honajz

Tak už je jisté, že žádné veledílo to nebude a nějaká větší odhaleni taky ne, ale pořád to má takovou tajemnou atmosféru. Tentokrát se Astrid dostane do rumunské Marrakéše, kde žije další kult, a učiní nečekaný nález - a dozví se o sobě netušenou skutečnost, která otevírá zajímavé možnosti pro - teď již docela zřejmé, protože hodně nápověd k tomu směřuje, ale třeba se mýlím - finále (nechci spoilerovat). Vadily mi scény z dětské psychiatrie, ale v závěru tohoto dílu mají svůj drobný účel. Ono je to tak vlastně s celým seriálem - to téma není nijak velkolepé, vše už tu bylo, pár věcí se dá od jisté chvíle předvídat, ale celé je to takové... nijak bombastické, nijak překvapivé. Asi jako bych se díval na pohádku o Červené Karkulce, kde vlk dostane trochu jinou roli a do níž bude přimontována staroslovanská bohyně Morana nebo Živa.

Konečně se to pořádně rozjelo. V retrospektivě uvidíme kult na ostrově v praxi - včetně dost drsné sexuální scény s přerostlým králíkem - zvířetem, který se objevoval už ve snech, nové informace od Falca přivedou Astrid skoro k šílenství, a nakonec přijde podivný dopis od mrtvého...

Konečně se to rozjíždí - jak linie s matkou, tak i retrospektiva se pohnula dopředu (a začíná to hodně, ale hodně připomínat nedávný film Slunovrat), Astrid zažije podivnou noc u učitele a jeho družky a konečně se setká s tím podivným chlápkem, který je všude a pořád ji sleduje. Díky jednomu přeochotně vstřícnému historikovi zjistíme, o jaký jde kult a jaké jsou jeho atributy.

Vycpávkový díl sestavený především z mnoha zbytečných flashbacků (ona ho nemá ráda, on ji má rád, ona má ráda jiného, je to poprvé... prostě střední škola). Astrid navštíví po letech maminku, ve škole zjistí, že nejde zjistit jméno třídního její sestry, dozvíme se o existenci notýsku s podivným znakem, Astrid jde na pohřeb Jakoba a sleduje divného muže, a nakonec navštíví bývalého řidiče maturitního náklaďáku, který to ale v hlavě nemá v pořádku. Tentokrát žádné snové sekvence.

Po pravdě, Jindřich Polák si s tímhle nápadem v Zítra vstanu a opařím se čajem vyhrál daleko líp, ačkoliv neměl peníze na TAKOVÉ triky. Docela mě potěšilo, že tady hraje hvězda seriálu The Kettering Incident, ale jinak je to celé do půlky heist movie a od půlky bondovka, jen bez nadhledu a vtipu. A celé je to ozvláštněné těmi reverzemi a skoky v čase, kdy už i autoři nakonec přestali některé věci řešit (třeba v určité době dojdou ti vrátivší se do minulosti do nějakého zlomového bodu a ocitnou se ve smyčce - jak se dostanu v čase dál?) a jen si vyhráli s triky bortících se a znovu stavěných budov, opačných výbuchů a tak, až to vyznělo spíše směšně. Navíc je to celé tak prostinké a jednoduché, až by člověk brečel, protože ta hlavní dějová linie o záchraně světa před nějakým zlým vynálezcem je jedno velké klišé, pouze ozvláštněné něčím, co použil už Gaspar Noé a před ním tvůrci československého filmu Happy End s Vladimírem Menšíkem. To já jen tak, kdyby třeba někdo chtěl básnit o Nolanově originalitě. Jinak - když člověk pochopí zcela jednoduché principy výstavby děje tohoto filmu - jsem čekal větší nářez, třeba že ta manželka v tom jede od začátku a všechny převezla, že na konci zjistíme, že jsme se koukali na příběh odzadu, a ostatně ani Branagh tady neměl moc co hrát, buď se jen zamyšleně tvářil (klidná síla), nebo vztekal jak malý kluk. Ten jeho poslední telefonát, to byl taky zmatený blábol. Ostatně takový z toho celého mám nakonec pocit - zmatek. Tvůrci si neuhlídali volné konce, a protože se jim varianty začaly množit násobnou řadou, nechali je být a zadoufali, že diváci v tom budou vidět sofistikovaný a promyšlený řetězec událostí, který jim nakonec do sebe zapadne i přes to množství paradoxů, které sami vytvořili, ale neráčili je skutečně řešit.

Takové nemastné neslané. Atmosféra a hudba jsou skutečně povedené a mysteriozní, objeví se několikero záhad (včetně té matky - měla předtuchu, nebo ne?), jeden zdařilý sen (v lese se stromy duší), ale celkově se to docela vleče a jak je to takové pomalé, bojím se do budoucna několika věcí: že to bude mít Lost efekt (tedy vrstvení záhad, které se vysvětlí komatem, agonií, snem apod.), a také, že může jít o jiné klišé typu schizofrenik/blázen, nebo ne? Vadí mi zde ta moderní úlitba, kdy ex-manžela hraje nějaký od pohledu muslim, který je tak hodný, že se bude starat o jejich dceru, zatímco matka bude někde rajzovat a hledat odpovědi. Vadí mi, že dětská představitelka hlavní hrdinky má tmavě hnědé oči, zatímco dospělá má světle hnědé oči. Navíc tu dospělou hraje opravdu nijak pohledná herečka, taková ošklivější Hana Vágnerová (a že,ta fakt není taky žádná krasavice, i když se snaží vypadat jak femme fatale a neustále hubne), jen má tuším o dvě bradavice/mateřská znaménka víc. Teď koulám, že ta herečka je Srbka... a hraje Dánku... Uff.. Tak uvidíme.

Tak úplně špatné to nebylo, a dokonce to - světě, div se - dodržuje jednotu místa, času a děje. Tedy, u toho času, co se časové kapsle týče, ale i tak. Zápletka je prostinká a jen vytváří půdu pro druhý díl, na druhou stranu, jestli je to určené dvanáctiletým děckám se zálibou v Harry Potterovi nebo Městu kostí či Percy Jacksonovi, tak není moc co kritizovat. Pravda, ten fracek (Artemis) je na zabití a působí jako naprosto asociální a neempatický autista, ale jinak to svižně jede až do konce. Podruhé to vidět nemusím, ale taky nejsem dvanáctileté děcko a třeba Harry Pottera taky znovu vidět nemusím. Takže asi jediné, co mi fakt vadilo, tak černoch s modrýma očima.

Červená knihovna naruby. Říkal jsem si, fajn, konečně z toho depresivního válečného období žádná oddechová komedie, ale syrové drama, jenže ono to má všechny postupy ne realistického nebo realitě se přibližujícího dramatu, ale právě té červené knihovny. Co pak s tím, že herci se snaží, když jim z pusy padají fráze? Docela by mě zajímalo, jestli byl úmysl, že stejné věty, které říká student Štefi, tedy Martě, říká pak ona snad úplně stejně Vargovi, nebo zda šlo spíše o náhodu, když berete jako mustr klišé promluvy červených knihoven? Prostě ty věty jsou stejné, jen podané s dramatickým nádechem nevyslyšenosti. Jako jinak téma ona ho má ráda - on ji nemá rád, on ji má rád - ona ho nemá ráda, v lepším případě se oba mají rádi, rozebrali podle mne daleko ústrojněji a věrohodněji Šimek s Grossmannem. Na druhou stranu ale musím přiznat, že ústřední písnička Noční motýl podle Straussovy melodie je tady velmi dobrá.

Tentokrát se - pokud jde o moderní, tehdy teprve objevované vynálezy - podíváme na zoubek masových konzerv. Do toho má Ogdenová neustále útočnou náladu, bo je těhotná, Crabtree se loučí se životem, Watts se dá do kupy s novinářkou, šéfovic manželka chce vyhrát kuchařskou soutěž, aby se její tvář objevila na konzervách, a čeká nás jedna podle mne dokonalá scéna s citoslovci, když se Watts pokouší z novinářky vytáhnout, jako ruchy slyšela v pozadí jednoho telefonátu. Jinak by mě zajímalo, co zamýšlejí s tou černošskou asistentkou Ogdenové a jestli ona není do Murdcoha kdoví proč taky zamilovaná. Jinak snímání té rádoby kulinářské rádoby soutěže je hodně tristní, to dokonce i novácký masterchef má lepší kameru.

Letní vyprávěnka pro děti, která je i přes krátkou stopáž nudná až na půdu a v podstatě těžce předvídatelná. Dva kamarádi - jeden z Hvaru, druhý z Prahy, se znají jen přes vysílačky, a tak se koncem léta konečně Pepík na Hvar vydá. S kamarádem a jeho sestrou odhalí tajemství dědečkovy půdy, kde se skrývá antigravitační dělo. Než ho poprvé spustí, uplyne asi třetina příběhu. A ani pak se toho moc nestane. Kluci briskně rozlousknou záhadu trojitého zámku a klíče, dědův vynález, který ve Vídni na patentech odmítli, dají během chvilky letování do kupy, ale s dělem maximálně v♀1střelí do vesmíru jednu kárku a sud s rybami. Pak se na scéně, jak nečekané, objeví zločinci a chtějí vynález ukrást. Napínavé jak šraňky - jestlipak se jim to povede? Zdlouhavé scény, dialogy, divné střihy, kdy jsou děti chvíli u moře a v příštím záběru na půdě, ani ta Jugoška není pořádně využitá. A protože se triky dělali v Čechách a dělal je jeden tehdy známý tým, čekal jsem každou chvíli, odkud se vynoří plastelínové chobotnice.