tomtomtoma

Po výpravné stránce je tato adaptace literární předlohy vynikající. A herecké podání představitele císaře Nera jsem si užíval. Quo Vadis má s Ben Hurem jednu společnou vlastnost. A tím je snad až nadšený pohled na počátek křesťanství, obdiv nad statečně přijímanými ranami krutého osudu. Prostota a lidskost křesťanství je zde v ostrém kontrastu s rozmařilými, zkaženými a krutými představiteli nejmocnějšího státního útvaru tehdejší doby. Je typickým lidským rysem, že pozdější představitelé křesťanské církve s nebývalou odhodlaností a zarputilostí hromadili majetek a vedli stejně takový rozmařilý a dekadentně zkažený život, jako vrcholní zástupci mocné Římské říše. Z křesťanské církve se stala nejmocnější a nejbohatší obchodní organizace, která vždy šla za svým cílem hromadění majetku a moci. Svoji obchodní značku šířila s mečem v ruce, finančním zatížením nově nabytých území a pokryteckou morálkou přetvářky, podrobení a trestů. Jaké to odklonění od samotné lidskosti počátku křesťanské víry! Dav může vzbuzovat hrůzu, dav je pro umného rétora snadno manipulovatelnou zbraní, která ve vyšším zájmu splní jakýkoliv, i ohavný a nemorální, úkol. Pro mě je hlavní postavou filmu prostopášný římský císař Nero (skvělý Peter Ustinov), který miluje i nenávidí zároveň. Chce být největším umělcem všech dob, ke svému žabímu kuňkání a drnkání na kitharu potřebuje inspiraci, dohnanou až za samou hranici myslitelných možností. Život i majetek dává i bere, prostý lid v davu se baví, se zvrhlou rozkoší působí bolest a strach. Celá velikost i úpadek jsou skryty v jedné jediné osobě. Skutečnou hlavní postavou je úspěšný velitel římské armády Marcus Vinicius (Robert Taylor), který prodělává nejvýznamnější změnu. Z lehkomyslného a sebevědomého floutka, který si bere vše, co chce, se stává citlivý a obětavý ochránce slabých a utlačovaných. Hlavní ženskou postavou je Marcusova vyvolená, státní rukojmí a řecká princezna Lygia (Deborah Kerr), zapálená stoupenkyně křesťanství. Z dalších rolí: Marcusův strýc, stoik, cynický komentátor a Nerův oblíbenec Petronius (Leo Genn), pomstychtivá, majetnická, intrikánská a poživačná Nerova manželka Poppaea (zajímavá Patricia Laffan), laskavý a nadšený Ježíšův apoštol Petr (Finlay Currie), šiřitel křesťanství a první misionář Pavel z Tarsu (Abraham Sofaer), Petroniova otrokyně a oddaná milenka Eunice (Marina Berti), Lyginin neohrožený ochránce Ursus (Buddy Baer), Lygininy adoptivní a urození rodiče Plautius (Felix Aylmer) a Pomponia (Nora Swinburne), ambiciózní a všehoschopný pretoriánský velitel a Nerův kumpán Tigellinus (Ralph Truman), Nerův vychovatel Seneca (Nicholas Hannen), či Nerova odkopnutá milenka Acte (Rosalie Crutchley). Ano, je to monumentální velkofilm. A historická fakta mohou být zkreslena. Ale to nic nemění na tom, že jde o příjemně strávený čas s jedním z klenotů výpravných amerických snímků.

Je to příjemně svižná komedie. I když mému vkusu je bližší Wilderova pozdější adaptace. Hlavní a velmi účinnou zbraní této komedie jsou slova. Vrhaná do vichru emocí, života, ambicí a tužeb. Příliv slov, který se převalí přes každý vlnolam. Střely slov, které provrtávají stěny odporu. Hurikán slov, který rozmetává zdánlivý poklid a cíle všem navzdory. Slova jedny rozděluje, ty druhé spojuje. A všechny zúčastněné propojuje v bizarní honbě za senzací, za úspěchem, za uznáním i za osobním štěstím. Tomu všemu vládne všehoschopný a ctižádostivý šéfredaktor Walter Burns (zajímavý Cary Grant), který jde nevybíravě za každým ze svých cílů. A jeho bývalá manželka Hildy Johnson (příjemná Rosalind Russell), cynická, vzpouzející se a neméně ctižádostivá. Z dalších rolí: Hildin usedlý snoubenec Bruce Baldwin (Ralph Bellamy), nepříliš schopný šerif Peter B. "Pinky" Hartwell (Gene Lockhart), bezcharakterní starosta (Clarence Kolb), zlodějíček a Burnsův vykonavatel přání Louis 'Diamond Louie 'Palutso (Abner Biberman), Burnsův nenahraditelný spolupracovník a editor Duffy (Frank Orth), zmatkující bývalý účetní bez práce Earl Williams (John Qualen), Earlova zastánkyně s anticky tragickým osudem Mollie Malloy (Helen Mack), Bruceova hysterická matka (Alma Kruger), prosťáček a neúnavný doručovatel guvernérského rozkazu Joe Pettibone (Billy Gilbert) a svědomitý soudní posuzovatel a lékař Egelhoffer (Edwin Maxwell). Výsledkem je svižná, veselá i lehce cynická podívaná, kde nechybí akce, vtipný nadhled, romantická zápletka i šťastně očekávaný konec.

Éra němých filmů dokázala vyprodukovat několik děl, která stále dokáží dodávat zážitek při jejich sledování. Tento film má jeden obrovský klad a tím je strhující hororová atmosféra, plná napětí, děsu a hrůzy. Hudební doprovod klasických tónů umocňuje prožitý zážitek. Ústřední postavou je tajuplný Fantom jménem Erik (skvělý Lon Chaney), duševně nemocný člověk, který neváhá kohokoli kdykoli a kdekoli zavraždit. Trpí pocitem ublíženosti, natahuje své chtivé ruce nenasytně po mladé krásce, aby si psychickým nátlakem a vyhrožováním vynucoval její lásku a náklonost. Vyžívá se ve vzbuzování hrůzy u druhých, vychutnává si strach v očích ostatních lidí a jejich tělesnou i duševní bolest. Podzemní katakomby jsou jedinečným labyrintem a bezpečným úkrytem před spravedlností. Z dalších rolí: mladá a naivní pěvkyně Christine Daae (Mary Philbin), její bojující snoubenec Vicomte Raoul de Chagny (Norman Kerry), a policejní komisař na stopě Ledoux (Arthur Edmund Carewe). Láska bojuje se sadistickým násilím, na odvážné čeká nejedna důmyslná past. Netvor chce uchvacovat a brát, rdousit, vraždit a vysmívat se všemu a všem. Děsí, aby mohl vše řídit. Ale každý strach se v anonymitě davu dá překonat.

Romantizující, hravá a lehká legenda o mstiteli bezpráví a ochránci slabých. Hlavní postavou je samozřejmě Don Diego Vega alias Señor Zorro (Douglas Fairbanks), který potřebuje svoji masku tajemství, aby mohl vybíjet svoji hyperaktivitu. Běhá, skáče, vysmívá se, neodbytně se dvoří. To vše ve jménu lidské spravedlnosti. Ano, vždy je jednodušší vykonávat odplatu pod maskou neznáma, vždy je lepší burcovat k odporu z pozice zděděné autority a dostatečného finančního zabezpečení, vždy je bezpečnější utéct před mnohonásobnou přesilou. Z dalších rolí: místní kráska a Zorrova vyvolená Lolita Pulido (Marguerite De La Motte), z osobní záště trestající podlý kapitán Juan Ramon (Robert McKim), vychloubačný seržant Pedro Gonzales (Noah Beery), uvědomělý vlastenec a otec Lolity Don Carlos Pulido (Charles Hill Mailes), jeho manželka Catalina (Claire McDowell), vystrašený hostinský (Snitz Edwards), nespokojený Zorrův otec Don Alejandro (Sidney De Gray), nenasytný guvernér Alvarado (George Periolat), krutě potrestaný fráter Felipe (Walt Whitman) a němý a ochotný indiánský sluha Bernardo (Tote Du Crow). Film měl především pobavit, což dokáže i v současné době. Navíc ta Zorrova akrobacie si zaslouží obdiv.

Toto se dá označit jako příklad velice ambiciózního projektu i jako názorná ukázka, jak se tyto ambice mohou proměnit ve výtvor, který lavíruje mezi genialitou a naivitou. Z historického hlediska se samozřejmě jedná o významné dílo. Ty barevné podtóny, akční střih, prolínání příběhů i symbolismus je vynikající počin. Na druhou stranu trpí toto dílo velikášstvím a patosem. Už označení dějin člověka jako odvěký boj lásky se zlem zavání naivním idealismem a patetickým melancholismem. A to průběh čtyř příběhů jen podtrhuje. Největšího prostoru se dostává příběhu z tehdejší současnosti Matka a zákon a starověkému pádu Babylónu. Menší prostor dostává Bartolomějská noc a nejmenší pašije o Ježíši. Všechny příběhy propojuje věčná matka (Lillian Gish) v až kýčovité momentce s houpající kolébkou. Matka a zákon trefně vystihuje všechny možné sociální neduhy. Ať už je to pokrytecky zapšklé puritánství, těžký život nejchudší vrstvy, snadné propadnutí kriminální činnosti, slepé spravedlnosti, či zneužívání moci těmi bohatými. Je to skvělý příbeh, až na ten přeslazený závěr. Stěžejní postavou je Chlapec (Robert Harron) se svojí životní odyseou lásky a utrpení. Toho doplňuje živelný Drahoušek (Mae Marsh), přísný Drahouškův otec (F.A. Turner), továrník Arthur Jenkins (Sam De Grasse), jeho farizejská sestra Mary (Vera Lewis), žárlivá Dívka bez přítele (Miriam Cooper), přehlíživý guvernér (Ralph Lewis), spravedlivý Přátelský policista (Tom Wilson), či šéf podvodnické bandy (Walter Long). Pád Babylonu je velikášský příběh o pádu jednoho velkého státního útvaru. Ale co jiného lze očekávat, pokud se místo ochrany a obrany pompézně oslavuje jedno dílčí vítězství. V tomto příběhu je stěžejní postavou svérázná a divoká Horalka (Constance Talmadge), kterou doplňuje zamilovaný kněžský pomocník Rhapsode (Elmer Clifton), spravedlivý a odvážný babylónský princ Belshazzar (Alfred Paget), jeho snoubenka princezna Beloved (Seena Owen), proradný nejvyšší kněz Bellův (Tully Marshall), či agresorský král Cyrus (George Siegmann). Bartolomějská noc je klasickým příběhem o mocenských intrikánských hrách. Je zde Hnědoočka (Margery Wilson), její snoubenec Prosper Latour (Eugene Pallette), chtivý žoldák (Allan Sears), slabošský král Karel IX. (Frank Bennett) a nenávistná Kateřina Medicejská (Josephine Crowell). Příběh o Ježíši (Howard Gaye) je v tomto formátu opravdu jen okrajový. Ambice měl autor tohoto díla převeliké. Jeho myšlenky jsou především idealistické a utopické. Provedení je megalomanské. Naděje neumírá. Války, žárlivost a zášť by měli být přežitkem. Leč nejsou a čistou lásku aby člověk v prostředí tržní ekonomiky snad ani nezkoušel hledat. Alespoň, že ten pacifismus je míněn upřímně.

Charles Bukowski dokázal trefně popsat ten pohled na nicotnost a marnost života, který sice milujeme, ale také zároveň nenávidíme. Filmový přepis se zdařil velice výstižným způsobem, kdy je popsána duše i život člověka, kterého majoritní část poslušné společnosti vždy bude považovat za zbabělce a společenského outsidera. Ale je tomu skutečně tak? Musí být život každého jednotlivce svázán konvencemi a předsudky konzumní společnosti, která je spokojena ve svém bludném kruhu společenské poslušnosti? Henry Chinaski (dobrý Matt Dillon) bude vždy vzorem rebela, který se nechce spokojit s určenou a očekávanou rolí v tradiční formě společnosti. Má své sny, má své touhy, ale zavedeným životním rolím nerozumí a ani nechce rozumět. Miluje život, ale má z něj i strach a hrůzu. Uvědomuje si nutnost finančního příjmu pro přežití, ale stále dokola se bude bouřit proti všemu a všem. Jeho srdce je svíráno a sžíráno veškerou tíhou žití, což se projevuje v jeho nespoutaném chování. V jeho vzletech, v jeho pádech, v jeho pijatikách, v jeho partnerských vztazích, v jeho sexuálním uspokojování, v jeho pracovní morálce, v jeho neschopnosti začlenit se natrvalo do zavedené a poslušné role. Žije, aby mohl psát. Pije, aby mohl žít. Pracuje, aby mohl pít. Jeho nejednoznačné zaškatulkování ho dostává do vrcholů i do bahen. Nechce se nechat zkrotit, za žádnou cenu, za žádných okolností. Jeho životní cesta není snadná, ale je to jeho cesta, kterou si sám zvolil. Cesta, na které může přijít o veškerou naději. Ale je to také cesta, kde může dostat vše, aniž by musel kapitulovat před tím, před čím se zuby nehty brání ze všech svých sil rozervané duše člověka, který touží především po své vlastní svobodě. Z dalších rolí: Henryho partnerka v dobách smutku Jan (zajímavá Lili Taylor), Henryho chvilková známost bez předsudků Laura (zajímavá Marisa Tomei), životně extravagantní Pierre (Didier Flamand), Pierrovi družky Jerry (Adrienne Shelly) a Grace (Karen Young), či Henryho sázkařský parťák Manny (Fisher Stevens). Život není snadný pro toho, kdo se neumí a ani nechce smířit s jeho zavedenými rolemi. Odsuzovat někoho za jeho pokleslosti je alibistické a pokrytecké. Alkoholismus a prostituce může být jen jedna z forem neochoty přijmutí zavedených životních postojů. Život je nádherný i smutný zároveň.

Příjemný hořkosladký příběh ze života těch obyčejnějších lidí. Každý má své problémy, svá skrytá tajemství a nepříjemná traumata, která sebou vleče a s menší, či větší úspěšností se je snaží překonávat. Nikdo nechce zůstat osamocen, každý chce mít svojí oporu v překonávání všedních těžkostí životní pouti. Každý chce nalézt svůj malý kousek štěstí, který by mu dodával odvahu a smysl žití. Je zde zastupující mladý kněz Andreas (Anders W. Berthelsen) s nedávnou životní ránou, submisivní prodejkyně v pekárně Olympia (Anette Støvelbæk) s despotickým otcem, osamělá kadeřnice Karen (Ann Eleonora Jørgensen) s neodbytnou matkou, neprůbojný a ochotný hotelový recepční Jørgen Mortensen (Peter Gantzler) s pochybností o své mužnosti, neurvalý číšník fotbalové hospody Hal-Finn (Lars Kaalund) se strachem z odkrytí své citlivosti, a italská servírka Giulia (Sara Indrio Jensen) s touhou po lásce. Jednotícím prvkem je městský kurz italštiny, který zbavuje každého jednotlivce jeho tíživé samoty. Kurzisty doplňuje realitní makléřka Kirsten (Karen-Lise Mynster), pragmatická zdravotní sestra Lise (Rikke Wölck) a napravená kostelnice (Elsebeth Steentoft) s hříchem z minulosti. Z dalších rolí: zahořklý a odstavený reverend Wredmann (Bent Mejding), Karenina nemocná a vydírající matka (Lene Tiemroth) a neméně vydírající a bezmeznou poslušnost vyžadující Olympiin otec (Jesper Christensen). V životě každého jsou smutné i radostné chvíle. V osamělosti se krize překonává těžko, a proto se všichni sdružují a hledají. Hledá každý sám i všichni společně, hledají se navzájem, přibližují se i se vzájemně vzdalují. Nacházejí se, aby se na život usmívali. Aby v objetí šli vstříc radosti ze života. S horoucím srdcem, nadějí v duši a vírou ve vlastní štěstí.

Švédové jsou zajisté hrdí na to, že mají spisovatelku Astrid Lindgren, která tak laskavě psala příběhy pro děti. A ty půvabné příběhy se přeci musí převádět na filmový pás. A opakovaně jsou tyto filmové adaptace dělané s láskou, optimismem a radostí ze života. To z těchto výtvorů dělá velice příjemný zážitek, který potěší, zahřeje a pohladí. V tomto příběhu se navíc vzdává hold severské přírodě, hlubokým zeleným lesům, modrým jezerům, divokým řekám, letnímu hřejivému létu i kruté zimě s přívaly sněhu. Rozlehlost a čistota lesů podněcuje fantazii a představivost a díky tomu mohou ožívat bájná stvoření: krvežíznivé harpyje, lační šedí skřítci, či popletení lesní trpaslíci. Hlavní postavou je malá Ronja (Hanna Zetterberg), které zdárně sekunduje malý Birk (Dan Håfström). Rozehrává se příběh dětské vzpoury proti dospěláckému světu nepřátelství. Dospívání, rozepře, vzdor, přátelství, partnerské neduhy v celé své kráse i hrůze v dětském soužití, odvaha a pochopení. Děti jsou pro dospělé názorným příkladem, který své adresáty nenechá netečnými. A to vše ve starém hradě a uprostřed čisté a krásné přírody. Z dalších rolí: otec Ronji a rozverný vůdce loupežnické bandy Mattis (Börje Ahlstedt), Ronjina starostlivá matka Lovis (Lena Nyman), otec Birka a vůdce konkurenční loupežnické bandy Borka (Per Oscarsson), Birkova ukřičená matka Undis (Med Reventberg), starý, moudrý a dobrotivý Skalle-Per (Allan Edwall) a hromada dalších loupežníků. Být loupežníkem znamená žít na starém hradním sídle uprostřed hlubokých lesů. Být loupežníkem znamená naučit se vycházet v dobrém s přírodou. Být loupežníkem znamená tuhá zima s odhazováním sněhu. Být loupežníkem znamená hodokvas s tancem a rozvernou písní. Být loupežníkem je mít radost ze života. Film je příjemný a tak krásně zahřeje.

Příjemně jsem se bavil a dost jsem se zasmál, když jsem sledoval tuto bláznivou komedii s parodickým sklonem ztřeštěných scének. Autorům není zřejmě nic svaté, ani sám Pablo Picasso, a snaží se utahovat si ze všeho. Což je dobře. Jsou zde sice místa, kdy humor sklouzává dolů, ale toho dobrého je zastoupeno ve větší míře. Hraje si s místy, se slovy, s intonací, s obrazy i s jednotlivými postavami. Valí se vpřed, občas se zdrží na jednom místě, aby v malých kruzích a ve vibracích spirály vyzdvihlo hlas, či gesto a pohyb. Je to svěží a má radost ze života. Výtvarné umění je velice těžko uchopitelné. Občas jen náhoda dokáže přinášet obdiv davů. Někdy jen umanutá manýra jednotlivce a jeho osobní příklad přináší zástup nadšených fanoušků. Ale prostá masa je od těžko uchopitelných uměleckých cílů oproštěna, pohrdá snahou o vyšší umění a nepokrytě dává přednost kýči a bezduchosti, které jsou všudypřítomné. Hlavní postavou je samozřejmě slavný španělský umělec Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso, neboli Picasso (Gösta Ekman), který chodí jen v šortkách a miluje všechny mladé ženy, které se kolem jeho bytí mihnou. Tvoří, aby žil. Žije, aby miloval. Další důležitou postavou je Picassův otec Don Jose (Hans Alfredson), věrný druh při cestě za slávou, uznáním a bohatstvím. Z dalších postav: Picassova hrdá matka Dona Maria (Margaretha Krook), laskavý vítr v Picassových vlasech Dolores (Lena Olin), excentrická spisovatelka a první Picassova fanynka Gertrude Stein (Bernard Cribbins), Gertrudina provokativní společnice Alice B. Toklas (Wilfrid Brambell), malující celník s velkou fantazií Henri Rousseau (Lennart Nyman), provokující básník Apollinaire (Per Oscarsson), servírka s ledovou rukou Mimi (Elisabeth Söderström), neodbytná, dychtivá a bohatá Ingrid Svensson-Guggenheim (Birgitta Andersson), ruská baletka Olga (Lisbeth Zachrisson), či finská zpěvačka jedné jídelní písně Sirkka (Lena Nyman). A tak film ubíhá příjemně vpřed s úsměvem na rtu, s rošťáckou elegancí a s radostným nadhledem.

Tento seriál stále působí svěže, má elegantní křivky, vtipně hravý nadhled a půvabnou tvář hlavní postavy. Navíc tolik darebáků je vytrestáno ve svých slabostech vlastního neohroženého postavení. Hodně lidí by chtělo mít takovou sebedůvěru a odvahu k velkému počtu dobrodružství, která je Berit (Anna Godenius) schopna a ochotna podstoupit ve jménu bezstarostné budoucnosti. Ráda si hraje s muži, libuje si v situacích, kdy má nad nimi převahu. Manipuluje s nimi s lehkostí a přirozeným šarmem. Se samozřejmou jistotou přebíhá z jedné role do druhé, aby mohla dojít ke svým postupným cílům. Ano, jak je jednoduché ovládat muže, když vidí lákavou a sladkou možnost odměny. Jen jediného muže (druhý námořní důstojník v podání Tomase Ponténa) nedokázala dostat zcela pod svůj vliv, i když se o to snaží s každou svou intimní zbraní. Zástupci policie (Stig Ossian Ericson a Willie Andréason) jdou neúnavně po každé stopě, která by je mohla dovést k nejtajemnější záhadě jejich profesní kariéry. Na druhou stranu jsou fascinováni tou neuvěřitelnou sebevědomou drzostí, se kterou si Berit bere vše, co chce. Když si jedinec vybere cestu, která není legální se vším všudy, tak se nemůže spolehnout na žádného přítele. To dokázala i K (Jannik Bonnevie). Je zde neodbytná paní domácí vysokoškolských studentů (Isa Quensel), naivně zamilovaný student (Jan Jönsson) a k zuřivé nepříčetnosti dohnaný překupník pašovaných kamenů (Lars Hansson). Berit má talent, vědomosti, půvab a schopnost neuvěřitelně rychlé přizpůsobivosti měnící se okolnosti. Má touhu, cíl, odhodlání, štěstí, smůlu a otevřenou mysl. Tento seriál je příjemné pohlazení a jemné zapletení do nevšedních dobrodružstvích, po kterých všichni toužíme, ale nemáme odvahu k jejich provedení. Nakonec zůstává alespoň radost ze života.