Botič

Solo je pořád lepší podívanou, než Poslední Jedi. Jen tedy snad jediný, kdo si svojí roli vyloženě užívá je Childish Gambino, zbytek občas lehce prkený a ztracený v hodně drahých kulisách.

Zatímco Agnieszka Holland mohla svůj Hořící keř opřít o poměrně kvalitní historické prameny, Robert Sedláček si takový luxus evidentně dovolit nemohl. Proto je výsledný portrét děravý a plochý. Nicméně i přesto, že o samotné postavě Jana Palacha Sedláček neřekne tolik, tím více toho dokáže sdělit o době, v které se film odehrává.

Silnej závěr plnej fyzického herectví, z kterého není dobře po těle. Nechápu, jak Camille po tom všem mohla vstát z postele a fungovat. Do detailu dotažená věc, která diváka celých osm dílů pomalu dusí, někdy celkem slušně i tráví, ale rozhodně nenechává v klidu. A ten brutální mezititulkový flashback na úplný konec?

Pose má slušný náběh k tomu stát se klasikou podobně jako Angels in America nebo Rent. V "morem" zamořeném New Yorku hlavní postavy věří v lepší zítřky, jdou si za svými sny, vogujou a pomáhají si navzájem, protože rodina především. Tady si sedlo snad úplně všechno od soundtracku přes herecké výkony až po syrovou 80's atmosféru.

Mix bad tripu, dojezdu a panic attacku.

Jason Reitman tentokrát na téma "děkujeme, že rodíte". Fest přísnej a syrovej film o mateřství a další role Charlize Theron, za kterou nejspíš nebude nominovaná na Oscara, ale zatraceně by být měla!

Poetický film o objevování svojí vaginy.

Dokument, na kterej prostě chceš vzít svýho tátu!

Víc těchhle naivních gay romantických komedií se šťastným koncem! Klidně i s obroušenými hranami. Filmů s těmi ostrými už bylo až příliš!

You're not hard to get, you're hard to earn.