kingik

Do hlavy Kevina Costnera se parfém Hugo Reynolds Koš nedostane. Tak mu jej budete muset vylít na hlavu. No, spíše režisérovi a spol. S originalitou si film nijak nezadá s příběhy Maxipsa Fíka po třiceti letech. Dost bídný je i samotný koncept filmu. Zbytečně se Costner shazuje v takto béčkově pojatých filmech, které mu jen kazí renomé. Jeho zločinec je parchantem jen pár úvodních minut, které jsou na filmu tím nejzajímavějším. Trestanec si v nich plnými doušky užívá znovu nabyté svobody. Vejde do bistra, dá si drze jídlo, venku se mu zalíbí dodávka, tak jejich majitelům netaktně ukáže, že už se v ní dál vozit nebudou. V této fázi je film ještě zajímavou studií jednoho sociopata, následně vše vystřídá nepříjemná předvídatelnost děje. Co se jevilo být zajímavým, náhle opadne, s tím upadne i tempo filmu. Z Costnera se postupně stává férový chlap, zajde na kafe k vdově po Hugovi, do toho se mu v hlavě aktivují vzpomínky mrtvého. Akce veškerá žádná, monotonní tempo, stupňující se nuda, odvar finále.Režie málo známého režiséra Ariela Vromena nenápaditá, bez známek originality a stylovosti. Jen toho castingu je škoda. Ta zvučná jména měla rozhodně na lepší výtvor. Film na dvd jako dělaný. 4/10

Santa má krámy! Proč asi nosí na sobě ten červeně zabarvený směšný oblek, ha?! Kdysi to dal dohromady s Karkulkou, která už se dávno zařadila mezi moderní populaci žen. A být Always bez Always už prostě nechtěla, ne tak červený mužíček. Santa v tomhle slasheru se rozhodně nechrání před protečením. Celou noc nespí a přesto je ráno svěží, i když je zakrvavený. K Vánocům naděluje ze všeho nejradši zahradnické nůžky. Slasher z nezávislé produkce, který se znatelně inspiroval v (roztomile krvavé béčkové) hororové tvorbě let osmdesátých, se nijak nenamáhá, aby vypadal, že disponuje solidním rozpočtem. Vraždy občas vypadají poněkud rozpačitě, amatérsky. Není jich ale málo, nejsou ošizené, na zem dopadne i uříznutý penis. U režiséra Todda Nunese ještě není tak úplně jisté, zda šlo o úmysl, aby jeho počin vypadal tak levně a neprofesionálně, nebo jeho režijní schopnosti nedosahují tak vysokých kvalit. Ono od obojího trochu. Posléze jsem si na jeho hrubozrnný styl, občasně nepostrádající zábavný nadhled, ale zvykl. Děj filmu začal leccos vysvětlovat, Santa byl v podstatě politováníhodný šílenec, až na povrch vyplula pointa vyprávění. Finále vskutku napínavé a ne zrovna odbyté. Dívčina v hlavní roli si odskočila od přirozeného laskání pánských přirození v pornu taky jednou k mluvené roli. Samosebou, že tenhle film nikomu nenutím, ale co měl, to splnil. 8/10

Rob Zombie se vrátil k tomu, co mu jde evidentně nejlíp, jenže ztracenou formu nelze hned získat zpět. Číslovka 31 z názvu filmu rozhodně neznačí počet mrtvol, které ve filmu uzříme, ani se nejedná o věk jeho ženy Sheri, která hraje jednu z hlavních postav. Jde o název hry, kterou si tak pojmenovali vyšinutí šílenci, kteří se baví masakrováním lidí. Moc originální námět to zrovna není, ovšem při troše krvavé vůle se z toho dalo leccos vymáčknout. Jenže film s hnusotou, krví a vražděním šetří. A co hůř - není zrovna extra kvalitně natočen. Nezajímavý vizuál, neoslnivá kamera, která spíše krvavým detailům uhýbá než aby je explicitně předvedla, výsledkem je slabé gore. To, co film nedopřál divákům po stránce gore, dohání v nápaditosti šílených maniaků, kteří se v smrtícím labyrintu postupně představují. A jsou to tedy pořádní psychopati! Jeden lepší než druhý a co teprve ta jejich jména! Problém akorát v tom, že jejich potenciál využil režisér dost polovičatě a kdyby se uchýlil k pořádnému vražednému běsnění, jaké film vehementně sliboval, mohlo se jednat o zářný hororový počin. Takhle se to ne a ne pořádně rozjet. Takže tentokrát byly (záporné) postavy mnohdy lahůdkové, režisérova žena pořád vypadá k světu a režisér se zbytečně krotil. 6/10

Ta Britney je čím dál hnusnější. Vzhledově i hudebně. Její poslední hudební počiny už nemají nic společného s hudbou. Jasně, celou kariéru je hrozná, jenže tohle už je maximální sešup do absolutní neposlouchatelnosti. Už jí to ani nesluší, vypadá předimenzovaně. Naprostý hudební utrejch. A co klip? To, co prezentuje, přestává být sexy. 1/10

A zase jedna záměna. Tentokrát v českém filmu. Říkáte si, že je docela "přesokolováno", pro tentokrát to zkuste vydržet. Věc se má takhle: na světě jsou dva identičtí dvojníci velmi rozdílných povah. Jeden je drzý zlodějíček, druhý je slušným až zakřiknutým středoškolským profesorem. Jednoho dne se tihle shodou okolností vymění a každý z nich zaujme v životě roli toho druhého. Z jejich neplánované výměny samozřejmě pramení řada skopič(ov)in a nedorozumění, na čemž tenhle film v podstatě staví. A kolem nich se motá Nárožný, Etzler, Krainová. Všichni tři jmenovaní jsou herecky hrozní. Kohák jen orámcoval příběh na začátku a na konci. Poměrně dost nevysvětlitelně zmizí ze scény. Sokol 1 a Sokol 2 není vždy úplně jeden od druhého zdárně odlišen, takže při menší divácké nepozornosti nedá moc velký problém se mezi oběma hůře orientovat. Občas se hláškuje, film nijak významně nevypadává z tempa. Ve finále se oba dvojníci nutně sejdou na jedné scéně, takže divák necita očekává technické fiasko, které se ale nekoná. Jiří Chlumský režijně nepropadl, něco extra ale nepřidal. Námět byl přece jen poněkud omletý a extra režijní materiál neskýtal. 6/10

Až vám Harley Quinn narazí svoje kalhotky na palici, smradem neomdlíte. Budete se smát jako Joker. Filmový trh je sice adaptacemi grafických románů přesycen, tahle je ale v mnohém neodolatelná, svérázná a samozřejmě zábavná. Jen všeho v ní není dost. Přístupnost film dost reguluje. Každá explicitní narážka je hodně okleštěna, drsných scén se nedočkáte, film také trpí tím, že i pro necvičené oko je znatelně prostříhaný. Divák je ale rychle seznámen se všemi aktéry příběhu a je kvapně vpraven do děje. Celkem zbytečně se film snaží Willa Smitha vydávat za hlavní hvězdu, když je od začátku jasné, že otěže sex appealu a nestoudných mužských fantazií, v rukou, nejen v nich, třímá Margot Robbie. Aktivátorka mužských pohlavních hormonů si celý film ukradla jen pro sebe. Scény s Jokerem a s ní patří k tomu nejlepšímu. Film by také potřeboval kvalitního záporného hrdinu, toho ale nemá. Cara Delevingne se zapomněla v horších dobách svého působení na přehlídkových molech. Nejenže jí to vůbec nesluší, její herectví je dost bídné. A pak je to jistá zábavnost, občas i ztřeštěnost, kterou film vládne. Akční scény nejsou nijak originální, mají ovšem dobré načasování i dynamiku. Znám režiséry, kteří by si s nimi jistě víc vyhráli, avšak David Ayer nic extra nekazí. Vsadil na temnější vizuál, což každému nebude činit radost, nicméně z filmu sálá comicsová hravost, kterou filmy z podobného ranku kolikrát ani nemají. Tenhle oddíl je hodně slušný. 8/10

Když ve svém pokoji narazíte na Teresu Palmer, hned nezhasínejte. A ani případné umírání neřešte. Okamžiky s ní si patřičně užívejte. Tak jak to udělal režisér David Sandberg. Jen nechal zapnutou kameru, moc hezky nalíčenou herečku uvedl do patřičně ponurého filmu a vůbec po ní nechtěl sexuální výkon. Jedná se o velice korektní film. Skoro si přejete, aby takový nebyl, aby v něm teklo hodně malinové šťávičky, aby maminka na pohovce nedělala tatínkovi ty neřestné věci, když se tak trochu u filmu nudí. A on ten film tak pomalu graduje. Přitom má jen krátkou stopáž. Provedení démona na standardní úrovni. Přístupnost tenhle horor samozřejmě devalvuje. Finální část má náboj, ale nad vším trůní nablblost levných béčkových filmů. Hloupý závěr samozřejmě nevyjímaje. Až vás zase jednou navštíví Teresa, určitě nechte rozsvíceno. Je dost možné, že si přivede i nějaké to strašidlo. Zkuste jí udělat radost a dělejte, že se hrozně moc bojíte. Hodnocení: 6/10

Na začátku toho všeho byla zkáza lidstva. Jaká zkáza a proč k ní vlastně došlo, to už se z filmu nedozvíme. Přisuzuji to tomu, že na nějaké veletoče bortících se budov, trosky měst, nebo něco takového, co je známo z katastrofických filmů, nebyl evidentně rozpočet. Pro film je mnohem důležitější jeho myšlenka, s jakou pracuje, potažmo jeho značný filosofický rozměr. Divák, který koukne před projekcí na obrázky z filmu, si nutně musí říct, co má na filmu být filosofického, když zde bude pobíhat parta teenagerů vedená hochem, který se vyloupl z módního katalogu. A ono je to celé trochu jiné, než by se dalo předpokládat, žádná parta mlaďochů tam až tak tolik nepobíhá, i když výskyt mladých lidí pod šestnáct je patrný, je to poměrně střídmě pojaté, pokud jde o speciální efekty a překvapí to zejména v tom, jak se ta filosofická myšlenka o strádající společnosti, z níž byly vymýceny obyčejné lidské vzpomínky a emoce (pláč, smích, radost, strach,bolest, láska) a s tím související lidské prožitky a podněty, které by je vyvolaly (sex, hudba, ale i negativní záležitosti) během filmu slibně nabaluje, aby v podstatě v závěru nebyla nikam patřičně rozvinuta. V podstatě se jedná o robotickou společnost, v níž je aplikován umělý model rodiny. A celá tahle společnost je řízena přísnou předsedkyní a její Radou, stanovující striktní pravidla, jakýsi novodobý morální kodex, který je nutné bezpodmínečně dodržovat pro udržení pořádku v komunitě. Emoce se tlumí injekcemi, které se vpravují do těla na začátku každého dne. V popředí příběhu stojí mladíček Jonas, který nějakým způsobem splnil kritéria k tomu, aby se stal Příjemcem vzpomínek, na které má jedinečný patent postarší mentor a Dárce s tváří Jeffa Bridgese. Na um mně nešlo, proč se vlastně film lopotí s obnovou dávných vzpomínek, když něco takového předsedkyně Rady, ztvárnila ji Meryl Streep, téměř sadisticky potlačuje. Na co vlastně celý film sledovat schůzky Příjemce s Dárcem, když zřejmě divák od filmu bude očekávat mnohem víc. Nehledě na to, že své několikeré obdobné zástupce filmový svět už dávno má. Posléze totiž film začne být jakýmsi vzdáleným mixem filmů Potomci lidí a Equilibrium, i všech dalších dystopických nemožností, ovšem bez okázalé akční složky, což je překvapivé. Režisér Phillip Noyce sice nikdy moc akci nedal, úplně se jí ale nevyhýbal, ale vzhledem k jeho stáří, to přisuzuji tomu, že začíná senilnět a raději se desetkrát u filmu rozbrečí, než by udělal pořádný akční šrumec. Když už žádná akce, postavy by měly být alespoň minimálně propracované, nic takového jsem u nich nezpozoroval, nosná myšlenka by měla být zdárně dokončena, film je naprosto neukončený a vnímání světa v černobílém formátu, který se s každou příští nabytou emocí mění na barevný, už mělo dost prošlou záruční lhůtu. Představitel hlavní role, Brenton Thwaites vypadal, jak kdyby v životě nemrdal. Považte, v 26 letech si mohl dovolit hrát teenagera. Pěvecká hvězda Taylor Swift dostane jen zanedbatelný prostor, pokud máte rádi import z exotických zemí, je zde broskvička Odeya Rush. Film zdebilněl až postupem času, myšlenku měl docela zajímavou, jenže jakmile se měla dostavit nějaká rozmáchlejší, zdráhám se použít výraz spektakulární scéna, bylo zle. Všechno působilo zoufale laciným, neatraktivním dojmem. Celá výprava se prakticky smrskla do opakujících se leteckých záběrů na budovy. Škoda se rozepisovat, jak film vypadal, až se hlavní hrdina vydal spasit Společnost mimo vymezený sektor, tedy za hranice vzpomínek, nebo co to bylo za obr stupid nápad. Jeff Bridges si jistě napříště rozmyslí produkovat a vrhnout do kin film, kterému by spíš slušelo seriálové a ucelené pojetí. 40%

Drsné déja vu, které na znalce původního filmu neudělá dojem. Jenže mně jsou nějací znalci úplně u prdele. Předně je tenhle remake zbaven dřívější art pachuti, která mně dost vadila. V originále se hodně banálně vysvětlovalo, proč docházelo k mučení obětí, k čemu to sloužilo, také nechybělo objasnění výrazu "martýr". Remake je v tomhle ohledu úsporný, jinak ovšem v podstatě kopíruje originál. Máme zde zase na scéně dvě kamarádky na život na smrt, z nichž jedna se kdysi v dětském věku dostala ze spárů mučedníků až do kláštera, aby pak po deseti letech vystopovala své tyrany, které bez milosti odpraví. Opět po scénách z dětství obou dívek, Lucie a Anny, uvidíme umírat čtyřčlennou rodinku po zásahu brokovnice, zase žádné mobilní telefony v držení domácích i agresorů, jen pevná linka. Nechybí ani duch umučené dívky, který se upnul na Lucii a způsobuje ji zranění, akorát se tentokrát musí divák spoléhat více na svoji představivost, neboť ani tenhle jev není nijak zdárně vysvětlen. Pak se přesuneme do podzemních prostor domu, v němž jsou cely, ve kterých jsou drženy další dívky. A samozřejmě se objeví i zvrácená šéfka organizace, která jen tak prohodí pár nepodstatných slov o tom, na co se tak zhruba její úchylná parta specializuje. Film se nijak významně nezakecává, což jemu i mně svědčilo. Jel v dobrém a drsném tempu. Celý remake je vyvedený do exploitation žánru. U původního filmu tomu také tak bylo, jenže pak přišla dramaturgická nestabilita, která byla rušivá. Tahle verze je na obsáhlé vysvětlování skoupá, raději koná v gore povelech. Ty jsou nevyrovnané. Z úvodního vyvraždění rodinky se mělo napodruhé vytěžit víc, pokud vím, v originále bylo intenzivnější, zde jsou dvě zastřelení mimo kameru. Krevní piksle ovšem při natáčení hrály prim, takže hardcore scény se zjevovaly. Do filmu se oproti originálu podařilo dostat napětí. Ve výhodě tedy budou hlavně ty diváci, co neznají původní předlohu, nebudou tušit, jakým směrem se film bude ubírat. Ještě líp, jestliže jim je blízký subžánr torture-porn, do něhož také tahle verze směle nakoukne. Jedná se o hodně temný film, a to doslova, moc scén s denním světlem se zde nenachází. Duo režisérů Goetzových vyloudilo solidní depkoidní záležitost, v němž jsou představitelky hlavních dvou partů o něco sympatičtější, než dvě nevzhledné herečky z originálu. Má to spád, švih a tak úplně neplatí, že dvakrát nesmočíš kládu ve stejné hororové řece. Samozřejmě u místní afekt skvadry to neobstojí. Původní film byl ve své době značně kontroverzním počinem, o tomhle to spolehlivě platit nebude. Je to čistý horůrek bez žánrových odboček. 80%

Přemrštěný sněm superhrdinů v jednom filmu. Hlavní atrakcí je tentokrát to, že jsou superhrdinové, kteří předtím mezi sebou laškovně kamarádili, poštváni proti sobě. Jaké okolnosti je k tomu vedly, to si zjistíte z filmu. Není to pičovina jak dům, i když náznaky ke stavebním základům k několika okálům jsou patrné, film se v podstatě dá přežít bez újmy na vašich genitálech. Vyčítám filmu hlavně to, že když měl dostatečný prostor být nestřídmý, předimenzovaný, nacpaný akcí k prasknutí, zkrátka režijně odlišný, tak toto se nějak přibližně děje až v poslední hodině. A pozor! Akce není nijak extra epicky rozmáchlá, filmu z 80% procent dominují bitky. A pokud nemáte rádi překecané filmy o hovně, tak těch devadesát minut před hlavní akční složkou je přibližně asi takových: po zmrvené misi v Nigérii mají Avengers útrum a jdou pod správu OSN, ne všichni budoucí dohodu kvitují s nadšením, po atentátu umírá král negerské země, jehož syn a dědic trůnu, baží po odplatě a za tímto účelem se nasouká do kostýmu Černého pantera, kostým působil buzerantsky, na tak drahý film nebyl vůbec povedený, dále divák bude svědkem jednoho nezajímavého úmrtí, s ním spojeném pohřbu, přičemž se na scéně vyrojí sexappealem nejlépe vybavená herečka Emily VanCamp, která představuje sličnou neteř, do hry vstoupí i Zimní voják, který trpí rozpolcenými stavy, Tony Stark dá také o sobě vědět, když stále truchlí o své tragicky zesnulé rodiče, jejichž vrah také neujde jeho zraku, přičemž mu po čtvrtstoletí unikal. Do hry vstoupí i hodně upozaděný, ničím výrazný záporák Daniela Bruhla a také nezajímavé, "comicsově" značně tristní politické pozadí. A samozřejmě záplava superhrdinských postav, včetně Ant Mana, v nichž už se ztrácela přehlednost. A úplně nejlepší z těch "kecaček" před akcí byl zelenáč, vlastně červeňák, teenager Spider-Man, který je naservírován poněkud jinak, než je obvyklé. A jeho omlazená tetička, tedy nečekejte žádnou starou rezedu jako dřív, nýbrž vitální padesátnici Marisu Tomei, zde vypadající na 35 let. Film má dvě podtitulkové scény - jedna je právě se Spider-Manem a jeho tetou, druhá, která je vlastně tou první, je věnována Rogersovi a Buckymu, tedy Kapitánovi Amerika a Zimnímu vojákovi. I když má film poměrně několik pasáží, které mají nakročeno být hustě temnými, jedná se často jen o neškodné náznaky, v nichž se neděje nic nekorektního a krvavého. Filmu by určitě prospěl temný ráz, vždyť tentokrát se vtipně hláškuje jen minimálně, jenže Pizdney studio nikdy nic takového nepřipustí. A tak je tohle comicsové dobrodružství s Avengers jen dalším krystalicky neškodným, velmi drahým a technicky vytříbeným filmem. Ve filmu prakticky nikdo nedojde žádné úhoně, tempo filmu je na střední úrovni, film se nijak nevleče, rozhodně ale nijak zběsile nepádí kupředu. Akce, tedy bitky, je natočena zdatně, určitě se ale nejedná o něco režijně nepřekonatelného. Sexice Scarlett Johansson, nově zrozený sex symbol Elizabeth Olsen a Emily VanCamp svými ženskými přednostmi moc neprovokují, jsou nabalené do oděvu, dmoucí dekolty si budete muset nějak domyslet. A nepovedeně (digitálně) omlazený Robert Downey, to se mohlo vynechat. Haranti do patnácti let mohou být spokojeni, i když se přece jen budou vrtět v řadě pasážích nudou, akce kde nic, tu nic. Dává si načas. No a naivita scénáře, tu snad ani nemá cenu komentovat, ta je přímo příšerná, i když bych filmu značně křivdil, kdybych nepřiznal, že nepřišel vůbec s ničím režijně vyzrálým. A příběh se rozhodně netočí jen kolem Kapitána Ameriky. Tahle početná parta, leč sympatická, drží pohromadě pospojováním málo hustých comicsových digi hlenů. 60%