Marthos

Dialog plný rozporů. Touha toho, jak známo, mnoho slibuje, ale málo naplňuje. Což je případ i tohoto filmu. Výchozí situace, neotřelá svým neformálním pojetím, přímo vybízí ke konverzaci mezi náhodně se shledavšími lidmi, mužem, úspěšným architektem, jehož libido se ocitá v úzkých vlivem nekonkrétních obav a dojmů, s nimiž si pojednou jeho majitel neví rady, a ženou, která klame tělem i slovem, tím spíš, představují-li je Miloš Kopecký s Janou Hlaváčovou. Potíž je v tom, že tu, bohužel, nejde ani tak o to, co se říká, ale jak se to říká. A tam, kde forma převažuje nad obsahem bývá pravda často jen zdánlivá.

V třetí epizodě šéfovské série není nouze o kvalitní situační humor, který, jsa prošpikován skvělými gagy a drobnými fórky, nabízí uplatnění jak představitelům hlavních rolí, tak vděčným epizodistům, z nichž si nejlépe vede Karel Augusta v roli ilegálního soukromého detektiva. Škoda, že se tvůrci nedokázali obejít bez poněkud prvoplánového rozuzlení v rukou zákona. Žel, doba si to žádala.

Další pokračování šéfovské pentalogie těží, jak se zdá, už jen z vytěženého nápadu. První polovina, odehrávající se kdesi na moravském pomezí, simuluje satiru, neobratnou, pitvořivou a veskrze primitivní, na lepší časy se blýskne teprve s příchodem nové postavy hrané Jiřinou Bohdalovou, která v tandemu s vynikajícím Petrem Nárožným připraví divákům malou groteskní lahůdku: rafinovaný podvod s pronájmem (cizího) bytu. Nic jiného tu, žel, není.

Při pohledu na trojici vypráskaných podvodníčků, jejichž pokoutní alotria končí, jak jinak, nezdarem a potupnou kapitulací, jako by ožil svět Schulhoffových komedií. Bohužel, Hynek Bočan potenciál tohoto (ne)dobrovolného dědictví příliš nevyužil a vsadil všechno na jednu kartu – na osvědčené herce, kteří sice nezklamou, ale jejich komické etudy mají někdy až podobu nevázaných klauniád, jejichž kvalita kolísá.

Příběh o lásce a přátelství. Nechat naplno zaznít krásu Shakespearových veršů, jež ústy špičkových interpretů promlouvají k lidem svou jemností, něžností i romantickými gesty, je dar, nad nímž nelze opovržlivě mávnout rukou, ohlížeje se na nedokonalost tehdejšího televizního záznamu. Opravdová krása vychází zevnitř.

Nahlédnutí do české národní povahy. Havelkova sžíravá satira, uzavřena v mikrosvět obyčejného vlakového kupé, se vyjadřuje především k současnosti, k jevům, které poznamenaly životy nás všech. Barvitý vzorek lidské společnosti, ztvárněný před kamerou zástupem vynikajících herců nejen zvučných, ale i méně známých jmen, byl sezdán proto, aby náležitě zesmešňoval všechno to, co je nám tolik blízké a povědomé: velkohubé politiky, militantní xenofoby, bohorovné žvanily, idioty i chytrolíny, lháře, pokrytce, i ty, kteří myslí na sebe a své pohodlí. Že tak činí způsobem výhradně komediálním, není od věci: vždyť humor je nejúčinnější zbraní proti všem blbcům.

A Bůh mlčel... Stejnojmenný román významného portugalského literáta demaskuje klišé o době, církvi i víře. Titulní postava, sehraná s bravurní psychologickou hloubkou vynikajícím Cupákem, nastavuje svým vystupováním, bezcharakterním chováním a morálními vlastnostmi zrcadlo pokřivené lidské morálce. Buď pozdraveno pokrytectví převlékané za skromnost, faleš za ctnost.

V případě této prostoduché taškařice máme co do činění s pokleslou, lidovou zábavou, jejíž křečovitý humor pouze zastírá bezradnost všech zúčastněných – od scénáristy až po herce, kteří se tu předhánějí v blátivých trapnostech svých exhibicionistických výlevů.

Krkolomně absurdní. Počínaje stupidním scénářem s blekotavými dialogy a bezvýchodně do sebe zhrouceným příběhem, v němž herci formátu Marty Vančurové a Oldřicha Kaisera nemají co hrát.

Zvetšelý televizní záznam, který je právě tak suchopárný a nezáživný jako jeho protagonisté. K dokonání zkázy byli do rolí obstarožních strejců obsazeni z nepochopitelných důvodů herci mladšího data narození, jejichž triviální pitvoření působí poněkud trapně a rozpačitě.