Dan9K

Jako skoro jsem se bavil, ale připadal jsem si jak v nějakém snu, kde se může stát a také většinou stane první věc, na kterou pomyslíte, přesto, že je to sebevětší kravina postrádající jakoukoliv logiku. Ovšem to platí jen pro docela hodně dobrou první půlku, druhá je už tak velká blbost a poslední záběr(y) natolik nechutný, že ty dvě hvězdy dávám jen se sebezapřením.

Leslie Nielsen je skvělý herec...

Na Ounýla si musíme počkat do Continua, tenhle filmeček s naprosto skvělou hudbou Joela Goldsmithe (já tomu pořízkovi vždycky fandil!) měl zkrátka ukončit tažení posledních dvou sérií, které byly podle řady fanoušků jakoby navíc, já však na hru autorů v klidu přistoupil a zejména desátou řadu považuji za jednu z nejlepších (a to nejen díky dokonalému dvoustému dílu). Nicméně na začátku závěrečného filmu, tedy jeho první půlhodině, nastane poměrně kuriózní situace, kdy film, jenž by jakožto film měl mít daleko větší rozpočet, vypadal na místech zničené Dakary mnohem kulisověji, než kdy vypadal seriál. Vlastně celá ta pasáž je poznamenaná pohodovější atmosférou, kde se nešetří vtipy a hláškami, které ovšem, s výjimkou parodie na Star Trek, nejsou vtipné. Poté se už ale rozjede pravá a nefalšovaná podívaná, která vede až k očekávánému ale kýženému zakončení. Sice se krapet recykluje, ale to by mělo k ukončováku, a vůbec ukončováku nejdéle vysílaného amerického sci-fi seriálu všech dob, patřit. Je ale fakt, že jakási přidaná hodnota by ve filmu skoro být měla, ale kromě terminátora v podobě těch kovových mršek si na nic, co bychom v seriálu již neviděli, nevzpomínám, samozřejmě kromě Archy samotné. Co mě potěšilo ale nejvíce, byla účast nejsympatičtějšího z Převorů, blonďáka, který se objevil ve druhém a třetím díle deváté série (mimochodem dokonalých to dílů) a od té doby maximálně jednou, pokud vůbec, a hodně mi scházel. I zde, i přesto že nakonec sehrál rozhodující úlohu, mohl mít větší slovo. Abych to shrnul, film v podstatě splnil má očekávání, nejlepších dílů seriálu nedosahuje ani zdaleka, ale přesto se jedná o důstojné zakončení celé jedné velké éry. Další otázkou je, jak důstojné bude rozvíjení příběhu hvězdné brány v připravovaném novém seriálu StarGate Universe. Avšak The Ark of Truth mi utekla tak rychle, že bych její délku tipoval na normální klasický čtyřicetiminutový díl a to je docela pozitivní skutečnost, vlastně není, tahle partička mi bude chybět.

Tohle je film, který nemá už z dnešního pohledu zas tak zajímavé téma, jakým mohlo být v roce výroby, není ani nijak zvlášť dobře natočen a ani zahrán a přesto všechno se jedná o velmi napínavé pozvolna plynoucí mystérium, jehož pointa je sice zřejmá už od počátku filmu, ale i tak je radost si ji spolu s hlavní postavou utvrdit (škoda, že nejsilnější moment filmu, je už vlastně na plakátu). Dojem u mě kazí závěr, na němž je nejvíce cítit skromější rozpočet a taky silnou naivitu tvůrců k rychlosti našeho technického vývoje, i když je fakt, že i tohle mohla být zas nějaká další simulace. Také mi trochu vrtá hlavou celá zápletka, kdy třem vědcům ze současnosti (a to ještě jakým vědcům) stačí 6 let na vytvoření komplexního virtuálního světa se všemi různorodými detaily o velikosti mnoha set kilometrů čtverečních a tisíců až milionů unikátních bytostí s vlastní identitou. Ale to je jen takový detail...

Jako jo, aspoň jsem si zase poslechl 2. Rachmaninův klavírní koncert, škoda, že ho často zbytečně rušily jakési rozhovory dokonale nesympatických postav a všemožné hluky. Jo a ještě musím upozornit na naprosto příšernou práci ve zvukové střižně. Aby hrál Rachmaninov v podkresu a do toho zase někdo něco jiného přímo ve filmu, je fakt zajímavé. Někdy se také stávalo, že zvuky a ruchy ve filmu vypli pro jistotu úplně a hrál jen podkres a přitom byl záběr na symfonický orchestr, který hrál zcela jinou skladbu. Byl záměr vyvolat absolutní neschopnost? Bravo. A fakt, že je celý film velká nuda, už je samozřejmostí, kterou je skoro zbytečné zmiňovat. Zajímavý je možná tak začátek, konec už byl pravým utrpením...

Nejvíce si cením grafické pestrosti, kterou Animatrix oplývá. Každá povídka vypadá jinak. Nejvýraznější je v tomto směru hned první Osiris a samozřejmě Detektivní příběh. Ale grafická nádhera, to je také to nejlepší, s čím se Animatrix dokáže vytasit, jelikož po obsahové stránce to často dosti skřípe. Nejhůře je na tom v tomhle směru opět Osiris, ale především závěrečná Matrikulace a pro mě velmi nezajímavé příběhy jako je Program a World Record. Animatrix by si mě zkrátka daleko více získal, kdyby se více kecalo a méně máchalo...třeba mečem. Proto se mi také nejvíce líbily povídky jako Kid's Story, Detective Story a samozřejmě jednoznačně nejlepší části a sice obě Renaissance, které jako jediné do celé mytologie Matrixu přináší informace opravdu zásadnějího charakteru a díky tomu jsou velmi zajímavé i napínavé. Ovšem tři hvězdy ode mě získává Animatrix opravdu z milosti a především kvůli Renaissanci, jinak mě většina částí spíše minula.

Téměř geniální akční film, kterému k dokonalosti chybělo pořádné a plnohodnotné zaznění Goldsmithových motivů, možná malinko delší stopáž, na jejímž konci bych si ještě naivně neříkal, že teď to teprve přijde a hlavně....vrtulník, ten jako chyběl proč? Sly měl šípů na jeho případné zlikvidování přece dost. Jinak vrcholem filmu je pravý a nefalšovaný barmský heis, před kterým měl i dokonalý Sylvester problém utéct. A jestli je to nejlepší díl Ramba? Asi jo...

Tenhle film je minimálně žánrově neukotvený a nekonzistentní. Začíná jako naprosto konveční, nezajímavé a nutno poznamenat že i nudné scífko o anroidech, potažmo robotech obecně, které ale působí v prvních 45-ti minutách poměrně seriózním dojmem a má jednu velmi silnou zbraň a sice herecký výkon Jakea Thomase respektive postavu Martina. Poté nastoupí část další, která na první pohled nabízela zcela jiný průběh pokračování, než to, jakým se nakonec vydala. Pamatuji si, jak jsem si v tu chvíli (osamocený David v lese) v duchu říkal: "Vida, teď by to konečně mohlo začít být zajímavé, jak se asi zachová, takhle sám, stane se z něj něco zlého, třeba?". Což o to, začlo to být svým způsobem zajímavé, ale za jakou cenu? Motorky akčně nahánějící zmrzačené roboty jakoby najednou vypadly z těžkých béček, ale to bych byl schopen skousnout snadněji, než pohádku, která vystřídala sci-fi po hodině vyprávění. Hlavní postava se posléze stává nesnesitelnou figurkou ženoucí se za absurdním cílem, jehož vyřešení mě absolutně nezajímalo. Pohádka se v počínající hodině třetí mění už v naprostou phantasmagorii, která jen těžko hledá konkurenci a to i v nastolené kýčovitosti a přeslazenosti samotného závěru. Vlastně by se dalo říci, že tenhle film je minutu od minutu horší a horší. Nic to všechno ale nemění na tom, že bych chtěl mít chlupatého Teddyho u sebe doma....

Nejlepší na celém filmu je to zábavné vysvětlování jednotlivých událostí, jež se během seriálu staly, obzvláště zničení města okolo zkryogenizovaného Frye, nebo zjištění, že nejsmutnější epizoda celého seriálu ohledně Fryova psa, už nemusí být tak smutná. Filmová Futurama, stejně jako Simpsonovi, dojíždí u mnohých zejména na přehnaná očekávání, ale jestliže Simpsonovi ve své filmové verzi seriál co se týče kadence vtipů jasně překonaly, filmová Futurama je schopna tuto laťku držet jen několik málo minut na začátku (B/Fox vede), aby se nakonec v druhé půlce snímku stala odvarem, i když pořád dobrým, soustředícím se hlavně na ukončení správně bláznivé a časovými paradoxy přeplněné příběhové linie. Celý projekt sráží taky pro mě dost nesympatičtí záporňáci a muzikálové vložky, ale je si třeba taky uvědomit, že tohle asi neměl být tak suverénní film, jakým jsou Simpsonovi ve filmu, je to prostě šestá série, vytvořená poněkud jiným způsobem, než jsme zvyklí a svojí kvalitu to pořád má a to, že jsem nedal čtyři hvězdy, je způsobeno jistě i tím, že jsem to viděl teprve prvně, protože když už jsem ( možná ne až tak příhodně) srovnával s filmovými Simpsonovi, tak pro ně platí, že jejich účinek je nejsilnější na první zhlédnutí ( alespoň u mě to tak bylo). Jsem přesvědčen, že ve Futuramě bylo skrytých fórů mnohem více a na každé další zhlédnutí to bude jenom lepší a lepší.

Seriál, který je výjimečný hned několika věcmi. Nabízí nejvyšší kvalitu v celé řadě aspektů - psychologie, akce, postavy, komplexnost, napětí. Je to vlastně politické sci-fi. Kvalita seriálu je po většinu času stabilní, jeho postavy zase velmi nestabilní, chovají se každou chvíli jinak, než byste na základě předchozích zkušeností s nimi čekali, což dodává příběhu tu pravou pestrost a zábavnost, ale zase to snižuje to klasické pevné sžití s postavami, které na seriálech tak milujeme. Já konkrétně jsem tak během čtyř sezón své sympatie a antipatie prostřídal snad u všech dlouhodobějších postav a u většiny dokonce mnohokrát. Autoři také pro změnu (narozdíl od jiných) vědí, kdy seriál utnout, aby neskončil nějakým nechutným cliffhangerem po zásahu producentů nebo domovské stanice, jak jsme tomu již někdy navykli u seriálů jiných. Malý stín na celý seriál halí fakt, že scénáristé neměli příběh vůbec promyšlený dopředu a všemožné zásadní zvraty plánovali v tom lepším případě s předstihem několika dílů, sami herci do poslední chvíle vůbec netušili, co se bude dít a sami scénáristé museli často překopávat a opravovat různorodé detaily na poslední chvíli. Po třech sériích tak ve mně trochu bujel strach, aby to tvůrci ve čtvrté sérii nějak nepokazili. A nutno říci, že nepokazili. Nepokazili to až tak, že za závěr čtvrté řady musím přidat i pátou hvězdičku. Já se snad na stará kolenu stanu i věřícím :-)