kingik

Jsou Vánoce, svátky klidu a míru. Pohledná Casey (Hannah Tointon) jede se svými rodiči a dvěma malými sourozenci navštívit své příbuzné, kteří také mají malé děti. To ještě nikdo netuší, že se zde rozšířil záhadný dětský virus způsobující u malých dětí zvýšenou agresivitu a vražedné choutky. Víkendový vánoční pobyt se změní v boj o přežití a místo vůně jehličí a cukroví je ve vzduchu cítit pach krve a sníh se brzy zbarví do ruda. Rozjezd tohoto hororu je pomalejší, klidně by se to obešlo bez té půlhodiny prázdných a zbytečných dialogů, ale pak se to rozjede a hned první incident, při kterém o život přijde jeden z dospělých, stojí za to. Představitelé dětských rolí se tváří pěkně zlověstně a dospělé role nehrají příliš známí herci, takže místy jsou herecké výkony zúčastněných poměrně autentické, ačkoliv film neusiluje o nějakou maximální realističnost. Je však zajímavé, jak se s rostoucí dětskou agresivitou vyrovnávali dospělí a jak se velmi rychle měnily vřelé příbuzenské vztahy ve vzájemnou nenávist. To se scenáristovi a režisérovi v jedné osobě Tomu Shanklandu povedlo, ale mohl by ještě zapracovat na dialozích, aby nebyly tolik nudné, občas měl film potíže s tempem. Horory o vraždících dětičkách moc nemusím, ale tenhle britský horor byl jedním z těch působivých a napínavých, co bylo v této oblasti doposud natočeno. K malým dětem se příliš hezky nechoval.

Mischa Barton hraje mladou inženýrku, která přijíždí analyzovat budovu kterou vláda nařídila strhnout a ubytuje se v ní. Před 15 lety v ní bylo nalezeno několik těl zalitých do betonu, včetně geniálního architekta. Vrah se nikdy nenašel. Zbylým nájemníkům se demolice domu ani trochu nelíbí a budova je připravena vydat děsivé tajemství. Tento horor nefunguje tak, jak by tvůrci chtěli vlivem nepropracovaného scénáře, do kterého se vloudilo několik nesmyslů a nejasností stran příběhu. Zpočátku si film nevede zle. Námět je dobrý. V první polovině nasadí částečně strašidelnou atmosféru podivného domu, který na první pohled vyhlíží podivně až strašidelně a nájemníci v něm jsou také tak trochu podivní a ne úplně při smyslech. Ve druhé polovině se film přelije zcela nečekaně k razantnějšímu pojetí a nebohá Mischa Barton se ocitne v krajní situaci, a tím naplní název filmu. Jenže, nějak to přestane být napínavé a posune se to k hororům, které chtěly šokovat svým vyústěním, ale nepodařilo se jim to. Zůstal příjemně mrazivý horor, ze kterého nevíte dlouhou dobu, co se vyklube, a pak až přijde na věc, tak to v konečném kontextu ničím neohromí. Navíc Mischa Barton je ve své roli málo přesvědčivá, a nevím proč, ale od počátku působila unaveně a v obličeji vypadala jako by se špatně vyspala a byla až nesympatická. Ostatní herci ok. Nejlepší "herec" byl ten zajímavě architektonicky řešený dům. Horor na jedno podívání.

Pěkně naturalisticky vyvedená temná fantasy pohádka jíž na magické atraktivitě ubírá výskyt českých herců, kaskadérů a lesů. James Purefoy už nějakou dobu potřeboval pořádnou roli, ve které by zazářil, a těžko říct, zda se po tomto opusu zbaví statutu hvězdy nižší svítivosti. Příběh muže Solomona Kanea s prokletou duší, svádějícího boj s temnými silami pekelnými, je pro něj jako stvořený, a on se v něm mohl prezentovat jako novodobá akční hvězda, protože bitek, soubojů a fyzicky náročných scén je ve filmu nepřeberně a vyloženě na nich film staví. Samotný Solomon Kane však trpí zásadním problémem. Nelze si při pohledu na něj nevybavit Van Helsinga (může za to i nápadná vnějšková podoba s Hugh Jackmanem) a českého Mrakomora (tvůrci tam propašovali i něco z našich pohádek). Tohle trochu ubírá Solomonu na vážnosti. A že postava nesklouzne až k despektivnímu pojetí, lze děkovat jen a pouze perfektnímu Purefoyovi, který ji ztvárnil s přehledem a nebylo u jeho výkonu co kritizovat. A pak je tady další drobnost. I přestože film má ambice vyhlížet jako "áčkový" spektákl nedokáže ani na chvíli zakrýt svoji "béčkovost". Přispívají k tomu okaté digi triky a kulisy (krajina, lodě na moři, kouř, obloha, pára jdoucí od úst nebo padající sníh), lacinější výprava, výskyt českých kaskadérů a Marek Vašut v záporné postavě, kterého nadaboval zdatný dabér Bohdan Tůma, ale jeho hlas se k Vašutovi nehodí a v neposlední řadě i volba režiséra Michaela J. Bassetta, který je, byl a bude vždy zdatným "béčkařem". Jsou to však jen drobnější výtky a kladů je podstatně víc. Film má působivý začátek a příběh muže, který se dal na pokání, naštěstí vydrží jen do chvíle, než mu zabijí před očima chlapce, se kterým se přátelil. A cesta za očištěním jeho duše se mu otevře, protože je unesena dcera jeho přítele a on za její záchranu obětuje svou duši peklu, aby se vykoupil. Bude ji muset vyrvat ze spárů temného zla a před sebou bude mít mocného protivníka - samotného služebníka pekel Malichiáše. Nuda nehrozí, ve filmu se pořád něco děje, herci a komparzisté jsou správně "středověce" umolousaní. Kdo to má rád "natur", tak si přijde na své. Toho film nabízí vrchovatě. 80%

Velmi intenzivní klaustrofobní zážitek. Vidět film, ve kterém hraje jeden herec a 90. minut nesleze ze scény a navíc je zakopaný pod zemí v dřevěné rakvi, je velmi vzácný filmový jev. Přesně tohle se stalo Ryanu Reynoldsovi, který do osudného okamžiku vykonával práci řidiče pro zásobování v Iráku. Neví, jak se tam dostal, ale do rakve mu přihodili svítilnu, kapesní nůž, tužku a mobil. Stal se obětí únosu a tajemný hlas únosce hovořící lámanou angličtinou žádá vysoké výkupné. Času je zoufale málo, kyslík a baterka v mobilu dochází a naděje na záchranu se každou minutou rapidně snižuje...Bylo to výborné, dokonce tak výborné, že už mně ke konci nebylo příjemně a dokonalá kamera ze mě učinila nedobrovolného společníka v rakvi spolu s Reynoldsem. Stejně tak chválím tísnivě zlověstnou hudbu Victora Garcii a do té doby pro mě neznámý režisér Rodrigo Cortés si vydobyl své ostruhy svoji precizní detailností, dokonalým navozením dokonale hororové atmosféry a politickou nekorektností. Ryan Reynolds by už po tomhle filmu nikdy neměl brát role v komediích, ve kterých hraje pod svoje možnosti. Tady byl perfektní. Film dokázal vtáhnout a nepustit a hlasy v telefonu byly až téměř hororově depresivní. 90%

Velmi citlivě natočené drama s perfektními hereckými výkony. Detektiv Adkins (Jon Hamm) už 8 let pohřešuje svého malého syna Tommyho. Je přesvědčen, že jeho syna před lety unesl muž s podivnou minulostí Bert Roggiani, aby se mu pomstil, ale nemá na to důkazy. Události se dají do pohybu když jednoho dne dělníci na stavbě objeví bednu s ostatky chlapce, který je asi tak ve věku detektivova syna, ale zpráva z patologie říká, že ostatky patří retardovanému chlapci a leželi tam 50 let. Stopy zločinu vedou až do roku 1958, kdy se dozvídáme více o mrtvém chlapci a jeho otci (Josh Lucas), který měl po smrti manželky jeho výchovu na starosti a potkal ho podobný osud jako detektiva. Tohle drama v mnoha ohledech překvapí předivem tajemna, počáteční spletitostí, ale současně ho Anders Anderson natočil velmi přehledně, jímavě, citlivě, ale i napínavě. Dvě dějové linie, současná a retrospektivní, které se navzájem prolínají si v ničem nepřekáží a mohlo by se zdát, že na diváka někde v závětří pokukuje promyšlená pointa, která se plně odhalí až v závěru filmu, ale její odhalení tvůrci zbytečně nenatahují a tak se jí dočkáme o něco dřív, ale není to ani tak pointa jako spíše odhalení vrahovi totožnosti. Herci, výprava, hudba, kamera a režie se sešli ve velmi konzistentním poměru, který divákovi vyloženě lahodí. Na debut velmi povedené a vyzrálé.

Carrey zatoužil po jiném typu rolí, než z jakých ho do té doby diváci znali. Odklon od klasické komiky herce s "gumovým" obličejem mu diváci odmítli tolerovat a film narazil na divácký nezájem. Spojení sil s Matthew Broderickem se dá považovat za velmi odvážné, to samé se dá prohlásit i o tom faktu, že film byl svěřen do rukou nepříliš renomovaného režiséra Bena Stillera, který však prokázal, že obavy nebyly na místě. Největší potíž totiž nastává s žánrovým zařazením filmu. Příběh citově strádajícího kabelového technika, který hledá "jen" kamaráda, který by ho měl upřímně rád, v sobě kombinuje prvky černé komedie, hororu, thrilleru, klasické komedie i parodie. Carrey je tak dobrý, že v pohodě přejede všechny herce, ale zběsilé až ledabylé střídání žánrů s šuměnkovým finále, filmu ublížilo. 60%

Nemám štěstí na opravdu napínavé a intenzivně nervydrásající survival horory. Import z Austrálie s názvem The Reef (Útes) to moc nevytrhl. A přitom stačilo tak málo a mohl bych psát jen samé superlativy. S řídce pojatým scénářem se dalo naložit mnohem dynamičtěji, nehledě na to, že film je údajně natočen podle skutečných událostí, ale právě to asi svazovalo tvůrce zřejmě nejvíce. Pět lidí, respektive herců se vydá jachtou na oceán, která se převrátí a oni uprostřed oceánu budou vymýšlet bleskový plán spočívající v tom, že čtyři z nich doplavou na pevninu pro pomoc a pátý na ně počká na převrácené jachtě, ale už ho pak nenajdou a asi si skáknul do kina na neexistující remake tohoto lehce stupidního hororu, jehož síla spočívala v jednom jediném a to ve žralokovi, který se ovšem na scéně zjevil až po 48 minutách! A to film bez titulek trvá jen 80. minut! Nechápu, proč se se žralokem tolik šetřilo. Vypadal velmi dobře, byl sympatický, fandil jsem mu, aby všechny sežral a akorát tu zprofanovanou žraločí ploutev na hladině si tvůrci mohli odpustit. Ale ani v okamžiku, kdy se žralok zjevil, nebyl film perfektní. Při zabíjení nebylo nic vidět, jen rozlitá krev po moři a do toho stupidní dialogy. Herci vesměs, i přes zjevnou snahu hrát, si mé sympatie příliš nezískali. Je třeba pochválit práci kamery, která zdatně svojí houpavou intenzitou málem navodila mořskou nemoc. Jenže žraloka jsem si moc neužil, než se to pořádně rozjelo, byl konec a zbyl jen promrhaný potenciál.

Konec hry! Ale to snad ne...nemyslím si, že slavná série je u konce. Divácký zájem si jistě časem vynutí další pokračování a ani s tím zodpovězením všech otázek, jak proklamovali tvůrci, to není tak žhavé. Tentokrát stojí v popředí příběhu podvodník Bobby Deggan bohatnoucí na lživém tvrzení, že se kdysi vyprostil z Jigsawovi důmyslné pasti a za své lži, na kterých si vybudoval mediální kariéru, bude vystaven množstvím pastí, přes které si bude muset v časovém limitu proklestit cestu až ke své uvězněné manželce. V bludišti pastí bude muset obětovat životy svých přátel, aby nakonec zachránil (nebo nezachránil) ten svůj. Kevin Greutert v roli režijního dirigenta tuhle ultrakrvavou symfonii zakončil ve velkém stylu (nepovedenou Saw 4 mu tímto odpouštím) a opravdu hororově. V rámci 3D počítejme s tím, že nám v klíně přistanou střeva, ohodí nás mohutný cákanec krve a vzduchem na nás poletí hozená pila a to je asi tak všechno. Tvůrci nám dovolí setkat se s postavami z předešlých dílů, jako je temný detektiv Hoffman i nadále vykonávající špinavou práci po Jigsawovi a tentokrát ji (málem) dotáhne až k dokonalosti, s vdovou po Jigsawovi Jill Tuckovou i se samotným Johnem Tuckem. i když už jen prostřednictvím flashbacku a neminou nás ani postavy z řad přeživších, kteří měli to štěstí a z pastí se kdysi včas vyprostili. Je zajímavé sledovat, kam se série od prvního poměrně "myšlenkově" posazeného dílu posunula v pokračování sedmém. Tento díl začíná jako jakýsi sled krvavých scének a žádné vymýšlení komplikovaného děje, který by ve své složitosti trumfl všechna předešlá pokračování se nekoná a složité zůstaly hlavně pasti, a spolu s nimi děj svižně odsýpá. Greutert přesně ví, na čem celá série staví a servíruje to bez skrupulí. Vždyť je to jen horor. Ačkoliv tvůrci ho mohli víc doladit v drobných detailech a nuancích. Například, dívka z úvodní scény na veletrhu, o kterou se přetahují dva její nápadníci, mohla být hezčí a kdo by se taky nechal řezat pro takovou ochechuli cirkulárkou. Přihlížející diváci tohoto krvavého divadla byl výborný nápad a jen se divím, že někoho z davu nenapadlo to jako debil začít natáčet na mobil, jak tomu bývá v reálu zvykem, když se na ulici stane nějaké neštěstí, tak to hned nějaký dementní jedinec v rámci moderního trendu současnosti natočí, hodí to na net a pak se u toho asi i uspokojí. A právě o lidských nectnostech, jako je zvědavost, sobeckost, lhaní, podvádění a další, je celá série Saw založena a Jigsaw tyto prohřešky nemilosrdně trestá i v Saw 3D. Tímto jsme se dostali i k nějaké myšlenkové podstatě, která má něco do sebe. A to nás ještě čeká závěrečná vysvětlující povinná pointa...a pak už jen...konec hry...

Tohle se vůbec nepovedlo. Owen Wilson se do akčních rolí ani trochu nehodí a vůbec celý film působí dost uplácaně. Bez napětí a bez pořádných akčních scén nelze točit akční film. John Moore by měl režii akčních filmů raději přenechat jiným. Je hodně slabý a film podle toho vypadá. Jediné co je tady ještě horší je scénář. Naprostá nezáživná slátanina.

Pekelně napínavá jízda od začátku až do konce. Manželům Robertu a Katherine Thornovým zemře při porodu jejich toužebně očekávané dítě. Shodou okolností je v porodnici k mání osiřelé novorozeně, kterému pro změnu zemřela matka. Zoufalý Robert se chlapečka ujme a před svou nic netušící manželkou ho bude vydávat za jejich dítě. Nastrčený syn jménem Damien je ve skutečnosti Satan ztělesňující to největší zlo na Zemi. A jak chlapeček roste, začnou se kolem rodiny Thornových dít podivné věci a množit se bizarní úmrtí, klučina se bude urputně bránit návštěvě kostela, rodiče najmou novou a velmi podivnou chůvu, a pojmou podezření, že jejich syn se přece jen od ostatních dětí dost odlišuje. Negativní události naberou spád a Robert začne spolu s novinářem odkrývat děsivé tajemství o původu dítěte a začnou se potvrzovat slova kněze, která zpočátku zněla jako čistý blábol. Myslím, že ve výhodě je ten divák, který původní film neviděl, a to je i můj případ. Byl jsem totiž překvapen v mnoha ohledech. Marco Beltrami opatřil příběh zlověstně hřímající hororovou hudbou a vynikající kameraman Jonathan Sela nasnímal zlověstně i svíčku na stole a z vrčícího psa, který strážil Damiena, šel větší strach než z malého Antikrista. John Moore to celé efektně zrežíroval a každá scéna byla něčím zajímavá a napínavá. Hvězdná dvojka Julia Stiles a Liev Schreiber v rolích rodičů odehrála své party vzorně a řada známých hereckých tváří ve vedlejších rolích také měla co nabídnout (Farrow, Thewlis nebo Postlethwaite). I bez znalosti originálu se podle mě jedná o velmi zdařilý remake, který měl všechno, co má správný horor obsahovat.