Botič

Podívat se na zombie apokalypsu schizofrenní optikou drogově závislého člověka je na celých Fear the Walking Dead zatím to nejlepší. Upachtěnému pokračování, které se mátoživě plouží do srdcí diváků, ale chybí nosnější příběhová linka a zajímavější charaktery. Takhle je to hodně roztažené a málo znepokojující. UPDATE: ve výsledku je první polovina soustředěnější a mnohem zajímavější, než její militaristický dovětek, který ve finále nedává prakticky žádný smysl. Kdo to sakra píše?

Nejsem, co se domníváš, ale něco docela jiného. Něco na té Margo Rothové Spiegelmanové je. Mladí a neklidní na hořkosladké cestě za jedním mýtem, pochopením sebe sama a dospělostí. Odklon od předlohy v druhé polovině příběhu prospěl - výsledek je tak sice přímočařejší, ale mnohem čistší, než pubertálními hormony poháněná předloha.

Evansův crush song, který mi připomněl nejednu probdělou noc strávenou ve městě, hrdinské dobývání (ne)dokonalého protějšku nebo moje oblíbené kouzelnické číslo nazvané „útěky na tisíc způsobů“. Křehká devadesátiminutovka, která možná na začátku lehce pokulhává, ale nakonec rozbuší srdeční sval jako už dlouho nic.

Natočené je to skvěle, ale Glenn Ficarra a John Requa tentokrát tříští pozornost do tolika směrů, až je celá ta jejich dokonale promyšlená hra neskutečně ubíjející. Romanci oba pánové ale pořád zvládají na výbornou.

Naše volby máme už dávno předplacené. Lisbeth Salander našla rovnocenného protihráče! Kousavé, radikální a místy hodně těžké! Divím se, že pod tím není podepsané duo Fincher&Sorkin. F@ck society!

The DUFF má náběh na to stát se za pár let podobnou klasikou asi jako Clueless.

Pilot: Vlastně docela překvapení. Sice pořád nechápu snahu vyšlapat si úplně novou cestu s pomocí nové mytologie a nové masky, kdy to místy působí jakoby se tvůrci snažili navázat spíš na Pátek 13 a šikanováním hlavní hrdinky zas na Halloween, než na sérii Vřískot. Ale v závěru se slibují poměrně velké a zajímavé věci. Tak schválně. Update: Je vidět, že za tímhle dílkem nestojí scénárista formátu Kevina Williamsona. Tvůrci mají žánr v malíku tak nějak napůl a stejně tak šlape i celý seriál.

Colin Trevorrow je tak trochu zloun. Hned na začátku dostane diváka přesně tam, kde ho chce mít jenom tím, že mu hází jednu nostalgickou kost z Jurského parku za druhou a dojí tak emoce na maximum. Máloco na mě v poslední době fungovalo tímhle "vyděračským" způsobem, jako Jurassic World. Ve výsledku je mi celkem jedno, že je to brutálně sestříhané a mentálně spíš na úrovni takového Jumanji.

Zatraceně dobře natočený kýč jak od Rosamunde Pilcherové, který má tu smůlu, že pro něj už v dnešní době snad ani není místo. Jinak nejlepší role Harrisona Forda minimálně za posledních pět let.

Přímočaré bez zbytečných škobrtnutí a díky Haley Bennett vlastně i docela fajn. Jen ten rádoby okultní background je na ránu baseballkou.