MY 2

Hrůza. Proboha, to je za trest, i když nemáte absolutně žádné očekávání. Utrpení téměř od začátku až do hořkého konce. Řekněme, že námět by nebyl špatný. Řekněme, že při nějaké zvláště podivné konstelaci by se mohlo stát, že zákaznice zavolá uprostřed noci svému kadeřníkovi, on to nejen zvedne, ale ještě jí dovolí, aby u něj přespala. Tato situace by ještě mohlo být reálná, protože zákaznice je velice rozrušená, a po roztržce s manželem i pohmožděná. Mohlo by se i stát, že mezi touto dvojicí vznikne nějaké přátelské pouto. Ale způsob, jakým je to v tomto filmu prezentováno, selhává, protože všechny tyto situace nejsou podány uvěřitelně. Dialogy by ještě nebyly TAK zlé, ale filmu asi chyběl funkční dramaturg, protože když už replika není zcela stupidní, tak ji zabije intonace či celkový přednes. Plodková hrát neumí, ale na její obhajobu, tak de*ilní a blbě napsanou postavu by asi zahrál dobře málokdo (99% jejích počinů je nepochopitelných - nejvíc asi vyčítání kadeřníkovi-kamarádovi, že střídá partnery, na což jí on musí dennodenně připomínat, že je u něj pouze na návštěvě...). Steinmasslová se snaží, ale role stereotypně myslící snobky jí nesedne, takže nic. Sobota trapně přicmrndává svým obvyklým způsobem. Na druhou stranu se oba zúčastnili nejlepší scény z filmu, lépe řečeno jediné vtipné scény - bitky u kadeřníka v obýváku. A dostáváme se k vrcholu - masturbační scéna! Masturbační scéna bohužel není vtipná, jak bych bývala očekávala. Bohužel se divák (já) až stydí (a nejde o masturbaci, ale o tu scénu) a strká hlavu do písku, nebo pod peřinu. Obsahově je film PLNÝ stereotypů, které bych očekávala ve filmu z rozpětí let '86 - '94, a ne o dvacet let později. Jak jsem psala na začátku, a nevím přesně, kolikrát jsem to nahlas zvolala při sledování: za trest! Jako poslední věc zmíním naprosto otřesný hudební doprovod - zas ty sladkobolné ušeptané melodie s bezpohlavními vokály. Hrůza. (09.12.2015)

Ty dvě hvězdy jsou za Ondřeje Nosálka. Doteď jsem ho neznala, ale tady v té roli zazářil. Plodková je hrozná, ještě v žádné roli jsem ji však neměla méně radši, než tady. Co sakra byla jako premisa? Jak se nějaká ženská po hádce s manželem rozhodne uprostřed noci zavolat svému kadeřníkovi (ano, kadeřníkovi, ne kamarádovi, ale cizímu člka, co jí dělá 1x za měsíc hlavu a vyká si s ním) a nastěhovat se mu do bytu? WTF? A on ji nechá, aby se mu tam nastěhovala? Už tady to vůbec nefungovalo, no a co se dělo dál? Jakože se gay nechá sbalit ženskou? To se jako čeští scénaristi snažili ukázat, že gay je volba a když bude chtít, může být s ženskou? Nope, všechno špatně. Jestli to mělo být jakože nějaké hluboké téma o uvědomování si a objevování sexuální orientace, tak pak to bylo hodně blbě podané. Jen Nosálek zahrál svou postavu naprosto skvěle a díky tomu jsem se na film taky dodívala a totálně ho neodepsala. (08.03.2021)

Homosexuálna časť výborná a dokonca nehorázne sympatická ( = bohovský Nosálek, on akože vážne nie je teplý ?!), všetko ostatné kolíše spracovaním ( nie ideou ) medzi nudným, triviálnym, otravným a násilným... ale v konečnom dôsledku ten film aj tak nedokážem odsúdiť tak, ako som mal väčšinu stopáže v úmysle - ale to opäť jedine a predovšetkým vďaka perfektnému Nosálkovi, ktorý film proste utiahol na vlastnom výkone. (23.11.2014)

Bude něco shnilého v kinematografii české, když si kritik na projekci díla podpořeného Českou televizí a Státním fondem kinematografie poznamená „Zlaté Babovřesky“. Až k takové kacířské myšlence doženou některé prvky titulu MY 2, společného scenáristického díla spisovatelky Radky Denemarkové a režisérky Slobodanky Radun. Říká si romantické drama, což přeloženo do běžné mluvy značí, že třicátnice provádí umělohmotnou sebeanalýzu slovníkem deníčku náctileté: „Nevím, co to provádím, nevím, kdo jsem, nemohu vymazat, že jsem žila ve lži, potřebuji se nadechnout.“ Zároveň se tváří i hýbe vždy dekorativně jako loutka, i když si jen maže rohlík máslem. Na začátku uteče od manžela, který ji podvádí, ke svému homosexuálnímu kadeřníkovi, jehož skoro nezná; poté s hostitelem dlouze rozpráví, bloumá po Praze, řídí mu city i domácnost, aby ve finále zjistila, že sdílení vany a náklonnosti asi nestačí. Stačilo se zeptat. Vztah žen a gayů představuje zajímavý motiv, ale v pojetí filmu MY 2 z něj crčí papírová nuda proudem. Většina postav v sobě nosí méně života než mobily, které tu zastávají podobně klíčovou úlohu jako v loňské Rozkoši; oba filmy spojuje také Jana Plodková v hlavní roli a obrazová hra s neonovým tepem města, přecházející v manýru. Kráska v tmavých brýlích kráčející nocí za doprovodu tklivého songu, to už je klipové klišé desetiletí.Nicméně právě kamera a střih zařizují snímku po deseti procentech výsledné známky coby malé ostrůvky profesionality uprostřed moře neobratnosti. Třetí desítku si připisuje Ondřej Nosálek, vzácný nositel zdravé přirozenosti, jehož projev se drží v bezpečné vzdálenosti od zjemnělých karikatur gayů.Věcné výjevy soužití, do kterých herec vnáší kouzelný humor, kdykoli brání vlastní rituály před vetřelkyní, stojí z celého filmu nejvýše; Nosálek má dokonce nádherné okamžiky, kdy vypadá, jako by se dění kolem sám upřímně divil. Jenže pak dorazí Milena Steinmasslová a Luděk Sobota jako hrdinčini rodiče tvrdící dceři, že ji zeť, jehož milují, zbil v sebeobraně – a v tu chvíli drama znovu padá. Až k bezděčné parodii, která představuje typicky začátečnické riziko; od přepjaté rozervanosti k trapasu nezamýšleného smíchu bývá totiž velice blízko. (15.06.2020)

Pro mě úplně mimo. Zpackaná expozice, postavy začnou být protivné, ještě než jsou pořádně oživeny. Snaha o neukecané intimní drama, které ztroskotává na špatném řemesle scénáře a obsazení - pro mě je jedinou dobře obsazenou postavou matka Emy. A co se týká queer rozměru, tak největší sáhnutí mimo: povrchní, prvoplánové... Zajímala by mě ideální cílová skupina, pro kterou režisérka film zamýšlela. (04.04.2016)