Sawy

Když se na to koukám kolem a kolem, nemůžu pořád přijít na důvod, proč Osamělý jezdec vlastně propadl. Ze všech letošních velkofilmů pro mě má totiž asi nejblíže k představě o tom, jak má vypadat letní zábava pro masy. Máme tu superhvězdného Deppa v další ulítlé kreaci, režiséra Pirátů z Karibiku oživující další polomrtvý žánr popcornovou estetikou, velmi dobře střižené trailery ukazující spoustu blockbusterových atrakcí a čtvrtmiliardový rozpočet poukazující na fakt, že se rozhodně na ničem nešetřilo. A kupodivu, ani výsledný celek není špatný a jako jednoduchá zábava bez nejmenších potíží obstojí. Přesto jde o jeden z největších propadáků roku, takže někde se něco nehorázně pokazilo. Nejvíc asi ve faktu, že se do westernové látky vecpalo tolik peněz. První Piráti taky nebyla levná záležitost, ale tohle muselo vydělat alespoň 700 milionů, aby se to dostalo do plusu. A jako látka, jejíž předlohu zná asi deset lidí po celém světě, prostě neměla diváckou skupinu. Depp se okoukal, westerny netáhnou a jakmile se v traileru na chvíli objeví poušť, je daný film předem odsouzen k neúspěchu. Nemůžu ale tvrdit, že mě to vyloženě mrzí. Film jsem si sice v rámci možností docela užil, ale zároveň mě na něm toik věcí iritovalo, až jsem rád, že tvůrci dostali přes prsty. Osamělý jezdec je neskutečně zbytečně přetažený, to zaprvé. Úpně zbytečné je rámování rozhovorem starého Tonta s chlapcem na pouti. Střední část je celá hluchá svou snahou vecpat do stopáže co nejvíc klasických westernových propriet. Zbytečně se scénář snaží i dát jakous takous hloubku hlavním postavám, které jsou ovšem snad tou vůbec největší slabinou filmu. Hammer je nudař, kterému bych hlavní roli v blockbusteru už v životě nesvěřil (zlatý Taylor Kitsch), no a Depp... Depp sice nehraje dalšího Sparrowa, kéž by ale hrál. Protože jako Tonto nebaví. Výrazový rejstřík jen kopíruje různé jeho předchozí postavy, většina gagů sotva vyloudí úsměv na tváři, chemie s hlavním protagonistou nula. Je to trápení sledovat takhle talentovaného herce utápět se v postavě, která jeho kariéře nemůže absolutně nic přinést a jen jej v očích diváků shodit. Celou stopáž taky brutálně natahují úplné WTF zbytečnosti typu celé postavy H. B. Carter či masožravých králíků (ty jsem doteď nepochopil a bojím se, že ani nepochopím). Verbinski umí skvěle prodat rozpočet, takže film i ve vyloženě slabých momentech vždycky alespoň krásně vypadá, triky absolutně bezproblémové, organicky zapadající do prostředí Divokého Západu, o to větší škoda je, že film není o hodinu kratší, byl by levnější, úspěšnější a rozhodně i kvalitnější. Jako celek jej nemůžu naplno odstřelit, protože má solidní záporáky, parádní Zimmerovu hudbu a především ultimátní, skoro půlhodinové vlakové finále, které jako jediná část filmu naplno zúročí potenciál látky, Deppa i rozpočtu. Takhle svižný, nápaditý a zábavný měl být celý film a šlo by o stejně svěží podívanou, jakou byla před deseti lety jednička Pirátů. Tedy o třídu větší pecka, než Osamělý jezdec ve své konečné podobě. 65 %

Jako když se po letech setkáte se starými přáteli, na které jste zpola zapomněli, ale kteří vám v hloubi srdce moc chyběli. Pocit, který jsem si z filmu odnesl, je nezprostředkovatelný slovy. Proto si jej musíte zakusit na vlastní kůži, protože je o co stát. Absolutní vrchol nekýčovité romance. 90 %

Čím ponejvíc trpí Světová válka Z, jinak velmi solidní hollywoodské řemeslo? Tím, že působí jen jako intro do zajímavého světa plného zajímavých příběhů, z nichž byl odvyprávěn jeden z těch ne úplně nejlepších. Jako bych se díval na pilot za 200 milionů dolarů, který má své skvělé momenty, výborného Pitta a zajímavou atmosféru, která se postupem filmu mění, ale u kterého mě stejně nejvíc zaujaly ty prostřihy na konci, ve kterých jsme viděli útržky událostí nepoměrně zajímavějších, než byly uplynulé dvě hodiny. Navrch je to po dramaturgické stránce strašnej guláš, ve kterém je nacpaný rodinný survival, investigativní pátrání i adventurní napínavá schovávaná a navzájem se to docela tluče. Každá část zvlášť má něco do sebe, nejvíc se mi pozdávala finální třetina v laboratořích. Ovšem celková nesourodost filmu dost ubírá na možném emocionálním dopadu, který jsem nepocítil, navíc film v téhle podobě nemá pořádnou vlastní tvář, ale působí spíš jako slepenina několika jiných snímků podobného ražení. Vzhledem k přetáčkám a celkově problematickému vývoji bychom ale možná za ten solidní nadprůměr měli být asi rádi. A já můžu doufat ve vyrovnanější sequel, který vytěží potenciál látky skutečně na maximum. 70 %

Osm sérií plných cynismu, nesrozumitelných lékařských pojmů, citově nepoužitelného génia v hlavní roli a spousty vedlejších postav, které jsou napsané a rozvedené mnohem lépe, než by se na první pohled mohlo zdát. A v neposlední řadě taky perfektně fungujících emocí. Ještě mám před sebou úplně poslední epizodu, snad bude závěr důstojným zakončením celého nezapomenutelného seriálu s nejlepší hlavní postavou široko daleko.

OK, asi je to moje chyba. Protože jít do kina na šestý díl nějaké série a neobtěžovat se předtím nakoukat ani jeden předchozí díl je blbost. Ale abych byl úplně upřímný, nejsem si jistý, že by ten film dával smysl, i kdybych před ním zkouknul všechny předchůdce čtyřikrát. Strašlivě přepálená záležitost po všech směrech, stopáží počínaje (130 minut? Seriously???), množstvím postav pokračuje a monstrózními akčními scénami konče. Je sice hezké, že v akčním filmu tvoří samotná akce opravdu snad více než hodinu stopáže, ale kvantita na úkor kvality se vskutku nevyplácí a v tomto případě je většina honiček nepřehledná, většina bitek špatně zrežírovaná a závěrečná akce je tak dlouhá a monotónní, že začne po chvíli nudit. Což je strašně špatně. Navíc je to celé strašná drsňácká póza, která přestala být cool nejpozději v půlce devadesátých let. Jediná zajímavější postava je záporák Luka Evanse, který je zároveň jediným z herecké sestavy, který po většinu času nebudí posměch. Což je způsobeno hlavně tím, že mu do úst není vkládáno tolik klišovitých a smysl nedávajících replik jako ostatním. Protože tady neexistují dialogy, jenom hlášky. A jak moc může dávat smysl tuna hlášek naskládaných za sebou? Jako člověk, který z celé série opravdu viděl jenom tohle, nemůžu moc soudit, ale mám pocit, že Rychle a zběsile je tak trochu ve slepé uličce. Proto je dobře, že další díl režíruje někdo jiný než Justin Lin. Pokud sedmička ubere na akci a měřítku a dá příběhu osobnější odstín, mohl by vzniknout velmi solidní akční film. Tohle ale není vůbec daleko od něčeho, čemu se kultivovaně říká sračka. 50 %

"Už vím, za co nás Bůh trestá. Za všechno..." Aguirre, hněv boží zkřížený s Valhalla Rising, to celé mixnuté ujetostí Kanibal! Muzikál. Ve výsledku strašná úchylárna, která sedne asi jen dvaceti procentům diváků. Mezi které se hrdě řadím, protože úchvatná černobílá kamera, parádně ulítlé postavy a přímo zabijácké hlášky mi poskytly vskutku hypnotizující zážitek. Je to divné, nemá to řád, vzpírá se racionálnímu uchopení a svou atmosférou mě to jednoduše pohltilo, takže palec suverénně nahoru. 85 %

Film, který mi ukázal tu odvrácenou stránku karlovarského festivalu... 20 %

Poctivá duchařina, možná až moc. Žena v černém neusiluje o originalitu, je spíše řemeslně výborně zvládnutým žánrovým cvičením v zažitých hororových schématech, které v rámci možností funguje, jak má, ale nikdy se divákovi vyloženě nedostane pod kůži. A hlavně jej nevyděsí. Protože lekačky, při kterých zvuk vyletí do závratných výšin, nemůžou zakrýt fakt, že celý film směřuje trochu odnikud nikam a ačkoliv je atmosféra strašidelného domu vytvořena zdařile, celkově se prostě není moc čeho bát. Ucházející žánrovka, nic víc, nic míň. 60 %

Místo na moderní civilnost a temnotu vsadil Zack Snyder při vytváření nového Supermanova originu na osudovost, rozmáchlost a emoce. A Muž z oceli je díky jeho velikášskému přístupu, který se odlišuje jak od Nolana tak od Marvelu, brilantním svěžím větrem mezi stále přibývající komiksové adaptace. Je to fantastická úvaha nad přítomností Boha v našem světě a není ani tolik o Supermanovi, jako o nás samotných, o naší reakci na takovou osobnost. Začátek na Kryptonu je osudovější a rozmáchlejší space opera než celý nový Star Trek. Co následuje potom, je nadstandartně dobře odvyprávěný blockbuster, který má jasně danou strukturu, hlavu a patu a postavy, které oslovují. Emancipovaná reportérka Lois, obě otcovské figury, rozzuřený generál Zod... Ti všichni mají nemalý vliv na postavu hlavní, která se teprve tvoří. Která ještě není tím dokonalým příkladem superhrdiny, ale je na ní jasně vidět, že k němu nezadržitelně směřuje. Henry Cavill není skvělý herec, ale je skvělý Superman, do role padl dokonale. Nakonec přijde epický závěr, jehož měřítko, trikovou vypiplanost a celkovou kulervoucnost už letos nemůže nic překonat a souboj Zoda s Kal-Elem se hrdě zařadí mezi nejepičtější akční scény všech dob. Jako takový je Muž z oceli nejvyzrálejším režijním počinem Zacka Snydera, ojedinělým a následováníhodným počinem v rámci komiksových velkofilmů a nejopulentnější kinozážitek za zatraceně dlouhou dobu. Dokáže dojmout k slzám, vyrazit dech svým měřítkem a ohromit způsobem, jakým do sebe dokázal absorbovat tolik děje a přitom nepůsobit ani přetaženě, ani přeplácaně. Pokud jde opravdu o startovní čáru pro Justice League, nemohli si Warneři přát lepší nakopnutí. 95 %

Moc hluboko Do temnoty nás nakonec nový Star Trek nezavedl a pokud jej budu nemilosrdně srovnávat s prakticky dokonalým předchůdcem, kulhá při tom pokusu na obě nohy. Nicméně je třeba jej vnímat ve více souvislostech. Jako další, v nitru velmi sofistikovanou, součást trekovského univerza. Jako hardcore space operu, která tu zase dlouho nebyla. Jako letní blockbuster, který v této kategorii stále ční velmi vysoko nad velkou částí konkurence. Ze svého pohledu jej mohu hodnotit jen velmi přibližně, protože v rámci série mám značně omezený rozhled a nemám nejmenší tušení, jak bude film působit na člověka, který má nakoukané staré filmy i seriály. Každopádně mě mnohé stránky filmu zklamaly. Jak jsem poznamenal na začátku, slibovaná temnota a s ní spojené emoce nefungovala téměř vůbec, je to jízda na horské dráze se spoustou atrakcí, kterou nějakou tou osudovostí naplňuje jen maximálně fungující padouch. Oproti jedničce je sequel prázdnější, s mnohem slabším měřítkem. A konečně se napno nevyužije potenciál všech členů posádky (u Karla Urbana to zamrzí nejvíc). Pořád je tu ovšem Abramsův hladký režijní styl, který mnohé zachraňuje a díky němu, dobrému tempu i spolehlivé chemii mezi Kirkem a Spockem se stále jedná o navýsost nadprůměrný a spolehlivě zábavný blockbuster. Který jen zkrátka nepřekonal svého předchůdce a do puntíku nesplnil to, co nasliboval a co jsem od něj očekával. Podobný případ jako loni Temný rytíř povstal. 80 %