keoma26

Má to tu správnou béčkovou patinu,  jen už se to úplně míjí dobou, dřív by šel film rovnou na vhsky a stal by se hitem videopůjčoven, dneska nám jen připomíná naše filmové hříchy mládí stejně jako celému tomu hvězdnýmu ansámblu jejich zašlou slávu minulosti.

Ten konec to pro mě celkem zachránil, nic, k čemu by se člověk nějak extra vracel, ale zase na nedělní odpoledne dobrej výplach ...

Tohle je jeden z nejlepších dílů celého seriálu, protože v něm my jako diváci nepoznáváme jednotlivé postavy,  zato ale postavy poznávají samy sebe... a to v situacích,  které nechtějí vidět ani diváci, a o to spíš je nechtějí zažívat ony postavy

Viděl jsem to v kině v originále,  viděl jsem to na DVD s českým dabingem a teď na to koukám po třetí i v TV ve slovenštině... nemůžu si prostě pomoct,  žádnej film jsem za posledních 10 let neviděl tolikrát. Soderbergh točí tyhle podvratný věci programově, tady je to jasnej parodickej "antipód" k jeho vlastním Dannyho parťákům a jiným "seriozním" heist filmům, ale tohle má navíc takovou tu "proletářskou" poetiku vzpoury chytrých vidláků proti systému ... možná že to napsala ženská, tak příběh i ty postavy jsou trochu jiný a vůbec mi nevadí, jak je celej film "labužnicky" dlouhej: čistý požitek z vyprávění.

Z kategorie malý velký film

Oslava života a snů ve všech jejich podobách. Připluje mladá ryba k té staré a říká,  že hledá oceán. Stará ryba jí odpoví,  že oceán je vše tady okolo ...a mladá na to: to je jen voda.

Pohodový žánrový mišmaš, který dá člověku právě tolik zábavy,  na kolik se zrovna cítí.

Mnoho kraválu pro nic, ale už mám tu optiku posunutou, protože děti mi z animáků vyrostly a tak si je neužívám tolik jejich pohledem...

Díl zajímavý jen tím, že v něm vystupuje skoro tolik Šafářů, kolik jich máme v rodině.

A mně se to jakože líbilo. I po tomhle zůstává mým osobně nejhorším filmem Johna Woo MI2, kterým Woo svůj styl znásilňuje a zneužívá mnohem víc. Tohle je taková až dojemná a překvapivě vitální variace na poetiku celé předešlé tvorby, ne ve formě nějakého testamentu, ale spíš rozverné hříčky - jako když posloucháte, jak vám milovaný děda v dobrém rozmaru vypráví znovu tu samou historku a vy se těšíte stejně tak moc na obraty i fráze, které pokaždé opakuje, jako ale možná ještě víc na ty momenty, kdy jakoby trochu ztratí směr, zadrhne nebo mírně poplete pointu, protože nikdo jiný to tak prostě vyprávět nedokáže... Zážitek hodně podobný sledování posledních filmů Briana De Palmy (Domino) a Ang Lee (Blíženec).