honajz

Na to, jak mi film vychvalovali už od FAMU, nakonec těžké zklamání. Snaží se to o slapstick komediální scény, ale ty jsou chtěné, nepřirozené a ve výsledku trapné. Snaží se to o jistou sociální kritiku, ale zase to selhává v půli cesty, sotva se to nadechne. Dialogy mají sršet inteligentním vtipem, ale to i ta nejnepovedenější adaptace chandlerovek je vtipnější. A je fakt, že bez Veroniky Lake a jejího živelného optimismu a naivismu by ten film už vůbec kvůli své strojenosti stál za starou bačkoru. Chvílemi mi připadalo, źe koukám na Slunce, seno... nebo Babovřesky, ale u těch filmů jsem se často pobavil víc. Cokoliv jako liška dávající dobrou noc zde prostě chybí.

Podle mne docela sympatický pokus o train road movie postavenou na koncepci Před úsvitem (a s hudebními, naštěstí ne tanečními) prvky připomínajícími vzdáleně Bollywood... Během 14hodinové cesty si jeden muž a jedna žena stihnou hodně věcí vyříkat a uvědomit si o sobě nějaké ne zrovna příjemné věci. (Do toho nemají v jídelním voze kafe, což by rozhodilo i větší otrlce. Joke. :-)) Je sice pravda, že chvílemi je to nuda a někdy se ty řeči zbytečně točí kolem jednoho tématu, ale pak přijde závěr, kdy vše už bylo řečeno... Jo, a mezitím vlak projíždí zajímavou tureckou krajinou, což je pro mne rovněž sympatické, já mám vlaky rád. Na to, že jsem se k tomuto filmu dostal úplnou náhodou, když jsem hledal zcela jiný film, a dokonce sci-fi, je to pro mne skutečně příjemné překvapení. ... A stejně to řeknu. Vždycky jsem si přál s holkou mít vztah, kdy v určité chvíli už nemusíme si říct ani slovo, a přesto budeme vědět, že jsme naladěni stejně (možná i proto ona s sebou táhne ty housle). Nu, mně se žel nepodařilo. - Vzkaz pro syna: Jedna z nejlepších scén filmu se odehrává nad ránem v poli.

V rámci žánru docela slušný film, ačkoliv se nevyhne mnoha klišé včetně osudové lásky (která přišla jako v pohádce na první pohled), unesené dcery, revenge a tak. Na Carradinovi je znát, jak je technicky i pohybově zdatnější než Norris a jak mu dělá problém se podřídit scénáři, podle kterého má prohrát. Celkově ani ten příběh nedává moc smysl a padouši se chovají jak stádo pitomců včetně toho na vozíčku. Taky jsem nepochopil, když si zloun myslí, že se protivníka zbavil, proč mu ausgerechnet vzápětí unáší dceru? Ale říkám, jinak je to prostě podle pravidel žánru, hudba si hraje na Morriconeho a spaghetti westerny, což mně osobně přišlo sympatické, na podívání jednou za čas proč ne.

Hodně příjemný film, u kterého mne potěšilo, že se vyvaroval různých klišé podobných snímků, např. že nikdo neumře (i když i na hřbitov se dostaneme), a dané téma se mu povedlo vyjádřit ne pateticky, ale s milým a jemným humorným nadhledem. Také je fajn, jak postupně skládáme dohromady střípky života jednotlivých postav (i když Davidův brácha, ten TV moderátor, si jednoznačně říkal o větší prostor, než jaký dostal) a že ty postavy jsou nejednoznačné, jako je život sám - třeba babička chvíli vypadá jako megera, ale časem zjistíme, že má na některé věci jen ryze pragmatický názor. Otec, tedy děda, který si myslí, že vyhrál milion, je nám sice zpočátku představen jako tvrdohlavý a sebestředný alkoholik, ale také časem zjistíme, že ten život neměl až tak lehký a jednoduchý. Potěšilo mne, že Davidova přítelkyně je typická Američanka, a ne anorektická hollywoodská hvězda - pravda, sex s takhle tlustým stvořením bych si asi nedokázal představit, ale zas je to o něco realističtější. Jinak téma toho, jak vás rodina chce odřít, když čichá prachy, je pár set let staré, takže nic nového nepřináší, ale neškodí si jednou za čas připomenut, že chamtivost někdy ničí důkladně mezilidské vztahy - proto mne hodně pobavila závěrečná Woodyho jízda městečkem a ty překvapené xichty. :-) Na filmu mne jen mrzela chvílemi jistá zbytečně nudná rozvláčnost, mít to o dvacet minut méně, byl by film daleko silnější. Také jsem nepochopil, proč je to celé černobíle, ale je fakt, že záběry polí, hor a silnic tak lépe vyzněly a měly své poetické kouzlo. A málem bych zapomněl, úžasná je scéna u hory Rushmore - taky mne někdy nebaví jezdit na údajně státně důležitá místa, jež chce vidět manželka, a taky si řeknu něco ve smyslu, je to nedodělané, tak jsme to viděli, a pojďme někam, kde je hezky (cimrmanologové si mohou říct, já tu nic extrovního nevidím, při tom výletu na Kokořín bylo aspoň občerstvení). Nu, a hodně silná je scéna v té firmě, co ty certifikáty posílá, i když je to jen pár slov - o tom, jak se balamutí lidi.

Koukám, že půjdu proti proudu. Kamera a výprava se mi líbily, některé herecké výkony také, ale popravdě jsem z toho celkově zklamán. Francouzi si pořád dokola léčí své ego a zdůrazňují tu odbojovou činnost, jak a kde jen to jde, protože ta pachuť zrady vlastního národa, kdy se Francouzi s Hitlerem nakonec spolčili, je veliká. A tak tady máme čestnou a až ortodoxně "spravedlivou" ženu, která poblázní devět chlapů, aby mezi sebou hledali jednoho, kdo před 15 lety jejich odbojovou buňku zradil Němcům. Už jen premisa, že německý obchodník jen tak té ženské v módním salonu řekne, že je zradil někdo vlastní, mi přijde jako stojící na hliněných nohou. Ona mu fakt věřila? Co když ji tahal za fusekli? A na základě toho se má rozhodnout o životě jednoho člověka i teď, po 15 letech? Nakonec jediný, kdo mi tam přišel jako nejnormálnější postava, byl ten kněz. Co nás opravňuje rozhodovat o druhých, jestli jsou, nebo nejsou hajzlové a proč? A o jejich životě? Navíc zradit mohla i ta služebná, to nikoho mám pocit nenapadlo. A co když zradil ten zastřelený, jen nečekal, jak se to vyvine? Těch možností, kudy a kam téma rozvíjet, je dost, ale tady se jede jen přímočará linka, kdy je naprosto jasné, jak to kvůli francouzskému traumatu skončí, a člověk jen doufá, že neskončí, a ono jo.

Taková americká Rosamunde. Rozvedená matka přijede za svou mámou přes půlku Spojených států i se synem, kterému táta zoufale chybí, a tak si jednoho najde a nakonec si ho zamiluje i maminka, jenže nová láska musí zas na misi, holt je to voják. Ale on se určitě vrátí... Obě ženské hrají docela slušně, představitel Carrery musí hrát chápavého muže, takže jde spíš o představu scenáristky o chlapech, než o reálnou postavu, a představitel malého Jareda se v každé scéně tváří, jako by mu někdo ukradl kyblík, lopatičku a krabici zmrzliny. Ale jak tu zaznělo, je to takové pohodové, odpočinkové, má to i slušnou kameru, takže pro cílovou skupinu např. žen žehlících odpoledne neb navečer prádlo docela vhodné.

Strašně natočené. Ze začátku to připomíná - kamerou, záběry i stylem hudby - reklamní dokument na téma navštivte krásy jihoamerických měst, posléze v džungli třebas sledujeme jeden a ten samý záběr projíždějícího tanku a náklaďáku několikrát dokola, nebo vstřižené záběry zvířat z nějakých tehdejších přírodopisných dokumentů a působí to vážně jako pěst na oko. Nesmí chybět obarvená blondýnka, která tady je v podstatě jen do počtu. Jinak Tarzan má vážně od začátku nesmírné štěstí, že mají padouši tak moc vychýlenou mušku, že ho nedostanou ostřelovačkou na stadionu ani při pečlivém míření, kdy jim běží nějakou dobu pod vrtulníkem na rovince a nemá kam uhnout. Navíc Tarzan používá moderní vynálezy, střílí ze samopalu, z tanku... Mimochodem, netušil jsem, že stačí sestřelit krápník a ten zabije všechny lidi pod sebou. Jo, takovéhle naivní scény tu jsou. Nebo máme náhrdelník plný výbušné rtuti, kdy jakýkoliv otřes může způsobit výbuch - a Tarzan s ním trhne, aby jej "rozepnul", a nic se nestane. Jinak dějově nic moc, vše podle kopíráku a odhadnutelné na dlouho dopředu, navíc špatně natočené - třeba i smrt padoucha. Ale zas tvůrci měli na velký kompars v tom mayském městě ("kdysi jsme obětovali lidi, dnes květiny"),

Ono co chcete uhrát se třemi herci, dvěma stromky, dvěma loutkami a jednou papundeklovou scénou, že? A tak Velen hraje krále, hlas loutkových postaviček i obra, Štěpánka vypravěčku a princeznu, o šesti bratrech a jejich nevěstách se jen mluví, ale nikdy nejsou vidět, stejně tak o prahu, kde má být srdce. Přeučil vždy jen baletně přejde od jedné dekorace ke druhé a buď pronese nějaké moudro, nebo jako že krmí ptáka, jako že vytahuje něco z vody a tak. V rámci dané stopáže je to odvyprávěno hodně nahonem, dnes bychom řekli rychloposuvem. Na rok 1969 je to vážně hodně podceněné finančně, výpravou, vším.

Slušná kamera a skvělý herecký výkon Švehlíka. Jinak je to ale značně povrchní kopírka a směska Kolji, Daleko od okna, Musíme si pomáhat nebo i toho Gran Torina, kde ale nejsou vůbec, ale vůbec vykreslené charaktery postav, celé je to ták strašně milé, až bolí, žádný konflikt se zde nekoná. Vůbec netušíme, co špatného Švehlík za komančů dělal a co udělal rodině, netušíme, jestli ten Vietnamec je skutečně nakonec takový milý dobrák, nebo vrah, a jak to, že nedošlo k nějakému konfliktu mezi chlapem, který Vietnamce nesnáší, a Vietnamcem? Že by to vše plynulo tak lehce? Prostě je to neživotný útok na kapesníčky dam v kinech a u televize, jež se rády dojmou pohádkou ve stylu tomto či Pretty Woman, ale jinak to plave po povrchu jako článek v bulvárních novinách, nejde to žádné postavě pod kůži, konfliktům a střetům se to vyhýbá jako čert kříži, prostě odfláknutý kus moderní "filmařiny".

Slušné kulisy a tak trochu i atmosféra - na tak krátkou věc -, ale příběh je takový divný. Během pauzy u sekání dřeva si odskočíte do lesa, osvobodíte ducha, který vám za odměnu chce srazit hlavu, ale nakonec se ukáže, že je úplně pitomý... Jediná dobrá hláška tady, když syn chce do města, aby je rozsoudili lidi, duch vytáhne pytlík peněz a řekne, že za tohle mu lidi ještě rádi sami nechají hlavu srazit.