kingik

Líbí se mně to. Nemám potřebu si na tom léčit komplexy a psát zlostné komentáře. Většina těch, co napíšou negativní recenzi, tak už stejně večer sjíždí další díl.

Pokud se rádi bojíte a věříte na prokleté domy s pohnutou minulostí sáhněte po tomto hororu natočeném podle skutečných událostí. Děj se odehrává v roce 1987 a rodina přestěhující se kvůli synovi trpícím rakovinou do levného domu v Connecticutu nemá vyhráno. V domě straší a není se čemu divit když je zde stará márnice ve které se v dávné minulosti prováděli zvěrstva na mrtvolách, pořádali se tu spiritistické seance a podivné rituály. Noví nájemníci a především syn se stanou v domě svědky podivných úkazů, halucinací zpočátku přisuzovaných lékům na rakovinu (voda na podlaze se třeba změní v krev) nebo zvláštních snů (mrtvolám jsou odřezávány víčka) a nechybí ani záhadné bytosti nebo zohavené mrtvoly. Film disponuje kvalitním a zkušeným hereckým obsazením (Madsenová, Koteas, Donovan) a mladšími zástupci jsou Kyle Gallner nebo hvězdička Amanda Crew. Film umí solidně místy vyděsit, ale občas vytahuje na diváka obehrané lekačky. Povinná zlověstná atmosféra je samozřejmostí a závěr je přehnaný a nepříliš věrohodný. Solidní horor.

Je to doslova o ničem. Nebylo zde nic, co by mě zaujalo, a o čem bych prohlásil, že to bylo super. Akorát tady byl jeden obrýlený loser Dave (Aaron Johnson), co se ze dne na den rozhodne stát se "superhrdinou" z opravdu vážných pohnutek jako je neúspěch u opačného pohlaví, nuda a tíživý pocit, že tahle společnost si nechce hrát na Spidermany a Batmany. V příšerném kostýmu vyjde do ulic nakopat všem podvratným živlům zadky, ale nejen, že ho nikdo nebere vážně, ale procitnutí do šedivé reality bývá kruté. Nevím, zda režisér Matthew Vaughn usoudil, že nazrála doba pro oslavu antihrdinů, nebo je to jen nepovedený žert z jeho strany, protože tohle šlo dost mimo mě. Obsadit malou Chloe Grace Moretz a uvěřit jí, že dá do zubů statnému chlápkovi jako je záporák Mark Strong a postřílí v závěrečné scéně asi tucet jeho noshledů, je opravdu úkol pro chorou mysl a netrpím iluzí, že mě to přesvědčilo, abych za tohle zvedl hodnocení. Je to stejně hloupé jako většina scén ve filmu, který chce být odvážný a originální, ale činí to tak nezábavnou formou, až mně skoro bylo líto, že jsem si tento film pustil. Odvaha tvůrců spíše vyznívá trapně hlavně ve scéně sexu hlavního hrdiny s dívkou snů (ačkoliv scény Davea s Kate, který se ji snaží okouzlit a ona ho považuje za gaye, byly asi nejzábavnější), anebo směšné pokusy o brutalitu s přídavkem slabších akčních scén. Obsazení Nicolase Cagea špatný dojem nevylepšuje (vzhledem připomínal spíše úchylného strýčka, než muže hnaného pomstou), ale jinak většina partů byla obsazena schopnými herci. To by ale Vaughn nesměl režírovat tak, aby každá druhá scéna vypadala jakoby se vyloupla z jiného filmu a jeho necitlivé střídání stylů, a úporná snaha být "cool", byla až nepříjemná. Nelze se pak divit, že ve výsledku je to prázdný a nezajímavý film prosazující demýtizaci comicsů, které ani nebylo zapotřebí. A i když to byl film natočený podle comicsové předlohy, tak comics skoro vůbec nepřipomínal. A hlavně se mně vůbec nestrefil do vkusu.

Trojice amerických kamarádů hledá povyražení v Mexiku, ale netuší, že všechna legrace půjde stranou v okamžiku, kdy padnou do rukou nelítostných drogových dealerů, kteří jsou současně fanatickými vyznavači prastarého kultu a své oběti podrobují krvavým rituálům. Situace se vyhrotí ve chvíli, kdy se začne jeden z kamarádů pohřešovat a na odlehlé farmě si ho vezmou do parády vyšinutí mexikáni. Sice je to natočeno podle skutečných událostí a režie jede v téměř dokumentárním stylu v rámci zachování autenticity, ale pro zvýšení hororového prožitku si tvůrci do děje asi i něco přidali i když na druhé straně není ve filmu nic extra přehnaného a gore působí i celkem realisticky. Výborným tahem se ukázalo obsazení jedné z vedlejších rolích Seanem Astinem, který v záporné roli přisluhovače fanatiků působil zajímavě. To se sice nedá říct o trojici mladíků v rolích obětí (Presley, Strong a Muxworthy), ale po tomto filmu bych se mírně primitivně vylíčenému Mexiku obloukem vyhnul.

U třetího dílu chyběl Spielberg. A moc. Na jeho doporučení ho na režijní stoličce nahradil zhola průměrný Joe Johnston. A třetí díl se mně vůbec nelíbil, a to ani po technické stránce, ačkoliv ve Spielbergově režii by film jistě vypadal jinak. Sam Neill a spol. dělali, co mohli, ale Johnston na to režijně neměl. Nejslabší díl. 40%

Nepřišlo mně to tolik přesvědčivé. Neobvyklé spojení soudního dramatu s hororem spolu po celou dobu svádělo litý souboj, který z žánrů bude mít více navrch, a u mě jednoznačně vítězily hororové scény s běsnící Jennifer Carpenter. Tu snad skutečně musel posednout ďábel, protože si jinak nedovedu vysvětlit její autentický výkon a kdykoliv šíleně zaječela, zvedlo mě to ze židle. Se zbytkem filmu je to horší. Kněz Toma Wilkinsona obviněný ze zabití dívky během procesu vymítání a jeho sympatická obhájkyně Laura Linney nepodávají nijak mimořádné herecké výkony. Vždy když byli na scéně, tak dávali vyniknout nevěrohodnosti zápletky, a proto jsem začal brát upozornění, že je film natočen podle skutečných událostí, s velkou rezervou. V soudní síni to bylo nenapínavé, v hororových retrospektivách se při popisu událostí, které předcházely smrti dívky, činila právě jen Carpenterová, která uměla vylekat, marně se režisér snažil vyděsit mě bouchajícími dveřmi nebo padající skleničkou z dřezu. Navíc v druhé polovině film opustí zcela hororovou rovinu a divák si vyslechne osvobozující rozsudek nad knězem v soudní síni bez většího zájmu, protože si k postavám stejně za celou dobu nenašel žádný vztah. Film měl možná i na víc, ale jeho jediným trumfem se stala překvapivě mrazivě přesvědčivá Jennifer Carpenter a několik zdařilých scén, navozujících strašidelnou atmosféru. 50%

Pointa musela napadnout určitě každého. Mělo to něco do sebe. Podobnost s filmem The Box čistě náhodná? To se mně ani nechce věřit. Herecké výkony ucházející, nápad zajímavý, ale provedení bylo slabší.

Klasik žánru zombies Romero se s železnou pravidelností neúnavně vrací, aby nám naservíroval další kousek ze své tvůrčí dílny a tentokrát nám předhodí partičku univerzitních studentů, která natáčí stupidní horor o mumiích, ale zanedlouho se budou muset konfrontovat se skutečnými zombíky poté co zemi zachvátí agresivní virus. Romero se chopil roztřesené handcamery, obsadil partičku mladých nadějných herců, navrch přihodil dvě krasavice (Michelle Morgan, Amy Lalonde) a vyrazil do terénu natočit horor s realistickým vyzněním navážející se do síly médií a jejich lživému informování veřejnosti, okrajově se věnuje rasistickým otázkám, armádní gardu vylíčí jako bandu sprostých zlodějů a zmíní se že, lidé se ve vypjatých situací chovají jako hyeny. Napínavé to stoprocentně není, ale zajímavé to svým způsobem je, ačkoliv na jeden horor si toho nabral až moc a lépe mu to přece jenom svědčí v hororové rovině. Herci horlivě předstírají strach i když v jedné scéně, kdy se jejich kamarádka střelí do hlavy se ani moc extra nepodiví. Romero se vydal na cestu na kterou se zatím ještě nepustil a vnesl do zombie hororu osvěžující vítr a v poměrně originálním hororu se snahou o inovaci je zombíků dostatek a jednotlivá zabití jsou kvalitně provedena. Až se takhle jednou budete nad ránem vracet z flámu a v dálce uvidíte mátoživou postavu, tak ji pohotově natočte na mobil a dejte to na internet. Nic tím nezkazíte.

Překvapivý horůrek. Skupinka pěti přátel si vyjede lodí na výlet po oceánu a ztroskotá na neznámém ostrově, který je obydlen podivnými stvořeními (vzdáleně připomínající Predátory), která šplhají po stromech rychleji než opice a loví ve smečkách. Pomoc nepřichází a tak jeden po druhém začínají hynout. S nízkým rozpočtem se nedaly čekat zázraky, ale režisér Jorg Ihle to nevzdal a s neznámými herci (nejznámější byla plavovláska Nikki Griffin) natočil horor, za který se není třeba stydět a který disponuje hororovou atmosférou a nízkou předvídatelností, šikovně spojenou s tím, že zpočátku není jasné, co vybafne na diváka a pochutná si na nových obyvatelích. Prostředí exotického ostrova je dobře využito a film má spád i napětí, posledních třicet minut s Jewel Staite se dostaví pěkně hutná atmosféra, opět vzdáleně připomínající jedničku Predátora.

Famke Janssen v sebeobraně zabila svého násilnického manžela a zkorumpovaného policistu (Michael Paré), který ji roky týral a zbytek svého trestu si odsedí doma, respektive ve svém domě s elektronickým náramkem na noze a s dosahem 30 a půl metru (odtud název filmu) od detekčního zařízení, má po domě jen omezený pohyb. Problém to však není zdaleka největší. Ze záhrobí se v podobě ducha vrací její muž, aby se jí krutě pomstil za to, co na něm spáchala. A protože je velmi vytrvalý a silný, bude obtížné se ho jednou provždy zbavit. Mysteriozní horor, který disponuje obstojně hrající i vypadající Janssen (těžko jí lze hádat blížící se padesátku) se z 99 procent odehrává v domě, ve kterém to zprvu nepříjemně praská na půdě, svíce samovolně zhasínají a vzduchem létají talíře z kredence, ale (strašidelná) atmosféra houstne a divák se dočká i jednoho dost brutálního zabití poslíčka (Ed Westwick), který se krátce stane i milencem paní domácí a slídící policista (Bobby Cannavale) nakonec uvěří, jak se věci skutečně mají a nebude chybět ani celkem překvapivý konec. Mně se to líbilo.