Marthos

Noblesní portrét neméně noblesního člověka a herce z generace těch, kteří ve službách Thálie kráčejí s vrozenou skromností a pokorou, bez toho, aniž by se jakkoli zviditelňovali. Budiž to řečeno s uznáním a vděčností.

Berlín. Labyrint příběhů, snů a kontrastů. Pátrání po výjimečnosti tohoto epicentra svobody a volnosti ovšem nepřináší nic konkrétního, je jakýmsi letmým experimentem. Jako bychom kdesi na ulici zaslechli slova, která nic neznamenají. Zastavené okamžiky (ne)známých lidí. Žijí tady. Někteří dlouho, jiní teprve chvíli. Mají své starosti i radosti. Zvědavá kamera pronásleduje jejich kroky, ale město přitom zůstává skryto a nepoznáno. Bůhvíproč.

Film, který jde opravdu až na dřeň. Zároveň film, který tady chyběl. Dlouho. A bolestně. Nemilosrdná elegie o rozpadu osobnosti, důstojném umírání a individualitě lidských hodnot. Strhující herecké výkony Reginy Rázlové a Karla Rodena.

Jak snadné je zničit (si) život. Metody a chování současných lichvářů, bezskrupulózních dravců, kteří si na tísni a lidské slabosti založili výhodný byznys, patří na pranýř. A na ten je prostřednictvím této naléhavé televizní série připoutali režisérka Bára Chalupová a novodobý advokát chudých, expert na dluhovou problematiku Radek Hábl. Díky za to.

Líbivé retro, které se vyznačuje, tradičně, nevýraznou režií a mizerným scénářem. Napsat dialogy tak, jako by je pronášeli současní hrdinové, to je fakt slušnej úlet. Další díly nemá smysl sledovat.

Nejstarší česká herečka Alexandra Myšková překypuje neuvěřitelnou vitalitou i pozitivní energií, přestože jí osud zasadil několik krutých ran, s nimiž se musela postupně vyrovnat. Její osobnost, respektovaná především v jejím druhém domově, v Norsku, by měla být připomínána častěji.

Osobitý portrét vynikající české herečky, která nikdy neměla potřebu se jakkoli zviditelňovat. Ti, kdož očekávají další bulvární svěřovačku, v níž by se propíral osobní život Aleny Vránové, budou zklamáni. Ti, kdož holdují jejímu jevištnímu či filmovému umění, budou naopak potěšeni.

Svěrák, který už tolik nehladí, ale spíš škrábe. A také žertuje se smrtí. Protože ví, že líp už bylo. Prolínání reálných okamžiků s fikčním světem jeho nehotových, načrtnutých postav přináší zase nový, originální způsob, jak nahlédnout do autorova tvůrčího, neřkuli intimního života. Betlémské světlo je vlastně taková tragikomická zpověď starého muže. Starého, nikoli senilního. Protože Svěrák má stále co nabídnout.

Kapesní průvodce po Bangkoku ozdobený poměrně vtipnou gay romancí dvou protichůdných lidí – uzavřeného, neprůbojného Sama, kterej utekl od homofobního otce, a Topa, protřelého kluka, kterej je naopak až příliš fun and crazy. První řada má zatím pět epizod, uvidíme, co bude následovat. Zůstalo ještě mnoho nezodpovězeného.

Špičkový film, který v jakémsi obecném povědomí vlastně rehabilitoval neprávem pozapomenutou a rozporuplnou osobnost Josefa Myslivečka a také poukázal na mistrovství zde odvedeného řemesla: režijního, kameramanského, hudebního i hereckého. Radost se dívat.