Šakalík

Tak už tradičně se příliš neshodnu se zdejším hodnocením, protože mně se tenhle akční thriller vcelku líbil. Jean Reno se do role mafiána v důchodu docela hodí, ačkoli uznávám, že tento námět je poněkud přitažený za vlasy. V tomto případě si ale myslím, že to filmaři vzali za správný konec, protože se ve filmu v rozumném poměru kombinuje napínavá, akční i konverzační složka, takže ve výsledku je to film, který dokáže bavit celé dvě hodiny. Kromě Rena, který jako obvykle hraje hlavně očima a charakteristicky nachraplým hlasem, zaujme postava úhlavního záporáka Zacchia, protože takhle nějak si já doopravdy představuju moderního gangstera. No, ono už bylo na čase, aby Reno zase začal točit normální, koukatelné filmy a tohle je myslím krok správným směrem.

Až na ten pitomě sentimentální konec, jakoby z argentinské telenovely, není tahle melodramatická slaďárna zase tak úplně marná. Zpočátku to je docela vtipné a dokud ústřední pár do svého fyzického vztahu nezačne míchat city, je všechno v pořádku. Jenomže pak se sympaticky vyčůraný Jamie promění v citlivého ochránce své nemocné přítelkyně a zatímco romantické duše vytahují kapesníčky, my ostatní obracíme oči v sloup. No a pak to jde ráz naráz (a pořád dokola) – on jí chce, ona ho taky, ale nechce mu být na obtíž, tak ho od sebe odhání, on se ale nenechá a nakonec (světe div se) si spočinou v náručí. Opravdovým požehnáním pro tento film je postava Jamieho bratra Joshe, který představuje jedinou bariéru mezi vkusně odlehčenou romantikou a abnormálně pitomým kýčem, ke kterému tenhle film nemá místy pohříchu vůbec daleko. Jeho repliky jsou kouzelné a u nejednoho dialogu mezi ním a Jamiem jsem vyprskl smíchy. Ještě pár slov k hlavní ženské roli. Ona Anne Hathaway by strašně chtěla být novodobou Julií Roberts, ale to by si musela umět vybírat role. Na začátku filmu, kdy si její postava jen tak nezávazně užívá s Jamiem, jsem si říkal: „No vida že to jde, konečně normální, uvěřitelná role“. Jenomže pak už to zase byla jenom ta Anne z Deníku princezny, sice krásná a roztomilá, ale člověk jí to prostě nevěří...

Přesto, že to je už skoro 40 let starý film, dodnes patří k tomu nejlepšímu mezi „survival“ thrillery, které jsem zatím viděl. Hlavním důvodem nadčasovosti snímku je výborné herecké obsazení a taky až děsivě krásná divoká příroda všude vůkol. Z dnešního pohledu tomu možná trošku chybí více akce, protože se film docela pomalu rozjíždí a kromě dvou scén, ve kterých dojde na střelbu lukem, se tam toho moc nestane. Jenže to je bohatě vynahrazeno hutnou atmosférou a uvěřitelnými hereckými výkony (v tomto směru jasně dominuje úchvatný Jon Voight). Za zmínku stojí i sice prostý, ale o to sugestivnější hudební doprovod, který si vystačí s jednoduchým vybrnkáváním na kytaru, respektive banjo. A jen tak btw kde filmaři hledali ty s odpuštěním ksichty tamních domorodců, to mi teda není jasné. Ten casting se opravdu povedl, ostatně stejně jako celý film.

Tak nedivím se, že to ve své době vzbudilo docela rozruch, protože ta první polovina filmu je teda hodně drsná a při těch scénách znásilnění si filmaři nebrali vůbec žádné servítky (hlavně ta scéna na tom balvanu – brr!). Jenomže v té druhé polovině je to strašně hloupé, protože jak ta nebohá oběť, tak ti násilníci se chovají tak, že se tomu prostě nedá věřit. Ti čtyři burani dělají, jako by se nechumelilo, no a ta holka s klidnou hlavou plánuje vendetu, což by se asi pochopit dalo, kdyby to pak nedělala tak složitě a teatrálně (jako třeba – pozor SPOILER – když toho blba nejdřív svede a pak ho oběsí na stromě – nebylo by jednodušší ho prostě zastřelit?). Samostatnou kapitolou budiž herecké výkony. Camille Keaton v hlavní roli není sice vůbec špatná, ale ten zbytek – no hrůza! Já se docela těším na ten nový remake, protože pokud skloubí tu surovost první části s notně přepracovanou částí druhou, může to být docela zábava. Tak uvidíme. Edit: Remake je po všech stránkách lepší a ta druhá část mnohem brutálnější. Doporučuju!

Tohle je dobréé! To sídlištní prostředí nejmenovaného irského města se báječně hodí k dokreslení výborné atmosféry, kterou film má, přestože se v žádném případě nejedná o nějakou akční pecku s hromadou mrtvých a potoky krve. Místo toho se divákovi pomalu odvypráví lehce hororový příběh s prvky magie a troškou té romantiky, která v tomto případě ale není na škodu, protože Petronela, do které se nám zakouká hlavní hrdina, je velmi koukatelná. Jinak těch strašidelných momentů tam pravda tolik není, ale řekl bych, že to zase tolik nevadí, protože i takto komorněji podaný příběh dokáže zaujmout. Takovou třešničkou na filmovém dortu je kouzelný irský přízvuk snad celého hereckého ansámblu, kterému se moc příjemně naslouchá, a proto se tenhle film rozhodně musí vidět v originálním znění (smrt dabingu!).

Tak já bych se asi zdráhal označit tenhle film za horor, protože to je spíše takový art, i když asijský, takže dojde i na ty duchařiny. Jenomže ty v tom filmu nejsou hlavní. Gró celého příběhu se točí kolem karmy, minulých životů a nemožnosti oblafnout vlastní osud. Zvolený způsob vyprávění není vůbec špatný, kdy je to vlastně road trip po malebném Thajsku a hlavní příběh se dávkuje po malých útržcích z děsivých vizí odbarvené Thajky, která je jen tak btw děsně nesympatická. To strašidelné ve filmu obstarává malý znetvořený chlapec, který se tu a tam někde objeví a trochu pocuchá nervy, ale pohříchu působí dost neškodně a celkově tenhle film nijak zvlášť děsivý není. Samotný konec sice přinese poměrně překvapivé vrcholení, které se přiznám, že si nejsem úplně jist, zda jsem ho správně pochopil (měl jsem pouze anglické titulky). Celkově to ale úplně špatné není, i když že bych se na to v dohledné době musel podívat znovu, to asi ne.

Tohle by se dalo chápat jako přímá konkurence pro Knight and Day, jenomže když si mám vybrat mezi Angelinou Jolie a Cameron Diaz, tak po chvilce váhání vyhraje přece jen Angelina, zatímco volba mezi Johnny Deppem a Tomem Cruisem je velmi jednoduchá (vyhraje samozřejmě Depp). Proto jsem se na Tourist docela těšil a první půlhodinka mě velmi příjemně navnadila. Svůdná Angelina je prostě k sežrání a charismatický Johny se k ní perfektně hodí. Vůbec ta pasáž ve vlaku je parádní. Jenomže jakmile padne první výstřel, jde to s filmem hodně z kopce, protože scénář začne být děravý jako ten ementál, Angelina nahodí sentimentální výraz, který jí zoufale nesluší, a zamilovaný Depp běhající po střechách v pyžamu je taky tak nějak mimo mísu. Aby toho nebylo málo, tak se záhy ukáže, že celý příběh filmu je jedno velké a navíc překombinované klišé. No a když se zdá, že hůř už být nemůže, dojde na velké finále, při kterém s pískotem šlápnou na brzdu veškeré logiku vyžadující smysly v těle a v panice prchnou k nejbližšímu vyměšovacímu otvoru. Ten konec je obří podvod na diváky, ze kterých pan režisér dělá blbce. Ano, tenhle film je kravina. Jenomže kravina, ve které hraje Jolie s Deppem, což je úkaz pohříchu vzácný. Važme si ho.

Nijak zvlášť mě to nebavilo. Klučina tam celý film trčí u balvanu, který mu zavalil ruku, a jak mu postupně docházejí možnosti (a jídlo a voda), tak se stále častěji ubírá k vlastním fantaziím a vzpomínkám. To je sice pochopitelné, jenomže to je tak nějak chaoticky natočené (i když dobře zahrané) a navíc ty filmy o jednou herci obvykle postrádají větší náboj a jsou řekněme obsahově poněkud chudé. Ve filmu samotném se toho opravdu moc neuděje, ale přesto dokáže těžit z tíživé atmosféry a jeho hlavní devízou je až překvapivě výborné herecké představení Jamese Franca v hlavní roli. Mně se nejvíc líbila ta pasáž, jak si představuje, že je v televizní talkshow a sám sobě klade otázky („Vy jste nikomu neřekl, kam jdete?“ - „Ne, neřekl.“ - „Úps!“). Trošku mě naopak zklamal ten uspěchaný konec, myslím, že že z něj šlo vytěžit víc. Já osobně film hodnotím průměrně.

Tento příběh britského krále Jiřího VI. ve mně vzbudil silné pocity, protože já sám se při mluveném projevu potýkám s obdobnými problémy jako Jiří, a proto si dovoluji tvrdit, že se se do jeho situace dokážu vcítit lépe než kdokoli jiný. Kdo nikdy s koktáním problémy neměl, nedokáže si totiž ani mlhavě představit ten sžíravý pocit bezmoci a nejistoty, který se v člověku usadí a nechce se mu pryč. Když je navíc vaším životním osudem narodit se jako dědic trůnu, jehož každodenním chlebem jsou veřejné projevy, a to ještě ke všemu v době válečné, je to opravdu nezáviděníhodná pozice. Způsob, jakým se s ní král Jiří vypořádal, je obdivuhodný, stejně jako herecký výkon Colina Firtha v hlavní roli. Vžít se do takové úlohy musí být opravdu velmi náročné a Colin Firth je až neskutečně přesvědčivý. Kromě něj ve filmu exceluje samozřejmě také Geoffrey Rush a nesmím zapomenout ani na Helenu Bonham Carter v roli královny Elizabeth. Nejsilnější scénou ve filmu je pak závěrečný králův proslov podkreslený navýsost dojemnými tóny Beethovenovy 7. symfonie...

No to je přece ptákovina, to se musí vidět. Wes Craven nás sice naučil Vřískat, ale tentokrát střelil ne že vedle, ale úplně mimo terč. Tohle je tak neskutečně překombinované a hlavně strašně nelogické, že si divák ukroutí hlavu, navíc se tam celý film v podstatě nic neděje a nakonec se všechno vyřeší během pěti vteřin jednou větou. Motiv (asi) mrtvého maniaka, jehož duše se v den jeho (asi) smrti přenese na jedno ze sedmi zrovna narozených dětí, by s jistou dávkou sebezapření ještě překousnout šel, ovšem zpracování tohoto námětu je přímo úděsné. Samotné mordy jsou zoufale nudné, motiv počínání všech postav zůstává nerozluštitelnou záhadou a než se vyjasní, kdo z těch sedmi je tím potrefeným, většina diváků už dávno dříme. Wesi, Wesi, co to jako mělo bejt? Věnuj se Vřískotu a těchhle pokusů s vraždícími teenagery raději zanech.