Sawy

Smířlivá a okouzlující pocta kinematografii,která nemá v širším kontextu prakticky žádný význam,ale její nakažlivá hravost a nápaditá režie ji předurčuje k tomu,aby byla obdivována.The Artist je dokonale univerzálním filmem,který dokáže uspokojit úplně všechny divácké vrstvy,ať už chytrým kombinováním žánrů a neustálými změnami nálad,tematizováním pomíjivosti slávy a přelomu dvou ér filmové historie (což jsou mezinárodně dokonale srozumitelná témata) nebo neustálým odkazováním a pomrkáváním,které zdaleka nekončí u němé éry kinematografie.Naprosto chápu,čím film tak okouzlil akademiky a proč mu nakonec přiřkli většinu nejdůležitějších sošek,protože ačkoliv forma v tomto případě výrazně přebijí obsah (který by byl přehnaně prostý snad i v době,o které vypráví),pořád jde o naprosto ideálního kandidáta na Oscara,který se bude líbit téměř všem.A právě tohle lehce zákeřné prolnutí mezi artem a mainstreamem mě na filmu fascinuje snad nejvíc,ačkoliv paradoxně právě to jej v mých očích připravuje o maximální hodnocení.A taky fakt,že větší,dražší a americký bratříček Hugo se mi líbil přeci jen víc. 85 %

Tak trochu Avatar,tak trochu Star Wars a tak trochu nejepičtější velkofilm od... Trona? Zatímco Brad Bird se při svém prvním výletu na pole hraného filmu držel relativně při zdi a zkusil si pokračování zajeté série,která měla příznivce a nějaké ty dolary jisté,Stanton se rozhodl jít do velkolepé sci-fi podle knihy,kterou už dnes nikdo nezná a která sice inspirovala výše zmíněné fláky,ale v roce 2012 přichází tak trochu s křížkem po funuse.Odvahu Andrew má,to se musí nechat.A taky umí perfektně pracovat s obřím rozpočtem a vizuální stránkou,protože John Carter vypadá na velkém plátně jednoduše skvěle.Rozsáhlé pouště,monstrózní stavby se skvostným designem,obří armády,rozličné potvory,které vypadají jako živé,to vše tvoří dojem skutečně VELKÉHO a epického filmu z jiného a zatraceně atraktivního světa s vlastními pravidly a zákonitostmi.Jak je ale Stanton vizuální mág,tak mu tak úplně nejde práce s postavami.V tom mu nepomáhají ani herci,ústřední duo vypadá dobře,ale s hereckými schopnostmi už je to horší,leccos musí zachraňovat vedlejší figurky (báječný Purefoy,čtyřruká potvora s hlasem Willema Dafoea),kterých je požehnaně,ale i když je stopáž docela vděčná,podobně koncipovaný velkofilm by snesl klidně i půlhodinku navíc.U Cartera to platí dvojnásob,protože samotný svět je sice vytvořený skvěle,ale s mytologií to už trochu vázne.Divák je zahlcen množstvím pojmů a názvů,které spolehlivě zapomene během nejbližší kulervoucí scény a pak mezi tím vším trochu tápe.V Avatarovi bylo vysvětlování zákonitostí Pandory organickou částí celého vyprávění,Cameron si dával na čas a rozmazloval své diváky perfektně dávkovanými informacemi,což se tady jednoduše neděje,řada věcí není uspokojivě vysvětlena a občas to prostě celé nepěkně skřípe.Přitom tempo filmu není tak závratné na to,aby v hlušší prostřední části nezačala diváka trochu tlačit sedačka.A podobně jako v případě Birdova M:I 4 přijde i Carterův vrchol před samotným finále.Souboj s bílými opicemi v aréně je hravý,epický,trikově precizní,je na něm zkrátka vidět,že ty malinko povrchnější filmové radosti zvládá režisér levou zadní.Samotnému závěru se pak trochu nedostává emocí,chybí v něm skutečně osudové střetnutí a vůbec mi připadalo,že se všechno seběhlo až příliš rychle a šlo to nějak snadno.Naštěstí pak přijde epilog ze Země,který tyhle dojmy napravuje a představuje jednu z nejlepších scén celého filmu.Filmu,který má příjemně exotickou atmosféru,ne nepodobnou svěžímu Princi z Persie,a který je příjemně odlehčený,nechybí mu nadsázka a vůbec se nebere smrtelně vážně (což je věc,která tolik chyběla loňským Kovbojům a vetřelcům).Výsledek je nakonec někde mezi dvěma zmíněnými filmy.Místy mě bavil velmi,místy moc ne,zvládal mě fascinovat tím,jak je v něm zúročen každý dolar z rozpočtu a nevím si tak úplně rady,jak jej vlastně ohodnotit.Nakonec budou ty silné tři hvězdičky asi nejvhodnější,ale opravdu vězte,že v tomhle případě jsou to ty nejkladnější tři hvězdičky,jaké filmu vůbec můžu dát.Můžete to vlastně brát tak,že tam jsou čtyři :-) 70 % Update: S vědomím, jak slabá byla loňská letní sezona, musím přidat hvězdičku. Carter je ve vzpomínkách hravý, zábavný a velkolepý, přesně jak má brak být. A velkou většinu blockbusterů roku 2012 hravě poráží.

Nádherný generační portrét,po kterém mi nezbývá než konstatovat: Star Wars my ass! 90 %

Válečný kůň je patetická pohádka,plná vyumělkovaných západů slunce a uslzených momentů plných kýče.Kdo čekal něco jiného,neviděl trailer a nezná Stevena Spielberga.Zároveň je to ale filmařsky nesmírně vyspělý snímek,ve kterém perfektně funguje roztříštěná vyprávěcí struktura,jeho dlouhá stopáž mu neubližuje a navíc je technicky na mimořádně vysoké úrovni.Spielbergova upřímná náklonnost k tématu z filmu přímo sálá,což mu dává punc velmi osobního díla,kterým se nás Steven (nutno dodat,že velmi úspěšně) snaží přenést do dob,kdy kýč nebylo sprosté slovo,kdy se lidé nad podobnými velkými příběhy dojímali bez výhrad a pochybností.Do dob Wylera,Hustona nebo Fleminga,svých duchovních otců,kterým se svou staromilskou a upřímnou režií právě ve Válečném koni přibližuje nejvíc.Způsob,kterým Válečného koně uchopil,mi jednoduše imponuje.Nespokojil se s jednoduchým řešením "kluk má koně,kůň jde do války,kluk jde za ním",ale po poklidném úvodu na farmě překvapivě rozhodně opustil lidského hrdinu a jal se sledovat čistě osudy koně Joeyho,jeho přechod do války a osudy,které v ní na něj čekaly.Joey projde oběma válčícími stranami,pomáhá zběhům,zastaví se na francouzském venkově,tahá děla a nakonec si dopřeje vizuálně i emocionálně dechberoucí běh skrz válečnou vřavou,který je jasným vrcholem filmu.A každá epizoda do filmu zapadá a má svou pointu,ne že ne.Díky absenci skutečně výrazného lidského hrdiny,se kterým by se mohl ztotožnit,se divák dostává do role pozorovatele,Spielberg diváka citově nevydírá ve stylu současného Hollywoodu,ale dojetí generuje přirozeně,skrze scénář a jednoduché,ale silné obrazy.Rozkládá se před námi příjemně pohádková mozaika války,která ještě nebyla v Hollywoodu mockrát představena,Spielbergův další naprosto odlišný postoj k žánru,ve kterém se objevil už několikrát,tentokrát v audiovizuálně mimořádně vypiplaném hávu.Mozaika,jejíž síla se sice s postupující stopáží lehce otupuje a leckdo proti ní může namítnout,že už zkrátka do této doby nepatří,ale já jsem si se Stevenem tuhle cestu časem do dob dávno minulých vychutnal.A odnesl si z ní pocit,že naivní megafilmy,které se za patos,barevnost a rozmáchlost nestydí,ještě nevymřely a stále dokáží v divákovi vyvolat krásné pocity. 75 %

Řeknu to takhle.Bylo mi třináct a Michael Bay přišel s filmem,ve kterém se sexy auta za jízdy měnila ve třímetrové roboty,kteří si pak dávali epicky přes držku za asistence největších trikových machrů.Kde hláška střídala hlášku,všechno parádně bouchalo,Shia LaBeouf byl nejsympatičtější za celou kariéru,finále strčilo do kapsy veškeré jiné akční orgie té doby a Megan Fox se ohýbala nad kapotou.A kde již zmínění obří roboti mluvili se silným přízvukem a pronášeli hlášky typu "Naval krychli,chlapče!". No řekněte,jak bych ten film mohl nemilovat? 95 %

"Sandy si myslí, že jsem gay. Julie si myslí, že jsem lesba..." Komedie,která má slabší místa,ale vtipnost těch nejlepších scén a fenomenální Dustin Hoffman zaručují,že nikdy nezestárne.A Bill Murray je borec. 90 %

Psychický teror,který lze jen velmi těžko interpretovat slovy.Stud je film nepříjemný na sledování,staví diváka do pozice chladného pozorovatele a předkládá mu portrét dnešní společnosti,odosobněné a citově lhostejné.Film se nesnaží vyprávět příběh,spíše představuje přehlídku existenciálních pocitů dvou klíčových postav,které do určité míry představují dvě životní etapy jedné osoby a nastavují zrcadlo samy sobě i společenskému stavu.Z psychologického hlediska jsme tu naposledy měli tak zajímavého hlavního hrdinu v Refnově Drive a celkově je Stud jedním z myšlenkově nejhutnějších filmů posledních měsíců.Trochu mu ubírá fakt,že jej už asi nikdy nechci vidět znovu.Z prostého důvodu - je to fakt síla. 85 %

Virtuózní óda na geniálního skladatele,kterou Miloš Forman potvrdil své mistrovství ve zobrazování jedinců,kteří vyčnívají ze společnosti,nehodí se do ní,přesto ji však vždy nějakým způsobem obohacují.Spojení hudby, obrazu, výpravy, kamery,kostýmů - filmová báseň.Tu pátou ale přihodím až ve chvíli,kdy se mi konečně poštěstí vidět Amadea v jednom celku.Je to ostuda,já vím,ale zatím jsem viděl jen kouskovaně (přičemž fenomenální závěr snad třikrát). 85 %Update: Konečně viděno v celku. Jedinečný film jedinečného režiséra a mistrovské dílo bez skutečného kazu. 95 %

Dva vynikající herci,jeden zručný režisér,vděčná zápletka,jejíž myšlenky a podtext nestárnou.A bohužel i časté zjednodušování jak problémů tehdejší společnosti,tak samotných postav a těžce nebavící pasáž u ženy a jejího synka v závěru.Útěk v řetězech není žádná nezapomenutelná pecka,ale velmi dobře fungující film,nad jehož stářím nemusí člověk zavírat oko a který bez problémů obstojí nejen v rámci žánru. 80 %

Realizace - precizní.Herecké výkony - skvostné.Atmosféra - jedna báseň.Nuda - obrovská. TTSS je film literární v tom nejhorším slova smyslu.Statické dialogy a celkově nedivácké směřování filmu způsobovalo,že šel často úplně mimo mě,pomalé tempo,které mi u jiných filmů nevadí,začane brzy ubíjet a ani Alfredsonova řemeslná zručnost a dokonalý smysl pro detail a charakterizaci postav mě nedokázala vytrhnout z letargie,do které jsem nevyhnutelně upadal.Čím víc o filmu přemýšlím,tím víc doceňuji jeho neprůstřelné kvality,ale to nic nemění na faktu,že subjektivně mi stopáž filmu připadala tak dvouapůlhodinová a ani jedna scéna mi neutkvěla v paměti a nestrhla po emocionální ani jiné rovině.Ano,to nebyl cíl filmu.A uznávám výtečnou skrukturalizaci,aktualizování témat asi třicet let staré knihy pro současné publikum nebo fantastický oldschool způsob filmařiny,který způsobuje,že film skutečně jakoby vypadl ze 70. let.Výsledek mě ovšem (možná i díky relativně svižně střiženým trailerům) zkrátka zklamal. 65 %