Botič

Zase ta velká gesta, propaganda, mediální manipulace, totalita a jako bonus tentokrát kulisy Berlína. Důstojný konec solidní série, kterému se ale nepodařilo překročit stín vržený HG: Catching Fire. PS: Ty podzimy bez Katniss Everdeen budou teď rozhodně šedivější.

Mnohem lepší a zábavnější než první Maze Runner.

Rádoby feministické drama o silné rockerce, která dala přednost zpívání cover verzí v jednom zaplivaném pajzlu v LA před vlastní rodinou. Do poloviny docela fajn vztahovka, z které se vyklube laciná podívaná o dospívání v každém věku, zodpovědnosti a smíření se s rodinou jdoucí na ruku snad úplně všem rasám a sexuálním menšinám, díky čemuž to v závěru působí neuvěřitelně vyumělkovaně až odpudivě.

Srdcervoucí ale zároveň proklatě vtipná jednohubka, která je díky Lily Tomlin nezapomenutelná.

[The Director's Cut] Rozmáchlý, dekadentní a hořkosladký flashback o nejedné cestě za americkým snem, který je vydlážděný třpytky, stroboskopy, sexem a drogami, ale do ultimátního kýče jak od Baze Luhrmanna mu ještě dost schází.

Když je natáčení filmu něco jako válka!

Gotický horor, naivní romance a pohádka v jednom, kde herci citují Janu Eyrovou a hrají své party, jakoby byly vystřižené ze Shakespearovského dramatu, ale pořád tomu chybí nějaká ta hořkost nebo naopak sladkost, která by dokázala probrat otupělé smysly a posunula by tuhle lacinou podívanou na nezapomenutelný zážitek. Guillermo del Toro hraje hned od začátku s otevřenými kartami, zbývá mu tak pouze vizuální stránka, s kterou může překvapovat a už i ta začíná místy působit lehce vyčerpaným dojmem, i přesto však Purpurový vrch nelze úplně odstřelit.

Ryan Murphy v AHS: Hotel zpočátku naservíroval divákům přesně to, co sliboval už dva roky a co jsem očekával od Coven a částečně i od Freak Show – módní, krvavou a sexy noční můru, kde si postavy vjedou do vlasů div ne rovnou na mole v průběhu módní přehlídky. Murphy tentokrát skládá poctu srdcovkám jako je Osvícení, Hlad nebo Se7en, jenže z originální vaty, která by měla držet jednotlivé výjevy pohromadě se nakonec stala největší slabina páté sezóny. Výsledek se tak podivně tříští, nedrží pohromadě, přichází s neuspokojivými řešeními a spěje k pochybnému happy endu.

Failure is not an option!

Emancipované princezny, králové posedlí animatronickými nestvůrami a postavy toužící po lásce, mládí nebo rodinném poutu v dechberoucích příbězích bez šťastných konců. Matteo Garrone si vystačí s minimem slov, zato nechává diváky strhnout neuvěřitelnou výpravou a místy je trýzní tak akorát bolestivými výjevy, z kterých není dobře po těle. Malý zázrak, který by měl sloužit českým tvůrcům jako ukázka toho, že i dnes mohou vznikat epické pohádky bez CGI. Ano, koukám na tebe Tomáši Krejčí.