clump

Jako je to zvlášť po Andorovi takový trochu simplicistní (a ostatně i vedle některých epizod Vadný várky, která je teď čím dál tím víc fascinující) a Peli Motto mi pije krev... Ale cokoliv okolo Mandalore je pro mě fascinující, Bo-Katan for president a podrážděný až nasraný výrazy Grogua jsou perfektní. A monstrum týdne, ačkoliv se vyloupne nečekaně odnikud, je opravdu skvělý. Už jsem si chvíli říkal, že mi nějaká taková polorobotizovaná nebohá forma života ve Star Wars chybí. Což mi připomíná, že takhle nějak jsem si přál, aby zpracovali Leiu po smrti Carrie. Že by utrpěla vážný zranění a v poslednim filmu z ní zbyly jen mozek,  srdce, oči a třeba i plíce a zbytek by byl drodí exoskelet. Sice by to byl dost bizar, ale právě proto! Jinak Andor způsobil, že mi občas přijde, že je v jiných Star Wars až moc akčních scén. Mě by fakt nevadilo, kdyby si všichni víc povídali! Už je to trochu ohraný, že co nová planeta, to povinně nová kreatura, se kterou je třeba se utkat. Ke Star Wars to patří, ale nemusí se to přehánět. Tentokrát bych se třeba obešel bez Alamitů. Ale není to vyloženě výtka, jen takový zamyšlení, ve skutečnosti se mi tenhle béčkovej/brakovej styl u Mandaloriana vlastně líbí.

Spolu s předchozí epizodou v podstatě perfektní (hodnotím teď obě najednou). Když se řeší hlavní dějová linka a ne vedlejší mise, tak umí mít Vadná várka fakt koule a působí jako důstojný pokračovaní toho nejlepšího z Klonových válek. Stejně jako třetí díl fakt super. Tady bylo opravdu všechno, co si člověk může přát. Intriky, akce, politika, důchodová reforma, nečekaný zvraty, logický a nelaciný camea (např. senátorka Chuchi z mojí oblíbený epizody Tresspass z 1. série TCW). Krasně potemnělej vizuál, uhrančivá hudba a překvápko na závěr. Star Wars at its best. (Ano, Andor je furt lepší, je nicméně potěšující, že mi ho tyhle dva díly v některých ohledech připomněli.)

Povídka o dvou tvrdohlavých dementech, z nichž jeden je ještě větší idiot než druhej... 3,5 hvězd. Nebylo to špatný, ale ZAS tak dobrý teda taky ne. Herecky nicméně super.

Nejsem homosexuál, ale… Tohle byla nejromantičtější věc, co jsem za dlouhou dobu viděl.

Pro mě snesitelnější, vizuálně hezčí a zábavnější než předchozí závodní díl, ale opět je to spíš jen taková nepůvodní odvozenina. Nicméně nová planeta a naznačená dávná historie to přece jen trochu povznášejí nad nudný průměr. Hlavní děj se stále nikam neposouvá, ale není to vlastně tak trochu záměr? Ukázat, jak se várka bezcílně potlouká životem, než jim všem dojde, že by skutečně měli udělat něco víc v boji proti Impériu, jak v jednom z předchozích dílů nadhodil Echo? A zároveň tim samozřejmě natáhnout sérii na víc dílů, aby nás udrželi na Disney+.

Tenhle seriál je bohužel dost nekonzistentní jak kvalitou, tak tónem. Zvlášť po poslední výborný epizodě je to ještě o to větší kontrast. Schematická, odvozená, nepříliš zajímavá a víceméně nikam nevedoucí blbina. Podobnou nevyvážeností ale trpěla i první série a ostatně i Klonový války, takže jsem s tim celkem v míru a přístě snad bude líp.

Výborně, začíná se tnout do živýho. Epizoda v duchu toho nejlepšího z pozdních Klonových válek. Tahle temnější a vážnější poloha seriálu sluší. Místama srdcervoucí, aspoň pro dlouholetý fanoušky klonů a období prequelů. Plus jako třešnička velmi kompetentní akce proti přehlídce dnes už historickýho separatistickýho droidího repertoáru (vč. kreativního využití mých oblíbených droidek).

Přiznám se, že mi o Vánocích už ty český pohádky lezou trochu krkem, ale vzhledem k tomu, že na Krakonošovi jsem vyrůstal, dal jsem filmu šanci. A nakonec jsem byl velmi příjemně překvapen. Pro mě jde o jednu z nejlepších porevolučních pohádek, která neni infantilní, pitvořivá, poloretardovaná a strojená, ale naopak sympaticky trochu temnější, relativně dobře napsaná, výborně herecky obsazená a prostě celkově velmi důstojná. Zejména díky Sokolovu running džouku s psaním knihy navíc místama i opravdu vtipná. Jasně, scénář má asi pár sporných momentů, ale dojem mi to nezkazilo. Klidně bych si od režiséra Bebjaka nechal líbit pokračování nebo jinou podobně zručně zpracovanou legendu.

Avatar 2 je nejen vizuálně nejkrásnější a technicky nejdokonalejší, ale pro mě asi i autenticky nejprocítěnější a nejoduševnělejší velkofilm v aktuální paměti. Tenhle jeho aspekt přitom pozoruhodně a mocně kontrastuje s techno-fetišistickýma a akčníma pasážema, který má Cameron v malíčku stejně jako emotivní momenty budovaní vztahů mezi postavama a roztodivnýma bytostma nebo rozpouštění se v hyperpropojenym ekosystému Pandory. Víckrát jsem měl u obou typů scén na krajíčku z toho, jak bezprostředně působivý, skvěle natočený a krásný to je. Kýč? Možná trochu, ale taky precizní řemeslo, talent a jasnej záměr, co a jak chce autor sdělit a ukázat. Pod povrchem se skrývá víc. Jakkoliv ubercool jsou veškerý stroje a technika ve filmu, člověk nakonec odchází z kina s touhou zahodit všechny ty vrtulníky, rakety, exoskelety a robokraby a radši se vydat k moři a skamarádit se s velrybama. (Pasáže s nima byly pro mě jedny z vrcholů filmu.) /// Je vlastně pozoruhodný, že z filmu vzniklýho z velký části v počítačích sálá víc života než z většiny běžně natočených velkoprodukcí. Stejně jako jednička je to environmentalní blockbuster, po kterym budete nesnášet lidstvo tak, jak si asi zaslouží. Někoho to třeba nechá chladnym nebo nad tím muže ohrnovat nos, ale mě to naopak konvenuje. Kéž by film inspiroval další generaci diváků, aby dusledně trvali na udržitelnějším vztahu k planetě a oceánům. Kéž bychom Zemi, její konglomerát bytostí a organismů a noosféru vnímali podobně jako pandořani zří Eywu. Není to nakonec až tak vědeckofantastická (ani ezo) idea, jak se může na první pohled zdát. A třeba i díky vlivu Avatara v budoucnu lidstvo prokoukne skrz aktuální zcestnej materialistickej přelud a uzná existenci čehosi jako mysli/psyché jakožto jednoho ze základních aspektů vesmíru, kterej neni omezenej jen na mozky nahodných vyšších primatů. To už se ale jako fanoušek panpsychismu nechávám možná moc unýst. (Panpsychismus je zjednodušeně řečeno idea, že psyché je v nějaký formě všudypřítomná, byť jen v rudimentární formě, i v blbym šutru, protože je v každym atomu. O to víc se pak projevuje ve složitých živoucích systémech, jako jsou organismy, rostliny nebo jejich společenství. No kdy jste naposledy po shlídnutí trikovýho megafilmu meditovali a filosovali nad existencí?) /// Zpátky na zem. Pochopim, když někdo bude tvrdit, že příběh neni zrovna výjimečnej a že se toho ve filmu vcelku zas tak moc nestane. Ale mě se právě líbilo, jak se tentokrát nezachraňuje osud vesmíru, ale v podstatě jde v jádru o relativně komorní rodiný drama, který ale neni tak schematický a retardovaný jako některý jiný trikový blockbustery. Sice je teda příběh vlastně celkem jednoduchej, ale aspoň mě to nepřišlo na škodu a scénář mi připadá elegantní a efektivní. /// Co se týče 3D, opět jde o jeden z mála, ne-li od jedničky jedinej film, kde má fakt smysl. I když jako obvykle jsem si musel chvíli na ten formát zvykat a poddat se mu. Což je ale možná jen můj specifickej problém, že mi chvíli trvá, než mě přestane trojrozměrnej efekt trochu rušit, protože vnímám, že je to jen iluze, a nemůžu zaostřovat, kam se mi zlíbí, ale jen kam mi režie/kamera dovolí. Cameron s 3D pracuje zkušeně, zručně a vkusně a jakmile jsem se uvolnil a zvykl si, byl jsem tam. Asi mi to nedá a výhledově zajdu i na HFR (high frame rate) verzi, kde je u vybraných scén frekvence snímků 48 a ne klasických 24 za sekundu). Jakkoliv vyšší snímkovou frekvenci u filmů obvykle nedávám (funkce zlepšující plynulost a la TruMotion apod v TV nenávidim a výrobce by za to, že jsou u nových televizí defaultně zapnutý, měli soudit v Haagu), tady by to mohlo ve spojení s 3D dávat smysl. V případě Avatara ostatně nejde o uměle dopočítávaný mezisnímky jako u zmíněných TV funkci, ale "reálně natočený" snímky a záměr autora. Každopádně pokud vám bude na plynulosti pohybu v kině připadat něco nezvyklýho, šli jste zřejmě právě na HFR verzi.

Tak Luthen umí víc než jen působivě promlouvat, vynikající. Když ta vesmírná scéna skončila, musel jsem zatleskat, přestože to v prázdnym pokoji nikdo nemohl slyšet. Oceňuju i výskyt mimozemských postav, dokonce hned s klasickýma obličejovýma implantátama a techno blbostma místo rukou. Plus nejemotivnější scéna – B2 smutní. Tímto jsme taky asi vyčerpali skoro všechny záběry z traileru, je to tak? Do finále letíme v podstatě naslepo? A jestli na něm něco zásadně nepodělaj, tak máme co do činění s kvalitativně snad nejkonzistentněj skvělou první sérií seriálu, kterou jsem viděl. Aspoň pro mě byla absolutně bez hluchých míst, vaty nebo propadů směrem dolu, pouze s pravidelnýma výstřelama do ještě vyšších výšin. Nesouhlasim s celkem rozšířenym názorem, že začátek seriálu je nuda. Je mi líto diváků, kterym to přijde místama roztahaný, ale já nemůžu bejt spokojenější. It’s high, very high.