kingik

Čtyřčlenná parta montérů z Nymburku, která před časem chodila spravovat ženské duše po kvartýrech, stále táhne za jeden provaz. Nyní parťáci ale usoudili, že manželství jejich kamaráda Jana (David Novotný) je ohroženo jeho zálety v ženských domácnostech, kam mužská noha nevkročila, tudíž bude lepší, když opravárenské činnosti nadobro zanechají a dál se budou věnovat činnostem pro milostné vztahy méně nebezpečným, třeba synchronizovanému plavání. Z členů party do bazénu za akvabely nevlezl pouze Milan (Bolek Polívka), který měl plné ruce práce s rozvodem se svojí bývalou hezkou ženou, za kterou musí na Slovensko, aby dostál svému zásnubnímu slibu, který dal své škaredé partnerce. Ale ještě je zde milionové dědictví po zesnulé osamělé ženě z prvního dějství, které může být značně motivační, parta jej ale získá, jen když zachová svoji firmu. Je fajn, že scenáristovi a režisérovi Tomáši Svobodovi se podařilo udržet hereckou partu z jedničky i po dvou letech pohromadě, nicméně to k velkému zábavnému výkvětu na poli komedie nevedlo.Osvěžující je obsazení paní Zdeny Studénkové do role zákeřně vypočítavé ženy, ta je stále šik, ostatní herci se museli přizpůsobit slabému scénáři, který vytrvale střídá dvě dějové linie, na víc se film nezmůže. Filmu chybí stěžejní a neotřelý nápad, který jednička měla. Tentokrát jen divák tráví zbytečný čas u bazénu, kde probíhá smíšený trénink akvabel, to se střídá s dějovou linkou, v níž Milan se svým nevlastním synem Kryštofem (Lukáš Latinák) cestují, popřípadě vymýšlejí, jak chytře převézt Zdenu Studénkovou, aby podepsala rozvodové papíry. Ubylo hlášek, erotika žádná, vysušený až trapný scénář úsilí hodně zmařil, vše blbé jen podtrhl. Těm, co neviděli jedničku, bude nějakou chvilku trvat, než se v staronových postavách zorientují, nebudou hned třeba vědět, co jednotlivé postavy charakterizuje, třeba že Jakub Davida Matáska je gej a další, i když je to celkem irelevantní. Chybějící vtip se doháněl leckdy dost urputně, za tímto účelem se nasadilo duo Jehovistů, které vytrvale nabádá nové adepty do svých řad. Nebylo to vůbec vtipné, jen trapné a trapně zahrané. Milan se dostane po infarktu do nebe a rozmlouvá se zesnulou paní Junkovou. K čemu tahle příšernost?! O vtip se pokoušeli všichni, jenže prostě nic nevycházelo. A zvláštní bylo i to, že na Jana jeho žena (Zuzana Norisová) žárlila, když chodil po ženských domácnostech, cožpak ale akvabely nepředstavují žádný svod? Film má svých několik vrcholků, nicméně je slabě napsaný a zrežírovaný, a ve velké míře ztratil ze své komediální svěžesti, kterou jednička vládla. 4/10

Home Invasion, nad jehož stupiditou, v kombinaci s ironickým vyzněním, se pobavíte. Do domu v Barceloně, který je v havarijním stavu, vnikne za nevlídné deštivé noci trio vrahů v maskách, aby odstranili posledního nájemníka, který zde přebývá. Realitka má s domem svoje obchodní plány, tudíž jí pán v letech překáží. Shodou okolností se ve vybydleném domě, jen na jiném podlaží, nachází milenecký pár, který brzy pocítí přítomnost násilníků. A aby to nebylo málo, záhy se dostaví i jakýsi Likvidátor, vybavený sekerou a tekutým dusíkem, který se vizáží pohybuje mezi comicsovým Banem, porno režisérem Woodmanem a rapperem Rytmusem. Dům je zabedněný, není úniku. Noc o přežití začíná. Film je skrz naskrz napěchován stupidním chováním postav a divit se budete i tomu, proč jsou na penzistu posláni hned tři rabiáti, kudy se měli vlastně dostat po akci z domu, proč milenecký pár vlezl zrovna do domu, který není nijak vábný aj. Film není zrovna exkluzivně natočený. Hned v úvodu umírá ve sprše starší dáma, zřetelně mrká, předpokládám ale, že měla být po smrti. Nedotažených věcí je povícero. Režisér úzce profilovaných snímků Rafa Martínez urputně vše hasí nepolevujícím tempem, atmosféricky ponurým vizuálem, (nepříliš četnými) naturalistickými scénami násilí, ironickým nadhledem a lepou i spolehlivě hrající Ingrid García Jonsson, jejíž konfekce spodního prádla dostane v závěru také prostor. A její závěrečný střet se zabijákem byl rovněž pěkně vyvedený. A do toho se mísí angličtina se španělštinou. Film má nepopiratelně nevypilovaný, od stupidit nedepilovaný scénář, napětí také zrovna nedosahuje vrcholných hodnot, ale ocitnout se v nesprávnou dobu na nesprávném místě má vždy pozitivní ponaučení do budoucna. 7/10

O tom, kterak na svátek zamilovaných středoškolačka neštěstí na sebe přivolala. Sám jsem byl udivený, že film pro mládež může mít filosoficky přemýšlivý rozměr a duchaplnou myšlenku. A to je zřejmě možný důvod, proč se vyhnul našim kinům. Závratný komerční úspěch totiž z toho nekoukal. A i tak mu nechybí atributy, které omladinu můžou bavit, i když se v žádném případě nejedná o komerční flák, ostatně, obešel se i bez velkých hereckých taháků. Maximálně můžete zhodnotit, jak to zapomenuté Jennifer Beals sluší sto let od jejího Flashdance, Diego Boneta dostal jen malou roli profesora. Sam (Zoey Deutch) je na střední členkou kvarteta pipin, kterým vévodí atraktivní a lehce povýšenecká Lindsay (Halston Sage). A na Valentýna mají všechny společně vyrazit na mejdan, což se i stane. Jenže Sam se téhož dne dostane do časové smyčky, čímž začne opakovaně prožívat ten samý den, který zpravidla vyvrcholí nějakou tragédií, k níž dojde přesně 39 minut po půlnoci, což není nijak vysvětleno. Sam, aniž by její kámošky a lidé okolo tušili, prožívá jen s menšími obměnami stále stejný den dokola, přičemž to následně využije k tomu, aby se z ní stal lepší člověk. Kupříkladu si vyřeší problémy v rodině, školní outsiderce se bude snažit rozmluvit její špatný psychický stav, svému klukovi sedne na obličej aj. To poslední jsem si vymyslel, nicméně film funguje i bez přemíry sexuálních narážek a oplzlostí, tolik typických pro americké školní prostředí a mládež pohybující se v něm. Tvůrci šli na to z druhé strany, k ruce si vzali literární předlohu, u nás prakticky neznámou, a vše vsadili na duchaplný koncept, časovou smyčku, jinak v podstatě neoriginální atribut, sofistikovaně pojali jen jako jakýsi předěl ke svým inteligentním sdělením. Zoey Deutch v hlavní roli prochází vývojem, z průměrné a nepříliš sympatické ženštiny je záhy fajn školní krasavice, a jde jí to sympaticky. Co jsem méně přivítal, bylo to, že film se téměř vůbec nedržel žánrové celistvosti. Bylo to většinou dost zajímavé, nicméně film někdy až přespříliš neuceleně a přehnaně přeskakoval z žánru do žánru, otřel se o mysteriozní horor, nekonvenční thriller, komedii, pak hned zase změna do hlubokomyslného dramatu. Pointa filmu celkem po čase předvídatelná, ale působivá. Jedná se určitě o zajímavý film, do něhož byste neřekli, že bude tak mnohovrstevný, až u něj budete nemálo namáhat i mozkové závity. 8/10

Šuki Waterhouse jako sličná a zmrzačená "průvodkyně" texaskou pouští v dystopické budoucnosti plné podivných a ztracených existencí, oddělených od zbytku společnosti, s nimiž diváka po dvě hodiny seznamuje. A v podstatě film ani o ničem jiném nevypráví. Film vznikl v nezávislé produkci, byl natočen ani ne za měsíc a podle toho taky vypadá. Akce veškerá žádná, nechybí artový závan, rozvláčné a pomalé tempo vyprávění, protkané dlouhými (snovými) scénami, v nichž se toho moc nenamluví, to není moc pro dynamické publikum. Celé se to až moc stylem vyprávění drží při zemi, přičemž je až s podivem, že si film mohl dovolit výskyt hned několika zvučných hereckých jmen, která byla ještě nedávno diváckými taháky. Pravda, Jim Carrey a Keanu Reeves toho moc nenahrají, prvního jmenovaného skoro nepoznáte, hraje hluchoněmého poustevníka, co se hrabe věčně v odpadcích, druhý ztvárnil jakéhosi Guru Járu, žijícího si oproti ostatním nad poměry. A to s nimi ještě ve filmu účinkuje Giovanni Ribisi, který dostal jen prostor pro jakési delirium, nebo co to vlastně předváděl. Z těch slavných jmen největší prostor dostal svalovec Jason Momoa, který hledá svoji malou holčičku, kterou mu odvedla hlavní hvězda filmu Šuki Waterhouse. Režisérka divně koncipovaných filmů Ana Lily Amirpour si zvláště oblíbila její kraťasy se smajlíkem, kterým věnovala největší péči. Ze statistického hlediska by bylo zajímavé, kolik záběrů za dvě hodiny padlo na Šukin zadek.Určitě by to bylo dvojciferné číslo. I když je její zadek výstavní, přece jen to je na dvě hodiny málo. Kanibalismus záhy ustoupí do pozadí, vyskytuje se jen asi ve dvou scénách. A řídký děj se poměrně monotonně točí v kruhu. Rozpočet asi nejvíce zatížilo zmrzačení hlavní hrdinky, na pravé straně těla přišla v úvodu o svoje končetiny. V české pohádce "Honza málem králem" se to vyřešilo tak, že se Kostelkovi ruka přivázala k tělu, aby to vypadalo, že ji nemá. Šuki ale takřka po dvě hodiny nesleze ze scény, tudíž její pahýly vidíme v plné kráse, zcela přirozeně vyvedené, což je největší Hruškova vychytávka filmu. Film není úplně prost uměleckých ambicí, ostatně režisérka si na nich vždy zakládá, nicméně slabý scénář neutáhne dvě hodiny, aniž by se nevtírala nuda. 5/10

V záplavě "moderních" českých videoklipů, z jejichž kvality zvracíte ještě než to zakotví na hudebních stanicích, je tenhle obrazově kvalitní. Do propracovanosti mu mnoho neschází. Nápad nemá nijak extrovní, přece jen interpretka na "dovče" u moře a mezi památkami, to není nic závratného. Song textově jednoduchý, vynikne v něm jen zjištění, že srdce je sval, tudíž už nerostu nad tupým výrazivem typu "miluji tě srdcem", "srdcovka", "mysli srdcem" či podobné stupidity. A co Tereza? Bez krémů a kvalitní kosmetiky to nepůjde, už nyní v rypáčku vypadá lehce přes čtyřicet, ale zakrývat hlavu ještě pytlem nemusí. Taneční letní píseň oděná převážně v bikinách. Z české produkce se toho už víc nevymáčkne. 5/10

(Je)pičí existence hnusky z internetu, kterou neznámý hacker drží v šachu v jejím pokojíčku poté, co ovládl její počítač, a začne ji vydírat. Asi si hravě domyslíte, jakým způsobem ji na dálku asi tak může vydírat, že. Pokud ne, tak stěžejní je pro něj zveřejnění kompromitujících fotek, na nichž je účastnice kyberšikany nahá. Tedy celkem banální kompromitující materiál, tudíž až tak nechápu, čeho se hlavní hrdinka bála. Stačilo zavřít komp a máš po legraci, Hujere. Režisér a scenárista Ben Chanan je zřejmě otcem nějakého uhrovitého jedince, o něhož se bojí. Za tímto účelem natočil tohle instruktážní video, v němž varuje jiné uhrovité jedince, panny a doživotní panice, jak se nechovat na internetu. V zásadě z toho vyplývá, že když se vyhnete sociálním sítím, nemůže se vám nic stát. Každý hacker je na vás krátký. Z filmového hlediska jsou zde úseky, které mají napětí, je jich ale málo. Casey je nesympatická holčina, kterou nikdo litovat nemůže, to už její kamarádka Megan měla alespoň u diváka náběh na imaginární masturbaci. Maisie Williams nebyla do hlavní role vybrána zřejmě jen tak náhodně, obětí kyberšikany se (údajně) stala i ve skutečnosti, tudíž její strach byl až téměř nehraný. Nedá se prohlásit, že by film byl vyložená nuda, nebo že by vůbec neodrážel realitu, akorát má nemnoho poutavých úseků. A co hůř, je nedodělaný. Nemá žádnou pointu ohledně identity hackera a jeho schopností hacknout vše, co si zamane, zakončení má úplně neschopné. Film zkrátka v ničem neoslní. Podobné příspěvky už zde byly, např. "Odebrat z přátel", ten nebyl tolik moralizující. Na tv film je to solidně natočeno, uzavřené prostředí jedné místnosti funguje, zahrané až autenticky, námět je svěží, do jisté míry ne tolik okoukaný, natočeno v sympaticky krátké stopáži, nicméně film plyne od ničeho k ničemu a v podstatě se k ničemu šokujícímu nedobere. Jo, umřete na blbing, nikoliv na trolling, a to máte z těch internetů. 5/10

V rámci domácí projekce ještě film obstojí, jen těžko si představit, že si na něj někdo kupuje lístek do kina. Bruce Willisovi už jen z bahna kouká pleš, bratři Cullenovi mu provaz k vytažení hodili jen ledabyle, akční hvězda se tak i nadále pomyslně propadá do filmového močálu a potýká se se zapomenutelnými blbinami na jedno použití, ale co už, samotného hlavního protagonistu ironický humor ještě neopustil. Tentokrát opět předvádí x-tou variaci na neohroženého (a tak trochu osamělého) poldu ve slunném Venice Beach, kde vlastní soukromou detektivní kancelář se svým mladším parťákem, který nás současně uvádí do děje tím, že nám postupně představuje leporelo postav, s nímž se detektiv Steve Ford zaplete, ať už v dobrém, či zlém. A až na to, že se zde vyskytuje jeden sprejer, drogový kartel, ruský lichvář a skupinka transvestitů, tudíž o extra zločin se zde nedá zakopnout, je to v podstatě mírumilovný resort. A tak jde Steve dům od domu, hledajíc jemu svěřeného teriéra od neteře, co byl náhle zcizen, jednou je nahý na skateboardu, podruhé nedobrovolně oděný do ženských šatů, a to jsou v podstatě stěžejní scény filmu. Ve filmu se, až na výjimky, nevyskytuje téměř žádná akční scéna. Willisovo proskočení okenní tabulí a rozmlácení televize jsou z tohoto hlediska akční vrcholy filmu. Film tak v mnohém připomíná svým scenáristickým stylem i syžetem předchozí Willisův pakt "Poldové" se značkou Cullen Company. Willis předčí hereckou squadru i herecky, což při zjištění, že ve filmu se vyskytuje i John Goodman, Jason Momoa a nemálo povědomých herců, je vlastně překvapení, nicméně všichni delikátně ustoupili, zahodili své herecké schopnosti a vůbec se nesnaží. Dámské osazenstvo je zde jen pro ozdobu. Jestli vám k filmovému zážitku stačí odhalená ňadra hvězdičky Jessicy Gomes, budete se moci ještě spolehnout na solidní porci hlášek, neokoukané sluncem zalité prostředí a hlavně sem tam hrdě neotřelý Willisův, či spíše hrdě protřelý, komediální výstup, čímž si odmítá přiznat, že se jedná o propadák po všech stranách jeho skvostného skalpu. 5/10

V rámci školního projektu věnovanému exorcizmu student Brandon uskuteční šílený nápad. V domě, kde před dvaceti lety došlo k tragédii při neúspěšném vymítání démona z těla mladé dívky, se chce nechat posednout a se svými asistenty vše živě streamovat. Zákazy pedagoga neřešil, chtěl jen tuli tuli s démonem, do Tesca to měl dál než pět minut, nezbytné propriety tedy nakoupil v místním obchodě. A hurá se nechat posednout. A jak už to tak bývá, démon jeho přání vyslyšel, Brandon se rázem stává nebezpečný pro své okolí. Je poměrně škoda, že režijního debutanta Scotta Hansena se neujal nějaký kvalitní producent, který by do jeho filmu nalil finance a ubral by na "béčkovosti", ubírající z velké části dobrý dojem z neotřelých nápadů, která ovšem film zachvátí víc než démon, o jehož původu bude mít divák záhy jasno, když na povrch postupně vyplují i detaily o rodičích Brandona a další zjištění, až se v tom ztrácel přehled i zajímavost. Film se frekventovaně přesouvá z prostor prokletého domu na kampus a zase zpět, do toho se přidá satanská sekta z minulosti, studentova nová kamarádka mu dá atd. Režie nevyrovnaná, to i žánrově, úvodní scéna vymítání hýří kvalitním vizuálem i technickým provedením, tuhle technickou i režijní kvalitu si celý film ale neudrží, oproti tomu nápadů nebylo málo, mnohé se dají přiřadit k originálním. Co do vraždění posednutého maníka, náhle přišla jakási vzdálená inspirace Freddy Krugerem. Gore v pohodě, utržená sanice byla top. Co film nepokryl režijně, vyvažoval tempem. Film nenudil, herecky mu ublíženo nebylo, závěrečné finále ucházející. V podstatě se jedná o neotřelé béčko, které by si zasloužilo kvalitnější produkční i dramaturgické zázemí. Kdo má rád multižánrové hrátky s démonem, na pojetí filmu se zlobit nebude. 7/10

Bělásek mezi žluťásky a říká si Johnny Knoxville. Čestný policejní detektiv Bennie Chan (Jackie Chan) spojí síly s nevyzpytatelným gamblerem Connorem Wattsem (Johnny Knoxville), aby pěškobusem, koňmo i na předpotopním vozítku absolvovali cestu napříč Asií, na níž budou vzdorovat zločinnému podsvětí, které je jim neustále v patách. Výsledkem je jakési dobrodružné putování z Hongkongu až do Mongolska a zase zpět, přičemž jim to režíruje odepsaný Renny Harlin, který je taktně vrhá do víru absurdních i akčních sekvencí. Dalo by se čekat, že na takové pojetí filmu by se hodil podstatně "žlutější" režisér, nicméně je zde i dostatek evropského pojetí, které se delikátně kříží s asijskou kulturou, tudíž pro Harlina svitla šance ukázat, co v něm ještě z kvalitního režijního řemesla zůstalo. Film ale disponuje banálním scénářem, který semele všechny stereotypy "buddy movie" žánru, výrazně proti je i přepálená stopáž, kdy má film bezmála ke dvěma hodinám. Není tedy výjimkou, že akčně/ detektivní vyprávění sejde několikrát z cesty a naservíruje sekvenci, kdy Jackie Chan otřesně zpívá Adele a jiné šílenosti. Z hlediska akce, i jejího střihu, je film překonaný, Jackie Chan, je jedním z autorů scénáře, film i produkoval, by na své akční eskapády rád strhl pozornost, problém je ale v tom, že už je na ně starý, tudíž není už tolik pružný, akčního náhradníka film ale nemá, Knoxville je zde především přes humor. Závěr se vytasí s velkou pointou ohledně toho, kým je tajemný zločinný boss zvaný Matador, jehož dopadení čínský detektiv zasvětil několik let života, a v přístavu se strhne kung-fu mela. Jak už je u Chana zvykem, nechybí v závěrečných titulcích přehlídka zkažených záběrů z natáčení. Po filmech typu Křižovatka smrti nešlo s touhle banální látkou objevit nové až revoluční možnosti žánru. Jste-li příznivcem filmů na jedno použití, vězte, že trojice Chan/Knoxville/Harlin se dá v pohodě přežít. 6/10

Důležité je zůstat bdělý, pak už vás bezradní tvůrci, mezi něž spadá britská režisérka Rebekah Fortune, nenapadnou ze zálohy. Už nikdy nebudu reagovat ukvapeně na název filmu, "Vražedný úmysl", to znělo sice poněkud "televizně", přesto nadějně, jenže o filmu jsem dopředu nic nevěděl. Mohl třeba překvapit, tvůrci ale neudělali nic proto, aby film měl, byť jen minimální, hororovou fazonu. Ovdovělá matka se svým malým, do sebe uzavřeným synem, se na čas nastěhuje ke své švagrové. Temné síly, jejichž zdrojem je s největší pravděpodobností zlý duch jejího zesnulého manžela, který se po návratu z armády nejspíše zbláznil, je dostihnou i zde. Ono poznat, co ve filmu mělo být skutečné a co naopak jen výplodem chlapcovi mysli, na něhož se temné síly zaměřily nejvíce, dalo fušku. Klidně to mohlo dopadnout tak, že bych zbraň, kdybych nějakou vlastnil, po vzoru válečného veterána obrátil proti sobě, abych už nemusel čelit takovým geniálně podřadným výplodům, ovšem v rámci zachování dekorum, vypíchnu to nejlepší, čím film disponuje. A vidíte, to bych se načekal, film nedisponuje ničím zajímavým, nápaditým, strašidelným, ke všemu se vleče, je nechtěně k smíchu a je vzhledem k mírnému průběhu filmu, žádné gore, znát, že scénář i režii mají na svědomí dvě ženy, které se zřejmě shodly v tom,že během filmu vystřídají slabě zrežírované psychologické aspekty s otravnou afektovaností hlavní hrdinky, řeč přijde i na Hvězdné války, schopnost telekineze a v rámci hororu by nebylo tak úplně od věci v závěru na dvě minuty šoupat s nábytkem a zabít chudáka křečka. Prostě hůř to snad ani nešlo realizovat. Cast sestával ze čtyř herců, dvě herečky v hlavních rolích, Rebecca Reaney a Lara Lemon, byste v poklidu imaginárně opíchali, jenže co s podřadným zbytkem, amatérsky spíchnutým, smrdícím librou. Takový film by nejspíše neměl problémy zakotvit na nějakém okrajové tv stanici, klidně i v dopoledním čase, nicméně doporučit jej lze pouze příznivcům špatných filmů. 0/10