Laxik

Tak nějak nevím, jak se na ten konec dívat v rámci Polanského osobního života. Je kvůli němu závěrečná scéna ještě silnější, nebo naopak naprosto zničená?

Skoro nic se tam neděje. Pokud vám to nevadí a jste zvědaví na vizuálně zajímavou a psychologicky vymakanou melancholickou krasojízdu mojí nejzamilovanější Olivky, jděte do toho. Není to možná bez chyby, ale jako depku vám to vyčaruje zaručeně.

Už chápu, proč lidi nesnáší Found Footage, protože ta rozklepaná kamera mi vážně cuchala nervy i vkusový buňky. V tom je ale zakopanej jen jeden z několika psů, a navíc spíš čivava. Upřímně považuju koncept mostr filmu bez monstra za zajímavej, ale to by ho musely utáhnout zajímavý postavy a příběh. Rozhodně ne obyčejný "musím ji zachránit, i když nás evakuujou a já bych měl zdrhat" a rozhodně ne pár chodících klišé.

In Soviet Russia fairytale rapes you. Vysvětlí mi někdo, jak může být tahle zrůdnost v červených číslech? (Díky mně se z nich právě dostala. Snad navěky.) Až na cca 5 povedených vtipů (z toho 3 byly skutečně perfektní, to uznávám) to nemá, co nabídnout. Na pozadí dost neumětelsky vymyšlených fórků, které to do vás tlačí ostošest, se odehrává jak třetí nálev lógru jihlavanky řídký příběh, ve kterém se věci dějí spíš náhodně, než aby to mělo logickou nebo uměleckou strukturu, který vykrádá Frozen dokonce i dějovými zvraty a v němž se v podstatě nedočkáte klidného momentu, kdy by nikdo nežvanil, nehekal, nebo nevysvětloval, co se mu honí hlavou. Ne, vážně, až si zase jednou budu stěžovat na doslovnost, věřte, že TOHLE monstrum je doslovné... ehm, do slova a do písmene. Debilní morální poselství pro děti v samotném závěru pak už jen korunuje Sněhovou královnu na Královnu trollů. Některé filmy jsou tak špatné, až jsou dobré. Tenhle mezi ně nepatří, i když jsem po opuštění kina propuknul v hysterický smích podobný tomu, který ze mě naposledy vyšel po opuštění Dopravního úřadu. Spoilerové PS: "Pokud toho ohnivého démona nezastavíme, než vyjde první hvězda, bude neporazitelný a nastane konec světa... no, ale kdyby se nám to náhodou nepovedlo a on nabral plnou sílu, můžeme ho potom třeba namočit. To ho totiž zabije.

Rozpitvat domrtě pěkně načrtnutou tajemnou mytologii je hrobařská technika mnoha výplachových béček. Ne tak u Johna Wicka. Tenhle špionský blábol mě pořád baví. Dokonce víc, protože je pořád cool, akční a tentokrát mi dokonce řádsky zvýšil tepovku. Což se mi u zábavné, ale nijak zvlášť originální jedničky nestalo.

Láska prochází žaludkem a játry. Drama svým přístupem připomínající spíš sedmdesátá léta a přitom moderní a ve druhé polovině překvapivě ufuckující. Režie, která ví, co chce říct, ví, jak to chce říct a ví, jak to vyždímat ze svých dokonale hrajících figurek. První dvacetiminutovka dokonalá, finále překvapivé a strhující, ale to mezi tak nějak neříká nic nového.

Pořád jsem přemýšlel, co se mi na těch postavách ve filmu nelíbilo. Jasně, byly trochu schematické (starý Getty je sice fascinující, ale působí spíš jako karikatura zlého kapitalisty než skutečná osoba), ale herci se jich ujali slušně a nějaká hloubka a myšlenka tam byla. Pak mi to došlo. Nikdo se nikam neposunul. Kromě únosce s lidovým jménem Padesátka, který začal někde a skončil jako docela jiný člověk, si všichni jeli svoje. Getty byl hajzl od začátku do konce, mladý Paul zůstal ňoumou, jen o maličko méně namachrovaným, staré Harrisové záleželo jen a jen na dětech v první scéně, ve flashbacích i v poslední "naháněčce". Marky Markův Ex Ej Džnt Sí Aj Ej sice něco jakože procitnutí prožil, ale vzhledem k tomu, že byl ve filmu celou dobu jen tak nějak do počtu, na tom vlastně nezáleželo. Takže asi takhle: Není to vyloženě špatný film, ale chybí mu cokoli jako vrcholy. Neusnete u něho, ale tepovku vám nezvedne ani o promile.

Tři Billboardy přeskakují mezi komedií a depresivním dramatem tak rychle, že se u toho občas zadýchají. Většinou jim to ale jde na jedničku i díky výbornému trojlístku McDormandová-Rockwell-Harrelson. Na konci jsem byl intelektuálně pěkně rozsekanej, protože filozofie POSUZUJ, ALE NEODSUZUJ dá jednomu zabrat i když film nezabíhá do zbytečných nuancí a místo toho rozdává jednu antimetaforickou dělovku za druhou. Škoda jen, že McDonagh nezná míru. 4 hvězdy. Ale skoro 5. Komplexní remcenze zděs.

Triumf se tentokrát nekoná. Potoky slz přijdou až v poslední desetiminutovce, do té doby sledujete vcelku zábavnou a originální cestu jednoho ne úplně sympatického puberťáka za jeho muzikantským idolem. Je to ale takové divně poslepované, skoro až bych řekl umělé, a neodsejpá to jak by správná 100minutová pohádka měla. Ale ve výsledku Coco doporučuju rodičům, dětem i sólistům.

Parta magorů z jednoho předměstí tancuje s vánočníma stromkama na zádech a tváří se při tom, jakoby je ta oživlá košťata masakrovala. Kdyby to mělo o čtyři minuty míň, nemělo by to chybu.