Dan9K

Špica. K tomuhle filmu jsem šel naprosto nepřipraven, takže jsem měl zhruba do půlky pocit, že jde skutečně o seriózní dokument o dokumentu, čili jsem byl v podobné pozici, jako první návštěvníci filmu Blair Witch. Pak jsem nabyl pocit, že se asi bude jednat o fiktivní dokument o skutečném dokumentu nebo o skutečný dokument o fiktivním dokumentu či vůbec nejpravděpodobněji o fiktivní dokument o fiktivním dokumentu. No a samotný závěr na lodi pak byl samozřejmě nářez se vším všudy. Málokdy také člověk může vidět takhle povedené efekty natočené na digitální kameru. Každému musím doporučit, aby se na tenhle film mrknul bez navštívení zdejšího profilu a zejména přečtení mého komentáře, takže jestliže toto čtete a film jste neviděli, už jsem vám určitě zážitek zkazil... Není zač... a ještě něco: Lochnesska žije! Každý, kdo tento dokument uvidí, pochopí. Zkrátka nevyvratitelný důkaz. A ještě si zacituji jednu z postav: "Uveďte jediný důkaz o tom, že Lochnesská příšera neexistuje!" Chacha, nevíte, že?

No já nevím. Ve srovnání s první dílem mi to přijde jako o 2 třídy méně profesionální film, poctivé béčko bez Goldsmithe. Celá zápletka není vůbec zajímavá, záporňák jak ze Strážců vesmíru, lodě vřeštící ve vzduchoprázdnu jak formule 1. První film mi místy svou velikostí připomínal bájnou Vesmírnou Odyseu, druhý na mě působil jak Duna od Lynche - levně, nudně, nesympaticky.

Plánoval jsem dát diplomatické 3, především kvůli neznalosti hudebního podkresu, ehm, zajímavé projekci, mé ospalosti a hlavně dokonalému závěru (odteď vím, kdo udělal vůbec nejlepší happyend). Líbila se mi také atmosféra, pobavily "mezititulky". Ovšem to ostatní? Pro mě velmi nevýrazné po všech stránkách, nezajímavé a snadno zapomenutelné.. (abych to rozkódoval; nic moc příběh, nestotožnění s postavami, nuda). Hodně neprofesionální pohled (holt takový už asi jsem), ale zas nádherně subjektivní, no ne? :-).

Po prvních pěti minutách jsem se bál, že to nevydržím. Nepřetržitý smích. V době sledování jsem měl za to, že mám co do činění s nejlepším filmem svého života. Ihned po skončení jsem ho chtěl vidět znovu a znovu. I teď, při psaní komentáře, ho chci hrozně moc vidět, zas!!! Takováhle kadence fórů (a naprosto dokonalých) nebyla v žádném simpsňáckém dílu, tohle je fakt vrchol. Mám sice pocit, že asi po půl hodině se to celé trochu uvolnilo, ovšem pak jsem si hned vzpomněl na ty dny strávené sledováním VHSek z ČT 1, kdy po prvních dvou odkoukaných dílech s výprsky a lavinami smíchu člověk jaksi otupěl a v dalších řekněme 15-ti dílech už se smál jenom v duchu, třeba je to případ i filmu. Určitě mi bude stát za pokus si to někdy dát od půlky. A na závěr jedno (respektive jediné) negativum - nepochopitelná absence zelených mimozemšťanů Kanga a Kodos.

Nerad to vůči tvůrcům Hvězdné brány říkám, ale Sanctuary je zhovadilost, a navíc směšná. Z počátku je to téměř doslovná vykrádačka několika spojených dílů pozdější série Krajních mezí, v dalších dílech to zase smrdí X-menem a podobnými věcmi. V podstatě se díváme na jedno velké modré plátno a ty animace jsou tak na úrovni počítačových her z roku 1998. Scénáristé už asi dlouho s nikým v reálu nemluvili a pokaždé když se objeví Chewbaca, nemůžu se ubránit smíchu. Je to uměle překombinované, rádoby šokující a jelikož se na každý díl nečeká zrovna krátkou dobu a má sotva 20 minut, není lehké vyznat se mezi přeběhlíky časoprostorového continua...

Quentinova stylizace dialogů začíná být extrémně nesnesitelná, obzvláště v podání žen (jichž je ve filmu naprostá většina), kterým tento typ dialogů prostě nesedí (rozhodně tomu nepomáhají kdovíjaké herecké výkony). Film je rozhodně zajímavý svým rozdělením na nesourodé dvě půlky a výměnou rolí. První partička holek je ale fakt nuda, s výjimkou závěru. Má obava z nepředstavitelného zklamání se pomalu začala ospravedlňovat do doby, než nastoupila partička druhá, nutno poznamenat že mnohem sympatičtější a zejména závěrečná honička, která Tarantinovu část Grindhousu povznesla z břečky na první schůdek vedoucí k piedestalu, je zkrátka skvělá. Když pak film skončil, měl jsem pocit, že trval hodinu.

Subsubžánr hromadných zvířecích hororů (mimochodem je to můj žánr nejoblíbenější, ale nikomu to neříkejte) by se dal rozdělit minimálně ještě na dvě kategorie. Ty které se berou plně vážně ( zejména starší filmy jako Slimáci, Squirm, Mravenčí terror) a ty které rozhodně ne (spíše nové snímky jako Hadi v letadle nebo právě Black Sheep). Nedokážu úplně uspokojivě říci, jaký subsubsub žánr mám raději, možná přecijenom ten prvně jmenovaný, ovšem humor v obou dvou je trochu jiné kategorie a Black Sheep bezpochyby patří ke špičce svého žánru, jemuž nechybí snad žádné z povinných klišé. Jen se trochu obávám, že nového vážného animal horroru se už nikdy nedočkám, tedy alespoň v americké produkci, v takové Asii ta šance možná ještě je.

Jen dvěma filmům jsem schopen zcela odpustit, že se soustředí na geniální audiovizuální stránku před obsahem. Prvním je Barbar Conan, druhou La Antena. Na La Anteně je však zajímavé to, že ten obsah je geniální také. Kouzelný film, jehož němota není jen vyumělkovanou novodobou pózou, ale logicky zapadá do samotného příběhu. Odkazy na němé snímky místy potěší, místy trochu rozmrzí. Každopádně tenhle film byl jedinečný zážitek. Jo a ještě něco...Danny Elfman, Phillip Glass, Robert Prince, Bernard Herrmann a dejmetomu...Rachmaninov začali spolupracovat spolu pod pseudonymem Leo Sujatovich? Pak to gratuluju, stvořili svoje nejlepší dílo.

Naprostý skvost, který se mi přesně trefil do vkusu jedné z mých osobností a i do mého zvráceného smyslu pro humor, který se často snažím skrýt (urážky menšin a citlivých skupin, pubertální fóry podané extrémním a monstrózně vtipným způsobem, absolutní absurdita, černý humor, umělecká trapnost). K tomu je film podpořen vynikající muzikou a velmi zábavným koncertem (slovy režiséra: "Ty nejlepší songy z těch hrozných") dokonale zesměšňující ony archetypy hardrockových koncertních rubaček. Navíc se film nevyhýbá vizuálním a dějovým experimentům a dokonce se snaží i řešit důležité otázky (zejména pak ovlivňovaní slaboduchých osob). Tenhle film nemůžu doporučit citlivým dívkám a ženám a rozhodně ne gayům. Spousta lidí ho odsoudí, spousta lidí ho bude milovat a já jen doufám, že se mi ho ještě někdy podaří spatřit (podařilo).

Nevěřte Tuxedovi! Tohle rozhodně není typická nudná artovka, jakých byly ve Varech mračna. Tenhle film je sice také plný dlouhých záběrů, ale narozdíl od nudných festivalových artovek nabízí i nezaměnitelnou, jedinečnou a dokonale temnou atmosféru, rozhodně ne nezajímavý příběh a jednu monster lekačku, při které se pomalu zhroutily i stěny kina.