erased

Nejzajímavějším aspektem Selmy je nedotažený pokus o vyprávění pomocí zpráv FBI, zbytek filmu je totiž ryzí životopisná rutina. Rutina řemeslně výtečně odvedená, ale zoufale jí chybí jakákoliv vážnější snaha vybočit z řady. Naopak se až příliš hlasitě hlásí ke střednímu proudu bezpohlavními motivačními řečmi (neplést s proslovy Dr. Kinga) a dojímavou hudbou, a ani se nepokouší ukázat stinné stránky doby, ani komplikovanou politickou situaci. A mně takové jednostranné prvoplánové útoky na svědomí lezou krkem.

Těžko soudit, zdali o filmu hůř vypovídá zklamání nebo lhostejnost. Focus nicméně perfektně zapadá mezi filmy vyvolávající druhou zmíněnou reakci. Vyloženě špatného na něm nic není, vždyť v něm všichni a všechno vypadá tak dobře, vždyť všichni hrají a dělají přesně to, co mají, vždyť svižně ubíhá, a vždyť dokonce čas od času dokáže vyloudit úsměv i našponovat nervy. Nic z toho ale bohužel není dost na to, aby se takto obsahově průměrná a přitom v křečovité snaze překvapit roztěkaná variace na heist filmy jakkoliv zaryla pod kůži, a nadchla čímkoli jiným, než jen obsazením Margot Robbie.

iZombie není nijak napínavá, nijak zábavná, nijak kouzelná. Zajímavé téma totiž dotáhne příliš daleko na to aby se dalo brát vážně, zároveň ne dost daleko na to, aby se nad ním dalo zasmát, přitom zapadá do schématu nenáročného braku pro náctileté tak dokonale, že nemá ani čím učarovat. Dohromady ale do sebe jednotlivé nedomrlé součásti zapadají docela slušně a výsledek přinejmenším neurazí, alespoň ne tolik a dost často na to, aby to dokázalo přebít nenáročnou hloupoučkou pohodu. Přesto bych takto zajímavé téma asi raději viděl v lepším zpracování, a sympatickou herečku v titulní roli v nějakém lichotivějším projektu. Ačkoliv totiž měla hrát v každém díle někoho jiného, a přestože je motiv plný super nápadů, nakonec je to vše pořád dokola to samé v bledě krvavém. Jediným pamětihodným dojmem je tedy to, že byla iZombie slušnou kulisou.

Srovnání s Refnem Goslingův autorský debut nemá šanci ustát. K tomu mu i přes zjevnou podobnost chybí chytré využití veškerých dostupných technických prostředků k důmyslnému navození atmosféry, i opírání se o účelný hnus a násilí. Naproti němu se totiž zdá, že za rozvážným tempem a technickými hokusy nic promyšleného neleží, takže výsledek z větší části působí jen jako prázdná manýra, a tam kde tomu tak není, je účelnost až příliš okatá. Ovšem co se týče té většiny, je mi to vlastně nakonec jedno, post-apokalyptické předměstí Detroitu mě totiž i tak dokonale vtáhlo do děje a atmosféry. Ve zobrazení ošklivosti veškerého druhu se pak naštěstí Gosling držel příhodně při zemi, takže je Lost River docela neškodným hispterským pokusem o artovku. A já mu v takové formě nemám co vyčíst, ani nemusím být shovívavý kvůli skvělým výkonům Matta Smithe a Soirse Ronan.

Ex Garland per Garland. Přesně takhle vypadá film, který autor točí jako svou naprosto srdcovní záležitost v první řadě pro sebe samotného a teprve poté pro sobě podobné nadšence a až nakonec pro nezaujaté diváky. Třebaže je ale takový film v jednotlivostech špičkový, jako celek strádá. Expozice děje je totiž snad jedinou opravdu příběhovou částí filmu, ale už to, v jak klasickém tónu se nese, svým způsobem ruší film a zároveň ustupuje jeho pojetí tématu. To je tak i pro relativní laiky v žánru (s pouhými základy načteného, nakoukaného a nahraného sci-fi s tematikou umělé inteligence) tak důvěrně známé, že se zdá, jakoby se Garland docela vykašlal na budování napětí skrze obyčejné vyprávění příběhu, z velké části i na logiku dění, a namísto toho skrze desítky náznaků jen poukazuje na kdejaké spřízněné problémy. Nějakým způsobem ale tato kvanta pomrknutí tvoří svou zvláštní atmosféru, která není až tak napínavá a nervy drásající, jako se možná snaží být, zato znepokojivá je ve své zádumčivosti ažaž. Celé to navíc vyniká podivným zpracováním, u kterého je dlouho dopředu jasné, na co přesně se která scéna snaží zapůsobit, ale svým způsobem i toto podvratně doplňuje roztáčení mozkových závitů při sledování na plné obrátky. Co se tedy týče mé nadšenecké participace na filmu, není Ex Machina co vytknout. Jenže jako divák si připadám okraden. Ty zmíněné náznaky totiž nemají šanci se žádnému nadhozenému tématu věnovat dost podrobně na to, aby mi autor filmem dal něco, co ve mě už nebylo. Vedle toho pak podobně nadchnou herecké výkony Oscara Isaaca a Alicie Vikander, jenže zatímco jeden si svým charismatem ukradne každou scénu pro sebe, druhá hraje až tak dokonalého robota, že vlastně ani nemá prostor se opravdu herecky blejsknout. Celkově nicméně s přehledem převažují pozitivní dojmy, jen se nemůžu ubránit dojmu, že to klidně mohlo být lepší. Ale to by pak byl stejně docela jiný film.

Přestože je Outlander od začátku do konce dokonalou definicí kýče, do jisté míry funguje tak, jak má. Tu míru ale dalece překračuje v druhé polovině první série, kde se namísto přijatelného seznamování a přizpůsobování se době na pozadí zajímavých historických událostí veškerý děj prakticky vytratí, kde se většina jednotlivých dílů věnuje jen nesmyslným epizodickým tahanicím, a kterou už zachraňuje jen víceméně sympatická hlavní hrdinka Claire. Ta, potažmo samotný děj, už sice hned v úvodu dokáže zdvihnout obočí instantním zaláskováním do prvního a jediného holobrádka na skotské Vysočině, nicméně je napsaná obstojně, obsazená a zahraná velmi dobře, takže udrží pozornost i přes ty největší propady seriálu (na mysl přicházejí hlavně epizody o svatbě a vymýtání čarodějnic, ale ty bohužel nejsou ani jediné, ani nejhorší). To však bohužel úplně neplatí o zbytku zdejšího osazenstva, které je průhledností svých jednorozměrných charakterů až k pláči, popř. na ránu v případě tak nebo onak zdeptaného Jamieho, či postupně víc a víc domrveného charakteru Randalla. Jak jsem ale zmínil hned v úvodu, na většinu toho kýče (nejen) červených knihoven jsem přes veškerou skepsi přistoupil. Takto pěkně zpracované Skotsko se totiž jen tak neokouká. Otázkou ale je, jestli si Cizinka udrží pozornost i ve Francii.

Od spolupráce autorů House M.D. a Breaking Bad snad nešlo čekat nic jiného, než hláškovací maraton. Proto je Battle Creek poměrně velkým zklamáním. Komedie založená na nejklasičtější buddy kriminálnce sice uchází, ale protože jsou karty hned od začátku rozdány docela jasně a žádné větší posuny se v Battle Creek nedějí, docela rychle začne nudit. K ní pak nabízí jen veskrze průměrné krimi a ucházející vývoj vztahu mezi oběma hlavními postavami. Proto se ale zdá, že by se celá série dala bez problému vcucnout do pilotu a závěrečného dílu. Ty jsou oba výborné, jenže kvůli vatě mezi nimi se neúspěchu ani trochu nedivím.

Dost dlouhou dobu to vypadalo, že Flash bude podobně jako první série Agents of S.H.I.E.L.D. ucházející odlehčenou zábavou, která nemá potřebu nořit se hluboko do patosu a osudových blábolů většiny svých komiksových bratříčků. Většina hereckého ansámblu s čestnou výjimkou JDho bráchy sice stejně jako ve spřízněném Arrow stojí za starou belu, ale díky tomu, že měla za úkol odehrát spíš rodinnou pohodu, nedokázala se skupinka kolem Dr. Wellse vyloženě zprotivit. S ne až tak čestnou výjimkou Cisca a Frosta. Jenže jak to tak bývá, s přibývajícími díly původní nevinná zápletka houstne a spolu s ní se ústy hereckých polen, které jsou pro produkci CW tak typická, začínají dostavovat patetické proslovy a pokusy o drama. Tento smutný přerod a respektive úpadek završují poslední díly vršící jeden mindfuck na druhý. Přesto bych rád věřil, že se barevný Flash do svého původního naivního a nenáročného pojetí vrátí, protože v úvodu tento seriál působil překvapivě sympaticky a nerad bych se na něj díval ze stejného zvrhlého důvodu, jako na zmíněný Arrow.

Takhle nějak by mohl vypadat kontroverzně oscarový Crash, kdyby měl jeho autor odvahu nejen nakousnout provokativní téma, ale společenskou kritiku a reflexi dotáhnout do zdárného konce. Jako další přirovnání jde na ruku úspěšný britský Broadchurch. American Crime ale na rozdíl od jeho remaku z produkce Foxu dokáže zápletku i zúčastněné postavy úspěšně zobrazit i v americkém prostředí, a to rovnou ve velkém městě. Teprve zde tak může brutální zločin způsobit opravdový lavinový efekt a na pozadí osobních příběhů tepat do společenských nešvarů, přitom si udržovat svou komornost k tomu, aby z ústředních postav nedělal účelově jednorozměrné karikatury. Žádná z nich není ani úplně zlá, ani úplně dobrá, jen ve svém věrném obrazu společnosti nedokonalá, chybující a pochopitelná. Potud vše výborné, a s přihlédnutím k tomu, jak nenávistí i láskou motivované chování dokáže v každé jednotlivé epizodě nepříjemně podusit diváka zvyklého na bezúhonnou televizní produkci, mohl být American Crime horkým kandidátem na nejlepší nový seriál jarní sezóny. Jenže tvůrci těžce nezvládají tempo. Každá epizoda, ať se v ní dějí sebevětší zvěrstva, se nemile vleče a přestože zanechá silné dojmy, její průběh jednoduše hraničí s nudou. Takhle tedy jen proklatě příjemné překvapení.

Kdyby se býval celý seriál nesl v duchu pilotního dvojdílu v suverénní režii dvojice Lord/Miller, mohl se The Last Man on Earth bez problému zařadit mezi naprosté špičky komediálních seriálů. Ztřeštěný, svérázný a přitom nijak vlezlý humor, který zarostlý a svou nemožností a nulovým charismatem sympatický Phil Miller předvádí v úvodu série byl totiž po dlouhé době konečně něčím novým, co mě dokázalo nahlas se rozesmát. Dokonce si dovolím tvrdit, že námět a humor fungují ještě i po nevyhnutelném setkání s povahově přesně opačnou Carol, protože si ještě nějakou dobu titulní postava drží svou neodolatelnou povahu.Jenže spolu se shozením plnovousu hned ve třetím díle se celý seriál otočí vzhůru nohama, komedie nově založená jen na roztržitosti ne-tak-úplně posledního muže na Zemi najednou působí spíš hořce, a po chvíli vlastně ani trochu vtipně. Tohoto hluchého stádia se pak autor drží až téměř do konce první série, kde jeho ušlápnutý hlavní hrdina začne trpět až absurdně, a i když ani takový tón nezpůsobuje zrovna záchvaty smíchu, alespoň udrží pozornost do slibného finále. Snad z něj Will Forte napřesrok vytěží maximum.