honajz

Příjemná oddechová komedie pro teenagery z hor, docela vkusná, solidně zahraná, až na pár výjimek tedy (Vondráčková, Seidlová), s dobrou kamerou, střihem a hudbou. Ale skutečně jen pro pobavení.

Standardní průměrný dokument, který nemá ani čím uazjmout, ani naštvat. Prostě selanka, žádné velké umění, trošku home video.

Pro fanousky a znalce hororu ze 30. let skutecne vyborny pandan (oslavny film) na tyto snimky. Je videt, ze Sommers je ma nakoukane a neustale mrka okem na znaleho divaka. Pokud vsak fanousky ani znalci tech hororu nejste, jiste, prijde vam to jako nuda a spoustu narazek nepochopite. Samozrejme je nutno prijmout, ze animace neni dokonala, ale jinak velmi povedena vecicka.

Výborné převedení komiksu do filmové podoby bez nutnosti trapných rádoby hrdinských scén, ale naopak se "zlidšťujícími" prvky a spoustou černého sarkasmu. "Jsem nehořlavý," je snad hláška roku :-)

Vyborny Kevin Kline jako spinavy Francouz, kteremu ucaruje Meg Ryan, ale honi ho Jean Reno... Docela prijemna romanticka komedie, kde i Meg Ryan jde docela brat.

Vynikajici, jemna sci-fi bez nutneho mnozstvi trikovych efektu, zamerema spise na vnitrni deni hrdinu, a o to vice pusobivejsi.--- Ačkoli je Kontakt prezentován spíš jako sci-fi, určitě má k čistokrevné sci-fi dost daleko. Nositel Oscara za Forresta Gumpa, režisér Robert Zemeckis ví, že při rozpočtu 90 milionů dolarů musí zaujmout co nejširší publikum, a ne jen pár nadšenců. Proto zde najdeme hodně sentimentu, lidských tužeb a snů, patetických proslovů, smrt blízké osoby, vládní konspiraci, milostné vztahy, Boha a ostatní témata, která táhnou široké masy. To vše je podbarveno všudypřítomnými smyčci. (Chybí jen nemocné dítě a pes bez domova.) Ale ne, Kontakt není zas tak zavrženíhodný, jak to podávám. Je to samozřejmě profesionálně natočený film, který se normálnímu divákovi - a nemyslím to nijak zle - bude líbit. Pojednává o holčičce, která se odjakživa zajímala o astronomii, komunikaci a mimozemské civilizace. Když vyrostla a vystudovala, dostala práci u obřího radioteleskopu, a po nocích poslouchala signály ze vzdáleného vesmíru. Až jednou přijala signál, který dával smysl... Lahůdka! Zatím asi jedno z nejlepších DVD, které se mi dostalo do mechaniky. Perfektně ostrý a průzračně čistý obraz, a zvuk za ním nezůstává pozadu ani o milimetr. Na tomhle disku můžete spolehlivě demonstrovat přednosti technologie DVD svým přátelům. Toto vydání si název "special edition" opravdu zaslouží, takže Warnerům - vzhledem k vybavení - ty vysoce "užitečné" reklamy umístěné na disku odpustím. Vedle nich tam totiž najdeme izolovanou stopu s hudbou, dvě upoutávky, slušně podrobné info o tvůrcích a hercích a střípky o adaptaci původního románu popularizátora vědy Carla Sagana do nynější filmové podoby. Dále je na disku velmi zajímavý dokument o vizuálních efektech. Silnou stránkou dévédéčka Kontakt jsou určitě komentáře. Poslechnout si můžeme povídání představitelky hlavní role Jodie Fosterové, režiséra spolu s producentem, a chlapíků zodpovědných za triky. To poslední si určitě zaslouží vaši pozornost, protože budete překvapeni, co všechno - skoro by se mi chtělo říct: kdejakou prkotinu - vytvořili trikem! Film 3/5 - takhle vypadá sci-fi pro normální diváky DVD 5/5 - bohatá výbava, tři komentáře

Skoda, tak vyborne tema a takhle nudne a zmatene zpracovane. To se skutecne casto nevidi. Amatersky filmecek, kde musite velmi zatnout zuby, abyste jej dokoukali.

Vyborna cerna komedie o nijak atraktivnim muzi, ktery by i mel sanci na nejaky ten milionek, ale los objevi prilis pozde. Prece vsak najde alespon pratelstvi verneho bernardyna.

Naprosté nepochopení toho, ČÍM je stripový Garfield tak populární vede k tomu, že z Garfielda je vymydlený americký typ sice zpočátku zlého chlápka, který však prohlédne a pochopí. Něco podobného se stalo s Mr. Beanem, když vstoupil do Američany produkovaného celovečeráku.

Jak píšu v recenzi pro Tiscali - začíná to jako Konec starých časů II, pokračuje jako Záhada Blair Witch a končí jako Lynchův Mulholland Drive. Směska žánrů, vynikající hudba, rozporuplné herecké výkony a nedořečený konec dávající prostor k úvahám - podle mne kostrouni jsou předchůdci člověka, nebo evolučně nad lidmi. --- Celá recenze z Tiscali: Vaterland aneb Lovecký deník Jak nejrychleji přiblížit čtenáři nový český film? Možná, když jej přirovnáme k snímkům jiným, k nimž má blízko. Tak např. začátek filmu vypadá jako Konec starých časů (na zpustlý zámeček či spíše velkostatek přijíždějí synové bývalého pána a setkávají se s úslužným staromilským správcem a jeho synem), pokračuje jako Záhada Blair Witch (lov na kostrouny) a skončí jako nějaký film od Davida Lynche, kupř. Mulholland Drive. Pouze to celé tak nějak nedrží pohromadě. Synové – to je pěkně zajímavá směska. Nejstarší zasmušilý Richard, tedy hlava rodu (v neustále stejném podání Karla Roden), a jeho žena Karla. Max a Leo, dva blázni, každý trochu jinak a každý ulítlý na něčem jiném – jeden neustále točí vše na černobílou šestnáctku, druhý bere vše na lehkou váhu a touží po lovu a ženách. A konečně Vilém a jeho těhotná exotická kráska Kristin. Statku vládne všech řádů dbalý správce (František Řehák) a jeho syn Karel (Petr Forman). Druhý syn Josef (Matěj Forman) je majitelem místního prosperujícího podniku, skrytého ve sklepě jinak běžné venkovské hospody... Dny na statku líně plynou, dokud muži neobjeví zbraně svých předků a návod, jak lovit kostrouny. Vypraví se na ně, přičemž najmou místní, poněkud hloupé průvodce, avšak jediné znalé míst v horách. Lov na kostrouny, tak nápadně podobné lidem, se vydaří. Až na jednu maličkost – jeden kus nejspíš byl nemocný a hrozí mu uhynutí... Jeho utracení však přináší nijak veselé finále. V distribučních materiálech se dočtete, že film máte považovat za „dobrodružný thriller s prvky černé komedie“. Ještě během natáčení však tvůrci tvrdili, že půjde o surrealistickou hříčku, čemuž by dosvědčovala kniha o tomto směru v jednom z detailních záběrů. Ale pokud vám již první věta této recenze přišla, že půjde spíše o pořádný mišmaš typu pejsek s kočičkou vaří dort, možná nebudete tak daleko od pravdy. Zpočátku se skutečně jedná o jakousi černou komedii, v polovině a ke konci pak o jakýsi horor, kde čekáte na velké odhalení. To však nepřijde, a pokud jste nevypnuli během sledování filmu mozek, domyslíte si konec ve chvíli, kdy na vlastní oči spatříte prvního kostrouna. Stejně tak dialogy se snaží být takové „sklepácké“, ale ne každý je Vávra, Slovák nebo Hanák. A tak z úst našich hrdinů vycházejí neskutečné hlouposti. Většinou beze vztahu k ději. Problém má i kamera, a není divu, že Marek Jícha, byť v úvodních titulcích uvedený jako kameraman, se v závěrečných nechal napsat jen jako ostřič, švenkr či nosič steadicam. Protože digitální kameru držel ve skutečnosti ve většině případů sám režisér David Jařab (jak vyplývá i z nového distribučního listu), a jeho pojetí obrazu vyznívá tragicky – nedokáže zakomponovat celek, neustále si vybírá polodetaily, neumí vystihnout atmosféru místa, navíc mluvící hlava se mu dívá ven z obrazu v jedné třetině plátna, zatímco zbývající dvě třetiny jsou bez invence prázdné – prostě jakýsi zlatý řez naruby. Po herecké stránce většina herců buď přehrává, nebo hraje naprosto amatérsky. Snad jedině František Řehák dokáže prodat své herecké umění, a také bratrům Formanům se jejich občasné větší vstupy do děje dají věřit. A jak již bylo řečeno, Karel Roden hraje již několikátý film naprosto stejným způsobem, takže by si jeho role nepozorný divák mohl zaměnit. Co však zaslouží pochvalu, je hudba (Petr Haas, Jan Ponocný. Roman Zach) a střih (Jan Daňhel). U hudební složky zvláště prostřední část s loveckými horny a hymnami, jako vypadenými z nějakých renesančních motivů. Ale také hudba scénická, navozující ve druhé části onen pocit tajuplnosti a temných předzvěstí. A stejně tak střihová skladba na občasné drobné výjimky udržuje potřebné tempo a razanci. A za zmínku jistě stojí kostýmy Sylvy Hanákové, byť až příliš kopírují ony vesnické střihy, jež známe z mnoha jiných filmů, zvláště těch ze 70. let. Přitom nejde říct, že Vaterland (synové jedou na statek do švýcarského pohraničí, zdá se) je zcela špatný film. Najdeme zde mnohé invence, mrkání očkem na poučenější diváky, různé citace, ale tam, kde kameru ovládl Marek Jícha, i kameramanské dovednosti. Škoda jen, že se hlavní tvůrce včas nerozhodl, jaký žánr vlastně točí. Protože takto nejde ani o thriller, ani o surrealismus, ani poetismus, a co zamrzí nejvíc, ani černý humor. A o koho už vůbec nejde, je divák. Protože již tak málo uchopitelný film, byť se svými několikerými vrcholy a klady, bude běžnému divákovi vzdálen jako černochům po celý den tekoucí teplá voda z vodovodního řadu. A zvláště český divák již nemá nervy na české umělecké experimenty, jimiž jsou kina přehlcena – raději by normální thriller, normální detektivku, normální horor, normální komedii. Ale umí to ještě někdo v Česku vůbec natočit?