Big Bear

Saipan. Jeden z ostrovů v Mariánského soustroví v Pacifiku. Saipan, Guam a hlavně ostrov Tinian Amíky moc zajímaly. Bylo to z nich do Japonska už jen kousek. Všechny ostrovy tedy bylo nutno dobýt obojživelným výsadkem námořní pěchoty. Na Tinianu proto vznikla obří letecká základna bombardérů B29 a za zajímovost stojí, že právě z Tinianu startovala v srpnu Enola Gay a Bockscar.... Děj filmu nás zavádí do léta roku 1944, kdy Američané začínají s vyloděním na Saipanu. Přes zuřivou obranu Japonců jsou zajištěny pláže a centrální část ostrova a zbytky japonské armády se postupně stahují do hornaté severní části ostrova. Řada důstojníků volí před svým možným zajetím čestnou smrt rituální sebevraždou a stejně tak činí i civilní obyvatelstvo, neboť je jim vojáky vylíčeno, že budou po zajetí mučeni a zabiti. Celé rodiny tak končí život is s dětmi skoky ze skal na útesy hluboko dole... Japonský kapitán Oba byl svým způsobem opravdu vyjímka, protože uvažoval trochu jinak. Americké nechápání japonské mentality však mohlo být ve filmu lépe znázorněno, protože Amíci ať už harakiri, útoky kamikadze či sebevražedné útoky zbylích jednotek, nebo jejich hromadné sebevraždy granáty skutečně nechápali. To co vidíme na Saipanu, to se odehrávalo prakticky na každém z obsazovaných ostrovů a atolů. Často ještě dlouho po dobytí ostrovů měli Američané lokální problémy s přeživšími fanatickými jednotlivci, kteří ač bez potravy a dostatku munice, dál vedli svojí dávno ztracenou válku za císaře Hirohita... A někdy i po tom, co se dozvěděli, že válka opravdu skončila. Raritou pak byl japonský pěšák Onoda, který se skrýval ve filipínské džungli do roku 1974... Koho film zaujal, doporučuji k přečtení knihy: Hiró Onoda - Moje třicetiletá válka a Šohei Ooka - Ohně na planinách. Film je bezesporu zajímavým dílem. Japonci se snažili o maximální objektivitu a jsem rám, že tu nezaznělo ono časté poválečné uctívání hrdinů... Ačkoliv nám mohl být kapitán Oba i jeho muži sympatičtí, pořád to byl jen a jen muž okupační a nesmírně kruté armády... Tři divoká manga. * * *

,, To budou mít soudruzi v Albánii radost! '' - Ehm. Smutek paní Šnajdrové je takový správný albánský shishqebab. Prostě karbanátek ze všeho a navíc s českým knedlíkem a italským protlakem z rajčat... Težko zážitek z něj popisovat. V jednotlivých kouscích by mohl být o dobrým filmem, ale jako celek je to přeplácané. Leckdo tu ohrnuje nos nad zpracovánám šedesátých let. Nebyl bych tak přísný, tu dobu a prostředí jsem z filmu cítil mnohem více než z nekonečného seriálu Vyprávěj nebo Renčových syntetických Rebelů.. Navíc vše se odehrává na mých oblíbených místech u řeky Sázavy, takže tu možná svoji roli hrála i nostalgie a vzpomínky... Méně už byl byl uvěřitelný soudruh Töpfer a hlavně úvodní trio filmařů s albánským kameramanem v čele (tomu ještě navíc nebylo ani pořádně rozumnět). V hotelu mne iritovala Štěpánová, ale ta nepřekvapila, protože její neherectví je už standardem. Krásná a smutná Aňa (krásná jako vždy) filmem zvolna proplula a měla dostat mnohem větší prostor. I tu trochu využila k tomu aby i bez rozsáhlých dialogů diváka přesvědčila o svém smutku ze zbabraného života s příslušníkem VB. Hraběte Šternberka si střihl sám Korádo Katány - Michele Placido! Chápu, že režisér chtěl filmem něco říci a dokonce i to, že se snažil vypořádat se svými niternými pocity a vzpomínkymi na dobu studiií na FAMU. Nasazení herců, dialogy, hlavní zápletka.. to vše drží pohromadě jen ta kupa nostalgie. Věřím, že v určitém rozpoložení může film i více zaujmout. Pro běžného diváka bude ale asi hůře stravitelný. Dávám dvě cíky negativu. * *

,,Zvu tě! - Ale jen do vosmi kaček '' -------- Byť točeno za normalizace, jedná se spíše o poetický film o dospívání. Jistě, rok 1972 byl již z hlediska režimu pevně v rukou nového vedení KSČ. Situace se ,,normalizovala'' a čo bolo oportunistické nechť odpaďně jak řekl soudruh generální tajemník UV KSČ Husák. Jistě se dal o tomto období natočit trezorový film o bojechtivé režim podvracející mládeži atd... Upřímně si však nejsem jist, zda studentky prvního ročníku zdrávky v roce 72 více zajímal politický vývoj v republice než škola, hadry a kluci. Film je o dvou dívčinách, které se snaží zorientovat při praxích v nemocnici, navazují první nesmělé známosti s kluky z tanečních a ze špitálu...Je to vlastně rok jejich života vymezen koncem léta, chmelovou brigádou, nástupem do školy a končí s vysvědčením za první ročník.. S tímto obdobím jsou spjatá jejich zklamání i radosti. Přiznám se, že film jsem shlédl hlavně díky Jarce Schallerové, kterou už od Valérie můžu všemi deseti :-). Je to neskutečná baba. připočteme-li módu sedmdesátých let, kdy minišaty a dokonce stejnokroje sestřiček ve špitálech končili těsně pod zadečky, srdce nejednoho příznivce Jarky zaplesá !!! Škoda, že s kariérou filmové herečky skončila. Ztracený holky se pohodově dají vidět a oproti jiným brutkám té doby se divák snadno ztotožní i s myšlením mladé hrdinky... Tři poháry se šlehačkou. * * *

Tak zase jednou první a zase u majstrštyku... ! Tedy na pětaosmdesátej taková agitka, no potěš! Z důvodu odrazení potenciálních diváků nastíním děj. Nebudu spoilerovat a skončím v nejnapínavějším i když vlastně ono to napínavé vůbec není... Ono je to vlastně o ničem... V Praze vyhoří Lokomotivka ČKD, kde vyrábí vlakové motory E310. Fabrika komplet lehne popelem a s ní se zastaví prakticky celá výroba. Je ohrožen trh a slíbené dodávky motorů do SSSR... Vedení svolá ředitele všech fabrik s podobnou technologií výroby a žádá o pomoc a převzetí výroby z Lokomotivky. Nikomu se do toho nechce, většina ředitelů neplní plán u vlastní výroby a zakázku další fabriky nechce brát. Vyjma jednoho starého ale ambiciozního ředitele v Horní Dolní (František Řehák). Ten se rozhodne pomoci a přesune výrobu do své fabriky. Musí zrušit závodní dovolené, najít ubytování pro montéry z Prahy a někam do už zacpaného závodu nacpat celou výrobní mašinérii z Prahy. Bdí nad ním UV KSČ a vedení z ministerstva a vlády (také neustále zdůrazňuje jak pomůže když bude třeba). Řehák všechno navalí na mladého náměstka, který je perspektivním kádrem (abych užil mluvu té doby) a snad i budoucím ředitelem. Ten má svých starostí nad hlavu nejen ve fabrice, ale i v osobním životě. Ač ženat a s dětmi, nabrkne si mladou inženýrku z fabriky se kterou randí kdykoliv má čas. Nakonec se z toho celého sesype a poté co Řehák odmítne reorganizovat závod, udá jej hospodářské kriminálce. Ta nic nenajde, ale Řehákova důvěra v náměstka je otřesena... VB mezitím zjistí, že požár v Praze byl založen úmyslě a možný žhář odejl s montéry z Prahy do Horní Dolní... No děs běs. Je to napínavé že jo ? :-)) !!!! --------- Nechápu 4 hvězdy uživatele PatoP a Pikurky. Buď taky zapálili nějakou fabriku nebo nevím... Já dávám jednu ethylénovou láhev a to jen za ten efektní požár na začátku filmu. *

Dokument, ve kterém bylo řečeno prakticky vše o této bečce sádla, která se v jeden čas stala jedním z nejmocnějších mužů tzv. Třetí říše ... Je jen velká škoda, ža tato bestie měla možnost zvolit sebevraždu kapslí s jedem před potupným provazem šibenice v Norimberku... Naštěstí někteří pohlaváři prosazovali nejprve své zájmy a pak až politiku. I to možná přispělo k podlomení základů obludné nacistické říše... A děkuji hochům z RAF, kteří jako první schladili Göringovo chvástání nákladem zápalných pum. Jsem rád, že dokument netočili Britové, ale Němci. Je to pro samotné velmi důležité. Jen houšť... ! * * * *

Tak na tohle jsem se dlouho těšil. Slyšel jsem na to superlativy a i zdejší hodnocení dávalo tušit vyjímečný zážitek. Ten mám však dvojí a nevím jak to celé pořádně uchopit. Začnu dějem. Ten mi přišel místy hodně schematický, nedotažený a jednoduchostí až přiblblý... Vše je dáno, nic moc se nevysvětluje, řada otázek divákovi není zodpovězena. To nebyl záměr, to prostě tak je - nedotaženo do konce... Pak je tu vizuální zpracování. To je už jiný level. Nápad s Anglií jako poslední výspy lidstva byl super. Jsem rád, že Anglie roku 2027 nebyla plná raketek, kosmických lodí, vznášedel a jiných nesmyslů, které by v nedalekém (ano ono to utíká) roce 2027 udělaly z filmu srandovní komedii, stejně jako když se dnes díváme na filmy z padesátých let o dnešku ... technika se změnila jen vyjímečně, auta mají sice krapet jiné tvary, ale stále poznáte výrobce a ani v roce 2027 se neupustilo od nafty a benzínu. Velmi se mi líbily checkpointy i záchytný tábor pro uprchlíky. Vizálně má film některá místa skutečně excelentně zpracována. Např. závěrečné vyčištění tábora policií bylo dokonalé. Rozestupující vojáci byly sice silný moment, ale já si uvědomil, že jsem toto už někde viděl - ano, bylo to v Leonovi. Co se týče hereckých výkonů podal Owen standardní výkon, opět nehnul v obličejí brvou. On se tváří pořád stejně. Potěšil tradičně M. Caine coby vlasatý stařík vdechující jahodový kouř :-) ! Mám rád apokalyptické filmy, tohle bylo celkem příjemné, ale spíš svým vizuálem než příběhem. Ty superlativy některých nechápu. Dávám tři pěkné sazeničky konopí. * * *

Film o ubohých hornících, angožované manželce jednoho z nich a vykořisťovatelských majitelích dolů. Ne tohle není film z budovatelských padesátých let, film pojednává o tom co se událo v sedmdesátých letech v Brookside. Nic nehodlám zesměšňovat, vím že nejen v Americe, ale třeba v Anglii to měli v šedesátých a sedmdesátých letech těžké a podobných událostí se odehrálo více... Film mi ale nějak úplně nesedl, možná díky nesympatické hrdince. Každopádně tady uvidíte Ameriku z té jiné stránky což se také cení. Víc ale jak dva doláče podpory nedám. * *

Asi nejslabší ze všech dílů. Souhlas s flankerem 27. Nevím jestli bylo na válečných lodích zvykem, aby šel na průzkum nepřátelského pobřeží kapitán a první důstojník (zde dokonce dva kapitáni...). Obávám se, že v případě smrti či zajetí by to znamenalo znatelnou paralýzu lodi. No ale jsme v Hornblowerovi, ten si to klidně projde irsko - napoleonským ležením a v pohodě se vrátí s informacemi zpět... V tomto díle jej také konečně užene Angličanka krev a mlíko a musím rovnou říci, že ta drobounká Francouzska, která bohužel padla v díle s nevydařenou invazí při ústupu k mostu byla větší šťabajzna než tenhle britský škuner .-). Hory jak jej něžně nazývala jsem měl ten dojem to cítil podobně a tak mnohem raději trávil čas s chlapy na lodi i když čekala v přístavu na kotvě na rozkazy. Celé to končí tak nějak divně, zkrátka náhle. Najednou je prostě konec a nic víc. Lze z toho tušit, že se počítalo s dalšími díly...ale věčná škoda, že už je nikdo nenatočil. Když to shrnu, je to opravdu poctivé dílo jako celek. Byly tam slabší díly a byly lepší. Za tenhle dávám jen 4 děla. * * * *

Viděl jsem pouze díl 8. (cíleně) a byl jsem mírně zklamán. Ale to je asi můj problém. Tenhle díl se věnuje výhradně souostroví Chuuk (dříve Truk). To bylo za druhé světové okupováno Japonci, kteří zde měli zřízenu námořní základnu. 17 -18.2.1944 podnikli američané při operaci ,,Hailstone'' útok na základnu bombardéry z letadlových lodí. Po dvoudenním bombardování klesla většina lodí na dno lagun nebo na dno kolem atolů když se snažily uniknout. Nálety zasáhly i pobřežní instalace flaků, baterií, skladiť a ostatních budov základny. Při náletu zahynulo nejen množství Japonců, ale i místních domorodých obyvatel, které Japonci užívali v přístavech a skladištím na otrockou práci. Díky poloze kotviště klesla většina vraků na dno nehluboké laguny. Vzhledem k tomu, že zde bylo potopeno velké množství různých typů lodí, mají dnešní potápěči možnost nahlédnout do až neskutečného muzea vraků a světa duchů z roku 1944. Některé z lodí mají dodnes na palubách zaparkované tanky, nákladní auta, muniční skladiště jsou stále plná pum a granátů, ve skladech tiše odpočívají letouny... Leckde lze i dnes nalézt kosti. Z naftou naplněných nádrží dodnes ku hladině stoupají bublinky paliva. --- O Truku jsem lecos četl a tak jsem se těšil na podrobnou exkurzi vraků. A zde je kámen úrazu. Dokument to bere komplexně. Vysvětluje jak je na tom Chuuk dnes s ekonomikou, vyzpovídá pár starých pamětníků náletu, pár sestupů k vrakům tam také je, ale týkají se spíše starostí australských archeologů jak zamezit korozi. Panují obavy a jsou na to i propočty, že některé lodě vydrží max. 15 let, než se zbortí... V dokumetu padlo i nepříjemné obvinění Jacques-Yves Cousteaua, který zde byl v šedesátých létech jako první a z ponorů si vynesl tisíce předmětů z lodí (talíře, osobní předměty posádek, lodní zvony, telegrafy atd...). Některé vraky jsou dnes už vybrakovány což je v rozporu s potápěčským pravidlem a vraků - nic neodnášet ! Je otázkou jak se bralo v šedesátejch, myslím, že to byla prostě doba neomezených možností v čemkoliv :-)! V dokumentu zazní několik nesmyslů, např, že zničení základny byla pomsta za Pearl Harbor !!! Nepříjemný byl i hlas čtoucí český komentář. Dávám tři miny. * * *

Čím blíže jste nepříteli, tím hůře je někdy vidět.... Začátek příběhu nás zavádí do Londýna 1803, kde většina posádek i kapitánů přežívá jen na mizerné podpoře. Zrovna se neválčí a tak není třeba posádek a kapitánů válečného loďstva. Někteří jsou dokonce díky tomu degradováni z kapitánských na nižší hodnosti - Horatia nevyjímaje. Naštěstí se zdá, že Napoleon kuje nějaké pikle a i přes mír s francií je ve vzduchu cítit cosi na spadnutí. Horatio dostane pod velení HMS Hotspur, malou, ale rychlou šalupu s dvaceti děly. Má být okem i uchem flotily admirála Pellewa. Poté co je napaden velkou francouzskou fregatou nedaleko Brestu pochopí, že mír již skončil. A je to právě Hornblower, kdo zjistí že se Bonaparte chystá k invazi do Anglie. Dostane tedy za úkol zničit signalizační věž na francouzském pobřeží, zatímco posádka další lodi má zničit pevnost s bateriemi střežící vstup do zálivu. Jak se však zdá, někdo z posádky je zrádce a Frantíci na sabotážní oddíly již čekají.... --- Další díl je opět nabitý akcí, bohužel, díky tomu, že všude a ve všem figuruje Hornblower (samozřejmě kladně) to dostalo trochu ráz šestákových románů... Byla zde dokonce i celá řada nelogických míst a některé akce byly dokonce úsměvné... Ale nechť. Pořád držím kurz a dávám 4 langusty. Proč? protože mně to i tak moc bavilo. * * * *