto období, upadly v zapomnění. A dalším velkým plusem je objevení talentované Jamie Lee Curtis, která s touhle sérií bývá spojována dodnes. Kdo si potrpí na kvalitní zabijácké hovado, jakým Michael Myers je, bude spokojený. Nemá žádné nervy, a to se možná promítlo i na mně. U filmu jsem je neměl pocuchané, jak jsem předpokládal, občas film působil ve své snaze vyděsit poměrně úsměvně. A s Michaelem jsem se pak ještě shledal několikrát, a s každým dílem brutalitka rostla. Z mého pohledu rozhodně legenda, se kterou se dalo ještě o něco více si vyhrát. Ale nerad bych, aby mně pan Myers pak zazvonil u dveří, že jsem jeho filmu dal nižší hodnocení, než si zasloužil. Michaele, klídek, zhluboka dýchej a máš to tam. Pokud jsi chtěl plný počet, tak by tvůj film musel mít ještě větší grády. 60%

Michael Myers se odmítá smířit se svojí derniérou a podniká brutální atak na svoje rodné městečko Haddonfield, kde si před 40 lety vydobyl pověst zrůdně bezcitné vraždící mašiny. Kdyby ale jeho vražedné řádění a běsnění doprovázel ještě navíc sofistikovaný scénář, respektive jakkoli dějově rozvinutý a v nějakém ohledu zajímavý až neprobádaný, neminuly by jeho opětovný pochod zkrvavenými nočními halloweenskými uličkami uznalé ovace. Takhle divákovi zbývá nejvíce se těšit na to, kolik pověstný maskovaný zabiják zamorduje nožem a rukama lidiček a jak mohutný obsah pojme gore. A v tomhle ohledu toho není rozhodně málo. Pověstný zabiják Myers v minulosti prošel leckterými béčkovými produkcemi a na jeho krvavých dobrodružstvích se vystřídala pěkná řádka režisérů nejrůznějších, povětšinou však značně podružných kvalit. Na příhodné zabijácké světlo ho z marastu devalvujících produkcí až v lepší kvalitě, nikoliv však vrcholné, vytáhl dvojnásobně Rob Zombie. Myers mu nepřímo poděkoval, že hororovým fanouškům vrátil jejich ikonu, v roce 2009 se s ním rozloučil a nadále lačně vyčkával, kterého režiséra si na své brutální cestě pěškobusem stopne příště. A v roce 2018 režisér David Gordon Green vycídil jeho ostří, omyl mu prostředkem na nádobí jeho upatlanou masku a zatelefonovalo se Jamie Lee Curtis, jeho neméně slavné filmové sestře Laurie Strode, že se chystá velký filmový návrat hororového monstra, co jí v podstatě udělalo kariéru. Zásadním prohřeškem tohoto filmu je nulová konfrontace Myerse s Laurie. Ti dva se spolu tentokrát vůbec nesetkají(!). Laurie většinu svého skromného času proleží v nemocnici, odstavená od přímého dějství. Snímek bezprostředně navazuje na předchozí počin z roku 2018, kdy kontinuálně sledujeme dění o halloweenské noci poté, co byl náš starý dobrý zabiják domněle zlikvidován, Lauren je převezena do místní nemocnice, kde nad ní bědují dcera a vnučka. Do celé záležitosti se pochopitelně vmísí místní policie a také obyvatelstvo, které zná Myerse z dětství. A rozvášněný a zfanatizovaný dav provede tažení, které má monstrum, dost odolné a nezničitelné, jednou provždy zastavit. Film v tomhle ohledu nebyl nikterak zajímavý, scenáristicky připomínal nehotový patvar, který režisér toužil ideálně zformovat, načež nejvíce jeho úsilí vyniká brutalitou a krvavou sondáží zohavených těl. Napětí má podobu stagnace, přece jen se dostaví. Scenáristický zmar nejvíce odnese finále. Je znát, že scenáristické trio, které je poměrně nesourodé, od posledně jeho členem zůstal Danny McBride i režisér osobně, nemělo v ruce žádný (závěrečný) překvapivý trumf či tah. Oproti tomu vtipně působilo, že v Myersově domě přebývá homosexuální pár, kterému koledníci vyvádějí darebné kousky. Rozhodně je to ale na téměř dvě hodiny méně, než bych čekal. Technicky si film vede velmi zdatně, gore má říz, vraždění není až tak stereotypní, neopomene se na proslulé hudební téma z dílny otce stvořitele Johna Carpentera. A když se zabijákovi sejme v jednom momentu maska, probudí to i zvědavost jak asi vypadá. Režisér si dal i práci nově natočit retrospektivní část pojednávanou ve stěžejním roce 1978, kdy se v Myersovi poprvé probudí vražedné běsnění a zasáhne proti němu policejní hlídka. I tak platí, že scénář je pramálo zajímavý, není si mnohdy jistý, jaké sdělení chce interpretovat, téměř až průměrný a máločím uchvátí. Ovšem je jen a jen dobře, že tvůrci jistým způsobem myslí na důchodové časy u archaické hororové ikony, které se odebrání do ústraní kvapem blíží a stále ji krvežíznivé choutky ani v pokročilém věku neopouštějí.  Počítám s tím, že výši starobního důchodu vysloužilého zabijáka na penzi odhalí následné pokračování. 7/10

Michael Myers se ještě v polovině devadesátých let vrátil v celkem zdařilé hororové jízdě, ale bylo jasné, že je to jeho labutí song. Dostal se do nepřízně fanoušků a tak se čekalo na nějaký restart série, který přišel až o mnoho let později. Černošský režisér a příležitostný herec Joe Chappelle je spíše režisér televizních nebo v té době vhs parametrů,ale s horory má nemalé zkušenosti. Film jako standardní horůrek svá kritéria splnil. Nenudil, nějaká invence je sice sporná, ale Myers to neřeší. Tedy vcelku uspokojivé a současně na dnešní horory málo atraktivní. Klady: tahle série se dá točit pořád a neskončí to fiaskem, dynamika děje, znepokojivá atmosféra, adekvátní obsazení, skalní hororista si to užije. Zápory: už to má až příliš béčkové atributy, levný "video" vizuál, nízká atraktivnost, slabší budování napětí, omletost příběhu, příliš zaměnitelné, málo propracované vraždy. Mé hodnocení: 60%

Pekelně hororový guláš se rozhodl navařit režisér a scénárista Michael Dougherty a spolu s producentem Bryanem Singerem nabízí o jedné halloweenské noci čtyři hrůzyplné příběhy odehrávající se kdesi v zapadákově v Ohio. Do pomyslného kotlíku hodil všechny nezbytné hororové ingredience a originálními, černohumornými, brutálními a krvavými scénami nešetřil, ale všechno se mu to nějak zpeklo dohromady a výsledkem je připálený pokrm. Ono totiž do jednoho kotle vhodit motivy se sadistickým ředitelem školy, upíry, vlkodlaky, pomstychtivými mrtvými dětičkami ze školního autobusu to už vyžaduje velké režijní zkušenosti s hororovým žánrem a ty Michael Dougherty očividně nemá vzhledem k tomu, že toho moc nenatočil. Měl však štěstí na zajímavé herce a účast Dylana Bakera, Briana Coxe i Anny Paquin stojí za to a možná i kvůli nim promineme režisérovi, že o nějakém napětí i hororové atmosféře si může nechat zdát i když jako pokus to nebylo marné.

Vypadalo to na ambiciozní válečný film, ale na to se dá po zhlédnutí zapomenout. S herci jsem problém neměl, ale se zhola průměrnou, místy zmatenou a nijak nápaditou režií Johna Irvina, ano. Bojovým scénám se vyhýbal a v dialogových scénách to bylo na ručník. Film se nepříjemně vlekl a nějaké peklo nebo vřavu jsem pociťoval tak maximálně u sebe. Závěrečné titulky byly pro mě vysvobozením. A bylo mně jedno, jestli hrdinní američtí vojáci bojovali proti žlutému, modrému, nebo fialovému nepříteli. Tento slabý odvar válečného filmu si už stejně nikdy nepustím. Jednoznačně kategorie B a níže. 40%

Kvalitní zpracování Shakespearova dramatu, ale přesto ani mistr Branagh nedal filmu tu "shakespearovskou" jedinečnost a patinu toho něčeho shnilého v říši Dánské. Většina filmu dost průměrná, ale pak je tady několik scén, které film vytahují z průměru, ale přesto se tato tragédie z průměru nevymaní. Hrozné herecké výkony některých herců (Winslet, Williams) navíc mají blíže k parodii než k vážně míněnému převedení jedné z nejslavnějších tragédií. Film mě nechal poměrně chladným. 60%

Will Smith a Charlize Theron představují poslední žijící druh lidí s nadlidskými schopnostmi .Hancock není zpočátku zrovna sympaták, chlastá,mluví sprostě a je arogantní, ale v jádru je to dobrák od kosti,který zachranuje lidské životy. Postupně sledujeme Hancockovu nápravu k lepšímu ,projde vězením, přestane chlastat a dozví se o sobě pravdu kým vlastně je. Na první pohled by se mohlo zdát,že snímek sází na brilantní technickou kvalitu,ale není tomu tak. Prostor tu vedle triků a akce také dostává psychologie postav což u těchto typů filmů nebývá časté. Theronová je nejen sexy,ale umí i skvěle hrát a tak není divu že postupně Smithe přehrává. Jason Bateman, který hraje jejího manžela pak neměl vedle takto skvělého hereckého páru šanci,ale snahu zaujmout mu rozhodně nelze upřít. Hancock mě dost překvapil a na rozdíl od všech těch Hulků a Ironmanů disponuje zajímavým zpracováním, které si zaslouží plné bodové ohodnocení.