Smutek paní Šnajderové

Filmařům se podařilo vytvořit atmosféru 60. let, děj je zasazen do krásného prostředí, i tak ale film působí spíš jako studentský a některé dialogy jak z besídky. Herecky to táhne především Nik Xhelilaj, který působí přirozeně a je prostě takovej sympaťák, že by mu prošel i sebevětší průser. Nedá se říct, že by byl konec smutný, tehdejší doba prostě byla taková. (07.03.2020)

Průměrný film, jehož největší vadou jsou ochotnické výkony některých herců a polopatizmy týkající se hlavně věcí, které dobře známe z jiných filmů odehrávajících se v šedesátých letech. Přece jen je ale lepší než hodnocení v tabulce nahoře. SPŠ atmosférou ze všeho nejvíc připomíná Rebely, u mě ovšem vyhrává opus Filipa Renče - přinejmenším v něm uslyšíme víc dobových hitů než jeden. Včera neděle byla... (25.02.2009)

,, To budou mít soudruzi v Albánii radost! '' - Ehm. Smutek paní Šnajdrové je takový správný albánský shishqebab. Prostě karbanátek ze všeho a navíc s českým knedlíkem a italským protlakem z rajčat... Težko zážitek z něj popisovat. V jednotlivých kouscích by mohl být o dobrým filmem, ale jako celek je to přeplácané. Leckdo tu ohrnuje nos nad zpracovánám šedesátých let. Nebyl bych tak přísný, tu dobu a prostředí jsem z filmu cítil mnohem více než z nekonečného seriálu Vyprávěj nebo Renčových syntetických Rebelů.. Navíc vše se odehrává na mých oblíbených místech u řeky Sázavy, takže tu možná svoji roli hrála i nostalgie a vzpomínky... Méně už byl byl uvěřitelný soudruh Töpfer a hlavně úvodní trio filmařů s albánským kameramanem v čele (tomu ještě navíc nebylo ani pořádně rozumnět). V hotelu mne iritovala Štěpánová, ale ta nepřekvapila, protože její neherectví je už standardem. Krásná a smutná Aňa (krásná jako vždy) filmem zvolna proplula a měla dostat mnohem větší prostor. I tu trochu využila k tomu aby i bez rozsáhlých dialogů diváka přesvědčila o svém smutku ze zbabraného života s příslušníkem VB. Hraběte Šternberka si střihl sám Korádo Katány - Michele Placido! Chápu, že režisér chtěl filmem něco říci a dokonce i to, že se snažil vypořádat se svými niternými pocity a vzpomínkymi na dobu studiií na FAMU. Nasazení herců, dialogy, hlavní zápletka.. to vše drží pohromadě jen ta kupa nostalgie. Věřím, že v určitém rozpoložení může film i více zaujmout. Pro běžného diváka bude ale asi hůře stravitelný. Dávám dvě cíky negativu. * * (30.01.2014)

Malý, nenápadný, snadno zapomenutelný film. Působil na mne dojmem, jakoby Piro Milkani od roku 1961, kdy absolvoval pražskou FAMU, nic nenatočil a tohle byl jeho debut (což je daleko od pravdy). První česko-albánská koprodukce tedy opravdu zaujme jen tímto faktem, jakkoli Aňa Geislerová hrála výborně i tady (50%). (30.11.2022)

Sejde se ve Šternberku komisař Cattani (nadabovaný Kanyzou) a nejnovější Vinetou, kterého se snaží dostat do postele Geislerová ... to není začátek vtipu, ale český dobový film pod taktovkou albánského režiséra, který zfilmoval své vzpomínky, když jako student FAMU natáčel film Eso (studentský film) (1961). Léto 61, sluníčko, Sázava, pár nahých děvčat, pár soudruhů  a hlavně minimálně do poloviny totální nuda. Výsledek bez šťávy, navíc nepřirozené herecké výkony. Od poloviny trochu něco, co může místy sahat na tři hvězdy, ale spíše promarněný potenciál. (24.12.2022)