Marthos

Původní novela renomované české novinářky a reportérky Petry Procházkové, pojmenovaná jako Frišta (2004), akcentuje nejen rozporuplnost vztahů, ale všímá si také politického a společenského rozvratu, v němž se tehdy afghánská země zmítala jak bárka na rozbouřeném moři. Příběh vyprávěný očima Evropanky, která se zoufale pokouší vnést do světa odlišných kultur to, čemu říkáme dech západní civilizace, má ovšem mnohem širší záběr a díky nesporné dramatičnosti jednotlivých událostí a okamžiků, jež byly prostřednictvím filmového scénáře vyňaty z rozsáhlých románových kulis, přináší silné svědectví o všedním životě v Afghánistánu. O válce, lásce, tradicích a zvyklostech i utrpeních těch, kteří chtějí pro druhé jen to nejlepší a přitom vůbec nechápou, po čem ti druzí ve skutečnosti touží.

Stručná rekapitulace profesního i osobního života jedné z nejvýraznějších osobností českého divadla a filmu. Škoda, že Josef Gruss bývá obecně spojován jen s několika populárními komediálními rolemi v dnes už klasických filmech pro pamětníky, jeho záběr byl nepochybně širší, jak o tom svědčí rozmanité postavy vytvořené na jevišti pražského Národního divadla i nesmrtelné texty nestárnoucích evergreenů.

Jako je umění včas přijít, je i umění včas odejít. A to, jak vidno, výše jmenovaní nedokázali. Či nechtěli. Víc k tomuto přehnaně jímavému pořadu netřeba dodávat.