Šakalík

Původní Ju-on mě svou dějovou rozháraností příliš nezaujal. Jeho mladší, vylepšená verze sice také nemá lineární příběh a místo toho se postupně zaměřuje na jednotlivé postavy, ale na rozdíl od originálu se v tom dá jakžtakž orientovat. Z hororového hlediska je to duchařina úchvatná. Atmosféra by se dala krájet, každé setkání s duchy je patřičně děsivé a ve filmu nechybí ani slavná scéna, ve které se Kayako plazí ze schodiště – brr! Přesto všechno mě ani tento kousek dvakrát nenadchl. Problém je v tom, že se v něm nic nevysvětlí, nijak to vlastně nedopadne a člověk má z toho pak takový zmatený pocit, který kazí jinak nesmírně sugestivní hororový zážitek...

Přiznám se, že jsem nepochopil, proč se ten film jmenuje „Storm Warning“, když tam o žádnou bouřku vlastně nejde, ale to je jen detail. Jak vidno i v Austrálii jsou místa, kam se nevyplatí strkat nos, zvláště když jej obývá trojice retardovaných pošuků (a krvelačná psovitá bestie k tomu). Film má tedy jednoduchý, přímočarý námět, který jsme již několikrát viděli (Wrong Turn, Texas Chain Saw Massacre). Australané na to šli trochu od lesa, když do hlavní role obsadili nebojácnou ženu, která jsouc zahnána do kouta, ukáže drápky (a že umí ublížit :-)). Ve filmu je několik famózních scén (v podstatě každý z těch tří zmetků zemře způsobem, který stojí za několik zhlédnutí) a past, kterou si Pia vyrobí jako opatření proti znásilnění, je hotový klenot. :-) Film nabízí výbornou atmosféru, kvalitní herecké výkony a nápadité gore – z mého pohledu je to skutečně bravurní záležitost.

Začnu trochu zeširoka. Exploiťáky coby hororový subžánr mě nebaví. Nevidím totiž nic zajímavého na tom sledovat, jak někdo někoho zaživa řeže. Tyhle scény mě prostě neberou, byť uznávám, že pohled na cizí neštěstí může být báječný relax. :-) Většinou se těmto filmům cíleně vyhýbám, ale tentokráte jsem udělal výjimku... První polovina filmu je klasická řezničina, u které jsem poklimbával, ve druhé polovině nabere film malinko jiný směr a přestože je příběh poněkud nelogický a ke konci VELMI nereálný, nakonec mohu říct, že to nebyla zase taková ztrátu času. Hlavní roli si střihla sympatická Thora Birch, která si některé akční pasáže očividně užívá. Její závěrečná bitka se sto padesáti kilovým pořízkem je ale k smíchu (týpek dá křehoučké dívčině tři rány pěstí, což by nerozchodil ani Kličko, ta se ale oklepe a ve finále mu nakope prdel – tahle scéna mě vážně pobavila :-)). Přesto mě film docela mile překvapil, pač jsem čekal daleko větší krávovinu.

Kratičký hororový kousek z Holandska, který je svým příběhem poněkud bizarní, ale vlastně proč ne. Už samotné intro na hřbitově mile navnadí, ale jak děj postupuje dále, je zřejmé, že tady půjde o něco hlubšího. A taky že jo. :-) Síla filmu spočívá v jednoduchosti. Režie zdlouhavě nic nevysvětluje a rovnou nám naservíruje prazvláštní příběh o ovdovělém muži, který se vyrovnává se ztrátou své ženy. Film postupem času potemňuje, až dospěje ke zdařilému finále, kdy především scény s motorovou pilou jsou opravdu výborné. Filmu nechybí ani špetka černého humoru („Přeskočíme předehru?“ - „Jen přes mou mrtvolu.“ :-)), navíc jej doprovází povedená muzika, takže to opravdu stojí za to.

Ty vole, tak tohle bylo silné kafe i na mě. Přestože mám asijské duchařiny jinak velmi v oblibě, v tomto případě jsem musel dlouho hledat nějaký důvod, proč to neposlat do odpadu. Yoga je film neskutečně NUDNÝ, utahaný, bez jediné zajímavé scény. Film pojednává o pětici dívek, které ve snaze dosáhnout ideální krásy, cvičí jógu v podivném salónu a musí u toho dodržovat několik pravidel, sic je stihne trest. Že k tomu dojde, je nabíledni, bohužel ani tyto scény prostě nebaví. Finální vyvrcholení sice jakous takous duchařskou atmosféru má (zato budiž ta jedna hvězda), ale rozhodně se nejedná o nic mimořádného. Kdepak, tenhle film se v mém případě hodně minul účinkem a vlastně je s podivem, že jsem to dokoukal až do konce.

Tato bezesporu napínavá duchařina doplácí na připitoměle ubrečený scénář, který vyloženě hyzdí jinak dobrý příběh. Linka s umírající matkou hlavního hrdiny mi přišla zcela do počtu a ve finále udělala za celým filmem stupidně dojemnou tečku. Nicméně nebýt této kaňky, jednalo by se o skutečně bravurní kus, navíc skvěle natočený, který by si nezadal s žádnou vyhlášenou asijskou duchařinou. Vizuální ztvárnění duchů je mistrovské, bílé oči nahánějí husí kůži a některé scény jsou opravdu silné. Bohužel mysteriózní tajemno je neustále rušeno ubrečeným posmrkáváním Tunga a jeho přítelkyně u lůžka jeho nebohé matky, což mi ke konci už lezlo na nervy. Takže přestože z technického hlediska je to film velmi kvalitní, svým „rodinným“ vyzněním mě ale zklamal. Je to škoda, pač tohle mohla být opravdu excelentní záležitost...

Na celém filmu jsou pohříchu nejzajímavější stylově udělané úvodní titulky, jinak to je velká bída. K poměrně vysokému hodnocení mě vedou kromě zmíněných titulků ještě dvě věci – za prvé Emily Foxler, jejíž postava je tak enormně BLBÁ, až je tím roztomilá a pokaždé, když otevře hubu, stojí to fakt za to. :-) A pak taky ta VELMI vtíravá melodie trampské písně, která rámuje závěrečné titulky – tu jsem z hlavy nedostal snad tři dny a navíc má docela vtipný text. ;-) Takže přestože to je horor veskrze slabý, plný klišé a mizerných efektů, v globálu musím říct, že jsem se u něj překvapivě dobře bavil a určitě se k němu někdy ještě vrátím.

Je zřejmé, že prvotní půvab Ice Age už dávno vyprchal, přesto je to značka, která stále plní kina a tím i kapsy filmových bafuňářů. Když to vezmu kolem a kolem, tak jediný díl, který za něco opravdu stál, byla výborná jednička, a to proto, že to bylo prostě nové. Od té doby se – i přes zřetelný pokrok ve světě počítačové animace – víceméně jen kopíruje a vaří se z vody. Příběh je čím dál tím hloupější a postavy vyčpělejší, což je nejmarkantnější na veverce coby hlavní star téhle série, která je ve čtverce vyloženě trapná. Přesto má i Continental Drift místa, u kterých se divák zasměje. Nicméně nemohu se zbavit dojmu, že nám tvůrci Ice Age už nemají co říct – tvoří další díly jen proto, aby vznikly. A to je strašně málo.

Typické osmdesátkové béčko s mizernými herci, jehož sledování je vyložená ztráta času. S brakovým scénářem i úsměvnými efekty se z podstaty žánru už tak nějak počítá, ovšem Ghost Town nenabídne vůbec nic navíc. Atmosféru film nemá, gore vlastně taky ne, přísnější měřítko snesou snad jen masky (hlavní záporák je ukrutně odpudivý neřád :-)). V rozporu s tím ve filmu objevíme dvě velmi pohledné dívky. Bohužel kromě vnadných křivek jejich těl (které nám režie pohříchu neukáže), ale tyhle dívčiny utěšeně zapadají do brakového koloritu celého filmu, pač kdykoli otevřou hubu, je neštěstí na světě. Jinými slovy – na zabití volného času tenhle film postačí, ale přesto bych se porozhlédl raději někde jinde.

Tohle je pěkná hovadina, která nezaujme ani scénářem, ani efekty a už vůbec ne atmosférou. Asijské horory jsou vyhlášená značka (která ale poslední dobou poněkud upadá), ale tohle by neobstálo ani coby televizní film na všední odpoledne. Death Bell je mizerně natočený, zmatený a nelogický. Vraždy nemají koule, filmaři nám nic neukážou a hádanky, které vrah školnímu osazenstvu zadává, prostě nedávají smysl (což jde ale patrně z velké části na vrub mizerně přeloženým titulkům). Film dokáže občas překvapit nečekaným zvratem událostí, ale to jej z hlubokého kaliště filmového trusu už nevytáhne. Asijské horory mám opravdu moc rád, ale tohle se fakt nepovedlo.