Big Bear

Jsem příznivcem legend o Yetim, Jerenovi, Tokovi, Sekvečovi, Bigfootovi... Lecos jsem o tomto stvoření zatím stále unikajícím vědcům a objevitelským expedicícm z celého světa četl. Díky tomu jsem se před časem dozvěděl o Djatlovově expedici i jejím šíleném konci, který sám o sobě je dokonalým námětem na knihu či film, kde si důvod smrti všech členů výpravy může vymyslet každý dle libosti... Netvrdím, že věřím na Yetiho. Ale příjemně ta myšlenka dráždí moji fantazii a najít ráno někde v Himáláji (nebo na Uralu) velké bosé stopy v okolí stanu, kde jsem zabalen do mumie (tedy prakticky znehybněn) spokojeně spal, asi by se mi další noc už tak klidně nehajalo..pověra nepověra... Ohledně Djatlovovy výpravy si nejsem jist, co mohlo způsobit jejich konec. Někteří uživatelé to přisuzují pouhé lavině... Rychlý úprk z rozřezaného stanu zevnitř a bez oblečení by v to nasvědčoval. Ale ta zranění? .... proto jsem s očekáváním čekal na tenhle film. Zajímalo mne jak si tvůrci s dokonale připraveným tématem skutečnými událostmi pohrají. Nevadí mi jako některým fakt, že je podán reportážní formou a vše je točeno na kameru i v klíčových momentech. Ano někde je to proti logice, zachraňovat si život a ještě vše natáčet... Ale v těch temných místech to chápu. Dávno tomu... v podzemním bunkru našeho prvorepublikového opevnění na Dobrošově - díky bouři nahoře vypadla stovky metrů dole elektřina. Většina návštěvníků bunkrů se tiskla v temných a vlhkých chodbách za průvodcem, který jediný měl baterku vyjma mně. Držel jsem totiž v ruce svoji videokameru Panasonic s nočním infra viděním. Sám jsem kolem se be nic neviděl, ale přes výklopný dispej jsem viděl v černo-bílém negativu vše. ---- Až do laviny byl film celkem ucházející. Kladu si otázku, zda by si zkušený horolezec (který byl ve skupince) vybral místo k táboření právě zde odkud se lavina dala čekat... Po lavině a otevření dveří jsem už nestíhal zírat. Pár scén mne leklo, to nezastírám, ale už to celé bylo někde jinde... Škoda, snad se najde někdo jiný, kdo výpravu Djatlova vezme do správných rukou. Dva paňáky samohonky. * *

Tak tahle TV záležitost hravě strčí do kapsy nejeden regulérní katastrofickej film týkající se únosů dopravního letadla, Hollywood nevyjímaje. Kéž by bylo více takových TV filmů. Film perfektně kopíruje dění na palubě uneseného Boeingu Lufthansy č.181 i tehdejší politické poměry v celosvětovém měřítku... Sedmdesátá léta přála únosům a nejeden Palestinec si tehdy unesl ten svůj Boeing se zkaženými západními cestujícími aby vymohl svobodu jinému teroristovi co už za atentáty a terorismus bručel... Herecké výkony hlavních představitelů ať už na straně teroristů, letušek, pilotů, ale i zasahujících policistů z GSG9 byly výborné. Ač ne vždy mám rád ,,dokumentární'' roztřesenou kameru, tady nevadila, naopak pomáhala pumpovat mi do žil stále více adrenalinu. Ke konci jsem zjistil, že se třesu zimnicí !!! Snímek slušně graduje a v závěru jsem opravdu měl nervy nadranc (jak to ve skutečnosti dopadlo jsem nevěděl). Čest památce statečnému kapitánovi letounu Jürgenu Schumannovi, který se skutečně nemusel v Adenu vracet do letounu. Jenže on byl pravý kapitán svého letounu, cítil odpovědnost za všechny cestující i členy osádky a vrátil se... Hodně podobný film opět na téma únos velkého dopravního letounu Palestinci je tento : http://www.csfd.cz/film/5232-operace-blesk/ * * * *

Oddechová adventurka, kterou jsem koupil za deset kaček na DVD v podchodu metra u stánku levných DVD. Nečekal jsem moc a snad proto jsem nebyl tak otřesen jako mnozí zde. Jistě se nabízí srovnání s Indym, ale to jaksi rozumný člověk neudělá. Je to totiž a hlavně o rozpočtech. Shoda je snad jen v tom, že hlavní hero je archeolog a hledá také poklady. Tady se jedná o bájný zlatý poklad mýtického El Dorada. Triky byly opravdu chabé a vždy se musím smát jak stačí někde ve věčně vlhké a tlející džungli ve skále pootočit šutrem (po očištění od mechu) a tisíce let zavřené kamenné dveře se otevřou jak dobře promazaný hodinový strojek... :-). A můžeme pokračovat. Ústřední pár má reprezentovat vědce - archeology. Způsob jakým se však chovají k několik set let starým archiváliím to však zcela vylučuje... Když náhle rozbohybovaní psící v -1 patře Mačupikču začli cupovat členy komanda, definitivně jsem pochopil , že je to spíše film pro mého syna než pro mně... Ale i tak přes všechny nešvary a fakt, že je to béčko jsem musel ocenit celkem výpravné scény a exotické lokace. Nevím proč, ale celé mi to připomnělo Souboj o poklad Yankee Zephyru (1981). Já dávám dva zlaté strážce pokladu. * *

Přidávám se k ostatním. Jako dokument o K. H. Frankovi je to slušné, ovšem ve chvíli, kdy Otakar Brousek st. který svůj hlas propůjčil doprovodnému komentáři jen škrtne o SSSR nebo komunisty, mění se dokument v prorežimní propagandu. Vůdčí role KSČ v odboji, osvobození Prahy Rudou armádou během květnového povstání atd... Od toho je třeba se odprostit. Na druhou stranu v dokumentu v souvislosti s Lidicemi byl připomenut i hrdinný boj našich výsadkářů v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje což tvůrci mohli s ohledem na na to že se jednalo o výsadky zastřešované Británií přejít mlčením. Nicméně těch rudých žvástů je tam celkem dost a jejich nebezpečnost pro neznalého diváka je v tom, že na první pohled tak netlučou do uší. Dokument bude mít jistou hodnotu pro ty co vědí a jsou schopni si komančovskou propagandu odfiltrovat. Nacistická bestie jménem K. H. Frank měla na rukou krev tisíců našich skvělých lidí, hrdinů, vlastenců i zcela nevinných obětí nacistického teroru... Je dobře, že se jej podařilo dopadnout a na rozdíl od jiných nacistů mu bylo dopřáno zasloužilé oprátky... Doufám, že se za to vše někde smaží v pekle. * * *

Scarface je mafiánská jízda s nepřekonatelným Alem v rytmu disco. Já jsem konzerva, když koukám na pořádnej mafošskej film mám rád spíš dobu prohibice, dlouhé kabáty, klobouky, thompsony atd... Nicméně Oliver Stone neonové sedmdesátky a osmdesátky předložil s takovou grácií, že mne tento film okamžitě vtáhl do sebe. Přes pomalejší rozjezd kariéry Tonyho Montany začíná film s tím jak postupuje v hierarchii bossů a přerůstá jim přes hlavu rychle gradovat. Vyústění závěru bylo logické a neslo se přesně v duchu citátu: Kdo má moc, mívá obvykle na mále. Když k tomu šňupete koks, nasrali jste nejeden kartel a nevěříte ani nejbližším, je s vámi ámen. Pět hromádek heroinu! * * * * *

Z donucení (při tom když to sleduje jeden z mých potomků) na to občas kouknu. Trochu mi uniká celý ten koncept. Havajská hudba, mycí houba, celé je to divné. A ani ta animace není nic moc. Ale nezastírám, že pár hlášek bylo vtipných. Můj šálek kávy to však není. Dva krabí hambáče. * *

,, Teda ale ti naši vojáci jsou stejně pašáci, podívej jak rychle byli pryč'' - Komunistický dětský film o pěveckém sboru a jeho štaci. Obsahově a herecky je to o ničem. Nezastírám však, že některé klasické záležitosti doprovázené sólovým zpěvem mně nenechávaly chladným... Někde hluboko uvnitř mně tenhle film díky sborům chytl za srdce. Ale spíše to bude tím, že mám rád klasickou hudbu a zěv hudbu než čímkoliv jiným. Dvě třešně. * *

Teď to přeženu, ale to jeko by Britové načili svého Forresta Gumpa. Smáli by jste se? Ne. Nejen proto, že vtipy už znáte, ale i proto, že by pro oživení byli vybrání třeba herci z turecké komunity žijící v Anglii. Amíci si prostě komplet vzali předlohu, děj šouply do Hallyvůdu a hrdiny obsadili černošským klanem... Možná, že ty vyvalené oči v tmavších tvářích měli působit komicky... nevím. Je mi jedno, kdo by ve filmu hrál. Nic proti afroameričanům!!! Nerad bych aby tento koment zněl jakkoliv xenofobně. Ale, ani Pitt, ani Caprio, Depp, Washington, Smith či Snipes by nezvládli komicky opakovat vtipy již jednou řečené. A hlavně Marsden není Alan Tudyk ať by se pitvořil sebevíc, na jeho od přírody výrazné oči nemá.. :-) ! Zkrátka britská verze je nedostižná, její sledování mně málem stálo zadušení od smíchu... Z té americké mi z naštvání málem rupla cévka. V tom jediném vidím shodu. Ale pokud smrt tak u britské verze . Jednoznačně. Mohli to holt tvůrci mnohem více překopat, tohle opravdu kopie, jak z vietnamské tržnice. Tohle může fungovat jen v případě, že jste nikdy nepoznali originál a tak vám tričko ,,Adudas'' s pěti pruhy připadá fajn...Jeden hřebík do rakve. *

A tak zase jednou první! No ale není o co stát. Mise smrti - jak zní název filmu - je to především pro diváka... Svým zpracováním i hudebním doprovodem film trošičku připomíná válečné filmy ze čtyřicátých a padesátých let s tím rozdílem, že je barevný. Hned v úvodu se dozvíme, že se nacházíme v lednu 1945 kdesi na severu Francie. Desetičlenná jednotka má zničit německou radarovou stanici... Skupinu vedou dva důstojníci, kteří mezi sebou mají rozpory... A tak skupina jde.. Nastávají dlouhé pasáže plížení mezi smrky, kde z amerických olivových bund a vegetace kolem začnete mít mžitky před očima. Tomu dost napomohl i příšerný obraz, kde si nejsem zcela jist kdo je za to vinen - zda původní materiál, nebo vydavatelství Řiťka video - které DVD pustilo do světa. Ačkoliv se historici shodují, že zima roku 1944 - 1945 byla drsná, naše jednotka jde krajinou letní. Ani stopa po bahně či po sněhu, jen bujná sytě zelená vegetace, křoviny, traviny, listnaté lesy ... To bych fakt takový leden chtěl vidět. První skopčácká hlídka leží rozvalená v okopu, sluní se a nedává majzla... Tam už chyběl jen košík čerstvě natrhaných třešní a bylo by to. Poté co jednotka splní úkol (žádný radar jako v Ryanovi nečekejte, tady se jedná o jakýsi posed..) dojde k rotržce důstojníků zda se vrátit a nebo splnit i úkol za další desetičlenou skupinu, která měla zničit druhý radar a která se nehlásí... Dál spoilerovat nebudu. Jen prozradím, že z německé techniky uvidíme jakési papundeklové náklaďáky a to je vše... Němci jsou neskutečně vtipní, když např. vůz se senem při kontrole civilistů zastavují zvoláním: Ve jménu Führera stát !!! Stopáž má být 76 min. ale jedn dle mého odhadu budete koukat na nejméně 4 hodiny plížení. Takhle prostě ne. Na prstu mne svědí odpad. Kdo tomuhle dal 5 hvězd jak zde vlevo čtu... toho bych nechal odstřelit. Ve jménu nikoliv Führera, ale kvalitních válečných filmů... Jeden granát. *

Tohle se vysoce tyčí nad všemi těmi filmy z osmdesátých let z různých podniků, výzkumáků atd... Navrátil tu skvěle zahrál normálního jedince, který dostane možnost něco udělat. Je svědomitý s chce to udělat dobře a tak jak se má. Tím, že je vedoucím stavby a budoucím ředitelem se domnívá, že je to on kdo rozhoduje... Bohužel již záhy zjišťuje, že se ocitl uprostřed kompustu. Letité tletí kolem něj vytvořilo neproniknutelnou slupku ostatních co si odvykli pracovat a jen jsou a s hrůzou zjišťuje, že do toho pomalu zabředáví i on sám. Ba co víc, jeho snaha o vymanění se a vnesení čerstvého vzduchu je nejen přijímána s nevolí, ale posléze odmítána a Navrátil začne dostávat různé výstrahy. Aby vůbec mohl projekt alespoň částečně zrealizovat, přijímá různé ústupky a kompromisy čímž ve výsledku zcela mění zadání projektu. Ve výsledku tak normální jedinec zcela rezignuje a boj vzdává. Někdy holt z jiskry oheň nevzejde. Mohli bychom máchnout rukou a říci, no jo je to sice točeno v roce 1990, ale film nese jasné znaky komančovské normalizační éry, jejíž těžkopádnost, neefektivnost, nechuť něco dělat zejména u špiček atd...tak skvěle kritizuje. Jenže chyba lávky. Tam kde pracuji, je situace obdobná. Mladí perspektivní pracovníci s elánem a chutí měnit město (tam kde pracuji se nejedná jen o metaforu) nápady zanikají už v zárodcích odmítavým postojem vedení, které si uvědomuje, že současný stav sice není značka ideál, ale je zaběhnutý, tak proč jej nyní nabourávat něčím novým, byť efektivnějším. Stějně jako Navrátil to pak někteří vzdávají a rezignují, někteří jsou neustále podráždění (byť to byli veselí lidé) a systém se valí dál obohacený o další teď již zkompostované složky... Miloslav Štibich zde skvěle ztvárnil vedoucího funkcionáře s nezbytnou zelenou kamizolou (v roli zřejmě i vášnivého nimroda) a řidičem s volhou. Možná, že film přišel na trh s křížkem po funuse Husákova půlnočního království, ale na mne působí i po skoro 24 letech neskutečně nadčasově (ano je to svým způsobem neuvěřitelné a šílené). Za mne to jsou 4 kozly. * * * *