Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Krátkometrážny

Recenzie (4 760)

plagát

Omen (2003) 

Tak to zpočátku vypadalo, že až bratři Pangové Thajcům pomohou vytvořit horror, který by mě konečně zaujal. On to vlastně ani není tak čistý horror, jako spíše osudové mysteriózní drama. Ovšem navzdory nijakým hercům, naprosto šílenému českému dabingu se to po dlouhou dobu dařilo držet mou pozornost a zájem. Až k závěrečné pointě, na kterou je (nebo já jsem coby) Evropan snad už až moc velký cynik. 2,5*

plagát

Legenda o upírech (2007) 

Když někde hraje Christopher Lambert, neznamená to, že to nemůže být slabý film. Ovšem i když už takový je, pořád zůstává jedno: hraje v něm Christopher Lambert. Legenda o upírech v podstatě není ani slabý ani špatný film, je jen takový trochu divný. Tohle romanticko-fantasy-horrorové lehce komediální drama není ani tak o upírech, to mě mile překvapilo. Dalším překvapením bylo, že je to snad první příběh, kde není s Betty Bathory nakládáno jako s yvyloženě zápornou postavou. Rozhodně mě mile potěšily ty deja vu sekvence, dodávaly filmu správnou atmosféru. A v poslední řadě mě potěšilo prostředí, v němž bylo natáčeno. A taky je tu, samozřejmě, Irena A. Hoffman. Tomuhle všemu se docela dobře podařilo přebít trochu toporně a špatně vyprávěný příběh (jehož pointa ale zase není tak špatná, pomineme-li závěrečnou scénu s řidičem náklaďáku). Shrnuto do jedné věty - negativem filmu je, že to není moc dobrý film, jeho pozitivem je, že je to zajímavý film. A tahle kombinace se jen tak často nevidí. A navíc tam je Lambert, že jo...

plagát

Little Erin Merryweather (2003) 

Co z počátku vypadá na sice levné, ale přesto se zajímavými pokusy o vyprávění, céčko, začne najednou všit jedno negativum za druhým. Za největší z nich považuji fakt, že během úvodních dvaceti minut vám film prozradí všechno podstatné včetně identity vraha, jeho pohnutek a důvodů. Fajn, tak čekáte, že zbylá hodina přijde s něčím zajímavým. Nepřijde. Další negativum. Hloupé dialogy, ploché postavy a neskrývaná snaha diváka vůbec nijak nenapnout a nevyděsit, se najednou stávají podružnými negativy. Poslední z těch hlavních je - ač se název snaží tvrdit opak, není to vůbec krvavé. Přesto to nějaké zajímavé věci má - Představitelka Erin mi byla sympatická, vysokčily mi asi tři reálné osoby, co znám, které mi ji připomínaly. Vrah ve své vražedné masce byl fajn, vypadalo to působivě, škoda, že to je to jediné, co se o něm dá říct. Chtěl bych tu kreslenou knihu, co se objevila v závěru. Vypadalo to, že má mnohem větší koule, než celý film.

plagát

Oči Laury Marsové (1978) 

78 byl dobrý ročníky. Kromě mně vznikaly i zajímavé filmy. Tenhle by se dal označit za něco jako áčkově šilhající giallo po americku. Herecky fajn, Carpenterův scénář možná mohl být trošku odvážnější. Nakonec z toho je nijak neurážející mapínavý horrorový thriller s místy zajímavými sekvencemi. Ale Lulu bylo fakt škoda, to jsem málem obrečel.

plagát

Maska rudé smrti (1989) 

Sakra, udělat z adaptace Poea kostýmový slasher a do jedné z rolí obsadit Stalloneho (no dobře, dobře, ale uznáte, že jsem to musel napsat), to chce fakt dost fištrónu. Základ je, nevnímat tohle jako remake Cormanovy adaptace, protože to žádný remake není. Ani náhodou. Ale ta kapela, TA KAPELA v tom filmu, ta to zvedá hodně vysoko. Dokonce převyšuje i druhou pozoruhodnou (dobře, třetí, zapomněl jsem na ty dvoje kozačky) věc na celém filmu, jednotlivé vraždy. Chci soundtrack! Chcete spoiler? Vrahem je Sandra!

plagát

Čeľuste II (1978) 

Už Spielbergovy Čelisti mě zrovna moc neuchvátily a tohle je akorát tak další přelití již jednou vylouhovaného čaje ve snaze něco z toho prvního zalití ještě vyždímat. Hrozně nudné a z nepochopitelných důvodů natažené na neúnosné dvě hodiny.

plagát

Meikingu obu Za ginipiggu (1986) 

Pohled na natáčení částečně druhého a převážně třetího dílu japonské gore série. Místy až překvapivá ukázka, co všechno se muselo udělat a s čím vším se piplat, aby vznikly dva sotva půlhodinové filmy plné krve, hnusu a brutalit. Aneb Japonci jsou prostě hračičkové.

plagát

Rakkî sukai daiamondo (1990) 

Bizarní, krvavé, morbidní, ujeté. Všechno, co se dá od série čekat, splňuje i tento neoficiální díl. Alespoň zpočátku. Závěrečná naháněčka s pánem v krabici díky své nenápaditosti, přepálenosti ohledně stopáže a bezvýchodnosti nakonec snímek (který se rozjížděl docela dobře), dost stahuje k odpadu.

plagát

Za ginipiggu 5: Notorudamu no andoroido (1988) 

Japonský frankensteinovský cyberpunk. I když je fakt, že po zhlédnutí Tetsua už vás v tomhle ohledu nepřekvapí takřka nic, a tohle není zrovna dvakrát sofistikované, ale jako televizní příběh o bratru, který se snaží zachránit svou umírající sestru, to jde. 2,5*