Laxik

JJ vrátil téhle sérii tvář a rovnou se vytasil i se suverénně nejlepším záporákem, protože potkat Hoffmanova Owena Daviana, nasral bych si do gatí. Přidejte povedený tým, akci, která si sotva bere čas na odpočinek a do dnešního dne nepřekonaný Cruiseův sprint po předměstí Šanghaje a dostanete sakra dobrý akčňák, ze kterého se postupem času stala moje srdcovka. A těch pár děr v logice a předvídatelný twist na tom nemají šanci cokoli změnit.

Celou dobu je to jen hodně tupá, ale stylová špionská pakárna, která křičí "přelom milénia" na všechny strany a jejíž jediným problémem je ten plážovej záporák z výprodeje. Jenže pak příjde ono rádoby supecool akční finále, co se u něj střídavě nudí a směje dokonce i ročník 93, co si z takovýchhle blbin většinou (nostalgicky) ustříkává ještě dodnes, a kouzlo neškodného spotřebního akčňáku je v pytli.

Možná jsem od toho napoprvé čekal až příliš, ale jak šel čas, naučil jsem se tuhle superhrdinskou parodii docenit naplno.

Fakt nezávidím lidem, co musí na nového Spideyho napsat nějakou recenzi. Ono na něm totiž nejenže není co zkritizovat, ono ani není co pochválit. Jako spotřební marvelovka to funguje bez diskuse, jako unikátní film už zas tolik ne.

Neskutečně vtipný, lidský, neobyčejně obyčejný autobiografický příběh. Humor někdy dosahuje až kaufmanovské trapnosti a křečovitosti, ale funguje to dokonale.

Podle mého je ten film geniální snad ve všech jednotlivostech. Jen se při jejich součtu holt nejedná o lásku na první pohled. Škoda, vidět to poprvé v deseti letech, nezasekl bych se jen u Space Jamu a Králíka s Jessicou a Bobem H. bych sjížděl několikrát do roka, ne-li do měsíce.

Fakt síla. Hele, lidi, někdy spolu ale jako fakt musíme hodit řeč o Musíme se promluvit o Kevinovi, protože není možný, abyste tenhle film jen tak přehlíželi. To byste pak měli zaděláno na pořádnej průser. Ne, že by byla vina výhradně na straně chudáčka pokakánka, oni rodiče se taky zrovna moc nepředvedli. Ale vzhledem k tomu, jak to s tím sráčem měli těžký, jim to asi můžeme odpustit jako mokrej prd do plínky. A když už v tom budem, měla by přijít řěč na to, jak kluk i jeho máma vypadají. Celá ta tripovitá nelineárnost možná maličko zavání puberťáckou pózou, která by se mohla zvhrhnout v pořádný maso, ale pořád tu ještě zůstává špetka naděje, že se z toho ďábelsky vyhlížejícího dítka paní Ramsayové vyklube komplexní osobnost. A tuhle možnost bych rozhodně nezahazoval. Jo a mimochodem, vůbec by nebylo od věci promluvit si o Ezrovi, protože tenhle kluk v sobě něco má. Tak snad to nevypustí ven všechno najednou. PS: Jupí, můj tisící komentář tu na databázi. Netrvalo mi to ani 9 let.

Není to možná nejlepší film na světě, ale rozhodně tahle legenda stojí za to. Fassbinderův pohled na mentaitu pomlouvačství, rasismu, předsudků všeho druhu a vychcánkovství - ale taky lidské osamělosti a odhodlání najít štěstí v jakékoli situaci - je prostě unikátní. A ta kamera! Film sice zobrazuje otlučené západoněmecké sedmdesátky, ale svojí volbou barev, vzdušných mnohovrstevatých záběrů a fascinací přizozeným rámováním obrazu (jen si všimněte, kolikrát se na postavy díváme skrz futra, okno, zábradlí, ...) nabízí plnotučný vizuální zážitek. PS: Asi už vím, kde se Sláma inspiroval při psaní Báby z ledu.

Docela plot heavy blbost, kterou si pustíte leda tak ve všední den pozdě v noci, a to jen proto, že v té telce nic kloudného nedávají. Půlka zápletky nedává smysl, a ta druhá je tak předvídatelná, že je na ni škoda vymejšlet přirovnání. A když srazíte obě tyto hýždě dohromady, vytvaruje se vám jak šutr pevné překomplikované béčko, ve kterém všichni řeší nějaké protokoly, formule a fatvy a člověk s průměrnou inteligencí nemá šanci zorientovat se v tom, co je co a kdo po kom co z toho zrovna chce. Že je to ke konci blbější a blbější a od scény s rotvajlery někde z půlky filmu se nedočkáte pořádné akce nebo napětí, je už jenom třešnička na dortu. Aspoň že Malkovichovi za jeho jednodenní příspěvek, ve kterém předvedl ty svoje malkovichovské opičky, co je umí dělat i v polospánku, studio zaplatilo dovolenou v Praze. Ale co, po tom nejlínějším představení hlavní hrdinky, jaké si umíte představit (jo, hádáte správně, šéf Malkovich se v jedné scéně zeptá na její minulost a nějaký podřízený nám dobrou minutu čte z její složky) jsem to měl čekat.

Klíč k docenění Rebelky je jasnej, zapomeňte vše, co víte o Pixaru. Nebo spíš zapomeňte, že je od Pixaru tenhle film. Ona je to totiž spíš disneyovka zlehýnka říznutá Asterixem. A jako taková funguje perfektně ve všech ohledech kromě originality. Protože svěží a nové to není fakt v ničem. Je trochu škoda, že některé dějové linky (jako třeba ten Méďa Zabiják) jsou trochu nedotažené.