Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Sci-Fi
  • Animovaný

Recenzie (981)

plagát

Ruská archa (2002) 

Ta idea jednoho záběru je úžasná a tvoří vlastně 80 % mého hodnocení, ne li víc. Bylo dosti zábavné sledovat nervózní a nejisté komparzisty. Rovněž mě fascinovala odvaha tvůrců po hodině dřiny do záběrů dosadit partu dětí a ještě jim do úst vložit několik replik. Načančaný Francouz byl fajn. Ale jinak teda....uff....nabízí se mi taková otřepaná replika typu "film pro film" a podobně. Taky otázka, jestlipak je to pro takového "normálního", "intelektuálními" filmy nezasaženého, diváka úplně koukatelná záležitost ( moje maminka se na to přestala dívat po první minutě). Film de facto úplně o ničem (snažíc se být o všem), o funkčnosti na diváka bych snad mohl taky polemizovat. Sporadická návaznost a smysl velké části dialogů, místy velmi okatě slepá ( nebo ušně hluchá?) místa, to by se snad dalo vzhledem k sympatickému a zajímavému experimentu omluvit. Na to, abych si s úsměvem lebedil při nekolikakilometrové cestě kameramana jakýmsi ruským muzeem, ale asi nejsem tak filmově ( nebo i historicky) protřelý. A to, že byl poslední pohled ze dveří vskutku mňamózní, mě z křesla nevytrhne, to se spíš pak povedlo závěrečným titulkům.

plagát

Láska a smrt (1975) 

Já to nechápu, tenhle film má snad všechny předpoklady k tomu stát se mojí modlou a i tak leccos mhouřím při udělování čtvrté hvězdičky. Tolikrát jsem si během filmu pomlaskával spokojeností nad promyšleností (ne-li genialitou) tuny hlášek a dokonce i nad jejich vtipností. To, co nechápu je, že ve většině případů zůstalo jen u toho pomlaskávání a to i přesto, že se Láska a smrt zabývá tolik pro mě vděčnými tématy jako je například náboženství nebo smysl života, zvláště pak, když sám Woody je ateista. Možná to bylo tou stylizací nebo s ní souvisící a mně nesedící ( ale jistě záměrnou) afektovaností hereckého projevu, v případě Diane Keaton mě napadla myšlenka, že je mi dokonce krajně nesympatická, ale snažil jsem ji rychle zavrhnout, neboť by to k ní, vzhledem k počtu zhlédnutých filmů v nichž se vyskytuje, nebylo úplně fér. Zkrátka tenhle film miluji i nenávidím, chápu ho i mu nerozumím, bavil jsem se i ho chtěl hned radši vypnout a já bych možná měl se svojí schizofrenií začít něco dělat...anebo si ji vychutnávat dál plnými doušky.

plagát

Eurotrip (2004) 

Kdyže jsem to naposled smíchy spadnul z židle? Nikdy? Až dnes? No jo, Slovensko...

plagát

Bazén (2001) odpad!

Ts, kozy tam jsou vidět jen v jediné scéně. Co je to za horor?

plagát

Tajemství hradu v Karpatech (1981) 

Ten film je hlavně o hláškách, kterých je fakt hodně a téměř všechny jsou nezapomenutelné. Na tu stylizaci humoru jsem asi nebyl úplně připraven, nebo mi prostě zkrátka ne zcela sedí. Ze začátku byla super, ale ke konci jsem jí byl už mírně řečeno přejeden, ostatně stejně jako tou operní árií, kvůli které nebudu moci dneska usnout.

plagát

Canterburské poviedky (1972) 

Nesnáším ty dva Pasoliniho dvorní herce. Franca Cittiho, který hrál třeba Accatoneho nebo Oidipa, ještě jakž takž snesu, ale kudrnáč Ninetto Davoli ve mně takřka vyvolává zvracecí reflex. Jeho grimasy a projev strhávají z mého pohledu každý Pierův film, i přesto, že roli "Charlieho Chaplina" v Canterburských povídkách zvládl na své poměry až překvapivě dobře (ale ta jeho operní árie tam snad být nemusela, ne?). Canterburky jsou asi o něco málo slabší než Decameron, ale vidím to hlavně v menší kadenci eroticky nabitých scén, které Pasolini uměl docela vtipně a nápaditě. Snímek má dle mého dva vrcholy. Jedním z nich je poprava homosexuála, ve které sám Pasolini nabízí koblihy jako na zápase amerického fotbalu. Druhým ( a nepochybně větším) je pak samotný závěr v pekle, který mi nejenom pocuchal svědomím, zda jsou 2 hvězdy dost, ale zároveň i bránicí a to věru sympatickým způsobem (mniši!). Škoda, že mi režisérův styl vůbec nesedí. Z jeho kamery, střihu, zmatené formy a především herců mám často pocit, že by něco takového byl schopen vytvořit kdekdo, jen s tím rozdílem, že homosexuální marxista má k cenám kritiků o něco blíže.

plagát

Prázdniny Mr. Beana (2007) 

Musím uznat, že tak třikrát jsem se docela dost zasmál, ale může to snad přebít tu neskutečnou stupiditu, recyklaci, nudu, nepříjemnost, patos a kýč a nejodpornější závěr filmu, co jsem snad viděl? A i kdyby to bylo všechno takhle udělané schválně, nezájem, tohle byl hnus.

plagát

Svetlá rámp (1952) 

Nostalgicky smutný snímek, který pobaví téměř výhradně jen v místech, kdy se na scéně zjeví sám velký/malý Buster Keaton ( nutno podotknout, že je na něj nutno čekat ne zrovna krátkou dobu), každý záběr na jeho osobu spolehlivě vykouzlí úsměv na rtech. Ale hlavní postavou je tady Charlie/Calvero, díky častému zakomponování autobiografických prvků se divák o Charliem dozví celkem dost duševních pochodů a reflexí a zároveň se s ním člověk okamžitě sžije a bez náznaku nudy projde smutným příběhem až do úplného konce...

plagát

Spáč (1973) 

Ne, že by se mi to úplně nelíbilo, místy jsem se bavil vcelku dobře ( 2. nejoblíbenější orgán, nos, orgasmátor atd.), celek na mě ale působil velmi nepříjemně a film byl prošpikován monology a hláškami Woodyho Allena, které zaváněly trapností a úplně jsem si u nich představoval, že je šlo vypointovat mnohem lépe a překvapivěji. Role Diane Keaton byla z počátku esencí toho, co na filmových charakterech nesnáším, což byl nepochybně účel, ale ze svého subjektivního pohledu mi tím snímek radost neudělal. Narážky na soudobé (respektive tehdejší) problémy a celebrity mi přišly příliš prvoplánové, navíc s nevyužitým potenciálem, který o 25 let potrvdil třeba Matt Groening. Zlehčování Orwella mi mnohem více sedělo v Gilliamově Brazil, Allenův Spáč občas hrozí nudou a nedivil bych se, kdyby hodně lidí film po chvíli vyplo se slovy: "Panebože, to je ale kravina".

plagát

Zánik domu Usherovcov (1960) 

Ačkoliv Edgara Allana Poea mám velmi rád, povídka Zánik domu Usherů nikdy nepatřila k mým nejoblíbenějším. Přesto jsem Rogerovi Cormanovi důvěřoval, že se mi jeho pravděpodobně první "velký" film bude hodně líbit. A ano, líbil, docela. Komorní pojetí bylo velmi sympatické, Vincent Price skvostný, malby nádherné, snová sekvence mírně rozporuplná, ale vrcholem jsou záběry na samotný teskně vypadající dům z dálky v hlubokém černém močále (pokud tedy nepočítám plameny). Dojem trochu kazí místy afektovaná hudba a řev, ale v té době to byla v horrorech tradice. Tah na branku mohl být větší, to by to ale mělo 30 minut....Mimochodem, jedná se taky o film, který (dle mého mínění) bude asi držet primát "nejzranitelnější záporňák".