Dan9K

Nutno říct, že na rok 1958 je technická kvalita titulu a zachovalost výborná. Je to sice jenom konverzačka, ale to je skoro ku prospěchu věci ( spousta autorů si v té době neuvědomovala, že tehdejší efekty často látku akorát zkazí), jako i to, že víc jak půlka filmu je jeden "longback". Teleportace mě baví ( takže i v Mouše), stejně jako srovnávání s jedním z čarodějnických dílů rodiny Simpsonových. Směsný ten film rozhodně není, naopak je napínavý, ale jinak ničím moc zajímavý, tedy kromě miniaturní lidské hlavy v pavučině.

V některých směrech určitě lepší jak kniha, přesto mám s celkovou myšlenkou 451° Fahrenheita několik zásadních problémů. Spisovatel se snažil mimojiné vykreslit kulturní úpadek společnosti, proto mi přijde poněkud úsměvné, že celou záležitost omezil pouze na problematiku knih ( něco jako kdybych lamentoval o úpadku sportu a bavil se jen o fotbale), nehledě tedy na to, že mu asi šlo jen o prostředek ke sdělení něčeho hlubšího. Další idea a sice "lidé knihy", je úplně zcestná, nereálná a nedokážu se s ní ztotožnit. Film oproti knize nepůsobí tak moc jako pouhý slabší a ne tolik promyšlený odvar 1984, i přesto, že jsem málokdy viděl tak doslovnou adaptaci ( proto se tedy neubráním tomu, že knihu a film víceméně zaměňuji). Důvodem je určitě vizuální zpracování, které je navíc, s výjimkou závěrečného honu ( velmi kazící celkový dojem), zpracováno výborně. Stísněná atmosféra a napětí je zdatně podporována Bernardem Hermannem. Spolu s obskurními hereckými výkony ( které zde ale mají své místo) tak vytváří velmi kýženou nepříjemnou a roztodivnou atmosféru naprosto umělého světa, který jakoby s tím naším neměl na první pohled nic společného. Závěr s již zmiňovanými lidmi knihy nebyl dle mého úplně nejšťastnější. A to ani ne tak kvůli jeho neuzavřenosti, ale spíše proto, jakým způsobem byl natočen a kvůli přítomnosti jakési bláhové naděje, která mi do konceptu příběhu neseděla. Film i kniha mají několik velmi dobrých míst ( zejména fingovaná smrt Montaga, nebo vysílání telestěny), zároveň mi jsou svým vyzněním jaksi nesympatické a vlastně docela protivné. Asi za ten můj ( možná) nefér pohled může kniha knih - 1984.

Buñuel byl řízek. Na vpravdě nenápadném prostoru rozehrál nenápadnou ale komplikovanou story, ve které bych já nevymyslel vůbec nic. Buñuel do ní však nasadil tak ujeté scénky a postavy, že mi nezbývalo, než se jen s tupým úsměvem dívat, co na mě přichystá dál a čas od času, jako bonbónek, si nachystal i geniální vtip a sem tam náboženskou narážku, jakoby tam byly jenom pro mě. A hádejte, kdo je tu vrah?

Nejstrašnější film, co snad byl natočen. Tak hrůzný, že trvalo 15 let, než jsem mu dal hodnocení, jaké si zaslouží. Bez špetky naděje, bez možnosti ztotožnení s jakoukoliv postavou. Dokonalá deprese, stísněná atmosféra a nesnesitelná marnost. Pro mě to rozhodně nebylo snadné dokoukat.

Ježkovy voči....první půlka je asi ve třech místech úsměvná, takže to ještě jakž takž jde, duo legendárních komiků sympatické, ovšem jinak je to po všech stránkách prachbídné, s výjimkou úvodních záběrů a hudby Jaroslava Ježka, která zachraňuje jinak naprosto příšernou druhou polovinu, která má v podstatě dnes už jenom historickou hodnotu.

Většina krátkých Keatonovek je něčím zajímavá a vtipná, ale málokdy se stane, že by neměla ani jedno hluché místo a byla to jízda od začátku až do konce. Příběh je rozdělen na tři části, jedna lepší než druhá (nebo dokonce třetí). První je o geniálně promyšleném stolování, druhá o šíleném psovi (nejlépe vycvičený pes, jakého jsem ve filmu viděl mimochodem) a třetí o netradičních námluvách a svatbě okořené velmi nebezpečeně vyhlížející honičkou (není to první automobilová honička ve filmu vůbec?). Zkrátka jedna z nejlepších (ne-li nejlepší) Keatonovka, kterou by byla škoda minout. Mimochodem je to jen můj pocit, nebo jsou ty starší snímečky Bustera Keatona skutečně takové napěchovanější a svěžejší a celkově zábavnější než ty "nové" (rozuměj od 1924 a výš)?

Incredible Shrinking Man je výjimečné dílo, které vděčný námět o zmenšujícím se člověku dokázalo, obzvláště v kontextu doby, zpracovat takovým způsobem, že z toho jde hlava kolem. Skoro by se mi chtělo říct "incredible".

Čeho si na Hodinách cením je, že všechny tři příběhy (nebo větve) jsou i přes potenciální nudnost solidně napínavé. Když tak nad tím přemýšlím, skoro se v nich nic nestalo ( když nepočítám pár mrtvol) a stejně si mě dokázaly získat a upoutat na celou dobu. Určitě za to mohou výborné výkony všech představitelek. Snad za to může i Glassova hudba, která je na samostatný poslech úplně o ničem, neboť autor pouze a jenom opakuje postupy z předchozích prací a ještě to balí do (pro mě) nesnesitelného klišé, nicméně ve filmu to (ne)překvapivě funguje velmi dobře. Bohužel film jako celek se mi do paměti vryje jako nepříliš zajímavý. Možná, že kdyby se snímek více soustředil na depku Virginie, zasáhl by mě znatelněji, ale takhle ho vnímám spíše jako rutinní, ovšem kvalitní, práci.

Tak především je to první a poslední film Piera Paola Pasoliniho, který nevypadá, jako bych ho natočil já. Zápletka Sala měla v mých očích potenciál stát se dokonale ujetým psychothrillerem, což se nezdařilo. Psychika obětí byla až trestuhodně opomíjena. Možná chtěl režisér docílit větší odosobněnosti, což sice asi chápu proč, ale mě to pak nechává lhostejným. Film nás téměř vůbec nezavede k rozhovorům mezi mladé nešťastníky a pro diváka se tak stávají jen politováníhodnými troskami, ke kterým necítíme žádné pouto, leda tak založené na jejich vzhledu. Co se týče oněch proklamovaných nechutností, celkem na mě zafungovala scéna s jezením exkrementu, kdy jsem si říkal, že ten chleba s medem, co zrovna jím, nebyl nejlepší nápad. Závěr s umělými penisy byl ale o ničem. Když už chtěl Pier šokovat, mohl zajít do větších detailů a dávkovat s pořádnou kadencí. Takhle zůstává na půli cesty, neotrlé odradí a ty úchylné neuspokojí. Celkově je to jistě zajímavý snímek, zároveň je to první Pasoliniho film, ve kterém můžu bez ostychu pochválit herecké výkony, zejména Alda Vallettiho v roli prezidenta. Nicméně zvěsti o perverznostech nakonec předčily skutečnost, což se ale ostatně dalo trochu čekat.

Ten film je asi tak dobrej, jako tenhle komentář. A kdybych ho chtěl udělat stejně tak zábavnej, pokračoval bych v podobě několika set až tísic hesel dále v psaní tohoto zcela zbytečného a nadbytečného textu, který právě teď čtete. Anebo bych mohl udělat podobně zdlouhavý úvod, než bych se dostal k jádru věci, přičemž bych zjistil, že to jádro vlastně nemá co nabídnout...ale já si to odpustím.