Demon.N

Když se zjevila postava Hanka Moodyho, bylo to něco jako když slitej zajíček Azurit začne s cigárem v hubě balit všecky panenky v hračkárně, zatímco v bedně běží Dr. House. Neotřelý cynik, který nejde daleko pro nějaké to ostřejší slovo (např. jak poslat někoho na sto možných způsobů do prdele a zachovat si americký úsměv). Ochlasta se srdcem kurevníka, který zvládá všechny nevšední techniky jak se dostat "in" a nebýt "out" (pokud teda zrovna není po vasektomii a nehledá ledovej pytlík na svůj pytlik). Pisálek, co zakopal pod drn metafory a bere svět tak nějak normálně (nazývejme věci pravými jmény, když Vám dojde chlast a všecko se tak nějak sere). Životní příběh našeho Hanka by však byl prázdný bez přítomnosti múz (když není doma sličná žena, je třeba otevřít surfařce), rostoucího uzlíčku neštěstí (rozuměj chvílemi nesnesitelně otravnou dceru), potřeštěného párečku (koksující trpaslice a úchylný masturbant s lesknoucí se pleší) & hvězdně volnomyšlenkářský Lou Ashby (sex, drugs and rock'n'roll). Proti těmto pak zákon scénáristické přírody staví suchara (co s někým, kdo vám vyfoukl ženu a je to doslova "chochot"?), boxující puberťačku s rádoby literárními sklony (co se sfiní, která vás vydírá a krade?Pozvěte ji minimálně na painball!) a pár dalších podivných postav, které jsou přímou satirou na americkou společnost. První série byla neskutečným zjevením (chytila a nepustila, byť končila pravda příliš melodramaticky - jenže kdo by Hankovi odolal, když střízliví pomalu měsíc:-D), druhá pak měla třešničku v podobě Lou Ashbyho a jeho osudu (dějové linky byly nadále neotřelé, scénáristické nápady stále působivé, režie svižná). Úplně mimo bych postavil třetí sérii - jedná se o naprostý průser, za který by zasloužili vykastrovat jak producenti, tak scénáristi s režisérem - herci bohužel vše zachránit nemohou, i když své party zvládají stále více než dobře; třetí série působí jako drahá telenovela s prvky frašky (scénáristé patrně byli na odvykačce od chlastu a drog a v průběhu terapie jim vymývali mozky Esmeraldou). Shrnutí - pět bezkonkurenčních hvězd dávám za první dvě série, třetí sérii považuji za naprosto sračkoidní vývrh, který není hoden titulu Californication a měl by být narván tvůrcům díl po dílu do jejich arogantních prdelí!!!...Každopádně doporučuji dát si první i druhou sérii na jeden zátah a omlouvám se za Hankovitou hrubost;)...Hurá, scénáristi omezili přísun cracku a čtverka má opět tah, jako když Hank saje z plné láhve nějaký ten lahodný alkohol...!!!

Některé tvůrce by neměli nechat o panictví ani uvažovat, ale rovnou je nechat dát kastrovat...

Když se natočí něco mezi průjmem a sračkou, nikdy to nemůže dopadnout dobře. A tak se z Jasněnky stane hajzlbába, která nemá po ruce gumový zvon a hledá trošku toho kouzelného vyprávění v oné nebývale zaneřáděné toaletě...

neskutečná slátanina...

Další z působivých sportovních příběhů, který se ocitl na plátně. Vzhledem k mé slabosti pro sportovní snímky a zároveň díky více než kvalitnímu provedení nemohu jinak - dávám čtyři hvězdičky, protože to bylo milé pokoukání (na pět to bohužel není - nikde tam nebyl starej Klapzuba s šiškou v ruce místo balonu - Vítězové a poražení jsou pro mě totiž stále svým zpracováním nedotknutelní, byť se jedná o diametrálně odlišné snímky, mapující jiná období tohoto yankeeovského sportu). A vzkaz do historie: Velcí zlí běloši go home!

...a nebudu držet fekál a nebudu! Tarantino nikdy neodešel (jen si trošku přibouchl hlavu ve dveřích Mikeovy káry), ale teď je zase zpět (byť s nožem na koulích, aby to dopadlo)! Náš Quentin však rozhodně nemá připitomělý yankeeovský výraz Brada Pitta (který je zde jen tak mimochodem "kulervoucí"), ba ani přízvuk amíka, co předstírá italský orgasmus. Přichází v rozpoložení podobném rozložení - již tradičním členěním na kapitoly se zříká celistvého příběhu (kapitoly Kill Billa se postupně slily dohromady v onu komplikovanou pomstu, zde dotahuje některé motivy jen částečně) a zaměřuje se čistě na epizody (dějovost nechybí brblalové z osmé řady), tuto tříštivou mozaiku doplňuje postavami bez pečlivějšího vykreslení (zlí jsou zlí, dobří zase dobří, i když masakrují jednoho nácka za druhým). Samozřejmostí je Quentinův cit pro hudbu (byť občas hraničí s úchylností), pro řadu odkazů na jiné režiséry či snímky (pochopitelně i na své) a pro onu krvavost. Až naběhnou závěrečné titulky, nepustíte z hlavy bezpochyby vícero momentů: Christoph Waltz hrající geniální krysu, které by čich na komplot mohl závidět i hlavní hrdina Remy z Ratatouille bažící po kompotu, hýkající Áďa v kině bez popcornu a jeho dechberoucí nein, nein, nein; hrátky s americkým přízvukem aneb jak se nechat odhalit neřku-li svléci do naha; krásná Mélanie Laurent a její nešišlavá Shosana; masový vrah Til Schweiger, který je prostě jen sympaťák, co nesnáší nácky; nesmíme opomenout ani Tarantinovu neotřelou hravost s dialogy, která se sice může jevit otřele, avšak stále více než funguje. Co dodat závěrem? Snad jen: Yes, there will be blood, yes, there will, but let your smile appear...a bez keců 5hvězd, neboť vypnutí mozku se občas vyplatí, poněvadž něco rozhodně nelze brát vážně;)

Tak neuvěřitelná sračka, že nepotřebujete na vyproštění ani projímadlo...inu dívčí obdoba Beatlemanie je katastrofičtější než sci-fi v podobě pokračování Titanicu...

Naprosto nevyužitý potenciál...Film se po chvíli mění v scénáristickou křeč, kdy snad ani sám scénárista netuší jak převedl původní Kingovu předlohu na filmové plátno...k tomuto pokusu o hororo-thriller se rozhodně nehodlám vracet, neboť je i přes občasnou přítomnost duchů řádně bezduchý. Dvě hvězdičky snad jen za občasné vizuálně zdařilé náznaky...ale spíš by se slušilo hodnocení jedna a půl...

Seriál o dospívání, kterému u nás dominoval vypravěčský hlas Miroslava Donutila a jím předkládané glosy a moudra (doufám, že si to tedy po letech stále správně pamatuji), výtečně zvolená hudba, hořkosladké chvíle, vzpomínky...a především ukázka, že časy se zkrátka mění (a především nezastavují). Seriál dětství...

Trošku pozapomenutá fantasy, která rozhodně stojí za shlédnutí. Zdařile namíchaná směs humoru, akce, odlehčení i tíživých momentů, které jsou součástí tradičního fantasy schématu - ano, nevyhneme se klišé, nevyhneme se připomínkám, ale o to v tomto případě především u mě příliš nejde, neboť je tento snímek i nadále spjat s roky, kdy se lámalo dětství a přicházely první uhry - právě žánrový mix, kterého jsme ve filmu svědky, křehká hranice mezi poněkud naivnější pohádkou a chvílemi děsivější fantasy byla v oněch časech pro mě nebývale přitažlivá...tato skutečnost pak převážila ze tří hvězdiček na tři a půl a následně na čtyři...