Sawy

Jak je ksakru možný, že i když jsem v podstatě od začátku věděl, kam to povede, odhadl jsem naprostou většinu dějových zákrut a jsou tady použitý všechna klišé sportovních filmů a rodinných dramat, stejně jsem to O'Connorovi sežral i s navijákem?! Ten bratrskej duel má prostě nehorázný koule a Warrior je správnej chlapskej film plnej velkejch gest, ran pod pás a emocí patřičně silnejch, jak se na daný téma sluší a patří. Hardy je démon, kterýmu z očí kouká všechna bolest světa. A v závěru jsem regulérně bulel. Prostě pecka a stydím se, že jsem těm nadšenejm reakcím nejdřív nevěřil ani nos mezi očima. 90 %

Pořád to perfektně funguje, jen škoda, že ideální dobu k tomu, abych si E. T. -ho zamiloval, už jsem bohužel promeškal. Takhle oceňuji především Spielbergovo obdivuhodné pracování se sentimentem, který není vůbec otravný, jeho precizní výstavbu celého děje a fakt, že i když pořád jde o pouhou pohádku, dokázal ji nesmazatelně zapsat do dějin kinematografie. Což je věc, která se podaří jen skutečným velikánům. 85 %

Pompézní, excentrický a zvláštním způsobem nostalgií provoněný film, který jakoby se k nám propadl z jiné éry. Proto se setkává s odmítavými reakcemi, přestože představuje jedno z nejkomplexnějších a nejrafinovanějších filmových děl za dlouhou dobu. Stejně jako v Austrálii, i v Gatsbym si Luhrmann hojně bere z klasického Hollywoodu, formálními postupy i celými scénami horlivě odkazuje, aniž by odváděl pozornost od dění na plátně a navzdory vizuálním kudrlinkám dokázal celému příběhu zachovat hloubku. Tedy alespoň já jsem si ji tam našel, což může být nadinterpretace, ale to je fuk. Je dobře, že se filmaři čím dál častěji odvažují vnášet do vod literárních adaptací trochu odvázanější nápady, v kterémžto směru mi Velký Gatsby sedl mnohem více než kupříkladu Anna Karenina. Jeho forma se může zdát rozevlátá, žánrově i tempem nevyrovnaná, o to promyšlenější a koncepčně pevnější však uvnitř je. Vyložená radost sledovat, interpretovat a rozebírat po všech stránkách, protože ať už je ten film jakýkoliv (jakože rozhodně ne všem přístupný a univerzálně fungující), rozhodně není prázdný. A uhranul mě v tolika momentech a tak silně dozníval, že zkrátka nemůžu v hodnocení ustoupit ani o píď. 90 %

Brilantně napsaný noir, který díky své fantastické retro atmosféře skutečně jakoby vypadl z 50. let minulého století. Je komplikovaný, dává si na čas s představováním postav i nastolením základní dějové linie (v příběhu jsem se naplno chytil až někde v polovině), ale ve finále tuhle poctivou přípravu stoprocentně zužitkuje a přetaví v pevně sevřený a zarputilý biják bez vyloženě slabého místa. Nepředvídatelné, špičkově zahrané, skvělé. 95 %

Temný rytíř s vtipy, kterého nám tak trochu slibovaly trailery, to nakonec není a nejsem si ani jistý, jestli bych třetího Železňáka postavil nad úroveň jeho originu, který mám i po těch pěti letech stále moc rád. Jisté ale je, že marvelovská Fáze 2 byla odstartována zatraceně zábavným filmem, který napravuje dojmy po ne úplně zvládnuté dvojce a zároveň po monstrózní pouťové atrakci jménem Avengers vrací tohle jedinečné superhrdinské univerzum zpátky na zem. Protože tentokrát jde spíš o Tonyho Starka než o Iron Mana a to je moc dobře. Příběh je osobnější, Tonyho fasáda neotřesitelného playboye se hroutí pod náporem psychických problémů a paranoie a celý příběh dostává vážnější kontury než na jaké jsme byli v doposud výhradně limonádových snímcích od Marvelu zvyklí. Zároveň je ale moc dobře, že film neztratil tolik potřebný humor, cit pro nadsázku a sebeironii. Což je všechno nade vší pochybnost zásluhou Shanea Blacka, který evidentně přesně věděl, co Iron Man potřebuje. Takže se nesnažil v epičnosti konkurovat Avengers, což by byla slepá ulička, stejně jako nešel tak úplně po moderním trendu temnoty, která se do popcornem provoněné série tak úplně nehodí. A obzvlášť ne miliardářskému floutkovi Tonymu. Což neznamená, že by zároveň neprohluboval jeho charakter, naopak, ve trojce se hlavní postava posune zatím vůbec nejvíc. Scénář jej staví do situací, ve kterých jsme jej ještě neviděli, často se tenhle technický hračička musí bez technologií úplně obejít, je konfrontován s hříchy své minulosti, trpí záchvaty úzkosti... A právě tyhle sekvence, mezi kterými úplně nejvýš ční anabáze v zasněženém městečku s malým klukem, jsou na filmu suverénně nejlepší. Když Black poruší zavedený koncept nějakým nečekaným úkrokem stranou a podvratně obrátí divákova očekávání úplně naruby. Stejně tak potěší, že třetí Iron Man nefunguje zdaleka jen jako popcornový blockbuster, ale má v sobě nepřehlédnutelné prvky například buddy-movie, thrilleru či (samozřejmě) situační komedie. Abych byl ještě přesnější, film v těchto žánrových odbočkách funguje mnohem lépe než když se pokouší o blockbusterovou akci a velkolepost. V tomto ohledu nejvíc trčí finále, které by moc chtělo být osudové a adrenalinové, ale osudovost z něj na mě nedýchla ani jednou, zatímco akce byla spíš než cokoliv jiného zmateným poletováním po plátně, ve kterém (narozdíl od zbytku filmu) nebyl prostor pro zábavné detaily, které by ji nějakým způsobem ozvláštnily. Destrukce Starkova domu či scéna, ve které se Tony vydá na padouchy bez obleku, vyzbrojen potřebami pro kutily a vánočními ozdobami, mě tak paradoxně bavily mnohem více než celé grandfinále. Což ovšem pozitivní dojem z filmu jen těžko mohlo vyloženě devalvovat. Má totiž opět s gustem hrajícího Downeyho, brilantně pracuje se zápornými postavami (Pearce vzbuzuje respekt, Kingsley si vděčnou roli vyloženě užívá), precizně prohlubuje kořeny marvelovského vesmíru a celkově zvládá napínat i bavit prakticky po celou svou akurátní stopáž. Zkrátka další zvládnutý otvírák letní sezóny, který si někdy s gustem dám podruhé a věřím, že bude bavit stejně, ne-li ještě lépe než napoprvé. 85 %

V určitých momentech (a není jich málo) krásný film, jímž zpracovávaná témata jsou mému srdci velmi blízká, stejně jako ústřední herecká dvojice + zajímaví, méně známí herci ve vedlejších rolích. Po okouzlující asi první půlhodině ale začne film více a více upadat do vod monotónnosti, postavy se plácají od ničeho k ničemu a samotná válka hraje oproti osobním životům protagonistů podružnou roli. Což je škoda, protože právě scény, ve kterých jim válka zásadním způsobem ovlivní život, patří mezi ty nejlepší. Jinak by filmu neuškodilo trochu víc špíny na úkor přehnané estetizovanosti, která se s příběhem trochu tluče. Přes řadu výtek jsem si ale film oblíbil. Chvílemi mě iritoval, trochu i nudil, ale jakmile začala hrát Nirvana, odněkud vykouknul optimistický Emilův kukuč či byl na plátně charismatický medvěd Gojko, vyloženě se mě Příběh mého syna dotýkal. Za to ty slabší čtyři hvězdy dát musím. 75 %

Nevědomí z logických důvodů postrádá duchaplnost a invenci levnějších sci-fi žánrovek, které naplňují kina v posledních letech čím dál častěji (např. Moon, Správci osudu, Looper...). Oproti nim má ale tu výhodu, že je to DRAHÁ sci-fi žánrovka. A tam, kde na výše zmíněné filmy nestačí originalitou a svěžestí, tam je drtivě poráží svým dokonale pěstěným audiovizuálem. První půlhodina představuje v podstatě bezdějovou, ale pocitově dokonale naplňující pastvu pro oči, která si absolutně v ničem nezadá s TRONem. Vyprázdněné apokalyptické exteriéry dalece překonávají vylidněný New York z Já, legenda a v kombinaci s M83 tvoří dokonalou symfonii, která jednoduše bere dech. A kterou bych se zvládl bez nejmenších problémů dvě hodiny opájet, i kdyby se Cruise celou dobu jen proháněl zdevastovanou planetou, občas do toho zahlásil a sem tam vytáhl z rukávu nové technické udělátko. Je to až zvláštní říct, ale děj, který po čase zkrátka musí přijít na řadu, ten film vyloženě kazí. Protože jakmile do něčeho tak dokonalého vstoupí něco tak chatrně držícího pohromadě, kontrast diváka skoro až srazí ze sedačky. Kosinski k postavám přistupuje jako k předmětům, dialogy snímá rutinně a nezáživně, zvraty jsou v jeho podání cítit na míle daleko... přesto jej ale považuji za ohromně talentovaného realizátora a jednoho z nejzajímavějších autorských režisérů v Hollywoodu. Protože i když mě děj v jeho filmech nebaví, ta designérská preciznost mi to tak jako tak vynahradí a ve finále mu jeho produkt stejně nedokážu naštvaně omlátit o hlavu, spíš spokojeně zavrním a lačním po přídavku. Asi jsem holt povrchnější než jsem si ochoten připustit. A taky mám moc rád tyhle mohutné sci-fi koncepty, kterých si letos ještě navýsost užiju. Nevědomí jako první vlaštovka má své mouchy, ale jako celek mi lahodila víc než dost. Teď stačí jen doufat, že ve svém třetím filmu už režisér dokáže svému pětihvězdičkovému vizuálu vtisknout i kvalitnější než dvouhvězdičkový příběh. Jakmile to zvládne, nade vší pochybnost se bude moci počítat mezi žijící sci-fi klasiky. 80 %

"I miss my donkey..." Yep, opět hodně vtipná záležitost plus mínus na stejné úrovni jako jednička. Jen je tu více Jaye a Tichýho Boba, znásilněných zvířat a, pokud se to v této souvislosti vůbec dá říct, nostalgie. Smith svým postavám rozumí, stejně jako svým divákům, což je znát. A diskuze Star Wars vs. Pán prstenů je ještě lepší než výklad etických problémů při útoku na Hvězdu smrti v jedničce. 85 %

Smál jsem se hodně, i když jsem se za to občas styděl :-) 85 %

První hodina a půl představuje rodinnou pohádkovou sterilitu nejvyššího kalibru. Po osobitosti ani památky, triky maximálně rozporuplné (nemůžu si pomoct, ale obři jsou otřesní), po nějakých zajímavých diváckých atrakcích ani památky. A to rozpočet nabobtnal nad 200 mega! Jediný herec, který není nudný, trapný či prkenný je Ewan, hlavní hrdina na pěst. Navíc je vyloženě k pláči sledovat, jak se tvůrci evidentně nemohli rozhodnout, jakým stylem chtějí tuhle pohádku vlastně uchopit. Takže je to částečně odlehčené, částečně čistě pohádkové, částečně by si tvůrci jistě přáli, aby byl příběh úspěšně ukotven v realitě a takhle bych ještě mohl pokračovat. Tohle prostě není podívaná hodná tak talentovaného tvůrce, jakým Bryan Singer bez nejmenších pochyb je, tohle se nedohrabe ani na průměr. Hodně se toho ale zlomí ve chvíli, kdy obři konečně hupsnou z nebe mezi lidi. Najednou tu máme napětí, zajímavě řešené a často odvážné scény, konečně jsou alespoň trochu vidět prachy do filmu vložené. Celá závěrečná bitva mě už vyloženě bavila, sterility se sice úplně nezbavila, ale co se týče zábavnosti a divácké atraktivity, lepší blockbusterovou scénu jsem letos ještě neviděl. Ale Bryane, nestačí jen zabrat v závěru a doufat, že divák zapomene na nudný zbytek, takhle to nefunguje a celkové dojmy z Jacka jsou jednoznačně rozpačité. Po celou dobu sledování jsem si říkal, čím by chtěl vlastně vyčnívat, čím by si mohl získat diváky a nic takového jsem v něm nenašel. Jen neosobitě odvedené řemeslo se slušným závěrem, které ale v dnešní konkurenci nemá moc co nabídnout. Neoslní triky, scénářem už vůbec ne (je to pohádka), schází mu velké herecké hvězdy, takže v podstatě nemá čím nalákat. Proto ostatně taky propadl. Těžko se tomu divit, protože i když není úplně špatný, Jack a obři to víc než na průměr prostě nedotáhnou. 60 %