clump

Já vim, že už znim jak zaseknutá deska, ale po 10. epizodě musim opět zopakovat, že Andor je naprosto boží seriál. A kdo ještě se sledovánim nezačal, dělá velkou chybu. Podle mě je to nejen nejlepší seriál roku, ale dost možná i jeden z nejlepších vůbec. A nemusíte zrovna milovat a znát nazpaměť veškerý Star Wars, abyste ho dokázali ocenit. Andor se nebojí řadu dílů úplně kašlat na jakoukoliv klasickou akci a prostě jen vypráví několik fascinujících dějových linek převážně pomocí dialogů a chytře napsaných situací. Když už konečně na akci dojde, o to víc je zasloužená, strhující a má dopad. Akční scény jsou přitom nejen skvěle natočený, ale taky ekonomický a efektivní, tj. netrvaj zbytečně dlouho. V klasičtějších Star Wars by třeba přestřelka jako ta v 10. epizodě trvala klidně deset minut v kuse (20 minut, pokud by šlo o celovečerák) a obsahovala několik blbostí očividně vymyšlených jen kvůli tomu, aby to víc bouchalo a dýl trvalo. Klasičtější Star Wars přistupujou k akčním scénám mnohem víc jako k pouťovým atrakcím, který tvoří jeden z hlavních důvodů, proč se člověk dívá. A nic proti tomu, rád na tuhle hru jindy přistupuju. Nicméně je to právě přízemnější a úspornější přístup Andora, kterej zanechá větší dopad, působí autentičtěj a líp slouží příběhu. Přesto možná to nejpůsobivější v epizodě 10 nebyla osvobozující (ve smyslu doslovnym i emocionálnim) akce, ale opět prostý promluvy. Tentokrát jsme se přitom dočkali hned několika památných dialogů/monologů, který okamžitě patří do zlatýho fondu Star Wars. Zvlášť temně poetickej a až meditativní výlev Stellana Skarsgårda na konci epizody prostě nemá chybu. A navíc aspoň pro mě definitivně posouvá a prohlubuje pohled na Povstaleckou alianci v původní trilogii a na reálnou cenu, kterou opozice totalitě opravdu stojí. Už na Novou naději nebudu schopnej koukat jako na jednoduchou pohádku. Pero je skutečně mocnější než (světelný) meč, aspoň v případě Andora určitě. Tenhle příměr už mě sice napadl u jedný z předchozích epizod a platí v podstatě pro celej seriál, ale zatím asi nejvíc právě pro epizodu 10. Nechci zapomínat ani na Mon Mothmu v podání Genevieve O'Reily, která perfektně hraje potlačovanej vztek, paniku nebo přetvářku. A o další postavě pomlčim, abych nespoiloval. Nejkomplexnější a nejlíp napsaný Star Wars vůbec. Ale já to říkal, hned jak jsem se dozvěděl tvůrce a scénáristy!

[Visible happiness], přestože jsem měl po doukání regulérní depresi. Ale takovou tu dobrou depresi. Zkrátka je to stále po všech stránkách úplně skvělý, ačkoliv jde už o několikátou epizodu zcela bez klasický akce. Myslim, že po 3/4 série už můžu s čistým svědomím říct, že tu sledujeme instantní klasiku a jeden z nejlepších seriálů za dlouhou dobu. Všechny, kdo na tomhle pracovali, miluju. Zajímalo by mě, co si o tom myslí George Lucas. Svym způsobem je Andor zároveň určitá deviace od Lucasova pojetí, zároveň ale dílo velmi věrný a uctivý ke kánonu a původní tematice.

Ježiši, tohle mě skoro rozbrečelo, jak je to dobrý. Svůj podíl na tom teda má i fakt, že díly o Ahsoce rezonujou s finálem Klonových válek, který považuju za jeden z absolutních vrcholů Star Wars a určitě jejich nejemotivnější a nejtragičtější část. Nicméně i epizody o hraběti Dooku jsou vynikající, ne-li ještě lepší. A to jsem se původně trochu bál, že vedle Andora budou Příběhy rytířů Jedi působit chudě, dětinsky, povrchně… Místo toho jsem dostal plnokrevnou minisérii, která je elegantně, úsporně a efektivně vyprávěná, s ohledem na krátkou stopáž přitom nepůsobí uspěchaně, ale naopak má hloubku a až meditativní kvality. Je překvapivě silná a poetická, smysluplná a nedětinská. Tyhle melancholický, zahloubaný a depresivnější nálady mám na Star Wars asi nejradši a tady jsou evokovaný mistrovsky. Zcela bez hluchých míst/filleru. Ale že si divim, vždyť za tim stojí stejnej tým jako za již zmíněným koncem Klonových válek aka Siege of Mandalore, tak aby to nebylo kvalitní. Je velká radost bejt teď fandou Star Wars, když máme ne jeden, ale hned dva výjimečný seriály naráz. Každopádně bych rád, aby v Příbězích rytířů Jedi pokračovali. Ne nutně se stejnýma postavama. I když upřímně, klidně bych koukal i na celej seriál jen o tom, jak mladej Dooku a Qui-Gon vyšetřujou případy a rozsuzujou spory.

Opět po všech stránkách skvělá epizoda. Ale tentokrát s ještě tězkotonážnějším dopadem. Nekončící a naprosté štěstí, že jsem se konečně dožil Star Wars tohohle kalibru. // S tou bídnou sledovaností, co tu někteří zmiňujou, je to ale asi trochu dezinformace. Ona vlna článků zdá se vychází z chybně interpretovaných dat a autor původního tweetu ho smazal a korigoval. Samozřejmě to i tak zaostává za jinýma SW sériema se známějšíma postavama, ale popularita Andora snad zdaleka bídná není. Navíc když skončily Prsteny moci, Rod draka a končí i She-Hulk, tak lidi budou mít prostor naskočit a začít Andora sledovat opožděně. Plus snad sehraje roli i šeptanda, že je to velká kvalita. No a samozřejmě se na to taky ještě jednou dvakrát určitě kouknu. Viz: Correction: ‘Andor’ Seeing Higher Audience Demand Than Initially Reported, Still Behind Other ‘Star Wars’ Shows

Andor je čím dál silnějším důkazem, že pero je mocnější než (světelný) meč. Další fantastická epizoda, kde nedojde na žádnou akční scénu, hlavně se mluví a přesto je naprosto strhující a fascinující. Je to zkrátka furt čím dál lepší, tenhle díl jsem si užil ještě víc než předchozí. Všechny scény s Luthenem jsou úplně boží, Mon Mothma je úplně boží, Diego Luna je úplně boží, diskuse v ISB jsou úplně boží, vykreslení Impéria je úplně boží, architektura, kostýmy i hudba jsou úplně boží… Tam snad není jediná neboží sekunda. A Andor sice programově nedělá klasickej do očí bijící a lacinej fan servis, ale když už se čerpá ze širšího loru a odkazuje na něj, případně se mihají vedlejší postavy odjinud, neruší to a dává to smysl. Jsou to spíš takový deep cuts pro znalce... Tentokrát potěšil Wullf Yularen, jedna z mých oblíbených postav z Klonových válek, kde byl celkem klaďas, ale holt po konci Republiky zůstal věrnej armádě...

Viděl jsem jen tenhle jeden díl a přišlo mi to celkem koukatelný, žádná hrůza, žádná velká sláva, takovej lehkej nadprůměr na domácí televizní poměry. Přestože ten shitstorm kolem pojetí tématu chápu, jsem tak trochu feminista a miluju Kamila Filu, nějak mě to neuráželo. Nevim. Zas jsem ale sledování nevěnoval moc velkou pozornost.

Jsem EXTRÉMNĚ nadšen. Čtvrtá epizoda potvrdila a ještě víc upevnila trajektorii Andora stát se možná mým nejoblíbenějším Star Wars počinem. Nebo aspoň jedním z nejoblíbenějších (ať nemusím posouvat Siege of Mandalore na druhý místo, to se mi úplně nechce). Těžko se mi hledá jakákoliv výtka, za mě tu funguje prostě úplně všechno. Vlastně je to u Star Wars trochu nezvyk, protože jakkoliv je miluju, k vetšině filmových epizod i seriálů vždycky nějaký dílčí výhrady najdu nebo prostě jen musí člověk sem tam přimhouřit nad něčím oči. Tady jsou každá minuta a každej aspekt stoprocentní. Snad to moc nepřeháním, nebo jen trochu, a snad to nezakřiknu, ale spíš mám pocit, že se máme ještě hodně na co těšit. K tomu musím dodat, že jsem fanoušek politiky v prequelech (včetně tý v Klonových válkách – nic proti světelným mečům, droidům, superzbraním, vesmírným bitvám, ale přesto k mým oblíbeným dílům často patří ty se senátem, bankama, intrikama, debatama apod.). A pro lidi jako já je Andor vlhkej sen. A to jsme zatím viděli jen první náznaky. Je pro mě téměř bezmezný potěšení dívat se na tyhle neakční kecací scény, ale bez oný typický určitý neobratnosti a topornosti prequelů (i když ano, i to na nich dneska svym způsobem miluju), s dialogama napsanýma a režírovanýma někým jiným než poloautistickým Lucasem a bez ohledu na diváky prvního stupně ZŠ. Prostě wow.

Fakt dobrý. Nebo aspoň mě se to fakt líbilo. A Soně taky, i když nevěděla, co je feat nebo drip a je tam i spousta dalšího současnýho subkulturního slangu, aniž by to ale bylo nesrozumitelný. Adam Mišík hraje rádobyrappera a dealera kvalitního koksu velmi solidně. Snad ještě lepší je jeho sidekick v podání Marsella Bendiga – to je fakt geniální a nesmírně zábavná a vtipná role. Pro mě českej hereckej objev posledních let, i když teď zjišťuju, že jsem ho viděl už v pátý epizodě seriálu Ochránce. Běžte na to, je to fakt prdel, i když ne teda úplně furt, taky trochu drama. Jak píše Cival, je to nejprogresivnější českej film posledních let. Hodně se v něm užívaj všemožný drogy, ale pokud si dobře pamatuju, tak snad skoro žádnej alkohol nebo marihuana a ani tam myslim nikdo nekouřil cigára. Po filmu jsem měl chuť dát si taky pořádnou lajnu a jít na rapovej koncert, což jsme i málem udělali. Líbí se mi i poselství filmu, tj. ne že drogy jsou špatné, špatné je drogy nevhodně a chaoticky míchat a kupovat z pofidérních zdrojů. Líbilo se mi i to, že se část filmu natáčela v mym oblíbenym podniku Fuchs2. A jak už dřív upozornil Claviq, došlo v něm k prvnímu filmovýmu name dropu klubu Ankali, když hlavní postavy zvažujou, kde narychlo prodat říznutej koks ("Ankali, kde se skládá pět studentek na sodovku?" nebo tak něco). Což mimochodem může souviset i s tim, že soundtrack dělal Oliver Torr, kterej myslim částečně za zrodem a fungovánim Ankali stojí, jestli se nepletu. Krom toho ve filmu často zní rap a sám sebe hraje Sergei Barracuda. Mimochodem, Banger je celej natočenej iPhonem a kamera se často drží docela blízko postav, takže si radši v kině sedněte někam dál. V prostřední řadě to bylo trochu klaustrofobní, takže jsme nakonec přesedlali do poslední. (Nevim, asi to tak každej nemá, ale sedět moc blízko plátna mi vadí i u akčních a trikovejch blockbusterů a přijde mi, že jsou sály multikin navržený v tomhle ohledu dost debilně, včetně toho slavnýho rádoby IMAXu na Flóře, kterej mi úplně zkazil druhý shlídnutí Duny, když jsme seděli mírně bokem někde snad v pátý řadě a nejen, že obraz byl na p*ču, ale navíc to bylo příšerně nahlas, že to bylo vyloženě fyzicky nepříjemný. A to říkám jako někdo, kdo chodí poměrně často na koncerty a párty. Prostě sedět blíž než v šestý sedmý řadě u mě vede spíš k očim šejdrem a bolehlavu, žádný větší vtažení do děje se u mě nekoná.)

Po třech epizodách tvořících úvodní film jsem velmi potěšen, že je Andor víceméně tím, v co jsem doufal a co jsem si už dlouho od Star Wars přál. Tj. seriálem v rámci možností realističtějším, špinavějším, nejednoznačnějším a dospělejším, než je obvykle u Star Wars zvykem. Přitom mám pocit, že jsme zatím viděli jen relativně krotkej začátek a největší nářez nás teprv čeká. Díkybohům, že Star Wars zas jednou nikam nespěchají a dýchají, akční scény nenastávají jen kvůli tomu, aby nějaký byly, a netrvají přehnaně dlouho... (Samozřejmě nic proti rychlýmu tempu a spoustě akce, když to funguje, viz Klonový války nebo Mandalorian; a naopak fuj, když to nefunguje, viz Epizoda IX.) Trochu mi "pomalost" úvodních dvou epizod připomněla začátek Epizody IV, kde se taky nikam překotně nepelášilo, ale v klidu se ukazovaly výjevy ze života v tomhle neobvyklym univerzu. Skoro se nám dostává i sociálního dramatu z prostředí pracující třídy. Kladně hodnotím i pohled do vnitřních poměrů korporátních bezpečnostních složek – ty sekuriťáci se jim fakt povedli od výběru herců přes situace po dialogy. Co musím ještě kromě uměřenýho vyprávění, herců, dost slušný výpravy a triků vypíchnout, je skvělá kamera – např. hned první záběr na světla nebo pohled shora na speeder jedoucí přes políčka vesmírný rýže (ze který asi dělaj ty modrý nudle) ke konci třetí epizody. A výborná je i místama poměrně netradiční hudba. Nevím, co na to řekne běžný publikum, ale doufám, že bude mít Andor úspech a že nebude moc lidí nadávat, že je to nuda, protoze tam nejsou světelný meče, od začátku něco nevybuchuje a zatím tam ani není přímo Impérium. Ačkoliv, jak říkal ten korporátní řiťolezec: "Corporate Tactical Forces are the Empire's first line of defense, and the best way to keep the blade sharp is to use it."

Jde o solidní a zábavnou epizodu a mám potřebu trochu vyvážit podle mě nespravedlivě nízká hodnocení. Chápu, že se seriál nemusí všem líbit jako mě nebo že měl někdo jiná očekávání, což vede k jistému zklamání. Ale zároveň se zdá, že se část lidí rozhodla hledat sebemenší záminky ke kritice, fňukat, nimrat se v blbostech a přistupovat k seriálu, jako by to mělo být realistické dokudrama a ne Star Wars, kde vždycky byla třeba určitá míra benevolence a fantazie. A navíc ještě nedávají pozor a neumějí si domýšlet. Nejabsurdnějším příkladem budiž kauza lejzrová závora v minulé epizodě. pRoČ jÍ nEoBeŠlI? Třeba by to trvalo dýl? Zkuste něco vymyslet. Proboha! Jak jste vůbec přežili předchozí Star Wars tvorbu s timhle přístupem?