clump

Asi jsem v menšině, ale pro mě jeden z nejlepších Nolanových filmů. Mám rád dobře pojatý cestování v čase a Tenet na to jde originálně, fikaně a velmi zajímavě. A ani mi nepřijde, že by šlo napoprvý o kdovíjak nečitelnej film.

První dvě epizody mi přišly dobrý, třetí takřka perfektní. Rozvážnější tempo je pro mě výhoda, ne mínus. Samozřejmě když chce člověk rejpat, vždycky něco najde, je třeba víc benevolence než u Andora, ale to platilo i pro Lucasovy Star Wars. Líbí se mi motiv kritiky a zároveň úcty k řádu Jedi. Kontrast konzervativního Huyanga a lehce progresivní Ahsoky a neortodoxní nejedi Sabine. Třetí epizoda zrcadlí Novou naději (výcvik, přestřelka s využitím střílny, přílet Ahsočiny lodě k prstenci a la Falcon k Hvězdě smrti). Ale není to jen vykrádačka a mechanická variace, je to zároveň fresh způsobem, kterej se úplně nepovedl Epizodě VII. Líbí se mi dynamika mezi postavama na všech stranách, vedle např. kooperace Ahsoky se Sabine při vesmírný bitvě taky naznačená řevnivost mezi záporákama i v rámci Nový republiky. I ten občasnej jemnej humor. Jak se zápletka s mapou zpočátku tvářila jako zase další hon za ohranym McGuffinem, ale rozvíjí se to s purgillama a jejich prastarými migračníma trasama ne úplně blbym a pro mě celkem fascinujícim směrem. Má to dobrou atmosféru. Nechci Ahsoku předčasně přechválit a dělat z ní rovnou masterpiece, pořád může ztroskotat, ale zatim mě to prostě dost baví. I když asi částečně chápu, že zvolenej styl a pojetí nesedí každýmu, zvlášť po Andorovi (kterýho za masterpiece považuju, ale taky to chtělo víc epizod, aby to bylo zřejmější).

Utajená celovečerní epizoda poslední řady Black Mirror? Totiž Pink Mirror. Plus úvodní lekce do feminismu a názorná ukázka fungování systematickýho sexismu, z čehož se navíc podařilo uklohnit smysluplnou zápletku. Místama tak trefná a vtipná, že mi tekly slzy, jindy zas bezprostředně dojemná. Kdybych byl zpátky ve druháku na sociologii, byl bych v osmym nebi a vybral si Barbie jako téma pro seminárku. To by se psalo samo. Teď jsem byl jen v sedmym. Je fakt, že místama je to doslovnější a polopatičtější, ale tak je to film pro masy. A na ten je to nepředvítalený a podvratný víc než dostatečně. Margot Robbie skvělá, Ryan Gosling for president, takhle uchopená a zábavná role se jen tak nevidí (tu jeho nadhazovanou nominaci na Oscara si fakt regulérně přeju). Black Barbie for president too samozřejmě. Ale chápu, že někoho to může úplně minout, nebo dokonce hluboce urazit. Dobře mu tak. Třeba to bude první krok do většího světa. Nejpodivuhodnější velkofilm za nějakou dobu, jemuž ten úspěch opravdu upřímně přeju a z nejž i diskusí kolem něj mám jako člověk, kterýho patriarchát taky spíš sere, velký potěšení. Takhle osvěžující filmovej fenomén tu dlouho nebyl. Jo a lidi v kině na konci tlaskali, to jsem asi mimo premiéry a festivaly s účastí tvůrců nezažil. Myslim, že to bude jeden z těch filmů, na který se rád kdykoliv kouknu zas.

Úvod a závěr jsou skutečně vynikající, prostředek by snesl o aspoň jednu honičku míň, ale není to úplně zásadní výtka. Aspoň si člověk může dojít na záchod nebo umotat. Celkově důstojný a aspoň pro mě zcela plnohodnotný přírůstek do série. Zápletka a hlavní artefakt se mi velmi trefily do vkusu, rozuzlení pak vyloženě potěšilo, nadchlo a přiznávám, že i celkem dojalo (a to obvykle brečim jen u Star Wars a zpráv), takže palec nahoru a jsem rád, že tenhle díl vzniknul. Klidně Mangoldovi ten Úsvit Jediů dejte, podle mně na to má, pokud bude mít aspoň ucházející scénář. /// PS: Anabáze s překladem názvu Dial of Destiny mohla dopadnout líp. Nejdřív to vypadalo, že půjde o Ciferník osudu, pak Volání osudu, nakonec máme Nástroj osudu. To první zní trochu debilně, druhý je mimo, třetí sedí a nezní úplně špatně. Ale já bych to přeložil jako Soukolí osudu, což mi přijde nejelegantnější, nejpřiléhavější i nejzvučnější a nechápu, proč to tak není...

Podle mě jeden z nejlepších filmů všech dob.

Chápu, že tuhle epizodu může někdo považovat za kontroverzní, Lizzo neumí moc hrát a Jack Black zase přehrává, ale mě hrozně bavila od začátku do konce. Už ta úvodní mini lovestory byla sladká. Pak sice přišla další vedlejší mise, ale nemůžu si stěžovat, zvlášť když miluju worldbuilding a Star Wars politiku. A detektivka je žánr, na němž by klidně mohli postavit celej samostatnej seriál. Hrabě Dooku byl vizionář! Plus nakonec elegantní vyřešení otázky meče.

Takhle to má vypadat! Nástup Goriana Sharda famózní, letecká bitva taktéž. Střípky o ne/fungování Nový republiky vítám a hltám. I Mandaloriani už nepůsobí jako takoví mamlasové jako v předchozí kapitole. Tahle epizoda má zkrátka všechny subsystémy aktivní. Díkybohům taky ospravedlňuje i předchozí díly, byť jsme se k ní dostali místama kostrbatou cestou (mračim se směrem k 1. a o něco víc ke 4. epizodě). Pořád to samozřejmě neni žádnej Shakespear (Gilroy, Willimon), ale když je to takhle zábavný a dobrý, nemám problém bejt shovívavější. P. S.: Nevarro je fakt až legračně prťavý.

Na rozdíl od předchozí epizody naopak pravej opak Andora. Má to svý momenty, ale zároveň ty mustry už člověk někde několikrát viděl. A tři akční scény na ani ne třicet minut, to je možná už moc, za mě by mohli ubrat, stačily by mi třeba jen dvě. Když tři, ať to má padesát minut a zbytek si povídaj. Starwarsovatější než Star Wars. Ale hlavně logika řetězení akčních scén jako motoru děje je tu taková naivní, legrační a až fakt pitomá. Domnívám se, že výrazně pitomnější než v Obi-Wanovi, u kterýho se míra vnímaných nesmyslností hrozně přeháněla, ale spíš šlo o nedořečenosti, výpustě atd. Tahle epizoda obsahuje řadu fakt úplných hovadin a oslích můstků, že i moje obvyklá benevolence ke Star Wars dostává zabrat. Po Andorovi se laťka zvýšila a snad neni zas takovej problém psát zápletky, který se při nejmenšim zamyšlení logicky sami od sebe nezhroutí. Třetí řada je teda zatím dost nevyvážená a divně rozháraná. Kde je sebejistota, cílevědomost, elegance a síla třeba těch dvou epizod z Boby Fetta? Asi si rozhodnutim takhle dva seriály "propojit" trochu rozbili momentum a proto třetí řada působí tak podivně? Trochu mi tahle epizoda stylem připomněla takový ty zkratkovitější a akcí přeplácaný díly Klonových válek, u kterých jsem si přál, aby byly delší a míň se střílelo a víc dýchalo. No a teď koukám, že scénář psal Dave Filoni. Možná má na svědomí jen tu část s flashbackem... Ale to byla nakonec taky jenom další natahovaná akční scéna bez výraznějšího dramatu. Každopádně má Dave prsty jak ve vrcholných momentech Star Wars, tak i těch slabších, což je aktuální případ. Hlavně ať takhle ledabyle neni napsaná Ahsoka, z toho bych měl větší ujímání. Váhám mezi 2 a 3 hvězdama, ale benevolence nakonec asi vítězí, furt mě to baví a hezky se na to kouká, byť se u toho občas škrábu nejistě na hlavě a rozhazuju rukama.

And the winner of Star Wars is… Andor! Aneb Star Wars v dospělym pojetí, na nějž jsem čekal věčnost, a v takový kvalitě, ve kterou mě snad ani nenapadlo doufat. Regulérně jeden z nejlepších seriálů všech dob a to po všech stránkách, ale zejména z hlediska scénáře (snad jediná sekunda není na zmar, každá scéna má svůj význam, dialogy jsou dokonalý) a hereckých výkonů (i sebemenší role je perfektně zahraná, ale co předvádí hlavní ansámbl je až neuvěřitelný a ani nevim, koho vyzdvihnout). Tj. aspekty, v nichž zrovna ostatní Star Wars nevynikají. Ale nic proti zábavě pro dvanáctiletý, i tu miluju, tohle je ale prostě zcela next level. Tony Gilroy je bůh. Nebo aspoň Bendu (the one in the middle).

Aspoň pro mně zatím jedna z nejbohatších epizod seriálu. Nic proti rozmáchlý mytologii Mandalorianů a spol., ale přízemnější budování postimperiálního světa, tvořící jádro 19. kapitoly, má taky hodně něco do sebe. A dá v pozitivnim smyslu vzpomenout na přístup a kvality Andora. Výborný intermezzo z Coruscantu, kde se konečně pořádně projedeme metrem, skoro se dotkneme nejvyšší hory planety, nahlídneme do institucí a poměrů překrásný Nový republiky, to vše z pohledu zajímavý nejednoznačný vedlejší postavy. Dostane se nám přitom náznaků širšího kontextu příběhu i celkovýho stavu Galaxie – o což nás bohužel sequely do značný míry ochudily a období po pádu Impéria tím pádem zoufale potřebuje (na knihy i komiksy nemám čas). Potěší i hovory o klonování, jeho etičnosti nebo legálnim statutu. Z high fantasy jsme prostě na chvíli čistě v oblasti sci-fi. Kolem a kolem, i něco takovýho jsme měl na mysli v recenzi předchozího dílu, když jsem psal, že by mi vůbec nevadilo, kdyby si všichni víc povídali. Doktor Pershing ja navíc zábavnej protiklad nadživotních drsňáků Mandalorianů. Ale ani o jejich heorický a střemhlavý činy nepřijdeme, protože celý týhle slastný andorovský diverzi předchází neméně slastná, dost našlapaná a skvěle provedená letecká bitva nad Kalevalou. Starbuck, what do you hear? A na závěr se dočkáme i nějakých osudových momentů doprovázených významnými pohledy (nebo teda osudových asi jak pro koho, vívilsí). Různým divákům se asi bude líbit jiná část epizody, já žeru obojí.