Dan9K

Vřele doporučuji číst jenom těm, kteří to viděli......Celý tenhle film si hraje s problémem cestování v čase a je sympatické, že i samotné postavy (rádoby vědci se svojí cool mašinou Sněhurka) ho ve filmu řeší a přemýšlí, jestli tedy pracuje na bázi osudu či rozvětvení realit. Nakonec se ale bohužel, jak se dalo čekat, rozhodli tvůrci pro paradoxy. A to je hlavní problém, který mám s tímhle filmem. Moje očekávání byla před koncem snímku obrovská, jelikož vše nasvědčovalo tomu, že se vše stane znovu úplně stejně, beze změn, a to by bylo geniální, nebo možná ne geniální, ale minimálně logicky správné a v amerických filmech o cestování v čase nezvyklé. To, že se tak nakonec nestalo, mi celý pohled na Déjà Vu citelně zkazilo, neboť film tím tak ztratil to jediné, čím by se od ostatních snímků s touto tematikou lišil. A neobměkčilo mě ani vyvedené technické zpracování a že je to docela zábava, spíše se mi vybaví naprostá absurdnost celého zařízení jménem Sněhurka a mizerný scénář.

Tohle dílo má nádherné (ehm tedy spíše pozastaveníhodné) myšlenky a nosné téma, které mohlo být zpracováno stokrát záživněji ( hlavně tedy první část), ale to nevadí ( možná trochu jo). Tenhle mile depresivní počin má totiž mimoto i závěr, který je jedním z těch, na něž se opravdu vyplatí počkat, protože něco takové jsem rozhodně nečekal a moje hodnocení díky němu nečekaně vzrostlo. Ale Náhoda ani náhodou nestojí na něm, je to jen takový marcipán na dortu. Dortu, který budete jíst dlouho, možná vám nebude chutnat, ale příště si ho zase rádi dáte...třeba kvůli dalšímu marcipánu.

Tak tohle je překrásně natočené absolutní a dokonalé nic a je to možná hodno i obdivu.

Příliš naivní a infantilní, zápletka nedořešená a velice útržkovitá. Působivější by pro mě spíše byla jakási vzdálená setkání prvního druhu, než toliko blikajících a létajících světélek a mimozemšťané, v podstatě stejní jako lidé (jsou-li to vlastně vůbec mimozemšťané) a dorozumívající se melodiemi, což je tedy kapitola sama pro sebe...zjištění na toto téma v Indii jsem teda nepobral, stejně jako to věčné opakování stejných úryvků. Jo, ti mimozemšťané vnukli svým obětem stavění té hory jenom z toho důvodu, aby si toho pak všimli v telce a přijeli tam? Ti byli ale chytří, že je to napadlo. Ale proč je vlastně chtěli? Jo a na místo přistání si vybrali Wyoming, i chudák Francouz François Truffaut musel kvůli tomu do Ameriky. Proč chudáky Ufáky nenapadlo přistát třeba kolem Tokia? Zajímavou postavou byla žena postavy hlavní. Ale ještě nevím, jestli v kladném či záporném smyslu. Byla to ta typická postava B, která vůbec nic neviděla, snímek ji schválně vede tak, aby nic neuviděla, a postavě A, která viděla vše, to samozřejmě nevěří. Postava B má ale v těchto filmech často hlavní slovo. Tohle se stává ve filmech o mimozemšťanech často a je to vždycky k posrání. Je zase otázka, jak by to probíhalo ve skutečnosti, ale ve filmu tohle prostě nesnáším. Ne, tohle dílko mě nenudilo, ale prostě se mi nelíbilo.

Takový Star Trek neStar Trek, který je neobyčejně vtipný a zábavný a skoro vůbec se neodehrává ve vesmíru!( což je tedy kvůli určitým vesmírným faktům, které Star Trek poněkud ignoruje, skoro dobře) Prostor, jaký byl zde dán ojedinělým charakterům, je s předchozími Star Trek filmy skoro neporovnatelný, tedy, tady je samozřejmě větší a to je určitě dobře, protože v prvních třech filmech mi mimojiné trochu vadila i jistá odměřenost, a to tady nehrozí. Zaměření na přírodu je sympatické, stejně jako spousta detailů z nichž bych vypíchnul především sympatický a lidsky neegoistický (jak poznamenal pan Spock) předpoklad (autorů) o velrybí inteligenci a hlavně cestování v čase, jehož případné paradoxy jsou vyřešeny za pomoci "osudu", jak to naznačil v jedné scéně ve starém Enterprise tuším Scotty nebo Sulu. Hudba Leonarda Rosenmana je do tohoto typu filmu silně netradiční ( určitě mě zaujaly až barokní postupy), ale rozhodně zdařilá. Kirkova posádka mi, vyjma Spocka, nikdy nepřirostla tolik k srdci ( ačkoliv jsem ze starého seriálu docela dost epizod zkoukl), ale je klidně možné, že se to po zhlédnutí jejich čtvrtého filmu, změní...Dodatek: a můžu říct, že změnilo natolik, že s odsupem času mám Kirkovu posádku mnohem raději než tu Picardovu....tomu říkám obrat :-)

Genetická manipulace a s ní spojená genetická diskriminace je v ruku v ruce s čipovou totalitou jedním z mnoha závažných rizik pro lidstvo, alespoň v dohledné době. Snímek Gattaca poměrně velmi zdařile vykresluje ony v budoucnu hrozící poměry, ale vkládá do toho silné záblesky (bláhové) naděje a lidské soudržnosti a solidárnosti. Hlavně ke konci jí je tolik, že je tomu už dost těžké uvěřit, i přes skvělé výkony herců, a je to tak jedním z mála důvodů, proč vlastně nedávám plné hodnocení.

Mně se to líbilo....nebo že by ne? Zas ta moje schizofrenie? Ne, nelíbilo, ale vlastně místy jo, ono je to i docela vtipné ( že by nechtěně?)...tak já nevím...výjimečný film, ale fakt úplně debilní. Místy se tam objeví úplně nahá Jaroslava Schallerová, takže je to taková klasika, která pohladí.

Tak předně bych chtěl říct, že se jedná v hodně věcech o velmi netradiční americký film. Někdy to může být na škodu, někdy je to dobrou změnou. K vidění je velmi značná absence tahu na branku, v dnešní době snad nenatočitelný námět. Skoro celé se to ( hlavně v počátku) odehrává v interiérech dvou baráků. Další věcí samozřejmě je samotná hlavní představitelka. V kolika amerických filmech uvidíte nahou holku v pubertálním věku a to ještě tak často? Ve většině amerických filmů jsou děti tou nejchytřejší osobou v příběhu, někdy to hraniční skoro až s trapností. Zde je ale Violet hloupý, náladový a zlobivý spratek, což je mnohem blíže realitě, nehledě tedy na to, že ve 12-ti vetšina dětí o panenství nepřichází ( tedy alespoň je to můj předpoklad). Pokud ještě zmíním závěr, vyjde mi už docela dost netradičních prvků, které Pretty Baby obsahuje. Čili ano, zajímavý snímek to je, ale, jak už je zde napsáno, je vlastně hodně nudný, prázdný, špatně natočený a nějakým způsobem nepříjemný a nesympatický, aspoň pro mě.

Zkusím opět trochu té objektivní kritiky: teda jako první půlka se mi skoro jako vůbec nelíbila! Tak tedy, stylizace Rudolfa Hrušínského jako dokonale ujetého magora se povedla na jedničku s hvězdičkou, včetně nápadité kamery, střihu, hudby a vlastně skoro všeho. Takže co to tu zase blábolím? Co mě zklamalo byla malá epičnost příběhu. Pokud byla účelem spíše pomalá hypnotičnost, pak nechápu ty rušivé elementy, zejména manželský pár Vladimíra Menšíka a Míly Myslíkové, který mě iritoval a pravidelně vyhazoval z opojného stavu, ve kterém jsem visel na každém Karlově slově, důsledkem pak snad byla ( k mému smutku) i větší netečnost k možným dalším filmovým kvalitám. Možná že mi snad i z počátku ta přestylizovanost neseděla, ale zejména svádím svůj negativní dojem z první půlky na jistou váhavost v kadenci dějových posunů ("zanechme těch eufemismů"). To se ovšem v druhé půlce změní. Dokonalost atmosféry a všech ostatních (již zmíněných) prvků se tam spojí se stále zkaženějším Kárlem a jeho neustále zdařilejšími a mrazivějšími monology a samozřejmě i pozoruhodnými činy uvnitř vlastní rodiny. Nejdřívě jsem váhal, zda dát vůbec 2 hvězdy, nyní je mi líto, že nedám 4, proto bude nejlepší, když se na film časem podívám znovu.

Jakoby Luis po té 30-ti leté filmové dovolené po Andaluském psovi ještě pořádně nenabral tempo, které ho zdobí v jeho pozdějších filmech. Tohle bylo zoufale prázdné a nudné. Čtu tady, že je to myšlenkově bohatý snímek, trochu pochybuji, ovšem budiž, jsou to ale už myšlenky stokrát slyšené, ničím překvapivé, pro mě nezajímavé. Je hezké, že se Buñuel neustále zabývá problémem náboženství (respektive křesťanství), ale zde použil, k mému nemilému překvapení, víceméně nekritický přístup. Těžko říct, zda jde o podobný umělecký záměr, jaký udělal třeba Pasolini ve svém Evangeliu podle Svatého Matouše, nebo tehdy skutečně proti církvi tolik neměl. Herecké výkony ženských nic moc, hudba opět nic, škoda absence surrealismu. Navíc jsem fakt nebyl schopen udržet 100% pozornost, jak moc mě to nebavilo.