argenson

Nepřesvědčivé, nijaké, s dlouhýma a prázdnýma cancama. S pochybnou zápletkou a úplně ujetým finále. Uvedla Česká televize s poznámkou "pro připomenutí výrazného herectví Evy Jakoubkové". Tak to v žádným případě, jedinej výraznej tady byl Jiří Kodet, ten si ovšem vrznul jen tři minuty.

To je můj problém, že jsem čekal na horor. Místo toho jsem koukal na nesmyslně překombinovanou road movie dvou navzájem se pronásledujících pošuků. Co se týče atmosféry dlouhých silnic, opuštěných benzínek a pofidérních motorestů, určitě je mnohem lepší Spielbergův Duel.

I legenda jménem Francouzská komedie šedesátých let má slabší chvilky. Film se táhne odnikud nikam, má spoustu hluchých míst střídaných zběsile sestříhanými sekvencemi typu zatčení-vězení-propuštění. Kromě toho myslím, že Robert Hirsch nebyl dobrou volbou pro hlavní roli v komedii, ale film je tak slabej, že mi ani nestálo za to přemejšlet, kdo by se tam hodil líp. Sylva Koscina a dobrá hudba to nezachránily.

"Pribináky ti nosím, kočky ti kupuju, tak na co potřebuješ ještě holku?!" Schválně jsem si vyjel přehled československých filmů za rok 1979 a... Hon na kočku spadá spíš do toho horšího průměru a na přehlídku v Cannes by to určitě nebylo. Ale na druhou stranu zas takovej průser to není a má to i pár úsměvných hlášek. Profi herci jsou dobří, konkrétně Bronislav Poloczek je naprosto perfektní, zatímco mladí neherci se jen lopotně snaží a moc jim to nejde. Krom toho Jaromíra Mílová to u mě projela už kdysi se seriálem Třetí patro a od tý doby ji nemám rád.

Poetika, nostalgie i trocha přízemního humoru v příběhu o hledání a nacházení. A jak už tu bylo řečeno, člověk si vůbec neuvědomí, že v tom hrajou jenom dva lidi. Z mnoha vysloveného moudra mě osobně zaujala věta: "Jak chcete umřít, když nemáte komu?"

Za mě spokojenost. Pobavil jsem se, byť hlášky to má občas předvídatelné, ale pěkně naservírované ("Urbanová? Víš, kdo je její manžel?" - "No, kdo, asi Urban, ne?"). Zápletka taktéž přehledná a pointa půvabná. Jestliže u monitoru jsem se zasmál, věřím, že v divadle bych ležel na zemi.

Mně to přišlo jako lehce ujetá sci-fi a do konce jsem úplně nepobral ty vztahy, kdo s kým, co a proč. Takže jedinou srozumitelnou dvojicí byli Poloczek-Synková a ti taky obstarali sporadické záblesky srandy.

I půlhodinová komedie může být pěkně zdlouhavá. Na tomhle blábolu mě ovšem nejvíc vyšokovalo to, že tady byl snesitelnej Michal Pešek. Nikde jinde se mi to s ním nestalo.

František Němec neměl moc velkých rolí a po dvou taškařicích s Tomášem Holým dostal počátkem 80. let dvě výborné lékařské postavy z války. Ta chvíle, ten okamžik až na závěr neoplývá akcí ani napětím, i dialogy trochu kulhají. Ale spousta výborných herců tady exceluje v různorodých miniportrétech různých typů lidí, co spolu za války museli koexistovat. Výborná atmosféra, ale protože jsem starej šťoura, tak jsem si aspoň vyguglil, že v prosinci 1944 nebyl sníh.

Sice dobře zahrané, ale trochu nuda. Kompenzuje to skvostná Vlasta Fabianová v úplném závěru.