kingik

Nebylo to nejhorší. Tajná operace na převoz přísně tajného nákladu na sklonku druhé svétové války vedená plukovníkem Brianem Krausem a sličnou pilotkou Jamie Elle Mann skončí nouzovým přistáním letounu na zdánlivě pustém tropickém ostrově. K překvapení všech se tady nalézá nejen zubožená nepřátelská jednotka japonských vojáků, ale také početné hejno dravých létajících prehistorických potvor. Slabá televizní režie kazí výsledný dojem filmu asi nejvíc, protože nápady film má a skromné digitální efekty nepůsobí na televizní film špatně, ale bez pořádného napětí a pořádných hororových scén nelze natočit pořádný horor.

Za trochu akce šel bych světa kraj. A to že je tento akční výmaz o glorifikaci chlapáctví, mě taky bavilo. Po vzoru sedmi statečných se Stallone a spol. chopili zbraní, napumpovali si svaly a vyrazili na ostrov, který už potřeboval vyčistit od neřádu nesoucího podobu tvrdé diktatury, drog a odporného Erica Robertse a jeho gorily Austina a maniakálního Danielse. A ono se to rozjelo a akce byla podle Stalloneho scénáře poctivě dávkována. Stallone se strojovou přesností zakomponoval do filmu. kdy má co bouchnout, kdy má vzduchem svištět nůž a zabodnout se protivníkovi do krku, kdy má dojít na setkání "svaté trojice" Stallone, Willis a Schwarzenegger v kostele, kdy má skvěle rozpolcená postava Dolpha Lundgrena vyzvat na souboj gumového Jet Li až po explozivní finále, kdy už vybuchuje opravdu všechno a střílí se po všem, co se pohne. Zápory se však přece jen objevují. Předně film měl být delší, aby všechny obsazené charaktery dostaly přiměřený prostor, protože Crews s Couturem sice vnesli zajímavé prvky do dění, ale tak nějak moc na plátně nebyli často k vidění a Mickey Rourke se akce nezúčastnil a jen si hověl ve svém tetovacím salonu, a i to mělo něco do sebe. Stallone si svou vůdčí roli naprosto uvolněně užíval a s chutí hláškoval, Statham se svým poměrně největším prostorem naložil střídmě a čekal jsem od něj víc, Jet Li sice neumí moc hrát, ale hýbe se a kope zatraceně dobře, Lundgren by možná zasloužil i celý film jen o něm. Malý prostor věnovaný ženám Giselle Itié v roli generálovy dcery a Charisme Carpenter v roli Stathamové (snad) bývalé lásky se podařilo využít obstojně. Triviálnost zápletky je odsunuta bokem, protože každý stejně jen čekal a pak následně hltal akci. Stallone se režijně nepoložil. Jsem pro, aby se natočila dvojka, a aby byla delší a ještě explozivnější, protože akce není nikdy dost. Tohle ale bylo málo nápadité a zastaralé. 60%

Tohle už se nepovedlo. Raimi neměl v zásobě nevyčerpatelnou studnici nápadů a to se podepsalo pod tímto shitem. Náznaků dobrého hororu je pomálu a parodická rovina mně přišla přehnaná. Vůbec mě to nezaujalo. 40%

Na válečné drama podle skutečných událostí a s hrdinnými bratry Bielskými se dobře dívalo. Velmi přesvědčivě mě přeneslo do období 1941-1942, kdy bratři Bielští vedli svůj protinacistický odboj, přebývali v běloruských lesích, ukrývali Židy, běhali a s chutí stříleli nácky a chovali se čestně a hrdinsky na rozdíl od partyzánů, kteří zde zrovna nejsou vylíčeni ve stoprocentně pozitivním světle, a jako jediní u mě vzbuzovali odpor. Charismatický Daniel Craig je většinou záruka kvality a není na to sám. Pomáhá mu skvělý a zdravě vyšinutý Liev Schreiber a nebojácný Jamie Bell. Chrabří partyzáni přibrali mezi sebe i opačné pohlaví, a tak je k vidění Alexa Davalos nebo Mia Wasikowska. Nechybí napínavé ani drsné scény, vyhrocení bratrských vztahů, přežívání v krutých mrazech a hladovění a v neposlední řadě působivé zachycení napjaté i přátelské atmosféry v lesním táboře. Všem jsem jim v jejich boji fandil, protože režisér Edward Zwick to měl pevně pod kontrolou a diváka umí vtáhnout do centra dění. Dvojhodinové dobrodružné drama z války mě bavilo.

Bombastický vizuál, charismatický Gerard Butler s burácivou replikou "Tohle je Sparta" a slabý scénář. Mé hodnocení: 60%

Mně to nepřišlo tak špatné. Zdařilé lokace, ponurá a tajemná atmosféra a řada zajímavých herců v nepříliš propracovaném příběhu. Renč natočil typ filmu, který nebývá často u nás k vidění a na diváky to nezabralo. Podle mě nebyli připraveni na dobrodružný příběh s banálním rozuzlením, ale přesto se zajímavou kamerou snímající zrádné peřeje a herce v neobvyklých rolích.

Tohle je tak slabý strašáček, že ho spláchne i ten nejtuctovější horor ze současnosti. Pouze Herrmannova hudba stojí za pozornost. Hitchcock mě opravdu nikdy nevyděsil. Jeho slavné Psycho mě neoslovilo a nic se mnou neudělalo. To znamená, že je to horor na nic. 40%

Pro mě dost neobvyklý horor, podávající si ruku se sci-fi. Dva špičkoví vědci tajně zkříží lidskou a zvířecí DNA. A výsledkem je jakýsi hybridní klon ženského pohlaví, co velmi rychle stárne, má lysou hlavu, ocas s jedovatým bodcem, vyvinutá křídla, dvojdyšné plíce a vykazuje známky inteligence, ale i občasné agresivity. Právě kvůli nevyzpytatelnému chování a strachu z prozrazení se vědci se svým "dítkem" uchýlí na odlehlou farmu, ale experiment se jim přece jen vymkne kontrole a milé stvoření se stane neovladatelným. Dlouho jsem horor podobného ražení neviděl. A když do toho šel Adrien Brody a přibral Sarah Polley a Delphine Chanéac, která v roli zpočátku sympatického monstra podala nejlepší herecký výkon, tak jsem byl zvědavý, co s režisérem Vincenzo Natalim "naklonovali", a byl jsem mile překvapen, že film není tak úplně primitivním hororem o vraždícím monstru, ale že má řadu citlivých až dojemných pasáží a pohrává si s myšlenkou, co si počít s téměř lidským stvořením, ke kterému vědci citově přilnou, ale uvědomují si, že když ho nesprovodí ze světa, tak ho před ním musí navždy skrývat. Závěrečný plynulý přechod do akční pasáže je rovněž povedený a monstrum řádí v plné síle, až do nečekaně vypointovaného závěru. Splice je velmi zvláštní a originálně pojatý sci-fi horor, který se z hororové produkce dost vymyká, a proto se ho vyplatí vidět.

Nebylo to nic tak extra. Gore Verbinski dokázal režijně zaujmout a nemám nic proti snaživé Naomi Watts, ale horor by měl být napínavý nebo i vyděsit, ale to se mu prostě za celou dobu nějak nepodařilo, i když mírné mrazení občas vyvolal. Pak v závěru vyrukoval s netuctovou pointou, ale na druhé zhlédnutí film zaručeně ztratí svoji působivost. 60%

Paul W.S. Anderson má velmi agresivní režijný styl a dokazuje to i tentokrát. Svoji manželku Millu Jovovich rád vystavuje na odiv a ona se mu odměnuje perfektním hereckým výkonem. Jenže videoherní svět má přece jen svoje specifické kouzlo, které se filmové adaptaci vtisknout nepodařilo. Skákající, kopající a střílející Milla však dává zapomenout, že film na svou herní předlohu nestačí.