Marthos

Dobová moralita, která stojí za pozornost snad jen pro poněkud neobvyklé spojení Blanky Bohdanové s Jiřím Sovákem, jejichž manželská dvojice překypuje přirozenou energií a charismatem. Jinak nic moc, spíš nic než moc.

Mnoho povyku pro nic. Naštěstí Jana Štěpánková i Vladimír Brabec patřili k profesionálům, kteří si i ve slabých chvilkách udržují svůj zavedený standard.

Konec léta, konec lásek... Pavlíčkův scénář umně proplétá příběh několika generací, od nejmenších, ještě nezralých dětí, až po dospělé, životem zkoušené milence. Určitou symbolickou roli v tom prázdninovém laškování hraje i starodávný prsten, jehož význam se mění s tím, kdo jej nosí. Filmem probleskuje velmi příjemná atmosféra plná humoru, něžné erotiky a rafinovaného škádlení; herecké výkony se potom (zřejmě) záměrně přibližují klasické hrubínovské stylizaci. (Vysíláno k významným životním jubileím Blanky Bohdanové a Rudolfa Jelínka.)

Asi nejvýmluvnějším svědectvím jsou pasáže ze soudobého (1953) filmu, v němž parta agilních pionýrů vymýšlí slova pro písemnou gratulaci k 75. narozeninám soudruha profesora Nejedlého.

Zábranův nezaměnitelný rukopis dává vyniknout jak postavám této tragikomické příhody, tak zejména dobové atmosféře, která v časech budování socialismu překypovala entuziasmem ve všech oblastech lidského života, lásku nevyjímaje. Co na tom, že někdy to šlo ztěžka.

Příjemná Petiškova povídka s lehce svádivým nádechem je svým způsobem tesknou vzpomínkou na staré zlaté časy, na paletu plnou barev a delikátních valérů. Nu, úsměv, jaký dokáže na své tváři vykouzlit Veronika Kubařová by nechal chladným (ne)jen málokterého z hrabalovských pábitelů...

Bizarní podívaná. Jeden by málem podlehl dojmu, že takhle to nějak bylo, jenže celá ta atraktivní špionážní hra má háček – je příliš překombinovaná a tím i stěží uvěřitelná. Samozřejmě, že vyšetřovací metody StB, KGB i MI6 byly v mnoha ohledech shodné, nicméně ledacos je už přitažené za vlasy, což ostatně přiznávají i odborníci. Ivan Zachariáš si dal ovšem záležet na vizuálně propracovaných detailech i na výběru hereckých představitelů, z nichž zejména Táňa Pauhofová, Martin Myšička, Jan Vlasák a David Nykl vyvolávají nemalou odezvu; možná proto je Bez vědomí záležitost, která diváka nenudí, ale napíná a nutí jej přemýšlet. Co na tom, že je to jen fikce.

Herečka v pasti. Jiřina Štěpničková. Jméno, které dodnes vzbuzuje silné emoce. Tragický osud jedné z nejzářivějších hvězd českého divadla a filmu logicky přitahuje nejen publicisty a badatele, ale i novodobé filmaře. Jak by ne. Ovšem směr, jakým se vydal tým pod vedením režiséra Viktora Polesného příliš nepřekvapí. Možná je to tím, že sedět na dvou židlích (scénář a režie) se nevyplácí, snad je na vině i sporý podklad (Šárka Horáková-Maixnerová)... Buď jak buď, to, co nám tvůrci předložili, až nepochopitelně připomíná zpotvořenou Bohému, seriál, který před časem vzbudil negativní ohlasy napříč společenským spektrem a který se prostřednictvím nejrůznějších mystifikací (rozuměj uměleckých licencí) pokoušel zpřítomnit těžké protektorátní a poválečné časy. Ve filmu o Štěpničkové zaráží především jeho nekonzistentnost – jednotlivé záběry na sebe nenavazují, jsou volným sledem předem předvídaných schémat (útěk, výslechy, soud, vězení, návrat); nevzbuzují tedy téměř žádné pocity, dokonce ani tam, kde si o to příběh vysloveně říká (např. pobyt Štěpničkové ve vězení). Postavy jsou nahodilé, neživotné, mnohé (ty záporné) šustí papírem... V mizerném scénáři se bohužel vytrácí i jinak dobře uchopená role Zuzany Stivínové, která by za jiných okolností byla opravdu vynikající Štěpničkovou. Celkový dojem: zklamání. Horší byla snad už jen Renčova Baarová... a ano, zmiňovaná Bohéma. Tak snad příště bude (opravdu) líp.

Absolutní pecka. Druhá řada hraje i na vážnější strunu, objeví se dokonce několik témat, která se nemohou minout s tím, co současný divák od podobného seriálu očekává. Postavy mají skvěle vypointované příběhy plné nečekaných zvratů a silných emocí, velký prostor tu vedle Otise (Asa Butterfield) a jeho okouzlující matky (Gillian Anderson) získává i jejich bezprostřední okolí – Eric (Ncuti Gatwa), který se musí rozhodnout, čí láska je silnější a opravdovější, Maeve (Emma Mackey), která se potýká se svou matkou, závislou na drogách, Jackson (Kedar Williams-Stirling), kterého jeho úspěšná kariéra vrcholového plavce dovede až k zoufalým činům, Aimee (Aimee Lou Wood), na kterou čeká složitá cesta k znovunalezení ztracené jistoty, Ola (Patricia Allison), která zjišťuje, že její vztah s Otisem není to pravé ořechové... Je toho samozřejmě mnohem víc, důležité je, že seriál neztrácí ani svůj ironizující humor, ani vrcholné highlighty – za ten lze považovat divoký mejdan, pořádaný Otisem, v sedmé epizodě, a potom úplný závěr, kdy se během postmoderního školního představení Shakespearova Romea a Julie odehraje několik důležitých momentů. Nezbývá než se těšit na třetí řadu.

Velmi depresivní. Nejen příběh, ale snad ještě víc záběry na jednu z nejkrásnějších částí Prahy, na Nový Svět, který – v úhoru osmdesátých let zchátralý a rozpadající se – skutečně navozuje téměř hororovou atmosféru. Výborná Kubánková a Preissová... Žel, Eva Sadková uměla mnohem zajímavější televizní inscenace.