Laxik

Budu opakovat všechny přede mnou - výborný scénář, ale slabší (OK) režie, která nedostatečně využívá prostředí. Tak, to bychom měli za sebou. Teď sem mrsknu něco málo apologetiky proti jedné z hlavních věcí, které filmu kritika vytýká. Není to dostatečně emocionální? Jasně, máte pravdu. Kvůli tomu, že se pozornost štěpí mezi vyšetřování, Coryho žal a hledání smyslu života a dokumentaci bídné situace v rezervacích, se film ničemu z toho nevěnuje dostatečně do hloubky. Osobně si ale myslím, že ne všechny filmy musí emocionálně vydírat a přinášet odpovědi, u některých bohatě stačí, že pokládají otázky - že dialog alespoň podnítí. Taková je Wind River a já jsem rád, že mi utrpení nenaservírovali na stříbrném podnose, ale radši mě donutili se zamyslet nad smyslem pomsty a (ne)schopností vypořádat se s žalem. Netvrdím, že je Wind River bůhvíjak filozofická, geniální nebo hloubavá, ale myslím, že pokud se víc než nad tím, co jednotlivé postavy říkají, zaměříme na to, proč to říkají a k čemu slouží tropy jako nespolehlivé vyprávění, shledáme, že to není ani tak blbé a prázdné.

Hrozně sympatický filmík. Možná to není dokonalé a s Audrey vzniklo hned několik o třídu lepších komedií, ale i tak to dokáže skvěle zvednout náladu. Inteligentní, rozkošné, nenásilně vtipné.

Občas je to vtipný, jednou za půl hodiny je to dokonce sakra vtipný. Většinu času je to ale nuda, takový hodně zředěný odvar ze Žhavých výstřelů. Postavy Arnolda a Jamie Lee jsou navíc sakra nesympatické - on je idiot, hajzl a manžel na hovno, ona nemá osobnost a nechá si to líbit. Konec jakoby idylický, ve skutečnosti ale stojí za prd.

I'm sure you noticed what she has three of but guess what she has two of. Tahle show je fakt nepřekonatelná.

Jasně, je to nostalgický až to tříská, ale na to, že se vlastně jedná o ultimátní fanservis a labutí píseň největšího seriálového kultu 21. století by to s tím dojímavým tónem mohlo být mnohokrát horší. Nedosahuje to sice hloubky, nápaditosti a bohatosti původního seriálu, ale rozhodně to není ani hloupé, chudé nebo nedej bože neoriginální.

Naprostá paráda. Brutální, emocionální, brutálně emocionální, a to i při druhém zhlédnutí, které na zážitku jen přidává. Jednou se to dost pravděpodobně dostane do mé X-Mení TOP 3. Do té doby mě ale mrzí těch několik klišé a minimálně jeden dost otravný logický laps.

Uznávám, že mám pro filmy tohohle typu nekritickou slabost, ale nepovažuju to za handicap. Člověk prostě občas potřebuje opustit vody cynismu a nechat po sobě upřímnou touhu mládí stéct jako horkou sprchu. Emma je fakt dokonalá a z Ezry Millera se stává možná nejvýraznější herecký talent mojí generace. A kdybych přeci jen měl mít nějakou výtku? Bowie. Jak můžou zrovna tyhle děcka neznat Bowieho?

Dost dobře odehrané béčko, které se bere až moc vážně. První půlka v čele s už mnohokrát vychvalovanou střílečkou na pláži slibuje zábavu ve stylu protiteroristických 96 hodin, ta druhá film mění v přihlouplou, nenápaditou a nudnou trapárnu.

V imaginární příručce Jak nezačít vyprávění najdete hned na první straně pravidlo, že nikdy, nikdy, ale vážně NIKDY nesmíte absurdně zvyšovat divákovo očekávání, natož pak slibovat nesplnitelné. Něco mi říká, že dva chlápci tupě zírající do prázdna, donekonečna opakující, že "to" vůbec nechápou a slibující svému náhodnému společníkovi nejzáhadnější, nejpozoruhodnější a nejděsivější příběh, který si ani neumí představit, jsou přesným opakem takového pravidla. Stejně jako onen náhodný posluchač, i divák nejdřív ohrnuje nos, jen aby mu u druhé verze téhož příběhu začalo svítat a u té další už jen nevěřícně kroutil hlavou a snažil se té záhadě přijít na kloub. Přest to všechno mi Rašomon úplně nesedl - herecky a choreograficky se tu silné scény střídají s opravdu podivně teatrálními. A to tak, až to Evropana 21. století prostě ruší.

Max zase jednou dokazuje, že je to kreativní borec. Wrestling nesleduju a po tomhle asi ani nezačnu, rozhodně mu ale rozumím ještě o něco víc než po přečtení Barthesovy výborné eseje v Mytologii. Jo a Andi Layneová je fakt z jinýho světa.