Botič

Filmová pocta jednomu nesnesitelnému Francouzi a WTC plná vizuálních kejklí, které ale paradoxně chybí vzpomínaná pokora a hluboké poklonění se před divákem.

Formálně vynikající, ale obsahově odpudivé a stereotypní snad každým slovem a činem.

James Bond jako kus šutru pohybující se ve vyprázdněných kulisách, odkaz jedné éry a svým způsobem i břemeno, s kterým se musí potýkat současní tvůrci. V jednotlivostech dechberoucí podívaná, která je ale ve svém celku neskutečně úmorná a spolehlivě funguje jenom jako showroom toho nejmodernějšího a nejluxusnějšího co se za poslední roky objevilo na trhu.

Zase ta velká gesta, propaganda, mediální manipulace, totalita a jako bonus tentokrát kulisy Berlína. Důstojný konec solidní série, kterému se ale nepodařilo překročit stín vržený HG: Catching Fire. PS: Ty podzimy bez Katniss Everdeen budou teď rozhodně šedivější.

Mnohem lepší a zábavnější než první Maze Runner.

Rádoby feministické drama o silné rockerce, která dala přednost zpívání cover verzí v jednom zaplivaném pajzlu v LA před vlastní rodinou. Do poloviny docela fajn vztahovka, z které se vyklube laciná podívaná o dospívání v každém věku, zodpovědnosti a smíření se s rodinou jdoucí na ruku snad úplně všem rasám a sexuálním menšinám, díky čemuž to v závěru působí neuvěřitelně vyumělkovaně až odpudivě.

Srdcervoucí ale zároveň proklatě vtipná jednohubka, která je díky Lily Tomlin nezapomenutelná.

[The Director's Cut] Rozmáchlý, dekadentní a hořkosladký flashback o nejedné cestě za americkým snem, který je vydlážděný třpytky, stroboskopy, sexem a drogami, ale do ultimátního kýče jak od Baze Luhrmanna mu ještě dost schází.

Když je natáčení filmu něco jako válka!

Gotický horor, naivní romance a pohádka v jednom, kde herci citují Janu Eyrovou a hrají své party, jakoby byly vystřižené ze Shakespearovského dramatu, ale pořád tomu chybí nějaká ta hořkost nebo naopak sladkost, která by dokázala probrat otupělé smysly a posunula by tuhle lacinou podívanou na nezapomenutelný zážitek. Guillermo del Toro hraje hned od začátku s otevřenými kartami, zbývá mu tak pouze vizuální stránka, s kterou může překvapovat a už i ta začíná místy působit lehce vyčerpaným dojmem, i přesto však Purpurový vrch nelze úplně odstřelit.