Big Bear

Bože můj, v devadesátkách se točily bomby a nikdo mi to nevymluví... Madisonské mosty jsou úžasným filmem. Dominuje mu skvělé herectví dvou hereckých es Meryl Streep a Clinta Eastwooda, který si tuhle pecku i zrežíroval. Ze zprvu pomalého rozjezdu se film rozjede do hodně zajímavého drama, v němž se možná ke konci najde nejeden divák. Asi každý máme někde uvnitř uchovanou vzpomínku na ten svůj Rosemanův most, nebo výhybku, kde nás ten náš vlak na své cestě životem měl možnost odbočit jinam. Zatímco ta přímá cesta vpřed má trasu v podstatě danou... Rodina, partner, děti, práce...  Ta cesta za výhybkou je lákavá v její nepředvidatelnosti. A jako vše neznámé je o to více dráždivá, byť ta kolej může znamenat cestu ještě někam k modřejším dálavám, ale také nemusí být moc dlouhá a může koncit propastí... Tou výhybkou myslím třeba člověka, nějakou lásku, kterou člověk zničeho nic potká a nebo se s ní po letech znovu setká. A najednou ví, že tohle je jiné. Někdy může prohlásit, že skutečně poprvé vživotě si je tím citem jistý. Je z toho celý zmámený, vytržený ze stereotypu. Je tak lákavé odpojit se z toho vláčku. Ale co ostatní? Rodina, děti, partner co se snaží seč může být dobrým parťákem a nikdy neublížil. Pochopí to? Jsou lidé, kteří vše zpřetrhat skutečně dokáží. Ale jsou i tací a těch je většina co odolají a budou pokračovat dál. Mne zaujala role Francescy. Našla si svého vyvoleného a hodného Roberta, vzala si ho, má s ním farmu, šťastné děti, v chudobě evidentně nežila. A přesto zmiňuje, že manželstvím cosi ztratila a stala se otrokem rodiny a péče o ni. Myslím si, že takové ženy by se tedy neměly nikdy vdávat a mít děti, byť jistě budou dobrými matkami. Brát péči o rodinu jako oběť, to opravdu nechápu. Buď to chci a nebo ne. Navíc v době filmu a o to více dnes mají ženy milion možností jak se zabavit, plnit si sny, pěstovat koníčky... Ano, Franceska to tam na farmě kdesi v zapadákově asi měla složitější, ale tvrdím, že když chci být šťastný, musím pro to něco udělat sám. Film nabízí mnoho otázek a téma je skvěle zpracováno. Překvapila mne i ta dokonalá nepříjemná naléhavost a napínavost momentu  ve scéně  dvou stojících pickupů v dešti kdesi v zapadákově v Iowě na červené semaforu.... Prostě fantastický film.  A nesmíme zapomenout i na skvělý český dabink Zlaty Adamovské a bohužel nedávno zesnulého Ladislava Županiče. Tleskám a dávám za 5 fotek do National Geographic Magazine. * * * * *

Tahle maďarsko-germánská verze Létajícícho Čestmíra z Aleppa mi přiznám se moc nesedla. Nebylo to tím, že mi tihle plaváččci na nafukovačkách očekávající, že se někdo o ně postará docela vadí. Podotýkám, že nejsem voličem sršně mandarýnské hnízdící v Takešiho hradu. O tom, že - my to  zvládnem - jak blekotala mutti Merkel, nefunguje se už dnes dosyta přesvědčili jak v samotném Germanistánu, tak Švédistánu,  Belgistánu, Holandistánu a i Francistánu.  Tyhle všechny kdysi hrdé země, jejichž králové statečně bránili vojsky hranice svých území proti nájezdům  jsou dnes ztraceny a až dojde během pár let k přečíslení původního obyvatelstva přistěhovalci a jejich potomky, ani snad nechci vědět co z těch zemí bude. Konečně, jak to dnes vypadá v Africe a na Blízkém východě odkud teď migráččci na nafukovačkách prchají víme už nyní.  Film měl několik momentů, kdy mne zaujal. Bohužel to byla jen taková světlá místa v dost podivném scénáři, kterému asi rozumněli jen sami tvůrci.  Postavy se chovají nelogicky, hlavní hrdina ztratí mobil, který získá policie, ale od půlky filmu ho zase má... Město je v uzávěře, hrdinové jsou hledaní, ale doktůrek si klidně s průkazkou prochází policejními kontrolami... Do toho islámský terorismus... No učiněný gulasch eintopf ! Prostě, místy jsem nechápal. A závěr mi už úplně unikl. Tohle mělo být sci-fi? Zlatej náš Čestmír čuchající ke květině!  Kamera chvilkami stála za zamyšlení, ale většinu času jsem si přál, aby už štábu v dronu došly baterky, nebo aby s ním ztratili spojení a on někde žuchnul na dlažbu Budapešti. Asi by se tu dalo básnit o tom jaký je to art, jakou to mělo hlubokou myšlenku, ale jak koukám na některé komenty tak už je tu o to postaráno. Já dávám za dvě půlky houslí a to je tak akorát. * *

Uh... Předně děkuji příteli gogovi76 za echo. O tomto filmu jsem vůbec nevěděl a teď, když jsem ho viděl, tak by mi dost štvalo, že mi unikl když už by třeba nebyla možnost jej vidět... Filmy o holocaustu jsou filmy, kdy se režiséři vydávají na hodně tenký led. Téma je to stále citlivé, obzvláště dnes, kdy se v evropských městech zase objevují na domech a vstupních dveřích bytů židovské hvězdy... To, co se stalo za války s Židy patří k nejstrašnějším zločinům dvacátého století. Holocaust je třeba stále připomínat a uchovávat odkaz jeho nevinných obětí. Natočit film z koncentračního nebo pracovního tábora je celkem náročné už jen proto, aby ta pochmurná místa vypadala reálně, nehledě na nezbytný komparz mnoha lidí. V případě chudých rozpočtů by pak i dobře míněná snaha mohla v podobě špatného zpracování  mít až opačný efekt. Už jsme to i párkrát viděli. Kupodivu ač  Perské lekce nejsou žádný Schindlerův seznam, člověk zde ten dojem nemá. Dá se říci, že si zde filmaři skutečně vystačili s minimem prostředků a přeci výprava nepůsobí rozhodně laciným či dokonce ošizeným dojmem. Příběh sám je až neuvěřitelný a já jsem jen žasl, co vše je člověk nucen udělat aby si zachránil svůj život. Kdo četl nějaké autobiografie přeživších z koncentračních táborů, dobře ví, že to mnohdy byly až neuvěřitelné náhody a okamžiky co dotyčnému zachránily život, zatímco jiní o něj přišli. Film má dvě hodiny, ale strávíte jej v neustálém napětí a musím uznat, že na konci mi filmu při vyslovování jmen jsem měl regulerně husí kůži. Snad je to i tím, že moje rodina se s následky holocaustu setkala osobně. Jediné co jsem nepochopil, byla ta přítomnost letce RAF mezi židovskými vězni. Sestřelení letci se umisťovali do speciálních táborů pro spojenecké vojáky, letci do taktzvaných stalag luftů. Ač zajatci, zacházelo se tam snimi podle Ženevské úmluvy, tedy stokrát lépe než s Židy v pracovních lágrech. Němci si byli dobře vědomi, že by případně podobné praktiky mohli zavést Britové u sestřelných letců luftwaffe.  Ale dotyčný tam mohl čekat třeba jen na převezení jinam v další dny, byť jeho přítomnost na baráku vězňů samozřejmě příběhu dodala další grády na už tak napínavém ději. Tohle se opravdu povedlo a vysoce hodnotím herecké výkony dvou hlavních hrdinů hraných Biscayartem a zejména Larsem Eidingerem. Tohle je za 5 perských slovíček, bez debaty. * * * * *

Velmi zajímavý seriál o akcích IRA na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Kupodivu se příběh neodehrává na Britských ostrovech, ale v Holandsku a nejen tam. To mi trochu zamrzelo, protože už jen z  toho původního holandského znění s tou jejich hrdelní řečí chvilku trvá, než to divákův sluch tak nějak přijme poslechově za akceptovatelné :-). Obzvláště, když se filmem občas mihne ta hezká britská english a pak ještě trochu jinačí irská. Hrdinové (ti kladní) mi zprvu moc sympatičtí nebyli, paradoxně krom teroristů :-). Jenže ono je třeba si uvědomit, že tohle byla doba komisaře Schimanského... Tedy knírů, podivných kombinací obleků, kravat a VW  Golfů v ulicích. A že jich ve filmu krom Escortů bylo! V prvních dvou dílech se film rozjíždí jen pozvolna, přičemž dokonce u toho prvního jsem si nebyl jist díky zvláštnímu začátku, zda nebylo něco ještě před tím. Pak ale film začne odsýpat a u posledního dílu jsem se skoro divil, že k tomu není ještě jeden. Je zajímavé jak novodobé dějiny IRA vlastně ovlivnila Evropská unie i následný Brexit. Poslední dobou nemám moc rád (asi kvůli nedostatku času) seroše s nekonečnými počty dílů a řad. Tady ty 4 díly byly naprosto komfortní a celý seroš se dá zvládnout v pohodě na jeden zátah. Za mne spokojenost. Tohle je za 5 paňáků irské whisky. * * * * *

,,Mé problémy vlastně začaly, když jsem si vzal svou milovanou ženu'' ! :-). Myslím si, že člověk nemusí být nutně zubař s predispozicemi k sebevraždám aby se nejednou zasmál Nicholasově narážkám na manželství. Perry mi tu sednul, samozřejmě v té době byl hvězdou jako Chandler v Přátelích a komediální role zvládal dobře. Stejně ho tu jako Chandlera bude vidět každý! :-) Skvělý byl samozřejmě i Bruce, který byl tehdy na výsluní jako herec akčních filmů, své komediální nadání ukázal třeba v Pulp Fiction. O to více mne bolí jeho dnešní stav, když člověk kouká na takovéhle filmy a dobře se u nich baví. Holt stáří je sviňa a nezastavíš ho...  A to ani netušíme, co přichystá nám.  Scénář je sice trochu přitažený za vlasy, ale celkem vtipný a na rozdíl od dnešních komedií se u téhle i párkrát zasmějete. Navíc to tam Amandě a Natashe tehdy fakt ale jako opravdu fakt - seklo. K tomuhle fimu se někdy ještě jedou určitě vrátím! A abych nezapomněl, za mně dělá tuhle komedii skvělou i původní dabing s Rostislavem Čvrtlíkem a Alexejem Pyškem... Dávám za 3 zubní korunky. * * *

Rozhodl jsem se Masku pustit jednomu z potomků a sám jsem byl zvědav co po těch mnoha letech co jsem to naposledy viděl, řeknu na to já sám. Dneska je to už fakt retro a asi nejhezčí na tom všem je mlaďounká Cameron Diaz. Na svoji dobu ale celkem zaujmou trikové scény po nasazení masky a pak i některé pasáže, třeba ta před získáním Oscara :-). Když jsem se na konci ptal potomka co on nato, dozvěděl jsem se: ,,Blbost, ale hezký!'' No, a když si stejnou otázku položím já, odpovím v podstatě v tom stejném duchu. :-). Dávám tedy za 3 tanečky s Cam. * * *

Třetí díl je hodně akční a v podstatě začíná briefingem, kde se důstojníci piloti a navigátoři dozví po odhrnutí závěsu název dalšího z cílů v Třetí říši. Pro někoho možná Sweinfurt se svými závody na kuličková ložiska je jen další jméno německého města, ale ti co se o leteckou válku zajímají zaúpěli stejně jako já a začali mít o ty kluky na obrazovce opravdu strach. Tenhle nálet se podobně jako třeba na rafinerie v Ploesti v Rumunsku zapsal černým písmem, protože souhrou mnoha faktorů tu USAF dostala fakt nakládačku a ztráty byly doslova obří. Je třeba si uvědomit, že v každé pevnosti sedělo deset mladejch kluků. 20 sestřelných bombardérů bylo 200 zabitých, nezvěstných, zraněných, nebo v lepším případě POV. Amíci přišli při akci  cekem o 60 fotressů z celkového počtu 376, který k  náletu odstartoval. Po této akci už bylo každému jasné, že hluboké půniky bez dostatečného stíhacího krytí po celou trasunáletu do srdce Německa budou vždy krvavě vykoupeny. V roce 1943 už válečná mašinérie v USA jela na plné obrátky. Továrny chrlily jednu loď, jeep či letoun za druhým, co trvalo ale sakra dlouho byl výcvik osádek. Kucí se ve filmu už konečně naučili rozeznávat útočící letouny a tady oproti prvnímu a druhému dílu správně poznali útočící Fokouše 190. Trochu jsem se culil jejich sestřelování jak v nějaké PC arkádě. Uvnitř combat boxů sice občas skutečně došlok sestřelu nepřátelských stihaček, ale ne v takovém množství jako vidíme ve filmu. Zajímavé ale je, že když si pak střelci nárokovali sestřelená letadla, činilo to tak mnoho osádek z celé bojové formace. Někdy po návratu byla hlášena až neuvěřitelná čísla sestřelených letounů luftwaffe, což bylo dáno tím, že každý střelec považoval hořící stroj za svůj úspěch. Ono také když v sevřeném combat boxu pálí několik pevností a to ještě každá s několika střeleckými věžemi současně na jeden cíl a ten to schytá, je logické, že byl pak chaos v určení čí kulomet stihačku smrtelně zasáhl. Jinak při pohledu na zasažené a padající fortressy fakt tuhla krev v žilách. Jako člověk, který se tímto obdobím roky zabývá jsem moc dobře věděl jaká dramata se na palubách jednotlivých B17 odehrávají. Vůbec nechápu, že přeživší tohoto masomlejnu znovu vlezlido svého letadla a šli na další misi... Mám proto obrovský respekt a úctu k těm americkým klukům! Obrovský. Co ve filmu zamrzelo byly místy velmi špatné animace a digitální efekty. Kupodivu to nebylo nějak extra znatelné v bojích, ale třeba při přistávání v Africe. Tedy celkem banálním záběru... Jsem zvědav na další díl. Zatím mi to dost baví. * * * * *

Vždycky jsem strašně záviděl Britům jak umí točit tyhle historické záležitosti. Klidně nízkorozpočtově v délce jedné hodiny.  A je jedno zda je to z dob Normanů, nebo prvních britských králů či Války růží... Když tenhle film začal, první co diváka praští do oči je výprava. Kostýmy a s interiéry a exteriéry byly úžasné! Sice v tom znalec poznával naše hrady zámky, takže se třeba té Mohuči  těžko věřilo, ale budiž. Velmi se mi líbilo nasazení našich herců do rolí skutečných historických postav a to mnohdy až nečekané.  Z fanatického Jiřího Maryšky šel až strach, Karel Dobrý byl boží jako vždycky, překvapil i Mikluš, super byla Josefíková. Překvapil i Kozub v roli Fridricha Falckého. Potud vše ok až na historické seky a nepřesnosti. Samo vyprávění podávané hraběnkou Zuzanou Alžbětou Thurnovou mi moc nesedlo.  Kdo se v tomto období nevyzná, musel být zmaten. Film je moc krátký na to, aby nějak podrobněji vysvětloval historický kontext. V podstatě počítá s tím, že se divák plně orientuje  na šachovnici. Ví, jaká je která figura, jakou má funkci a jen sleduje jejich historické tahy jako jakousi pomyslnou rekonstrukci, rpotože výsledek jejich snažení pochopitelně zná. Z palácových prostor a konverzačních scén se tak nutně dostane i k těm z bojišť a tady opravdu byť snaha byla film působí děsně lacině. Vše je v kouři aby snad nebylo vidět, že za tím druhým pěšákem či muškterýrem už fakt nikdo nestojí... Oč byl divák z počátku namlsán velkolepostí z hlediska kostýmů, o to více cítí chudobu na bojištích.  Je to škoda. České stavovské povstání by si zasloužilo sakra dobré historické zpracování i s onou exemplární popravou pánů na Staroměstském náměstí. Je to opravdu důležitý milník nejen našich dějin, ale vzhledem k třicetileté válce i těch evropských. Škoda, tady se to moc nepovedlo. Dávám za 3 spálené Madony ze Svatovítského chrámu. * * *

„Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomí je síla.“ --- Tak si říkám co by dnes starej George Orwell říkal na dnešek. Vždy jsem román 1984 chápal jako geniální kritiku totalitních režimů ve stylu krutovlád Stalina apod. On byl také napsán v roce 1949, tedy 4 roky před Stalinovou smrtí a v té době se už vědělo co je to kult osobnosti a kam až se dá dotáhnout krutovláda jednoho  tyrana... Stačilo se podívat u nás na blbnutí kolem soudruha Gottwalda, provního dělníka a prezidenta!  Ale jeden by pomalu žasl, že se psané nemusí týkat je odporného RuSSka či komunismem zamořených kdysi svobodných zemí. Lecos z toho sedí i na náš dnešní svobodný demokratický západ... Až z toho mrazí.  Film se mi moc líbil, hlavně herecké výkony Stewarta a Burtona byly super. Velmi depresívní! Obávám se ale, že neznat knihu, budu ztracen. Kniha je prostě kniha, ale i tak dávám za 5 prstů! * * * * *

Dnes jsem rukou nazdařbůh zašmátral ve své  knihovně v jedné z řad papírových pošetek ukrývajících DVD. Mám jich desítky z dob, kdy se to dalo kupovat za pár peněz v trafikách a menší stovky z dob, kdy se toho každý mnohdy i v několika banánových  krabicích  zbavoval. Většinou  když mu zdechnul DVD přehrávač, nebo nový comp už neměl CD-Romku.  Éra DVD zkrátka skončila, podobně jako to bylo dříve s videokazetami. Pokrok nezastavíš.  Většina těchto filmů co si jako fanda kinematografie syslím rozhodně stojí za vidění. Něco jsem už viděl, ale halda toho ještě čeká na své první premiéry. A samozřejmě je mezi tím i balast. No a ten jsem si dnes zrovna vylosoval.  Jasně, Lorenzo Lamač v hlavní roli není zrovna záruka oscarového bijáku, ale jména Scheier či Carradine něco málo slibovala, byť i tito dva pánové se občas s výběrem svých rolí někdy dost sekli... Mno... Jako třeba v tomhle... Hned od začátku začnete mít dojem, že koukáte na něco z konce osmdesátek. Ten rok 1997 byste tomu řekli jen proto, že se ve filmu začínají používat počítače. Partička veteránů - pošahanců z Vietnamu dělající ve filmu záporáky nestojí ani za řeč, stejně tak debilní chování naproto všech od policie a FBI. Poslední polibek smrti filmu dodal odfláknutý český dabing, ve stylu odpoledních serošů na TV Nova v pozdních devadesátkách.  Jediné co mne na filmu chvilku bavilo byla ta honička s truckem vezoucím klády... Thats all. Tohle je prostě něco, co nikdy nemělo vzniknout.  Naprostá zběsilost - ODPAD