erased

Objížďka je chvílemi zbytečně kýčovitá, chvílemi strhující, ale ve výsledku prostě výborná. To vše hlavně díky jedné z nejodpornějších a zároveň nejsympatičtějších femme fatale jménem Vera a sympatickému a dokonale zruinovanému Alovi. Výkony herců nejsou nijak oslnivé, naopak často působí spíš prkenně, dojmu to ale nějakým způsobem spíš prospívá. Všechny situace jsou totiž i díky nim natolik absurdní, že nezůstanou žádné pochyby o jejich reálném základu.

Mnohem lepší bratříček Ženy za výlohou, které sice (až na prvotřídní závěr) nestíhá co se atmosféry týče, naopak příběhem a vlastně celým jeho zpracováním ji nechává daleko za sebou v prachu. Na hlavní dvojici je škoda plýtvat slovy, jejich postavy jsou jednoduše bezchybné, kdo mě však překvapil byl obyčejně nevýrazný Dan Duryea. Jeho role mu očividně sedí a svým slavnějším kolegům bez problému stíhá. Dojem nakonec docela kazí chvílemi zbytečné natahování a vůbec bych se nezlobil kdyby se konec o nějakých deset nebo patnáct minut uspíšil.

Zpočátku silný námět americké verze Modrého anděla se postupně hroutí jako domeček z karet. Napětí si sice udržuje celý film, ale čím víc se odhaluje profesorova povaha, tím víc vypadá celá zápletka samoúčelná a umělá. Robinson sice hraje co může, ale kvůli hloupě napsané postavě přesto vypadá jako by měl o kolečko míň. Naproti němu je Joan Bennetová výborná, přestože bych od její role čekal víc podpásovek, není jí co vytknout. Největší ránu však celému filmu nakonec dává špatně načasovaná a tím pádem vyloženě idiotská pointa. Z Langových dvou současně natáčených snímků tak vychází Žena za výlohou jako o poznání slabší kus.

Znovu se osvědčilo, že co je krátké, to je zpravidla i intenzivní. Jinak parádní atmosféře sice škodí hned na začátku vyzrazená pointa, naopak napětí výrazně přispívají herecké výkony. Jak samotná Julia, tak i "její" rodina je výborná a právě jejich přesvědčivý výkon nakonec zachraňují zbytečně překombinovaný konec.

Příjemná komedie, která s noirem nemá téměř nic společného. To ale vůbec nevadí, protože jen u mála jiných parodií jsem se tak zasmál. V druhé polovině sice tempo začne kolísat a chvílemi už se nedá ubránit pocitu zbytečného natahování, Deanna Durbin je přesto neodolatelná. A co teprve když začne zpívat...

Už při úvodní scéně je jasné, že v tomto případě něco nehraje. Někdo si nejspíš spletl film se zprávami, které se v té době také promítaly v kinech. Do filmu prostě neznámý vypravěč popisující tvrdou práci suprových lidiček z FBI, té instituce se skvělým kolektivem, která za pomoci nejnovějších vyšetřovacích postupů zajistila výsledek 2. světové války nepatří! Naneštěstí i samotná zápletka nedopadla nijak valně. Celá by se dala bez nejmenšího problému sestříhat do půlhodinové špionáže, neustálé natahování ji ale škodí snad ještě víc než přerušování vypravěčem.

Jeden z nejoblíbenějších noirů se mi sice líbil, ale nezamiloval jsem si ho tak, jak jsem doufal. Ať už bych zmínil jakoukoli jednotlivost, nešla by ohodnotit jinak než na výbornou, celku přesto pořád něco málo chybí. I tak ale musím zmínit několik vrcholů. Ať už je to bezchybná hudba, Barbara Stanwyck, E. G. Robinson nebo naprosto dokonalá, voice-overem a deštěm podkreslená část "I knew I had hold of a redhot poker and the time to drop it was before it burned my hand off", ze všech mi padala čelist. Možná kdyby si celý film udržel kvalitu této části a zkrátil několik zbytečných tahanic, dočkal bych se konečně toho vysněného dokonalého noiru. Takhle bohužel musím hledat jinde.

Od fanoušků fanouškům. Můj názor je v tomto případě dost nekritický, ale těžko si po těch probdělých nocí u série Fallout pomoct. Denzelovi sice chyběl věrný pes po boku, pořádný arzenál zbraní, třináctka na zádech a celá jeho postava je jaksi podivně a násilně prorocká. Příběh zase postrádá jakékoli překvapení a zmínit musím i tu děsně otravnou Milu Megan Fox Kunis, ale já se na ten film prostě nedokážu zlobit. Co jakékoli chyby přebíjí je totiž naprosto parádní Atmosféra. Nevěřil jsem že něco takového bude kdy možné ale povedlo se. Pustina, bída, kanibalové, pustina, rádoby diktátor, gangy a pro jistotu ještě jednou pustina. Nad výsledkem tak srdce fanouška musí zaplesat.

Obsazení slibovalo hodně a už jenom díky němu bych nečekal, že se v jednom filmu spojí snad všechna filmová klišé, na které si dokážu vzpomenout. Překvapil taky děj. Vypadalo to na obyčejné soudní drama, ale i zde jsem byl úplně mimo mísu. Místo toho jsem totiž dostal klasickou zápletku o rafinovaném potrestání arogantního padoucha ukřivděnou dvojicí "z lidu". Ani jedno mi ale nezabránilo abych se u filmu skvěle bavil. Právě díky známým tvářím, jejich jednoduchým rolím a stoprocentně průhlednému příběhu jsem se tak mohl nechat nerušeně unášet nenáročnou podívanou.

Na jedné straně geniálně zahraný ale nevyužitý Ewan McGregor, na druhé zase všudypřítomný a tím pádem docela otravný Jim Carrey. Asi jsem jen od té hvězdné dvojice čekal víc. A určitě jsem čekal víc i od samotného tématu. I přes několik povedených scének a průpovídek totiž film skoro vypadá jako obyčejná romantická komedie. Přesto jsem se často přistihl u výbuchů smíchu nebo znechuceného pohledu na některé výjevy a nakonec i díky silnému konci tak nejde o úplné zklamání.