Cimr

První film Karla Reisze (V sobotu večer, v neděli ráno, 1960) měl v Británii velmi pozitivní ohlas. Druhý film (Noc musí padnout, 1964) naopak naprosto propadl a hrozilo, že zničí režisérovu kariéru. Proto se napjatě čekalo, jaký bude jeho třetí snímek. Když Reisz nápad na Morgana prezentoval svým kolegům, zrazovali ho od toho s tím, že se takový absurdní námět určitě většinovému publiku líbit nebude. Reisz filmaře neposlechl, Morgana natočil – a vznikl velký hit.

První věta seriálu je stejná jako poslední: „What is the cost of lies?“

Na konci filmu měl kostelník vyhánět komunistické papaláše z věže slovy: „Pánové, končíme!“ Tato replika byla ale příliš odvážná, proto ve filmu nakonec zazní: „Pánové, musím zamknout.“

Za roli strýčka Váni dostal Jiří Voskovec cenu Obie – jednu z nejprestižnějších amerických cen za divadelní výkon. Režisér, producent a představitel Astrova, Franchot Tone, se snažil úspěchu využít a hru, tak jak se hrála na divadle, natočil. Film ale naprosto propadl a dodnes ho vidělo jen velmi málo diváků. Voskovec o tom píše Werichovi v dopise z února 1957: „Jo, dělal jsem ,Váňu na televizi. Veliký osobní úspěch – ale dramatickou televizi tu dělají blbě, kam se na nás v New Yorku hrabou. Leč, snad jsem měl smůlu: velice pošetilý režisér. (Teď už zbývá dělat Váňu jen v loutkovém divadle a snad pod vodou. Ostatní media jsem už provedl). [Zdroj: kniha Korespondence I – Jan Werich, Jiří Voskovec, Ladislav Matějka]

Náročné taneční číslo „Never Gonna Dance“ se točilo 47krát, než byl Fred Astaire spokojený. Ginger Rogers už tou dobou tančila s krvácejícími chodidly.

Film je tvořen 54 krátkými scénami. Divák si pak může stáhnout aplikaci, která tyto scény přeskládá pokaždé do jiného pořadí. Výsledný dojem z filmu by prý ale měl být pokaždé stejný.

Natáčení probíhalo v politicky velmi vypjaté době, což zasahovalo i do výroby filmu. Například sovětský voják, který ve filmu obtěžuje Martu (Magda Vášáryová) nebyl herec, nýbrž skutečný voják. Natáčení u pomníku „buržousta“ Štefánika zase probíhalo brzy ráno, s malým štábem, načerno, za velkého strachu tvůrců.

Magda Vášáryová si kvůli tomuto filmu neostříhala své proslulé dlouhé vlasy, jak se traduje. Má je schované pod jakousi „čepicí“.

Magda Vášáryová po letech přiznala, že jí Juraj Jakubisko bez jejího vědomí podal LSD, aby se trochu odvázala. Z výsledku byl ovšem režisér zklamaný. Vášáryová prý jen seděla na židli a stále opakovala „Sundejte mi to z hlavy!“ [Zdroj: Letní filmová škola]

Magda Vášáryová byla v době natáčení nezkaženou pannou z malého slovenského města, vyrůstající v přísně konzervativní výchově. Dvouleté natáčení proto pro ni bylo traumatickým zážitkem. Režisér Vláčil páchl alkoholem a malé Magdě neustále vyprávěl historky ze 13. století. I Vladimír Menšík byl často opilý a do poslední chvíle, než padla klapka, vyprávěl sprosté anekdoty. Vůbec nejhorším zážitkem Vášáryové byla scéna polibku, což byl údajně její první polibek v životě. Nelíbilo se jí to a když záběr skončil, otočila se a zvracela.

Tvůrci webových stránek TollFreeForwarding.com vypočítali, kolik by ve své době mimozemšťana stálo volání z Kalifornie „domů“, na jeho rodnou planetu Brodo Asogi. E.T. by za desetiminutový hovor zaplatil 76 424 516 944 816 700 amerických dolarů.

Film vznikal jako typický low-budget, takže interiér vesmírné lodi musel být vymyšlen efektně a zároveň levně. Proto byla např. tlačítka od velkých palubních počítačů vytvořena podsvícením formiček na led.

Když měl film na kontrolní projekci vidět i sir Paul McCartney, byla údajně režisérka velmi nervózní. Do poslední chvíle totiž nevěděla, zda bude promítnuta její nebo sestříhaná, producentská verze. Nakonec se promítala ta její. Za nejsilnější zážitek Taymor považuje, když si McCartney sedící vedle ní začal s filmem potichu své písně broukat. Na konci se vyjádřil velmi spokojeně, ale pak dodal: ,,Mimochodem, kolik písní je tam mých a kolik Johnových?" (Zdroj: z besedy s Julii Taymor na LFŠ 2016).

Režisérka Julie Taymor musela svádět boj s producenty. Tlačili na ni, aby z něj vyhodila všechny kontroverzní pasáže (např. černošské postavy, lesbické motivy, scény války, LSD tripy) a zachovala pouze neškodný příběh lásky mezi Judem (Jim Sturgess) a Lucy (Evan Rachel Wood). Navrhovali také změnu názvu na All You Need Is Love. Taymor si ale stála za svým a všechny změny odmítla s tím, že pokud k nim dojde, nechá odstranit své jméno z titulků.

Jednou z mnoha narážek na písně Beatles je i Judeova (Jim Sturgess) odpověď na otázku: ,,Jak se Prudence dostala dovnitř?"  Odpoví: ,,She came in through the bathroom window." Stejnojmenná píseň se dá najít na albu "Abbey Road".

Film zaujal režiséra Martina Scorseseho natolik, že jeho nadace zaplatila v roce 2013 jeho digitální restauraci. Ve stejném roce byl pak uveden ve 4K verzi v prestižní sekci Cannes Classics.

Dick Miller v tomto filmu poprvé ztvárnil postavu se jménem Walter Paisley. Toto jméno pak pro své postavy využil ještě několikrát, např. ve filmech Hollywood Boulevard (1976), Kvílení vlkodlaků (1981) či Zóna soumraku (1983).

Richard "Dick" Miller byl něčím na způsob talismanu režiséra a producenta Rogera Cormana. Hrál v naprosté většině filmů jeho produkce (jedná se o více než 100 titulů), avšak vždy jen menší cameo role taxikářů, policistů, číšníků apod. Role Waltera Paisleyho v tomto filmu je jeho jedinou hlavní rolí.

Na provokativnosti snímku přidává, že otce vraha Marka hraje v archivních záběrech sám režisér snímku Michael Powell. Jeho mučeného malého syna pak Powellův vlastní syn.

Kaskadéři dostávali velmi slušných 150 dolarů za každý šíp, který je zasáhl.